Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
5 C 79/2023-61
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená anonymizováno údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 35 067,36 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 450 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 450 Kč od 9.3.2022 do zaplacení a částku 7 750 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 750 Kč od 9.3.2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 6 496 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 395,17 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 378,75 Kč, s úrokem ve výši 26,1 % ročně z částky 7 774,95 Kč od 29.1.2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 774,95 Kč od 29.1.2022 do 8.3.2022, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 324,95 Kč od 9.3.2022 do zaplacení a částky 13 371,36 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 049,68 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 107,11 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 11 422,37 Kč od 29.1.2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 422,37 Kč od 29.1.2022 do 8.3.2022, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 672,37 Kč od 9.3.2022 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 450 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 450 Kč od 9.3.2022 do zaplacení a částku 7 750 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 750 Kč od 9.3.2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 6 496 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 395,17 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 378,75 Kč, s úrokem ve výši 26,1 % ročně z částky 7 774,95 Kč od 29.1.2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 774,95 Kč od 29.1.2022 do 8.3.2022, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 324,95 Kč od 9.3.2022 do zaplacení a částky 13 371,36 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 049,68 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 107,11 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 11 422,37 Kč od 29.1.2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 422,37 Kč od 29.1.2022 do 8.3.2022, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 672,37 Kč od 9.3.2022 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 1. 11. 2022, doplněnou podáním ze dne 10. 5. 2023, domáhala zaplacení částky ve výši 13 946 Kč s příslušenstvím a dále částky ve výši 21 121,36 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně) s žalovanou uzavřela dne 4. 12. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které byl žalované poskytnut v hotovosti úvěr ve výši 8 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý spotřebitelský úvěr spolu s částkou 6 496 Kč, jež představovala úrok, poplatek za zpracování a pojištění, splácet v 52 týdenních splátkách ve výši 279 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 2.12.2020. Finanční prostředky byly žalované poskytnuty, žalovaná se však dostávala opakovaně do prodlení s hrazením jednotlivých splátek, když poslední splátka byla uhrazena dne 15.4.2020. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem částku ve výši 550 Kč. Pohledávka za žalovanou byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni ke dni 28. 1. 2022 a postoupení bylo žalované oznámeno. Dále uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou dne 14. 7. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které byly žalované poskytnuty v hotovosti finanční prostředky ve výši 14 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a částku 14 190 Kč, jež představovala úrok, poplatek za zpracování a pojištění, splácet ve 100 týdenních splátkách ve výši 282 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na13 číslo. Finanční prostředky byly žalované poskytnuty, žalovaná se však dostávala opakovaně do prodlení s hrazením jednotlivých splátek, když poslední splátka byla uhrazena dne 15.4.2020. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem částku ve výši 6 250 Kč. Pohledávka za žalovanou byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni ke dni 28. 1. 2022 a postoupení bylo žalované oznámeno. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu, ničeho však neuhradila. Právní předchůdkyně žalobkyně v souladu se zákonem zkoumala úvěruschopnost žalované, a to na základě informací poskytnutých žalovanou a dále z jejího výměru sociální podpory a z poukázek. Žalovaná byla po posouzení vyhodnocena jako úvěruschopná a její žádost byla schválena.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud věc projednal postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “), v nepřítomnosti žalované, neboť žalovaná se k jednání soudu nedostavila bez omluvy, ač byla k jednání řádně a včas předvolána.
4. Na základě provedených listinných důkazů založených žalobkyní do spisu dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:
Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 14. 7. 2019 smlouvu o zápůjčce, dle které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované zápůjčku v celkové výši 14 000 Kč v hotovosti a žalovaná se zavázala poskytnutou zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 14 190 Kč splácet v týdenních splátkách po 282 Kč počínaje dnem 14. 7. 2019. Úroková sazba byla sjednána ve výši 29 % ročně a RPSN 12 871 %. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že finanční prostředky ze spotřebitelského úvěru v hotovosti převzala /viz smlouva o zápůjčce – zelená v hotovosti na č. l. 16 - 17 spisu/. V rámci posuzování úvěruschopnosti zjistila právní předchůdkyně žalobkyně od žalované její průměrný měsíční příjem ve výši 8 100 Kč a dále odhadované měsíční výdaje ve výši 1 500 Kč. Žalovaná uvedla, že je na mateřské nebo rodičovské dovolené, je svobodná, má základní vzdělání a žije s rodiči /viz zákaznická karta na č. l. 15 spisu/. Žalovaná v souvislosti s takto poskytnutou zápůjčkou uhradila celkem 6 250 Kč /viz tabulka umoření na č. l. 26 spisu/. Dále právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 4. 12. 2019 smlouvu zápůjčce, dle které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované zápůjčku v celkové výši 8 000 Kč v hotovosti a žalovaná se zavázala poskytnutou zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 6 496 Kč splácet v týdenních splátkách po 279 Kč počínaje dnem 4. 12. 2019. Úroková sazba byla sjednána ve výši 56 % ročně a RPSN 26 855 %. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že finanční prostředky ze spotřebitelského úvěru v hotovosti převzala /viz smlouva o spotřebitelském úvěru na č. l. 18 - 19 spisu/. V rámci posuzování úvěruschopnosti zjistila právní předchůdkyně žalobkyně od žalované její průměrný měsíční příjem ve výši 8 600 Kč, dále odhadované měsíční výdaje ve výši 1 000 Kč a výdaje na interní splátky ve výši 1 213 Kč. Žalovaná uvedla, že je na mateřské nebo rodičovské dovolené, je svobodná, má základní vzdělání a žije s rodiči /viz zákaznická karta na č. l. 14 spisu/. Žalovaná v souvislosti s takto poskytnutou zápůjčkou uhradila celkem 550 Kč /viz tabulka umoření na č. l. 27 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne 28. 1. 2022 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byly pohledávka za žalovanou ze shora uvedených smluv dle seznamu postoupených pohledávek postoupeny na žalobkyni s účinností k témuž dni /viz smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 20 - 24 spisu, seznam postoupených pohledávek na č. l. 32 - 33 spisu/. Žalované bylo dne 24. 2. 2022 zasláno oznámení o postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 30. 1. 2022 včetně informací o zpracování osobních údajů /viz oznámení o postoupení pohledávky včetně informace o zpracování osobních údajů na č. l. 25 spisu, podací lístek na č. l. 28 spisu/. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu k zaplacení dluhu s tím, že dlužná částka má být uhrazena nejpozději do 21. 6. 2022; tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 7. 6. 2022 /viz výzva k úhradě dluhu na č. l. 29 spisu, podací lístek na č. l. 31 spisu/.
5. Soud zamítl návrh na doplnění dokazování rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. číslo jednací, neboť takový důkaz nebyl označen k žádným relevantním skutkovým tvrzením učiněným žalobkyní. Žalobkyně jej označila na podporu svého právního stanoviska. Je však nepřípustné provádět důkazy, kterými má být prokázán právní závěr, který může v řízení učinit pouze soud.
6. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:
Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 14. 7. 2019 smlouvu o zápůjčce, dle které žalobkyně téhož dne vyplatila žalované částku 14 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 14 190 Kč splácet v týdenních splátkách po 282 Kč počínaje dnem 14. 7. 2019. Dále právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 4. 12. 2019 smlouvu o zápůjčce, dle které žalobkyně téhož dne vyplatila žalované částku 8 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 6 496 Kč splácet v týdenních splátkách po 279 Kč počínaje dnem 4. 12. 2019. Žalovaná se postupně dostávala do prodlení s hrazením jednotlivých splátek, když na smlouvu ze dne 14. 7. 2019 uhradila pouze částku ve výši 6 250 Kč a na smlouvu ze dne 4. 12. 2019 částku 550 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo mj. postoupení pohledávek ze smluv za žalovanou na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu také před podáním žaloby.
7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).
8. Podle ustanovení § 2395 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
11. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.
12. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
16. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
17. Soud má za prokázané, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 dle § 1879 a násl. o. z. byly pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou postoupeny na žalobkyni a ta tak je k podání žaloby aktivně věcně legitimována. Dále se však soud především zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatelky spotřebitelského úvěru byla před vlastním uzavřením shora uvedených smluv splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. V tomto směru nelze než konstatovat, že právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nedostála.
18. Z provedených důkazů vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením shora uvedených smluv o spotřebitelském úvěru ověřovala příjmy žalované, a to nahlédnutím do rozhodnutí o přiznání dávky (v obou případech) a předložením složenek s výplatou dávky (v případě smlouvy ze dne 14.7.2019), ovšem výdaje žalované zkoumány nebyly, a to ani ty podstatné. Právní předchůdkyně žalobkyně do příslušného formuláře pouze uvedla odhadované měsíční výdaje žalované, a to v případě smlouvy ze dne 14.7.2019 ve výši 1 500 Kč měsíčně a v případě smlouvy ze dne 4.12.2019 ve výši 1 000 Kč měsíčně, když u této smlouvy také kalkulovala se splátkami předešlé zápůjčky ve výši 1 213 Kč měsíčně. Takto uvedené částky měsíčních výdajů nijak neověřovala, a to přesto, že jejich výše je nereálně nízká. Takový postup právní předchůdkyně žalobkyně soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru, neboť není postačující, aby právní předchůdkyně žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalované o jejích osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Pouhé doplnění čísel do formuláře právní předchůdkyně žalobkyně, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k absenci dostatečných podkladů k výdajům žalované v daném případě nemohlo dojít. Právní předchůdkyně žalobkyně měla postupovat o to pečlivěji, když věděla, že poskytuje finanční prostředky žalované, která byla v rozhodné době na mateřské či rodičovské dovolené, její měsíční příjem byl velice nízký a její výdělečné možnosti byly značně omezené. S ohledem na shora uvedené nelze dovodit, že by ze strany právní předchůdkyně žalobkyně byla úvěruschopnost žalované s odbornou péčí zkoumána.
19. Soud proto posoudil obě shora uvedené smlouvy jako absolutně neplatné, přičemž k absolutní neplatnosti je dle § 588 o. z. soud povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť porušení zákonné povinnosti zkoumat před poskytnutím spotřebitelského úvěru schopnost spotřebitele splácet odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalované jako spotřebitele (v podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019 -97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. 23 Co 128/2019 -129), v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti). Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.
20. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčených smluv a redukce nároku právní předchůdkyně žalobkyně vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Pakliže byly smlouvy o spotřebitelském úvěru neplatně sjednány, neměla právní předchůdkyně žalobkyně nárok na příslušenství ve formě smluvních úroků a na jiné související poplatky. Z listin založených ve spisu vyplynulo, že žalovaná na základě neplatné smlouvy o zápůjčce ze dne 14.7.2019 převzala finanční prostředky ve výši 14 000 Kč a částku 6 250 Kč již právní předchůdkyni žalobkyně uhradila. Dále žalovaná na základě neplatné smlouvy o zápůjčce ze dne 4.12.2019 převzala finanční prostředky ve výši 8 000 Kč a právní předchůdkyni žalobkyně částku 550 Kč již uhradila. Žalovaná tak je povinna vrátit vyplacené finanční prostředky v prvém případě ve výši 7 750 Kč (14 000 – 6 250) a v druhém případě ve výši 7 450 Kč (8 000 – 550), o které se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatila. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). V řízení bylo prokázáno odeslání oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 1. 2022, které bylo předáno k poštovní přepravě dne 24. 2. 2022, do dispozice žalované se tak dostalo dne 1.3.2022 (třetí pracovní den po odeslání dle § 573 o. z.). Žalovaná byla povinna uhradit dluh z bezdůvodného obohacení bez zbytečného odkladu, za takovou lhůtu lze považovat 5 pracovních dnů, posledním dnem pro uhrazení dluhu tak bylo 8.3.2022, ode dne následujícího je žalovaná s úhradou dlužné částky v prodlení. Soud proto přiznal od tohoto dne žalobkyni dle ustanovení § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení, a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. tohoto rozsudku). Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).
21. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. za použití ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěšnější žalované, které by jinak náležela náhrada nákladů řízení v rozsahu 35,2 %, žádné náklady nevznikly. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 , či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08 , přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (výrok III. tohoto rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb. , exekučního řádu.