Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
12 C 181/2023-18
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Jun Liškovou v právní věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem právnická osoba jméno anonymizována dvě slova, příjmení jméno, země,
zastoupeného anonymizováno jméno příjmení, advokátem
sídlem adresa, obec,
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované
o zaplacení částky 3 800 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 600 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá ohledně částky 3 200 Kč se zákonnými úroky z prodlení z částky 3 800 Kč od datum do datum a z částky 3 200 Kč od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 600 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá ohledně částky 3 200 Kč se zákonnými úroky z prodlení z částky 3 800 Kč od [datum] do [datum] a z částky 3 200 Kč od [datum] do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce podal dne datum k soudu žalobu, kterou se domáhal po žalované zaplacení částky 3 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení od datum do zaplacení a kapitalizovaného úroku, a dále nákladů řízení. Uváděl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, IČO a žalovaným došlo dne datum k uzavření smlouvy o půjčce, žalovaný na základě smlouvy obdržel částku 5 000 Kč, kterou se zavázal vrátit do datum, a to i se souhrnným poplatkem ve výši 3 200 Kč. Žalovaný vrátil jen 4 400 Kč, zbytek přes upomínání dosud dluží. Žalobce je aktivně legitimován poté, co původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným na právnická osoba S. á.r.l. tato společnost ji postoupila na žalobce, to bylo vždy žalovanému oznámeno. Ten dluh nevrovnal ani po zaslání předžalobní upomínky.
2. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů podle § 132 o.s.ř., vzal soud za prokázané, že žalovaný sjednal s právním předchůdcem žalobce (právnická osoba) dne datum smlouvu o půjčce číslo podle níž při jejím podpisu převzal částku 5 000 Kč Smlouva obsahovala ujednání, podle něhož byl žalovaný povinen zaplatit v souvislosti s půjčkou též souhrnný poplatek ve výši 3 200 Kč. Žalovaný se zavázal částku v celkové výši 8 200 Kč splatit ve 40 týdenních splátkách po 205 Kč s tím, že první splátku uhradí 7. den od data uzavření smlouvy a každou následující týdenní splátku vždy do konce dalšího týdenního období- Tedy poslední splátka připadala na den datum. Svým podpisem žalovaný potvrdil převzetí půjčky ve výši 5 000 Kč v hotovosti. Žalovaný uhradil pouze 4 400 Kč. Nedílnou součástí této smlouvy byly dle ujednání stran též Smluvní podmínky smlouvy o půjčce. Právní předchůdce žalobce jako postupitel a právnická osoba S á.r.l. jako postupník uzavřeli dne datum s účinností ke dni datum smlouvou o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka za žalovaným postoupena na právnická osoba S á.r.l., tato společnost pak jako postupitel smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností k témuž dni jako postupitel postoupila pohledávku za žalovaným na žalobce jako postupníka. Tato postoupení byla žalovanému oznámena. Před podáním žaloby žalobce žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou.
3. S ohledem na okamžik vzniku předmětného závazku (uzavření smlouvy) soud v souladu s přechodným ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), posuzoval danou věc po právní stránce za použití dosavadních právních předpisů, zejména příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do datum (dále jen„ obč. zák.“), a dále dle ustanovení zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2010 (ustanovení § 23 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, čl. II bodu 2 zákona č. 43/2013 Sb.). Podle ustanovení § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Podle ustanovení § 39 odst. 1 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Podle § 3 odst. 1 obč. zák. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Podle ustanovení § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Podle ustanovení § 56 odst. 2 obč. zák. ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění.
5. Soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena písemná smlouva o půjčce ve smyslu § 657 obč. zák. (která byla současně spotřebitelským úvěrem dle § 2 zákona č. 321/2001 Sb.), na jejímž základě přenechal právní předchůdce žalobce žalovanému částku 5 000 Kč a žalovanému vznikla povinnost půjčené peněžní prostředky vrátit. Z obsahu smlouvy o půjčce je zřejmé, že„ souhrnný poplatek“ v souvislosti s poskytnutím půjčky představoval úplatu za půjčení peněz, což je dle soudní praxe i odborné literatury definice smluvního úroku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2014, sp. zn. spisová značka, či M. příjmení v komentáři k § 658 v J. Švestka, J. Spáčil, M. Škárová, M. Hulmák a kolektiv. Občanský zákoník II, 2. vydání, obec a číslo, s. číslo). O tom, že se jednalo o úplatu za půjčení peněz, svědčí i skutečnost, že poplatek nebyl, a to ani zčásti, složen z žádných dílčích položek, které by vyjadřovaly úplatu za poskytnutí určité zvláštní služby (případně vymezení, že se například jedná za poplatek za zpracování, případně správu půjčky a podobně). Nejedná se proto o ujednání o ceně služeb, na které by nedopadal požadavek přiměřenosti a které by nepodléhalo soudnímu přezkumu ve smyslu shora citovaného § 56 odst. 2 obč. zák. Na základě uvedeného je proto nutné konstatovat, že tzv. souhrnný poplatek svou podstatou představoval kapitalizovaný úrok. V této souvislosti lze pak odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. spisová značka (dostupný z webová adresa), dle něhož při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V daném případě činil kapitalizovaný úrok 3 200 Kč, za poskytnutí jistiny 5 000 Kč, která měla být vracena ve splátkách po dobu 40 týdnů. I pokud by celá jistina byla poskytnuta na dobu jednoho roku (tedy 52 týdnů), činila by výše úroku 64 % jistiny. Vzhledem k tomu, že jistina měla být splácena průběžně (peněžní prostředky nebyly v plné výši poskytnuty ani na 40 týdnů), procentní roční úrok byl daleko vyšší, což odráží ostatně i výše RPSN, uvedená ve smluvních podmínkách, která činila 294,1 %. Úrokové sazby měnových finančních institucí u úvěrů domácnostem na spotřebu dle měnových statistik obec národní banky veřejně dostupných na webových stránkách obec národní banky webová adresa) se pohybovaly v roce 2005 okolo 14 % až 15 % ročně.
6. Za shora popsané situace nelze než uzavřít, že sjednaný kapitalizovaný úrok, označovaný jako„ souhrnný poplatek“, byl nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům, neboť nelze akceptovat úrokovou míru ve výši více než pětinásobku míry obvyklé v bankovním sektoru (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. prosince 2004, publikované v časopise Soudní judikatura pod číslo 2005 či rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci spis. zn. spisová značka ze dne 27. února 2007 dostupné z webová adresa). Ujednání o úrocích tedy soud shledal neplatným dle ustanovení § 39 obč. zák. (k neplatnosti kapitalizovaného úroku označeného jako poplatek za půjčení peněz lze odkázat též na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. spisová značka, dostupný v Evidenci soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů na webová adresa). Vzhledem k tomu, že ujednání o souhrnném poplatku bylo absolutně neplatné, je třeba jako neplatné vyhodnotit i ujednání na ně navazující, včetně ujednání článku 5 smluvních podmínek, podle něhož měly být splátky započítány nejprve na souhrnný poplatek, neboť v této části nelze ujednání oddělit (§ 41 obč. zák.). V této souvislosti je potřeba podotknout, že ujednání o úrocích je pouze fakultativní součástí smlouvy o půjčce, jeho absence pro jeho absolutní neplatnost tak dle názoru soudu nemá na existenci a platnost smlouvy samotné vliv. I pokud by však bylo možné dospět k jinému závěru (tedy že bez sjednání předmětného úroku by právní předchůdkyně smlouvu o půjčce vůbec s žalovaným neuzavřela a že ujednání o souhrnném poplatku je neoddělitelné od zbývající části smlouvy) bylo by nutné konstatovat absolutní neplatnost celé smlouvy (srov. již shora zmiňované rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka), což by na rozhodnutí zdejšího soudu ohledně žalované jistiny nemělo vliv.
7. Z tohoto důvodu bylo třeba úhrady žalovaného ve výši 4 400 Kč započítat pouze na dlužnou jistinu půjčky ve výši 5 000 Kč, a žalovaný je proto povinen žalobci uhradit zbylou část jistiny ve výši 600 Kč, a to společně se zákonným úrokem z prodlení, jehož výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť tuto část jistiny žalovaný od žalobce obdržel, avšak dosud nesplatil. Úroky z prodlení soud přiznal ode dne následujícího po doručení žaloby, ve výši platné k tomuto dni; teprve doručením žaloby měl žalovaný k dispozici řádnou výzvu k vrácení dlužné části jistiny s popisem všech okolností, umožňujících vyhodnocení nároku žalobce. Smlouvami o postoupení pohledávek tato pohledávka za žalovaným platně přešla na žalobce (§ 524 obč. zák.), který je tak ve sporu aktivně legitimován.
8. Ovšem v části, v níž se žalobce dále domáhal částky 3 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení, soud žalobu s ohledem na výše uvedené zamítl, jelikož smluvní ujednání o souhrnném poplatku, o které žalobkyně v celém rozsahu svůj nárok uplatněný žalobou opírala, shledal soud absolutně neplatným pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 3 odst. 1 a § 39 obč. zák.
8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že by náležela jejich náhrada žalovanému proti žalobci, žalovanému však žádné účelné náklady nevznikly, proto soud výrokem III. nepřiznal žádnému účastníku právo na náhradu nákladů řízení.
9. Tento rozsudek je zkráceně odůvodněn podle § 157 odst. 4 o.s.ř., podle něhož soud v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté o.s.ř. nebo návrh na soudní exekuci podle zák. č. 120/2001 Sb., jímž se vydává exekuční řád.