Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 138/2023-46

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci

žalobkyně: ; příjmení jméno a právnická osoba, IČO

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 16 350,22 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 9 646,89 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 664,59 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 590 Kč od 4. 2. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení dalších 6 703,33 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 11 568,61 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 409 Kč a úroku z prodlení nad rámec úroku z prodlení přiznaného ve výroku I. tohoto rozsudku, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 9 646,89 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 664,59 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 590 Kč od 4. 2. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení dalších 6 703,33 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 11 568,61 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 409 Kč a úroku z prodlení nad rámec úroku z prodlení přiznaného ve výroku I. tohoto rozsudku, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 12. 6. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení 16 350,22 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 11 568,61 Kč, kapitalizovaný zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 122,26 Kč odpovídajícím sazbě 11,75 % ročně z částky 12 864,06 Kč od 20. 4. 2022 do 16. 1. 2023 a zákonným úrokem z prodlení z částky 12 864,06 Kč od 4. 2. 2023 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o úvěru, která měla být uzavřena mezi právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovaným dne 19. 2. 2021. Žalobkyně tvrdila, že na základě uvedené smlouvy poskytl její právní předchůdce žalovanému peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč. Žalovaný se měl zavázat uvedenou částku vrátit spolu se sjednanými platbami souvisejícími s poskytnutým úvěrem, jejichž celková výše činila 19 756 Kč, to vše v ujednaných měsíčních splátkách. Celkem však na svůj dluh z předmětné smlouvy uhradil pouze částku 19 756 Kč, která odpovídala šesti sjednaným splátkám. Tyto platby právní předchůdce žalobkyně započetl v rozsahu 10 135,94 Kč na jistinu úvěru a v rozsahu 9 620,06 Kč na sjednané poplatky. Splatnost poslední dohodnuté splátky úvěru nastala k datu 19. 4. 2022. Právní předchůdce žalobkyně následně postoupil svou pohledávku z uvedené smlouvy na žalobkyni. Po tomto postoupení již žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Žalobou požadovaná částka ve výši 16 350,22 Kč sestává z dlužné jistiny úvěru ve výši 12 864,06 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 3 486,16 Kč nárokované žalobkyní s odkazem na čtvrtý odstavec smlouvy, přičemž absolutní výše smluvní pokuty odpovídá sazbě 0,1 % denně z částky 12 864,06 Kč za dobu od 20. 4. 2022 do 15. 1. 2023. Částka označená v žalobě jako„ kapitalizovaný úrok“ ve výši 11 568,61 Kč pak sestává ze smluvního úroku ve výši 697,82 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 432,67 Kč odpovídajícího sazbě 15 % ročně z částky 12 864,06 Kč za dobu od 20. 4. 2022 do 16. 1. 2023, dlužného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6 061,74 Kč, dlužného poplatku za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 149,61 Kč a dlužného inkasního poplatku ve výši 2 226,77 Kč. V neposlední řadě žalobkyně požadovala zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny ve výši 12 864,06 Kč, a to zčásti kapitalizovaného na částku 1 122,26 Kč za dobu od 20. 4. 2022 do 16. 1. 2023, dále pak za dobu od 4. 2. 2023 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě, kterou mu soud zaslal do jeho datové schránky, ani přes výzvu soudu nevyjádřil.

3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v  , v účinném znění (dále jen„ “). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Souhlas účastníků s tímto postupem přitom předpokládal, neboť žádný z nich se k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.

4. Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 19. 2. 2021 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl při podpisu smlouvy žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a současně mu zaplatit úrok ve výši 2 214 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 11 270 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 132 Kč a inkasní poplatek za inkaso plateb v hotovosti v místě bydliště žalovaného ve výši 4 140 Kč, to vše ve 14 měsíčních splátkách po 3 054 Kč, kdy první splátka byla dle smlouvy splatná do měsíce od jejího podpisu, každá další pak vždy do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Ve smlouvě byla dále ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž se žalovaný ocitne v prodlení, a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta byla splatná v den následující po dni vzniku prodlení.

5. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobkyní a jejím právním předchůdcem 4. 4. 2022 (ve znění jejího dodatku z 3. 6. 2022), z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek z 1. 2. 2023, jakož i z oznámení o postoupení pohledávky z 9. 2. 2023 soud zjistil, že pohledávka vzniklá z titulu shora uvedené úvěrové smlouvy byla jejím právním předchůdcem postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován.

6. Z předžalobní výzvy z 24. 5. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 40 224,71 Kč s příslušenstvím vzniklé na základě shora uvedené úvěrové smlouvy a byl současně upozorněn na to, že pokud dluh nebude ve stanovené lhůtě zaplacen, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání.

7. Na podkladě shora uvedených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:

Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 19. 2. 2021 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a současně zaplatit úrok ve výši 2 214 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 11 270 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 132 Kč a inkasní poplatek za inkaso plateb v hotovosti v místě bydliště žalovaného ve výši 4 140 Kč, to vše ve 14 měsíčních splátkách po 3 054 Kč Smlouva obsahovala ujednání, podle něhož byl žalovaný v případě svého prodlení s úhradou některé splátky úvěru povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta byla vždy splatná následující den po vzniku prodlení. Pohledávka z předmětné úvěrové smlouvy byla postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován. Následně žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění prostřednictvím předžalobní výzvy jejího zástupce.

8. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle a násl. , v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení , o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále jen„ ZSÚ“).

9. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

11. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle odstavce 2 cit. ustanovení je neplatné též právní jednání, pokud má být podle něho plněno něco nemožného.

12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravů, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Ačkoliv žalobkyně nebyla smluvní stranou předmětné smlouvy o úvěru, svou aktivní legitimaci ve sporu prokázala předloženými smlouvami o postoupení pohledávek, na jejichž podkladě se podle § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. stala věřitelem žalobou uplatněné pohledávky. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným vznikl na základě úvěrové smlouvy uzavřené ve smyslu § 2395 o. z. závazkový právní vztah. Právní předchůdce žalobkyně svým smluvním povinnostem prokazatelně dostál, neboť žalovanému poskytl peněžní prostředky v ujednané výši v hotovosti při podpisu smlouvy. V řízení nebylo vyvráceno tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný nesplácel řádně a včas sjednané splátky úvěru. Bylo přitom na žalovaném, aby v případě, že splátky hradil v dohodnutých termínech splatnosti, takovou skutečnost soudu tvrdil a zejména pak prokázal. Žalovaný však zůstal nečinným, na podanou žalobu ani k výzvě soudu nijak nereagoval. Soud proto vycházel z toho, že se skutečně dostal do prodlení s hrazením splátek úvěru.

14. Žalovaný byl nepochybně povinen dle smlouvy i dle § 2395 o. z. vrátit právnímu předchůdci žalobkyně, respektive následně žalobkyni samotné poskytnutou jistinu úvěru ve výši 23 000 Kč. Pro posouzení oprávněnosti celého žalobou uplatněného nároku však bylo třeba zhodnotit platnost ujednání o úroku z úvěru a o dalších poplatcích souvisejících s úvěrem, respektive ujednání o smluvní pokutě.

15. Ujednání o úroku je ve smyslu § 2395 o. z. jednou z podstatných náležitostí úvěrové smlouvy. V daném případě byl mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným sjednán úrok v absolutní výši 2 214 Kč. Takový úrok by sám o sobě ve vztahu k výši poskytnutých peněžních prostředků nepochybně nebyl nepřiměřený, žalovaný se však ve smlouvě zavázal nejen k úhradě tohoto úroku, ale rovněž k zaplacení poplatku za vyhodnocení úvěru ve výši 11 270 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 132 Kč Tyto platby přitom nelze považovat za nic jiného, než za další formu úplaty za poskytnutí peněžních prostředků žalované. Stejně jako úrok z úvěru totiž v sobě zahrnují na jedné straně náklady, které právnímu předchůdci žalobkyně v souvislosti s administrací a poskytnutím úvěru vznikly, na straně druhé dozajista alespoň částečně i obchodní zisk právního předchůdce žalobkyně z daného obchodního případu, neboť je vyloučeno, že by právnímu předchůdci žalobkyně v souvislosti s uzavřením úvěrové smlouvy a vyplacením peněžních prostředků žalovanému, k němuž došlo v hotovosti, vznikly celkové náklady převyšující částku 10 000 Kč. Všechny shora uvedené platby navíc v souhrnu vyjadřují nákladovost celého úvěru pro žalovaného jakožto spotřebitele. Soudu je z jeho úřední činnosti velmi dobře známá zavedená praxe zejména nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (právního předchůdce žalobkyně nevyjímaje), kteří velmi často ve svých formulářových smlouvách namísto transparentně vyjádřeného úroku využívají institutu nejrůznějších poplatků (např. poplatek za sjednání smlouvy, administrativní poplatek, inkasní poplatek, atd.) a tímto způsobem v podstatě„ maskují“ skutečnou výši nákladů spojených s daným spotřebitelským úvěrem. Takový postup je přitom pro běžného spotřebitele velmi nepřehledný a soud jej považuje za zneužití postavení silnější smluvní strany, kterou poskytovatel úvěru nepochybně je. Je totiž třeba zdůraznit, že formulářový charakter smluv o spotřebitelských úvěrech v podstatě znemožňuje spotřebitelům jakkoliv ovlivnit smluvní podmínky, které jsou již dopředu nastaveny poskytovatelem úvěru, mimo jiné tedy i výši úplaty za poskytnutí úvěru. Autonomie vůle spotřebitele se při uzavírání smlouvy omezuje v podstatě pouze na to, zda poskytovatelem nabízené podmínky jako celek přijme či nikoliv. Jen stěží si lze představit, že by spotřebitel v rámci předsmluvního vyjednávání docílil například snížení výše úplaty za poskytnutí úvěru, apod.

16. Za těchto okolností je třeba klást zvýšené nároky na poskytovatele úvěru v tom směru, aby výše jím nárokovaných plateb za poskytnutí peněžních prostředků spotřebiteli (bez ohledu na to, jak tyto platby poskytovatel úvěru nazve) nepřesáhla přípustnou mez. Soud si je vědom toho, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výší úplaty za poskytnutí úvěru není zákonem striktně upravena. Z ustálené judikatury však lze dovodit, že při posouzení přiměřenosti výše smluveného úroku (a podle názoru soudu tím pádem i úplaty za poskytnutí úvěru jako celku) je třeba vycházet v prvé řadě z obvyklé úrokové sazby uplatňované bankami při poskytování úvěrů a půjček v době uzavření konkrétní smlouvy. Zároveň je nutné zohlednit okolnosti daného případu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. ). Za rozpornou s dobrými mravy pak zpravidla je třeba považovat takovou výši úroků, která obvyklou úrokovou sazbu v době sjednání úroků podstatně převyšuje. Současně platí, že v souladu s dobrými mravy při sjednávání úroků u peněžité půjčky (a nepochybně tedy i u úvěru) je pouze takové jednání věřitele, který se„ spokojí“ – bez ohledu na to, v jaké situaci se nachází dlužník – s přiměřenou výší úplaty (odměny) za užívání půjčené jistiny, a který tedy své volné peněžité prostředky hodlá„ zhodnotit“ běžným (obvyklým) způsobem rovněž v případě, kdy dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. ).

17. Nahlédnutím do databáze časových řad ARAD, která je dostupná na webových stránkách České národní banky, soud zjistil, že průměrná úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu u nových obchodů činila v únoru 2021, tj. v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy, 8,65 % ročně (viz tabulka B2 .1.2, číslo ukazatele 5 – Domácnosti a NISD (S.14+S.15) – na spotřebu celkem). V řešeném případě byl úvěr žalovanému poskytnut na dobu 14 měsíců při sjednané celkové úplatě ve výši 15 616 Kč (úrok + poplatek za poskytnutí úvěru + poplatek za vyhodnocení úvěru). Výše úplaty tedy odpovídá roční úrokové sazbě 58,17 % (výše úplaty přepočtená na dobu 1 měsíce činí 1 115 Kč, což odpovídá roční výši úplaty 13 380 Kč a roční úrokové sazbě 58,17 % z poskytnuté jistiny úvěru). Je tedy zřejmé, že sjednaná úplata převyšovala obvyklou úrokovou sazbu bankovních spotřebitelských úvěrů více než šestinásobně, tedy velmi výrazně.

18. Soud na druhou stranu nepominul, že žalovaný obdržel peněžní prostředky hned při podpisu smlouvy, v hotovosti a bez nutnosti zajištění či jejich účelové vázanosti. To pro něj nepochybně znamenalo mnohem snazší a rychlejší přístup k potřebným financím, než kdyby o úvěr žádal u některé banky, kde by musel absolvovat jistě nepoměrně přísnější proces ověřování jeho schopnosti úvěr splatit, který by mohl v krajním případě vést i k tomu, že by mu banka úvěr vůbec nemusela poskytnout. S tím souvisí i zvýšená rizikovost celého obchodu pro právního předchůdce žalobkyně. Právě z těchto důvodů je soud v daném případě ochoten akceptovat vyšší úrok (respektive úplatu), než jaký by odpovídal obvyklé úrokové sazbě v době uzavření smlouvy. Tak vysokou úplatu, jaká byla sjednána v předmětné úvěrové smlouvě, však již nelze odůvodnit ani shora uvedenými hledisky. Soud proto jako oprávněný posoudil toliko nárok na zaplacení úroku ve výši 2 214 Kč a poplatku za vyhodnocení úvěru ve výši 2 132 Kč, neboť takto sjednaná úplata v celkové výši 4 346 Kč odpovídá roční úrokové sazbě 16,2 %, což je výše, která je s ohledem na okolnosti, za nichž byl úvěr žalovanému poskytnut, akceptovatelná. Naopak ujednání zavazující žalovaného k zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 11 270 Kč je již podle názoru soudu zjevně v rozporu s dobrými mravy, neboť nepřípustným způsobem navyšuje celkové náklady spotřebitelského úvěru. Toto ujednání je proto neplatné podle § 580 odst. 1 o. z., přičemž soud k této neplatnosti přihlédl ve smyslu § 588 o. z. přihlédl z úřední činnosti i bez návrhu žalovaného.

19. Žalovaný se dále ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně inkasní poplatek, jehož výše činila 4 140 Kč. Jak plyne z příslušného políčka formulářové smlouvy, tento poplatek měl být právním předchůdcem žalobkyně účtován za to, že veškeré platby žalovaného v souvislosti s předmětnou smlouvou budou inkasovány právním předchůdcem žalobkyně v hotovosti přímo v bydlišti žalovaného. Soud připouští, že s touto formou splacení úvěru (pokud tedy právní předchůdce žalobkyně skutečně inkasoval platby od žalovaného v hotovosti v místě jeho bydliště) mohly být spojeny dodatečné náklady právního předchůdce žalobkyně. Nelze však připustit, aby za takovou službu byla účtována úplata, jejíž výše odpovídá téměř 20 % z celkové částky poskytnuté žalovanému. Ze smlouvy ani z žalobních tvrzení navíc nelze dovodit, že by měl žalovaný při uzavření smlouvy reálnou možnost zvolit si způsob, jakým bude svůj dluh ze smlouvy o úvěru splácet. Je všeobecně známou skutečností, že mnohé bankovní domy již delší dobu provádí bezhotovostní platby či inkasa z účtu bez jakýchkoliv poplatků. I kdyby však soud tuto skutečnost pominul a vycházel z toho, že i bezhotovostní způsob splacení úvěru by byl zpoplatněn, je evidentní, že pokud by žalovaný splácel svůj dluh bezhotovostně, náklady s tím spojené by byly oproti sjednanému inkasnímu poplatku naprosto minimální. Za této situace si lze jen stěží představit, že žalovaný, který má možnost vybrat si způsob splácení svého dluhu, si zvolí variantu nepoměrně finančně náročnější. Soud je navíc přesvědčen o tom, že předmětný inkasní poplatek přinejmenším zčásti rovněž plnil funkci odměny za poskytnutí úvěru, neboť jak vyplývá z úvěrové smlouvy, právní předchůdce žalobkyně měl nárok na jeho zaplacení vždy, bez ohledu na to, zda bude úvěr splacen žalovaným řádně či předčasně. Je přitom nasnadě, že pokud by žalovaný úvěr splatil předčasně (což mu smlouva umožňovala), pak by náklady vynaložené právním předchůdcem žalobkyně na hotovostní inkaso splátek musely být nepoměrně nižší, než pokud by byl řádně dodržen sjednaný splátkový kalendář. Tento fakt přitom smlouva nijak nezohledňovala. Sluší se navíc poukázat na tvrzení žalobkyně, podle něhož žalovaný řádně uhradil pouze šest splátek úvěru. Jestliže tedy další splátky již nehradil, právní předchůdce žalobkyně reálně nemohl žádná inkasa plateb z jeho strany provádět a nemohly mu tak v této souvislosti vznikat žádné další náklady. Přesto byl na žalovaném nárokován inkasní poplatek v plné výši. Ze všech shora popsaných důvodů soud uzavřel, že i ujednání o inkasním poplatku je podle § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z. ujednáním absolutně neplatným, neboť i toto ujednání se zjevně příčí dobrým mravům.

20. Soud rovněž neshledal oprávněným nárok na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky v celkové výši 409 Kč, a to proto, že tento podle názoru soudu nemá jakoukoliv oporu v uzavřené úvěrové smlouvě. V ní byly poměrně detailně popsány jednotlivé nároky, které měly právnímu předchůdci žalobkyně vzniknout v případě, že se žalovaný dostane do prodlení s vrácením zápůjčky, nicméně smlouva neobsahuje závazek žalovaného k zaplacení plateb, které si žalobkyně nárokuje jakožto náklady spojené s uplatněním pohledávky v podané žalobě. Všechny zpoplatněné úkony navíc měly být žalobkyní činěny až po postoupení pohledávky pracovníky samotné žalobkyně, a to v situaci, kdy žalobkyně věděla o tom, že byly neúspěšné dřívější kroky jejího právního předchůdce směřující k vymožení pohledávky za žalovaným. Za těchto okolností již měla žalobkyně podle názoru soudu přistoupit bez dalšího k podání žaloby a nečinit další, zjevně již neúčelné, úkony směřující k mimosoudnímu vymožení pohledávky. Proto soud nárok na úhradu nákladů vymáhání ve výši 409 Kč shledal jako nedůvodným, aniž by se detailněji zabýval například tím, zda skutečně došlo k avizované návštěvě pracovníka žalobkyně u žalovaného.

21. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že žalovanému vznikla na základě uzavřené smlouvy o úvěru povinnost vrátit poskytnutou jistinu úvěru ve výši 23 000 Kč a zaplatit úrok ve výši 2 214 Kč a poplatek za vyhodnocení úvěru ve výši 2 132 Kč Celkem tak byl povinen k úhradě částky ve výši 27 346 Kč. Z žaloby lze dovodit, že žalovaný uhradil celkem částku 19 756 Kč. Z toho plyne, že k žalobkyní uváděnému dni splatnosti poslední splátky úvěru, tj. k datu 19. 4. 2022, dlužil právnímu předchůdci předchůdci žalobkyně jistinu ve výši 7 590 Kč (soud započetl úhrady žalovaného předně na platby představující úplatu za poskytnutí úvěru, ve zbývajícím rozsahu pak na jistinu úvěru). V tomto rozsahu tedy byla žaloba oprávněná, přičemž soud vedle zaplacení zmíněné částky žalovaného dále zavázal k úhradě smluvní pokuty ve výši 2 056,89 Kč. Učinil tak z toho důvodu, že žalovaný zjevně porušil touto smluvní pokutou utvrzenou povinnost hradit řádně a včas sjednané splátky úvěru. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky denně, která nepřesahovala limit stanovený v § 122 odst. 3 ZSÚ. Žalobkyně si smluvní pokutu nárokovala za období od 20. 4. 2022 do 15. 1. 2023. Za toto období by absolutní výše smluvní pokuty z dlužné jistiny ve výši 7 590 Kč při sjednané denní sazbě 0,1 % činila právě 2 056,89 Kč. Proto soud takto vysokou smluvní pokutu žalobkyni přiznal. Žalovaný byl tedy zavázán k úhradě částky v celkové výši 9 646,89 Kč (jistina ve výši 7 590 Kč plus smluvní pokuta ve výši 2 056,89 Kč). Dále mu byla uložena rovněž povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení, a to zčásti v kapitalizované výši 664,59 Kč (úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 590 Kč za období od 20. 4. 2022 do 16. 1. 2023), zčásti ve formě běžícího úroku z dlužné jistiny ve výši 7 590 Kč za období od 4. 2. 2023 do zaplacení.

22. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, a to z důvodů, které byly popsány v předchozích odstavcích tohoto odůvodnění. Pro úplnost soud zdůrazňuje, že žalobu zamítl mimo jiné i co do částky 1 432,67 Kč požadované z titulu smluvního úroku ve výši 15 % ročně z částky 12 864,06 Kč za dobu od 20. 4. 2022 do 16. 1. 2023. Žalobkyně svůj nárok na zaplacení tohoto úroku evidentně dovozovala z příslušného ustanovení smlouvy„ Splatnost, úrok a RPSN úvěru“, podle něhož činila sjednaná úroková sazba úvěru 15 % ročně. Na jiném místě smlouvy, a to v pasáži, která obsahovala souhrn všech plateb, k nimž se žalovaný v souvislosti s uzavřením smlouvy zavázal, byl však sjednán úrok v absolutní výši 2 214 Kč. Vzhledem k tomu, že z této výše úroku bylo zjevně vycházeno i při výpočtu celkové žalovaným splatné částky 42 756 Kč, vyložil soud smluvní ujednání o úroku z úvěru způsobem příznivějším pro žalovaného jakožto spotřebitele a dospěl k závěru, že je třeba vycházet z toho, že žalovaný se zavázal k zaplacení úroku toliko ve výši 2 214 Kč. Uvedený nárok přitom soud, jak je uvedeno shora, posoudil jako oprávněný. Jestliže se tedy žalobkyně domáhala vedle této částky z titulu smluvního úroku ještě další částky, pak v tomto rozsahu již nebylo možno žalobě vyhovět.

23. Předmětem řízení bylo zaplacení částky v celkové výši 30 137,52 Kč (jistina ve výši 16 350,22 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 122,26 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 11 568,61 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 409 Kč a běžící zákonný úrok z prodlení, který soud vyčíslil k datu vydání rozsudku, tj. k 19. 7. 2023, na částku 687,43 Kč). Žalobkyně byla úspěšná co do částky 10 717,08 Kč (jistina ve výši 9 646,89 Kč + kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 664,59 Kč + běžící zákonný úrok z prodlení ve výši 405,60 Kč), žaloba pak byla zamítnuta co do jistiny ve výši 6 703,33 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 11 568,61 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 409 Kč a úroku z prodlení v celkové výši 739,50 Kč, tj. co do částky v celkové výši 19 420,44 Kč. Poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků ve vztahu k předmětu řízení tedy činí 36 % ku 64 % ve prospěch žalovaného, což znamená, že žalovaný by podle měl mít vůči žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 28 % (64 – 36 = 28). Žalovaný však zůstal po celou dobu trvání řízení zcela nečinným a dle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly. Proto soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

24. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s  na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích. Odvolání je třeba podat u Okresního soudu ve Svitavách.

Nebude-li tímto rozsudkem uložená povinnost splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí.