Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
9 C 96/2023-31
Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 16 459 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 16 459 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 375 Kč od 14. 7. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám její zástupkyně náklady řízení ve výši 2 050 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 16 459 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 375 Kč od 14. 7. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám její zástupkyně náklady řízení ve výši 2 050 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 28. 4. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení 16 459 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 11 375 Kč od 14. 7. 2022 do zaplacení z titulu smlouvy o zápůjčce, která měla být mezi účastníky uzavřena 23. 6. 2022. Žalobkyně tvrdila, že na základě uvedené smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 9 100 Kč. Žalovaný se měl zavázat, že žalobkyni uvedenou částku vrátí a současně zaplatí poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 275 Kč, obojí ve lhůtě do 13. 7. 2022. Tento svůj závazek však nesplnil řádně a včas. V důsledku prodlení s vrácením zápůjčky vznikla žalovanému povinnost uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny a poplatku rovněž zákonný úrok z prodlení, účelně vynaložené náklady v souvislosti s jeho prodlením (poplatky za celkem pět odeslaných písemných výzev po 500 Kč) v celkové výši 2 500 Kč a smluvní pokutu ve výši 2 584 Kč, která odpovídala smluvní sazbě sjednané v čl. 2 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné částky (9 100 Kč) denně za období od 14. 7. 2022 do 24. 4. 2023. Žalovaný na svůj dluh ze smlouvy neuhradil ničeho. Žalobkyně se proto domáhala zaplacení dlužné jistiny ve výši 9 100 Kč, poplatku ve výši 2 275 Kč, shora uvedené smluvní pokuty ve výši 2 584 Kč a nákladů vynaložených na odeslání upomínek ve výši 2 500 Kč, a to včetně příslušného zákonného úroku z prodlení z částky odpovídající dlužné jistině a poplatku za dobu ode dne následujícího dni splatnosti zápůjčky do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě, kterou mu soud zaslal na adresu, na níž je hlášen k trvalému pobytu, ani přes výzvu soudu nevyjádřil.
3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žádný z účastníků se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřil, zda s tímto postupem souhlasí, soud proto podle citovaného ustanovení jejich souhlas předpokládal.
4. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky dne 23. 6. 2022, jakož i z dodatku k této smlouvě, který byl uzavřen ještě téhož dne, bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 9 100 Kč bezhotovostním převodem ve prospěch jeho bankovního účtu nejpozději do dvou dnů ode dne účinnosti smlouvy. Žalovaný se zavázal, že poskytnuté prostředky vrátí nejpozději ve lhůtě do 13. 7. 2022. Pokud by tak učinil, byla by mu zápůjčka poskytnuta bez poplatku. Pro případ, že zápůjčka nebude splacena řádně a včas, byl mezi účastníky sjednán poplatek za její poskytnutí ve výši 2 275 Kč. V čl. 2 smlouvy byla pro případ prodlení žalovaného s vrácením zápůjčky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni účelně vynaložené náklady související s jeho prodlením, konkrétně mimo jiné poplatek za každou písemnou výzvu k úhradě ve výši 500 Kč. V tomtéž ustanovení smlouvy pak bylo sjednáno i to, že okamžikem prodlení žalovaného se splacením zápůjčky nebo jakékoliv její části veškeré dosud vyúčtované poplatky přirostou k jistině a stanou se její součástí.
5. Z výpisu z běžného účtu žalobkyně bylo zjištěno, že dvěma platbami ve výši 6 000 Kč, respektive 3 100 Kč poukázanými ve prospěch jeho bankovního účtu č. bankovní účet vyplatila žalobkyně dne 23. 6. 2022 žalovanému jistinu zápůjčky ve výši 9 100 Kč.
6. Z upomínek ze dne 20. 7. 2022, 27. 7. 2022, 3. 8. 2022, 12. 8. 2022 a 27. 8. 2022 soud zjistil, že žalobkyně celkem v pěti případech písemně vyzvala žalovaného k zaplacení jeho dluhu vzniklého ze shora uvedené smlouvy o zápůjčce.
7. Z předžalobní výzvy z 3. 4. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu rovněž prostřednictvím zástupkyně žalobkyně, přičemž mu bylo sděleno, že pokud dluh neuhradí dobrovolně, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání.
8. Na podkladě shora uvedených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:
Žalobkyně poskytla na základě smlouvy uzavřené mezi účastníky 23. 6. 2022, respektive dodatku k této smlouvě uzavřeného téhož dne, žalovanému bezhotovostní formou převodem na bankovní účet uvedený ve smlouvě peněžní prostředky v celkové výši 9 100 Kč. Žalovaný se zavázal uvedené prostředky žalobkyni vrátit ve lhůtě do 13. 7. 2022 s tím, že pokud tuto povinnost nesplní, bude povinen současně zaplatit poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 275 Kč. Současně si účastníci v čl. 2 smlouvy sjednali pro případ prodlení žalovaného s vrácením zápůjčky smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně a povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni účelně vynaložené náklady související s prodlením žalovaného, konkrétně mimo jiné též poplatek za každou písemnou výzvu k úhradě ve výši 500 Kč. V tomtéž ustanovení smlouvy pak bylo sjednáno i to, že okamžikem prodlení žalovaného se splacením zápůjčky nebo jakékoliv její části veškeré dosud vyúčtované poplatky přirostou k jistině a stanou se její součástí. Žalobkyně celkem pětkrát písemně upomínala žalovaného o zaplacení jeho dluhu z předmětné smlouvy, následně pak žalovanému prostřednictvím své zástupkyně zaslala ještě předžalobní výzvu.
9. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o zápůjčce uzavřené podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která zároveň vykazovala znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále jen„ ZSÚ“).
10. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
Podle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.
Podle § 122 odst. 1 ZSÚ může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze
a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu,
b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo
c) smluvní pokutu.
Podle § 122 odst. 2 věty prvé ZSÚ uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy.
Podle § 122 odst. 3 ZSÚ souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výši spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.
11. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky došlo uzavřením smlouvy o zápůjčce podle § 2390 o. z. ke vzniku závazkového právního vztahu. Předmětná smlouva o zápůjčce vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZSÚ, přičemž byla uzavřena již za účinnosti novely č. 96/2022 Sb., která s účinností od 29. 5. 2022 zakotvila v § 87 odst. 1 větě prvé ZSÚ sankci absolutní neplatnosti pro smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené v případech, kdy poskytovatel úvěru nedostojí své zákonné povinnosti obsažené v § 86 odst. 1 ZSÚ a neposoudí řádně úvěruschopnost spotřebitele, tj. jeho schopnost úvěr řádně a včas splatit. Podle § 87 odst. 1 věty druhé ZSÚ soud má povinnost k neplatnosti přihlédnout i bez návrhu. V posuzovaném případě by se tedy nabízelo, aby soud z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobkyně řádně dostála své zákonné povinnosti a náležitě posoudila úvěruschopnost žalovaného. Soud je však toho názoru, že u spotřebitelských úvěrů, u kterých jistina nepřesahuje částku 20 000 Kč, je (až na případné výjimky, u kterých by mohl být detailní přezkum úvěruschopnosti namístě) v podstatě vždy dán předpoklad toho, že spotřebitel bude schopen takové úvěry splatit, neboť se při zohlednění aktuální výše mezd a v obecné rovině i cenové hladiny nejedná o nijak vysoké částky a i osoby, jejichž osobní, majetkové a výdělkové poměry nejsou nikterak komfortní, by v případě, kdy projeví alespoň minimální snahu svým smluvním závazkům dostát, měly být schopny zajistit si dostatek finančních prostředků na splacení takových úvěrů. Z této premisy v řešené věci soud vycházel a žalobkyni proto nevyzýval k doplnění důkazů týkajících se procesu posouzení úvěruschopnosti žalovaného, neboť dospěl k závěru, že pokud se žalovaný v předmětné smlouvě o zápůjčce zavázal k vrácení částky v celkové výši 11 375 Kč, musel být objektivně tuto částku schopen žalobkyni i vrátit.
12. Zatímco žalobkyně svou povinnost ze smlouvy splnila, neboť poskytla žalovanému peněžní prostředky v ujednané výši, žalovaný svému závazku nedostál, neboť tyto prostředky spolu s poplatkem za jejich poskytnutí nevrátil žalobkyni v ujednaném termínu splatnosti. Výši poplatku za poskytnutí zápůjčky, který v daném případě plní funkci úroku ve smyslu § 2392 odst. 1 věty prvé o. z., soud neposoudil jako nepřiměřenou, a to zejména s ohledem na to, že v daném případě se jednalo o krátkodobou zápůjčku splatnou ve lhůtě 1 měsíce a pro žalobkyni by nemělo ekonomický smysl, pokud by takovou zápůjčku úročila roční úrokovou sazbou v místě a čase obvyklou pro spotřebitelské úvěry s delší dobou splatnosti, která je samozřejmě neporovnatelně nižší. Navíc nelze přehlížet, že žalovaný obdržel potřebné peněžní prostředky bez nutnosti zajištění či jejich účelové vázanosti. Proto soud posoudil jako oprávněný jak nárok na zaplacení dlužné jistiny zápůjčky, tak i poplatku za její poskytnutí.
13. Žalobkyni v důsledku prodlení žalovaného s vrácením zápůjčky vzniklo dle čl. 2 smlouvy rovněž právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky denně. Jak vyplývá z podané žaloby, žalobkyně vůči žalovanému uplatnila právo na zaplacení smluvní pokuty ve shora uvedené denní sazbě z dlužné částky ve výši 9 100 Kč za dobu od 14. 7. 2022 (1. den prodlení žalovaného) do 24. 4. 2023. Za toto období činila smluvní pokuta celkem 2 584 Kč. I nárok na její zaplacení lze s ohledem na to, že žalovaný nesplnil povinnost, která byla smluvní pokutou utvrzena, považovat za oprávněný, neboť žalobkyní požadovaná smluvní pokuta nepřesahuje limit stanovený v § 122 odst. 3 ZSÚ, tedy polovinu jistiny zápůjčky.
14. Pokud jde o nárok na zaplacení částky 2 500 Kč z titulu účelně vynaložených nákladů souvisejících s prodlením žalovaného, tento soud považuje za oprávněný pouze částečně. Jak vyplývá z předložených důkazů, žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě jeho dluhu ze smlouvy o zápůjčce celkem pěti písemnými upomínkami. Soud má však za to, že takový postup nelze považovat za účelný. Podle názoru soudu v situaci, kdy dlužník nereaguje ani na opakovanou upomínku k zaplacení dluhu ze strany věřitele, již nemá smysl, aby jej věřitel nadále upomínal, naopak je namístě přistoupit k soudnímu vymáhání dluhu, neboť je evidentní, že dlužník jej dobrovolně zaplatit nehodlá. Soud proto za účelně vynaložené náklady považuje toliko částku ve výši 1 000 Kč, která odpovídá sjednanému poplatku za dvě písemné upomínky k úhradě dluhu (čl. 2 smlouvy). Naopak na zbývající nárokovanou částku ve výši 1 500 Kč je třeba ve smyslu § 122 odst. 1 písm. a) ZSÚ nahlížet jako na smluvní pokutu, neboť se nejedná o účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalovaného. Jestliže však žalobkyní nárokovaná smluvní pokuta činila 2 584 Kč, pak tato ani po navýšení o zmíněných 1 500 Kč nepřesahuje limit dle § 122 odst. 3 ZSÚ, neboť polovina poskytnuté jistiny zápůjčky činí 4 550 Kč, zatímco celková výše smluvní pokuty pouze 4 084 Kč. Proto žalobkyni náleží právo i na úhradu této částky, byť z jiného právního důvodu, než jak tvrdila v žalobě.
15. Ze shora popsaných důvodů soud uzavřel, že žalovaný byl na podkladě předmětné smlouvy o zápůjčce povinen uhradit žalobkyni jistinu ve výši 9 100 Kč, poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 275 Kč, účelně vynaložené náklady související s prodlením žalovaného ve výši 1 000 Kč a smluvní pokutu ve výši 4 084 Kč, celkem tedy částku 16 459 Kč. V řízení nebylo z jeho strany tvrzeno, natožpak prokázáno, že by na svůj dluh ze smlouvy byť jen částečně plnil. Soud proto dospěl k závěru, že podaná žaloba je v plném rozsahu důvodná, a této proto vyhověl. Uložil tedy žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 16 459 Kč, a to včetně požadovaného úroku z prodlení. Nárok na jeho zaplacení se opírá o § 1970 o. z., výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
16. Žalobkyně měla v řízení plný procesní úspěch a podle § 142 odst. 1 o. s. ř. jí tak vůči neúspěšnému žalovanému svědčí právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a nákladů jejího zastoupení ve výši 1 050 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši 750 Kč za dva úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) po 300 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 2 cit. vyhl. a jeden úkon právní služby ve smyslu § 11 odst. 2 cit. vyhl. (jednoduchá výzva k plnění) v poloviční výši 100 Kč, a dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl.). Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 050 Kč, a to k rukám zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).
17. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích, a to prostřednictvím Okresního soudu ve Svitavách.
Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí či exekuci.