Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 101/2023-41

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO

sídlem adresa

zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.

sídlem adresa

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 14 150 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 6 150 Kč s úrokem ve výši 23,64 % ročně od 14. 12. 2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 14. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení dalších 8 000 Kč s úrokem a úrokem z prodlení nad rámec úroku a úroku z prodlení přiznaných ve výroku I. tohoto rozsudku, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 6 150 Kč s úrokem ve výši 23,64 % ročně od 14. 12. 2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 14. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení dalších 8 000 Kč s úrokem a úrokem z prodlení nad rámec úroku a úroku z prodlení přiznaných ve výroku I. tohoto rozsudku, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 27. 4. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení 14 150 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 617,24 Kč odpovídajícím sazbě 23,64 % ročně z částky 11 005,56 Kč za dobu od 14. 12. 2019 do 1. 11. 2022, úrokem ve výši 23,64 % ročně z částky 11 005,56 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 222,18 Kč odpovídajícím zákonné roční sazbě z částky 11 005,56 Kč za dobu od 14. 12. 2019 do 1. 11. 2022 a zákonným úrokem z prodlení z částky 11 005,56 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovaným dne 19. 10. 2018. Žalobkyně tvrdila, že na základě zmíněné smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal uvedenou částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a současně mu zaplatit úrok, poplatek za administrativní činnost a poplatek za hotovostní inkaso splátek v souhrnné výši 12 000 Kč. Porušil však sjednaný splátkový kalendář a dostal se do prodlení s úhradou sjednaných splátek svého dluhu. Celkem na svůj dluh uhradil 14 850 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 11. 2022, a to ve výši 17 400 Kč. Žalobkyně však požadovala po žalovaném pouze zaplacení dlužné jistiny ve výši 11 005,56 Kč a dále nesplacené části úhrad spojených s úvěrem ve výši 3 144,44 Kč. Dále si nárokovala shora popsané příslušenství v podobě smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny úvěru.

2. Žalovaný se k žalobě, kterou mu soud zaslal na adresu, na níž je hlášen k trvalému pobytu, ani přes výzvu soudu nevyjádřil.

3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v  , v účinném znění (dále jen„ “). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Souhlas účastníků s tímto postupem přitom předpokládal, neboť se žádný z nich ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne 19. 10. 2018 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit a současně zaplatit úrok ve výši 3 000 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, to vše v 60 pravidelných týdenních splátkách po 450 Kč s tím, že první splátka měla být dle smlouvy splatná 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy, každá následující pak vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. V čl. 1 smlouvy bylo uvedeno, že zápůjční úroková sazba činí v daném případě 32,15 % ročně.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 1. 11. 2022 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní bylo zjištěno, že pohledávka ze shora uvedené smlouvy o úvěru byla s účinností k datu uzavření postupní smlouvy postoupena na žalobkyni.

6. Z oznámení o postoupení pohledávky z 24. 11. 2022 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně informoval žalovaného písemně o postoupení pohledávky na žalobkyni a vyzval ho, aby na svůj dluh napříště plnil již výhradně ve prospěch žalobkyně. Dle přiloženého poštovního podacího lístku bylo oznámení odesláno žalovanému dne 24. 11. 2022.

7. Z předžalobní výzvy z 10. 3. 2023, která byla dle přiloženého poštovního podacího lístku odeslána žalovanému dne 10. 3. 2023, soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu ve výši 26 316,07 Kč vzniklého z titulu shora uvedené smlouvy o úvěru ve lhůtě do 25. 3. 2023 s upozorněním, že pokud nebude dluh zaplacen, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání.

8. Na podkladě shora uvedených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:

Právní předchůdce žalobkyně na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi ním a žalovaným dne 19. 10. 2018 poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal uvedenou částku vrátit a současně zaplatit úrok ve výši 3 000 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, to vše v 60 pravidelných týdenních splátkách po 450 Kč. První splátka byla splatná 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy, každá následující pak vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. V čl. 1 smlouvy bylo uvedeno, že zápůjční úroková sazba činí v daném případě 32,15 % ročně. Pohledávka z předmětné smlouvy o úvěru byla s účinností k 1. 11. 2022 postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný právním předchůdcem žalobkyně písemně informován. Žalobkyně sama následně písemně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu vzniklého z předmětné smlouvy o úvěru.

9. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle a násl. , v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která současně vykazovala znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení , o spotřebitelském úvěru v účinném znění

10. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

12. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

13. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

14. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle odst. 2 citovaného ustanovení je neplatné rovněž právní jednání, pokud má být podle něho plněno něco nemožného.

15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Ačkoliv žalobkyně nebyla smluvní stranou předmětné smlouvy o úvěru, svou aktivní legitimaci k podání žaloby prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž základě se ve smyslu § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. stala věřitelkou žalobou uplatněné pohledávky včetně jejího příslušenství. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným vznikl na základě předmětné smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. závazkový právní vztah. Právní předchůdce žalobkyně svou povinnost z tohoto závazku splnil, když žalovanému poskytl peněžní prostředky v ujednané výši. Vzniklo mu tak dle příslušných smluvních ustanovení i dle citovaného § 2395 o. z. právo na vrácení těchto prostředků a současně i na zaplacení smluvního úroku.

17. Sjednaná zápůjční úroková sazba dle smlouvy činila 32,15 % ročně s tím, že pokud žalovaný dodrží dojednané podmínky splacení úvěru, bude absolutní výše jím zaplaceného úroku činit 3 000 Kč. Vedle zmiňovaného úroku se však žalovaný ve smlouvě zavázal také k úhradě poplatku za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč. Tento poplatek sice dle smlouvy představuje samostatnou platbu, v podstatě je však třeba jej rovněž považovat za jakousi skrytou podobu úroku, neboť jde jen o další plnění požadované právním předchůdcem žalobkyně za poskytnutí úvěru. Smysl tohoto poplatku se totiž v podstatě překrývá s účelem smluvních úroků, neboť, stejně jako sjednaný úrok, i poplatek za administrativní činnost sloužil na jedné straně k pokrytí nákladů právního předchůdce žalobkyně souvisejících s poskytnutím peněžních prostředků, na straně druhé přinejmenším částečně i k dosažení jeho obchodního zisku. Z uvedených důvodů soud zmíněný poplatek za administrativní činnost hodnotil jako součást úplaty za poskytnutí úvěru a jeho výši posuzoval společně s výší sjednaného úroku. Dospěl přitom k závěru, že částku 6 000 Kč, která odpovídá součtu smluvního úroku a poplatku za administrativní činnost v případě řádného splacení úvěru, lze považovat za přiměřenou úplatu ve vztahu k výši poskytnutých peněžních prostředků a dalším okolnostem, za nichž byl úvěr sjednán (poskytnutí peněžních prostředků v hotovosti při podpisu smlouvy bez nutnosti zajištění či účelové vázanosti úvěru a s tím spojené zvýšené obchodní riziko poskytovatele úvěru), a že právnímu předchůdci žalobkyně proto na základě předmětné smlouvy vznikl nárok i na úhradu této částky.

18. Předmětem smlouvy o úvěru bylo dále i ujednání o povinnosti žalovaného zaplatit poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Soud i toto ujednání hodnotil z hlediska jeho přiměřenosti a souladu s dobrými mravy. Vycházel v prvé řadě z toho, že zde existovala možnost úhrady sjednaných splátek úvěru formou bezhotovostních plateb, které jsou již dlouhou dobu v platebním styku naprosto běžně využívány. I pokud by soud pominul fakt, že mnohé bankovní domy již delší dobu podobné platby provádí bez jakýchkoliv poplatků, je evidentní, že náklady vzniklé právnímu předchůdci žalobkyně při bezhotovostní formě splácení úvěru by v každém případě oproti shora uvedenému poplatku byly naprosto minimální. Obecně lze samozřejmě konstatovat, že je zcela na vůli smluvních stran, jakou formu splácení úvěru si ve smlouvě sjednají. V řešené věci však byla mezi účastníky uzavřena smlouva formulářového typu, přičemž soud nepochybuje o tom, že některé její předem právním předchůdcem žalobkyně nastavené parametry žalovaný reálně neměl možnost jakkoliv ovlivnit, a to mimo jiné právě i formu, jakou bude právnímu předchůdci žalobkyně hradit sjednané splátky úvěru. Těžko si lze totiž představit, že by si žalovaný dobrovolně zvolil formu hotovostního splácení za situace, kdy je tato výrazně zpoplatněna a přitom bezhotovostní forma splácení by pro něj byla v podstatě beznákladová. Soudu je navíc z úřední činnosti známo, že ve smlouvách právního předchůdce žalobkyně je hotovostní forma splácení naprosto standardním ujednáním. Soud doposud rozhodoval již desítky sporů vzniklých ze smluv o zápůjčkách a úvěrech poskytnutých právním předchůdcem žalobkyně, přičemž se doposud nesetkal s tím, že by ve smlouvě byl ujednán bezhotovostní způsob splacení zápůjčky či úvěru. Za těchto okolností v žádném případě nelze akceptovat, aby poplatek za hotovostní režim splátek činil 40 % z částky, která byla žalovanému fakticky poskytnuta, a flagrantně tak navyšoval celkové náklady žalovaného v souvislosti s poskytnutím úvěru. Soud proto dospěl k závěru, že ujednání o poplatku za hotovostní režim splátek ve výši 6 000 Kč se zjevně příčí dobrým mravům a je tudíž neplatné ve smyslu § 580 odst. 1 o. z., přičemž soud podle § 588 o. z. k této neplatnosti přihlédl z úřední povinnosti.

19. S ohledem na shora uvedené lze tedy konstatovat, že žalovanému dle smlouvy o úvěru ze dne 19. 10. 2018 vznikla povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně, respektive následně žalobkyni samotné jistinu úvěru ve výši 15 000 Kč, úrok ve výši 3 000 Kč a poplatek za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, celkem tedy částku 21 000 Kč. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný na tento dluh uhradil více, než kolik vyplývá z podané žaloby, tedy více než 14 850 Kč. Soud proto uvedenou částku započetl na shora uvedený celkový dluh žalovaného z předmětné smlouvy a dospěl k závěru, že žalovanému zbývá uhradit 6 150 Kč. Uložil proto žalovanému povinnost uvedenou částku žalobkyni zaplatit, a to včetně smluvního úroku ve výši 23,64 % ročně a zákonného úroku z prodlení z této částky za období, za něž bylo zmíněné příslušenství pohledávky žalobkyní nárokováno, tj. za dobu od 14. 12. 2019 do zaplacení. Je zcela na rozhodnutí žalobkyně, pokud v žalobě požadovala zaplacení úrokové sazby nižší, než jaká byla smluvena ve smlouvě. Nárok na zaplacení úroku z prodlení se opírá o o. z., jeho přiznaná výše se pak řídí , za jehož účinnosti se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu.

20. Co do zbývající požadované částky ve výši 8 000 Kč pak soud ze shora popsaných důvodů žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalobkyni nepřiznal ani nárok na zaplacení požadovaného smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení z částky převyšující přiznaných 6 150 Kč.

21. O nákladech řízení soud rozhodl podle , tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu obou účastníků ve věci. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky v celkové výši 14 150 Kč s příslušenstvím. Žalobě bylo vyhověno co do částky 6 150 Kč s příslušenstvím, naopak co do částky 8 000 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci tak činí 43 % ku 57 % ve prospěch žalovaného. Tomu by tak dle shora citovaného ustanovení mělo svědčit právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 14 % (57 – 43 = 14). Žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady v průběhu řízení nevznikly, proto soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

22. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s  na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích. Odvolání je třeba podat u Okresního soudu ve Svitavách.

Nebude-li povinnost uložená vykonatelným rozhodnutím splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.