Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
7 C 20/2023-57
Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ilonou Láníkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem trvale obec a číslo, PSČ obec
o zaplacení částky 66 311 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 39 503 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.
II. Návrh, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 18 172 Kč, zákonný úrok z prodlení 15 % ročně z částky 57 675 Kč od datum do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 8 636,32 Kč, úrok 84,88 % ročně z částky 46 976,13 Kč od datum do datum ve výši 2 324,74 Kč, úrok 11,75 % ročně z částky 46 976,13 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky 107 935 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 39 503 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.</b> II. Návrh, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 18 172 Kč, zákonný úrok z prodlení 15 % ročně z částky 57 675 Kč od [datum] do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 8 636,32 Kč, úrok 84,88 % ročně z částky 46 976,13 Kč od [datum] do [datum] ve výši 2 324,74 Kč, úrok 11,75 % ročně z částky 46 976,13 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 107 935 Kč, se zamítá. <b>III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou ze dne datum domáhá po žalované zaplacení částky 57 675 Kč, smluvní pokuty 8 636,32 Kč, smluvního úroku, zákonného úroku z prodlení a náhrady nákladů řízení, to vše na základě smlouvy o úvěru číslo uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne
datum. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet spolu úrokem za poskytnutí 84,88 % ve 18měsíčních splátkách po 4 997 Kč počínaje dubnem 2022. Úvěr byl žalované vyplacen dne datum. Pro nesplácení byl úvěr zesplatněn ke dni datum. Do dne zesplatnění uhradila žalovaná ve splátkách celkem
10 497 Kč, po zesplatnění neuhradila žalovaná ničeho. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné nové jistiny úvěru ve výši 56 077,95 Kč. Dále požaduje zaplacení úroku z úvěru 84,88 % ročně, smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné nové jistiny od datum, kapitalizovanou k datu vyhotovení žaloby částkou 8 636,32 Kč, náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalované ve výši 600 Kč a zákonné úroky z prodlení.
2. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila úvěruschopnost žalované na základě dokladů a údajů uvedených samotnou žalovanou a zaznamenaných ve formuláři hodnocení klienta a výpisy z registrů NRKI a SOLUS. Žalobkyně dále ověřila, že žalovaná nebyla v době žádosti o úvěr evidována v insolvenčním rejstříku, neměla u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalované nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalované nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník jednající s žalovanou doporučil úvěr ke schválení.
3. Žalovaná se ve věci samé, k výzvě soudu, nevyjádřila, v řízení zůstala zcela nečinná.
4. K jednání nařízenému ve věci dne datum se žalovaný nedostavil a žalobkyně navrhla vydání rozsudku pro zmeškání. I když žalobkyně navrhla vydání rozsudku pro zmeškání, soud v daném případě tento rozsudek nevydal, neboť jak je níže uvedeno, shledal uzavřenou smlouvu absolutně neplatnou.
5. Soud jednal v nepřítomnosti žalované a provedl dokazování listinnými důkazy:
karta klienta, hodnocení klienta ke smlouvě číslo ze dne datum, fotokopie občanského průkazu, potvrzení právnická osoba o příchozí úhradě ze dne datum, potvrzení právnická osoba o příchozí úhradě ze dne datum formulář ze dne datum, výpis z registru příjmení ke dni datum, výpis z registru NRKI/BRKI ke dni 22. 3. 2022 s CBS skóre 519, výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu ČNB, smlouva o úvěru číslo ze dne datum, dohoda o konsolidaci ke smlouvě o úvěru číslo ze dne datum, oznámení o schválení úvěru a splátkový kalendář ke smlouvě o úvěru číslo ze dne datum spolu s dodejkou ze dne datum, podpis na dálku – smlouva o spotřebitelském úvěru (tzv. produkt A), Dodatek číslo k návrhu smlouvy o úvěru číslo ze dne datum, prohlášení klienta ze dne datum, doklad o vyplacení úvěru ze dne datum, výzva k zaplacení ze dne datum, výzva k zaplacení ze dne datum, oznámení o zesplatnění úvěru ze dne datum, předžalobní výzva ze dne datum a poštovní podací arch ze dne datum.
6. Na základě provedených důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a učinil tentýž závěr o skutkovém stavu:
7. Žalovaná uzavřela dne datum se žalobkyní smlouvu o úvěru číslo na základě které jí byl poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaná se smlouvou zavázala zaplatit úvěr spolu s úrokem 84,88 % ročně tedy celkovou částku 89 946 Kč v 18měsíčních splátkách po 4 997 Kč. Současně byla uzavřena dohoda o konsolidaci, ve které bylo ujednáno, že část úvěru bude vyplacena na úhradu předchozího dluhu vůči anonymizována dvě slova ze smlouvy číslo ve výši 30 750 Kč. Přípisem ze dne datum bylo žalované oznámeno schválení úvěru a vyplacení úvěru. Oznámení o schválení úvěru bylo žalované zasláno poštou na korespondenční adresu dle smlouvy. Spolu s oznámením byl žalované zaslán splátkový kalendář s rozpisem splátek splatných od datum do datum. Dne datum byl úvěr vyplacen ve dvou částech dle ujednání smlouvy v celkové výši 50 000 Kč. Úvěr byl zesplatněn ke dni datum, pro prodlení žalované s úhradou splátky o délce 65 dnů, o čemž byla žalovaná informována přípisem ze dne datum. Dle karty klienta uhradila žalovaná ke dni podání žaloby na svůj dluh celkem 10 497 Kč. Dne datum byla žalované zaslána předžalobní výzva k zaplacení.
8. Žalobkyně prověřila schopnost žalované řádně hradit úvěr na základě informací poskytnutých žadatelkou a uvedených v hodnocení klienta. Dále prověřila žalovanou v Nebankovním registru klientských informací (NRKI) a registru SOLUS. Z doloženého výpisu z databáze příjmení ze dne datum soud zjistil, že k žalované nebyl evidován žádný příznak. Z doloženého výpisu NRKI ze dne datum soud zjistil, že žalované bylo přiřazeno CBS skóre 519, které dle legendy odpovídá Kategorii III. (maximální počet bodů do interní score card, nízké riziko, nejlepší segment klientů). Z karty klienta a hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaná byla v době sjednání úvěru zaměstnána u firmy právnická osoba se sídlem v obec s pravidelným příjmem 36 176 Kč. Z hodnocení klienta dále plyne, že žalovaná byla svobodná, bezdětná a bydlela u rodičů. Jako měsíční výdaje žadatelky je uvedena částka 3 860 Kč (životní minimum) a dále částka
2 603 Kč na výdaje bydlení (nájemné a inkaso). V hodnocení klienta jsou uvedeny splátky půjček, úvěrů ve výši 30 750 Kč a dále údaj o výši konsolidovaných splátek 3. stran ve výši – 30 750 Kč. Dále je zde uvedena splátka úvěru vůči žalobkyni ve výši 6 793 Kč. Ve výdajích na ostatní náklady (doprava, kurzy, záliby apod.) je uvedeno 0. Z potvrzení o příchozích úhradách na účet žalované soud zjistil, že mzda žalované činila v únoru 2022 částku 36 268 Kč a v březnu 36 108 Kč čistého.
9. Z lustrace žalované v registru obyvatel soud zjistil, že v době sjednávání předmětného úvěru byla žalovaná svobodná s trvalým pobytem na adrese obec a číslo.
10. Z veřejně dostupné části katastru nemovitostí, listu vlastnictví anonymizováno pro katastrální uzemí soud zjistil, že dům s adresou obec a číslo vlastní jméno a jméno příjmení, rodiče žalované.
11. Z evidence soudních řízení Okresního soudu ve Vyškově soud zjistil, že proti žalované je od roku 2022 vedeno 5 občanskoprávních řízení k vymožení pohledávek z úvěrů poskytnutých nebankovními poskytovateli v letech 2020 a 2021, vše před uzavřením smlouvy o úvěru číslo. Dále byla v roce 2023 zahájena tři exekuční řízení k vymožení pohledávek z dalších spotřebitelských úvěrů poskytnutých nebankovními poskytovateli žalované v letech 2020 a 2021, vše před uzavřením smlouvy o úvěru číslo.
12. Závazkový vztah, vzniklý mezi žalobkyní a žalovanou ze smlouvy o úvěru se řídí zákonem číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem číslo a zákonem číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
13. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku (ve znění účinném k prvnímu dni prodlení), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády číslo 351/2013 Sb.
17. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. března 2020, vydaném ve věci C -679/18, uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě (v tamních poměrech úpravě obsažené v ustanoveních § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru), podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“
18. S ohledem na aktuální judikaturu (srovnej Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn.
III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. 29 ICdo 3/2021) je soud povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaná ého splácet, tedy jeho solventnost. Jak uvedl Ústavní soud v Nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18: Poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů – dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.
19. Žalobkyně a žalovaná v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřely dne datum smlouvu o úvěru jako o spotřebitelskou smlouvu. Jednalo se o komerčně nazývaný„ rychlý“ spotřebitelský úvěr nabízený mimo jiné osobám v postavení spotřebitele, poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by úvěr/zápůjčku od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s jejich osobou. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle platné zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Věřitel měl poskytnout úvěr jen tehdy, pokud bude spotřebitel schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Věřitel tak byl před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vyžádat si od žalované sdělení o jejích veškerých příjmech, které měla prokázat a dále si vyžádat přehled jejích výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků apod.) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistil, zda je žalovaná fakticky schopna dlužnou částku uhradit.
20. Ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v uvedených ustanoveních zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.
21. Soud dospěl k závěru, že v tomto případě žalobkyně nedostála zákonné povinnosti, když poskytla spotřebitelský úvěr, ačkoli nebyly řádně prověřeny výdaje žadatelky. Jak vyplývá z provedeného dokazování, žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované z informací uvedených samotnou žadatelkou v hodnocení zákazníka. Dle těchto údajů byla žadatelka svobodná a bezdětná, bydlela u rodičů v obec s náklady na bydlení 2 603 Kč měsíčně a byla zaměstnaná od datum v pracovním poměru u společnosti se sídlem v obec, s příjmem 36 000 Kč, přičemž výše příjmu žalované byla ověřena z potvrzení banky. Výdaje žalované byly stanoveny paušální částkou bez dalšího ověření. Soudu je z úřední činnosti známo, že ve věcech, kde vystupuje žalobkyně, jsou uváděny výdaje úvěrovaného paušální částkou ve výši 3 860 Kč (stejně jako v tomto případě), a nejsou tak zohledňovány (zjišťovány či ověřovány) skutečné náklady žadatele, ale pouze jakési hypotetické náklady, které však neodpovídají realitě. Soud v daném případě postrádá ověření výdajů žalované. Náklady na bydlení jsou většinou největší položkou rozpočtu, přesto v daném případě nebyly žalobkyní prověřovány. Na předložených listinách (smlouva o úvěru, dohoda o konsolidaci) je uvedena doručovací adresa žadatelky ulice a číslo, obec. Jak soud zjistil na uvedené adrese se nachází sídlo zaměstnavatele žalované. Soudu není zřejmé, jak poskytovatel úvěru naložil s informací o doručovací adrese žadatelky ve vztahu k nákladům na bydlení případně ve vztahu k nákladům na dopravu do zaměstnání. Pokud poskytovatel úvěru akceptoval informaci, že žalovaná bydlí u rodičů, tj, na adrese obec a číslo, s náklady na bydlení 2 603 Kč postrádá soud ověření této informace například prohlášením rodičů. Pokud ale poskytovatel úvěru akceptoval formu bydlení na doručovací adrese v obec, pak soud postrádá nejen doložení výše nákladů na bydlení, ale také zohlednění výdajů žadatele na dopravu do zaměstnání.
22. Žalobkyně neuvedla ani nedoložila, jak si výdaje žalované ověřila, z čehož lze usuzovat, že se spoléhala čistě na tvrzení žadatele o úvěr a dle závěru soudu se jedná o zmechanizovaný systém vyjádření jakýchsi fiktivních nákladů oprávněnou zřejmě předpokládaných u průměrného žadatele o úvěr (více viz Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 10. 2020, č. j. 12 Co 309/2020-140). Jelikož měla žalovaná bankovní účet, bylo dostupnou možností poskytovatele úvěru, jak ověřit výdaje žalované právě z výpisů z bankovního účtu za posledních 3 až 6 měsíců, což však poskytovatel úvěru neučinil a spokojil se pouze s potvrzením banky osvědčujícím výši mzdy a existenci účtu. Z výpisu z účtu žalované by navíc bylo možno zjistit další dluhové zatížení žalované.
23. Postup žalobkyně soud hodnotí jako ryze účelové jednání, které má vyvolat dojem aktivního zkoumání poměrů žadatele, fakticky však dochází pouze k formálnímu shromažďování takových údajů, které svědčí pro dobrou majetkovou situaci žadatele.
24. Soud v tomto případě dospěl k závěru, že na základě informací, které žalobkyně měla (s ohledem na absentující informace o výdajích a ověření těchto informací), si nemohla učinit odůvodněný závěr, že žalované lze úvěr poskytnout. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (byť by žalovanou skutečně takto byly tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků.
25. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené dne
datum číslo. Důsledkem toho jsou nároky žalobkyně vůči žalované omezeny na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru.
26. Na základě neplatné smlouvy bylo žalované poskytnuto plnění 50 000 Kč. Žalovaná podle tvrzení žalobkyně zaplatila celkem 10 497 Kč. Uvedené tvrzení žalovaná nezpochybnila. Žalovaná je tak povinna s ohledem na již uvedené zaplatit žalobkyni částku 39 503 Kč a soud ji k zaplacení této částky žalobkyni zavázal.
27. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu a s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, které stanovuje limity pro vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v případě neplatnosti smlouvy pro porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka v době„ přiměřené možnostem spotřebitele“, stanovil soud splatnost dlužné částky v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč do zaplacení. Z úřední činnosti je soudu známo, že proti žalované jsou vedena další soudní řízení k vymožení peněžitých plnění. Dále soud zjistil, že žalovaná je i nadále zaměstnána u společnosti právnická osoba a má tedy stále pravidelný příjem ze mzdy. S ohledem na uvedené skutečnosti shledal soud uvedený způsob úhrady ve splátkách za přiměřený aktuálním možnostem žalované.
28. K požadovanému zákonnému úroku z prodlení z částky 39 503 Kč, soud odkazuje na Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, který uvádí, že konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. příjmení, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.
29. Soud proto požadovaný zákonný úrok z prodlení z částky 39 503 Kč zamítl.
30. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odstavec 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08). Žalobkyně požadovala zaplacení částky 57 675 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 15 % k datu podání žaloby 24. 1. 2023 ve výši 3 673,81 Kč, kapitalizovaný úrok 84,88 % ve výši 2 324,74 Kč, kapitalizovaný úrok 11,75 % k datu podání žaloby 24. 1. 2023 ve výši 2 011,28 Kč, smluvní pokutu ve výši 8 636,32 Kč, tj. celkem 74 321,15 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 39 503 Kč, tj. v rozsahu 6,3 % (čistý úspěch).
31. Jelikož měla žalobkyně úspěch pouze v nepatrné části, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.