Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 58/2023-27

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 56 413,19 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 859,74 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 15 859,74 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 40 553,45 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 10 058,05 Kč, úrok 10,9 % ročně z částky 50 746,52 Kč od datum do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 56 413,19 Kč od datum do datum a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 40 553,45 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 859,74 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 15 859,74 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 40 553,45 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 10 058,05 Kč, úrok 10,9 % ročně z částky 50 746,52 Kč od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 56 413,19 Kč od [datum] do [datum] a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 40 553,45 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 56 413,19 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právě tuto částku jí žalovaný dluží na podkladě smlouvy půjčce, kterou s ním uzavřela její právní předchůdkyně společnost, právnická osoba (dnes právnická osoba) dne datum pod číslo. Na základě této smlouvy předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč oproti závazku žalovaného tento úvěr vrátit v 83 pravidelných měsíčních splátkách po 1 721 Kč, které v sobě zahrnovaly ujednaný úrok 10,90 % ročně, čemuž žalovaný nedostál, proto s ohledem na trvající porušování povinností předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni datum a vyzvala žalovaného k úhradě zůstatku úvěru a smluvní pokuty dopisem ze dne datum. Dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno písemně, přičemž pohledávka ke dni postoupení činila 66 471,24 Kč a ode dne postoupení pohledávky do sepisu žaloby již žalovaný ničeho neuhradil. Žalobkyně proto požaduje po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 50 746,52 Kč, smluvního úroku 10,90 % ročně z jistiny od datum do zaplacení, kapitalizovaného úroku z úvěru z jistiny úvěru do datum ve výši 10 058,05 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 5 666,67 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 56 413,19 Kč od datum do zaplacení. Žalobkyně doplnila, že žalovaný uhradil na pohledávku celkem 84 140,26 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný prostřednictvím zástupce žalobkyně vyzván k úhradě dluhu, což neučinil.

2. Žalobkyně na výzvu soudu doplnila, že její právní předchůdkyně zkoumala před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného tak, že zhodnotila informace požadované a získané od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů. V tomto kontextu žalobkyně upozornila na rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. -97 a na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. -170.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání, jelikož žalobkyně nesouhlasila s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání. K jednání se bez jakékoliv omluvy nedostavil žalovaný, který byl řádně předvolán, a žalobkyně, jejíž neúčast omluvil její zástupce a souhlasil s tím, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Soud proto jednal v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného. Při jednání soud provedl dokazování listinami, které předložila žalobkyně, a učinil z nich tato zjištění:

4. Z Návrhu na uzavření Smlouvy o půjčce číslo který žalovaný podepsal dne datum, bylo zjištěno, že žalovaný tímto návrhem navrhnul předchůdkyni žalobkyně, aby mu poskytla půjčku 100 000 Kč, kterou se jí on zaváže vrátit s úrokem 10,90 % ročně, a to v 83 měsíčních splátkách po 1 721 Kč. Z Akceptace návrhu na uzavření smlouvy pak vyplývá, že právnická osoba tento návrh žalovaného přijala dne datum.

5. Návrhem na uzavření smlouvy o kontokorentu bylo prokázáno, že žalovaný dne datum požádal předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí kontokorentu do výše 100 000 Kč s tím, že jej bude splácet s úrokem 16,90 % ročně. Z akceptace návrhu pak vyplývá, že právnická osoba tento návrh přijala dne datum.

6. Výzvou ze dne datum a podacím lístkem bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k uhrazení částky v celkové výši ke dni sepisu upomínky 74 187,43 Kč nejpozději do datum s tím, že žalovaného upozornil, že neuhradí-li svůj dluh ve stanovené lhůtě, bude se žalobkyně splnění tohoto nároku domáhat soudní cestou. Výzva byla dána k poštovní přepravě dne datum.

7.u označenou jako smlouva o postoupení pohledávek uzavřené dne datum, včetně seznamu postupovaných pohledávek bylo prokázáno, že právnická osoba prodala žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovaným za sjednanou úplatu.

8. Z dopisu„ Oznámení o postoupení pohledávky“ ze dne datum bylo zjištěno, že právnická osoba informovala žalovaného, že pohledávku ze smlouvy o půjčce postoupila žalobkyni a veškeré platby má nyní směřovat právě žalobkyni. V dopise byl žalovaný zároveň vyzván k uhrazení pohledávky. Z kopie poštovního podacího archu pak vyplývá, že dopis byl žalovanému odeslán dne datum.

9. Z Oznámení o zesplatnění úvěru datum soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že zesplatnila půjčku a vyzvala jej k zaplacení částky 61 802,57 Kč, a to do 10 dnů od data vyhotovení výzvy. Potvrzením o odeslání tohoto dopisu žalobkyně nedisponuje (viz její vyjádření č. l. 10-12).

10. Protokolem o ověření úvěruschopnosti klienta k úvěru číslo soud zjistil, že žalovaným deklarovaný příjem 20 000 Kč ověřili s využitím komplexního statistického nástroje, který určuje reálně dosažitelné příjmy na základě klientových osobních předpokladů. Zohlednili výdaje ve výši 10 649 Kč, z toho splátky stávajících úvěrů ve výši 0 Kč, výdaje na bydlení ve výši 7 239 Kč, výdaje na živobytí 3 410 Kč a ostatní výdaje 0 Kč. Podle jejich vyhodnocení klientovi na splátku nové půjčky a nepředvídané výdaje zbývá celkem 9 351 Kč a byl tedy schopen půjčku splácet. Žalovaný byl dále lustrován v insolvenčním rejstříku, na interním Black listu, v databázi BRKI/NRKI a SOLUS, kde neměl negativní záznamy, byly vyhodnoceny ukazatele DTI/DSTI a dále byl žalovaný rizikově vyhodnocen dle interního postupu.

11. Ze žádosti bylo zjištěno, že žalovaný deklaroval příjem ze zaměstnání 20 000 Kč a výdaje 0 Kč. Mezi započtené výdaje byla zahrnuta částka 7 239 Kč na bydlení a 3 410 Kč na živobytí. Žalovaný dále uvedl, že má vysokoškolské vzdělání, je svobodný a bydlí v pronájmu.

12. Z transakční historie vyplývá, že částka 100 000 Kč byla žalovanému poskytnuta ještě dne datum.

13. Všechny shora uvedené důkazy soud následně hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Žalovaný dne datum písemně navrhl právnická osoba (dále jen„ anonymizováno“ nebo„ předchůdkyně žalobkyně“), že ona mu poskytne úvěr 100 000 Kč a on se naproti tomu zaváže takto vyčerpané finanční prostředky anonymizováno splatit spolu s úrokem 10,90 % ročně, a to formou 83 měsíčních splátek ve výši 1 721 Kč. Před odsouhlasením anonymizováno zkoumala schopnost žalovaného splácet dohodnuté splátky tak, že žalovaný vyplnil návrh, ve kterém deklarovaný příjem 20 000 Kč ověřili s využitím komplexního statistického nástroje, který určuje reálně dosažitelné příjmy na základě klientových osobních předpokladů. Zohlednili výdaje ve výši 10 649 Kč, z toho splátky stávajících úvěrů ve výši 0 Kč, výdaje na bydlení ve výši 7 239 Kč, výdaje na živobytí 3 410 Kč a ostatní výdaje 0 Kč. Podle jejich vyhodnocení klientovi na splátku nové půjčky a nepředvídané výdaje zbývá celkem 9 351 Kč a byl tedy schopen půjčku splácet. Žalovaný byl dále lustrován v insolvenčním rejstříku, na interním Black listu, v databázi BRKI/NRKI a SOLUS, kde neměl negativní záznamy, byly vyhodnoceny ukazatele DTI/DSTI a dále byl žalovaný rizikově vyhodnocen dle interního postupu. Předchůdkyně žalobkyně pak akceptovala návrh žalovaného a dne datum a ještě téhož dne, bez další žádosti žalovaného, mu na jeho běžný účet zaslala 100 000 Kč. Žalovaný následně porušoval povinnosti, neplnil splátky řádně a včas, proto předchůdkyně žalobkyně celou dlužnou částku zesplatnila ke dni datum a vyzvala žalovaného k úhradě zbytku dluhu. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku 84 140,26 Kč. Společnost anonymizováno dne datum prodala žalobkyni pohledávku za žalovaným za sjednanou úplatu a tuto skutečnost oznámila žalovanému dopisem ze dne datum, který odeslala dne datum a zároveň jím žalovaného vyzvala k úhradě dluhu. Zástupce žalobkyně před podáním žaloby opět vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky dopisem, který dal do poštovní přepravy dne datum.

14. Podle věty druhé , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, (dále jen„ ZSU“) spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

15. Podle § 2 písm. e) ZSU tento zákon se nevztahuje na odloženou platbu, půjčku, úvěr nebo jinou obdobnou finanční službu s celkovou výší nižší než 5 000 Kč nebo vyšší než 1 880 000 Kč; částka 5 000 Kč se považuje za dosaženou též tehdy, je-li mezi týmž věřitelem a spotřebitelem uzavřeno v období 12 měsíců více smluv se stejným nebo obdobným účelem, přičemž se tento zákon vztahuje na smlouvu, kterou se dosáhne nebo přesáhne celková výše úvěru 5 000 Kč, a všechny následující smlouvy uzavřené v uvedeném období,

16. Podle § 9 odst. 1 ZSU Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

17. Podle § 9 odst. 3 ZSU spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

18. Podle , (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

19. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

21. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno.

23. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum uzavřely smlouvu zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na základě které byly žalovanému poskytnuty prostředky ve výši 100 000 Kč. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 1 věta druhá ZSU).

24. Podle § 9 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, potažmo její právní předchůdkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. Z ustanovení § 9 odst. 3 ZSU je zřejmé, že je to věřitel, který má aktivně ověřovat a zjišťovat všechny skutečnosti důležité pro posouzení úvěruschopnosti, nikoliv se spolehnout jen na tvrzení podaná spotřebitelem. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. , rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. , nebo ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. .

25. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Předchůdkyně žalobkyně si nepočínala s náležitou odbornou péčí ani při ověřování příjmů žalovaného, když se spolehla pouze na statistický nástroj, aniž by od žalovaného požadovala např. potvrzení zaměstnavatele, výpisy z účtu za předcházející období, případně výplatní pásky. Pokud se jedná o výdaje, na jejich individuální ověření předchůdkyně žalobkyně rezignovala, a i když žalovaný deklaroval výdaje 0 Kč, což je samo o sobě podezřelé, připočetla částky podle svého uvážení, aniž by se zabývala tím, jaké jsou reálné výdaje žalovaného a jak žalovaný sám nakládá se svými finančními prostředky. Takto si počínala i přesto, že žalovaný měl u ní veden běžný účet, ze kterého tak snad mohla zjistit poměry žalovaného, případně si od něj vyžádat další podklady. Není totiž samozřejmostí, že osoba s určitými poměry, má stejné výdaje, jako jiná osoba se stejnými poměry. Soud má za to, že statistický nástroj je sice relevantním nástrojem, jak si ověřit úvěruschopnost klienta, nicméně pouze a jen jako nástroj doplňkový. V dnešní době není nic jednoduššího než si od klientů vyžádat výpisy z účtu za přiměřené období předcházející žádosti, výplatní pásky, SIPO, nájemní smlouvu apod., ze kterých bude možné zjistit alespoň pravidelné výdaje konkrétního klienta. Zbývá ještě dodat, že smlouva sice byla uzavřena za účinnosti„ starého“ zákona o spotřebitelském úvěru, nicméně z ničeho nevyplývá, že by předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici alespoň některé ze shora uvedených listin a co z takových listin zjistila. Nadto již z částky 3 410 Kč je patrné, že se jedná o částku životního minima stanovenou podle jiných právních předpisů.

26. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr proto nebylo dle závěru soudu dostatečně a správné, proto právní předchůdkyně žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, zejména pokud se týká výdajové stránky. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou, protože v souladu s § 588 o. z. je soud povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet, neboť předmětný úvěr je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.

27. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému částku 100 000 Kč a žalovaný jí vrátil částku 84 140,26 Kč, pročež jí z tohoto důvodu dluží částku 15 859,74 Kč. Pro doplnění soud dodává, že právní předchůdkyně žalobkyně, jako postupitel, uzavřela se žalobkyní, jako postupníkem, platnou smlouvu o postoupení pohledávek za žalovaným na žalobkyni, která je tak nyní aktivně legitimována k vymáhání pohledávek. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení těchto uvedené částky a zavázal žalovaného k jejímu zaplacení. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovaný byl poprvé vyzván k uhrazení dlužné částky ze smlouvy o zápůjčce dopisem ze dne datum, kterým předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky a vyzvala jej k její úhradě. Dopis byl dán k poštovní přepravě dne datum. K doručení zásilky došlo třetí pracovní den (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. -109), tj. dne datum. Od té doby běžela žalovanému lhůta k úhradě dlužné částky. Za lhůtu přiměřenou ve smyslu ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. na to, aby si žalovaný finanční prostředky opatřil a předal je žalobkyni, soud považoval lhůtu 7 dnů, tedy do datum. Ode dne následujícího se žalovaný dostal do prodlení. Podle o. z. má žalobkyně právo na úrok z prodlení z částky 15 859,74 Kč, a to ode dne datum v žalobou požadované výši, když soud je návrhem žalobkyně v žalobě vázán ( ) Lhůtu k plnění 3 dny od právní moci rozsudku soud stanovil v souladu s  větou před středníkem , když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta.

28. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci soud ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. , nepřistoupil ke kapitalizaci veškeré příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku, jelikož z výroku rozhodnutí, zejména z požadované jistiny a kapitalizovaného příslušenství, jasně vyplývá, že úspěšnějším byl v tomto případě žalovaný, který by tak měl právo na úhradu části nákladů řízení, dle obsahu spisu však žalovanému žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.