Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 95/2023-54

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Radimem Slezákem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 16 184 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení se co do částky 5 416 Kč, sestávající z kapitalizovaného úroku ve výši 3 232 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 184 Kč, zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 14 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Domáhala-li se žalobkyně po žalované zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 14 000 Kč od 10. 11. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 %, v této části se žaloba zamítá.

IV. Domáhala-li se žalobkyně po žalované zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 703,07 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč, v této části se žaloba zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

VI. Žalobkyně je povinna uhradit ČR – Okresnímu soudu v Kroměříži doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Řízení se co do částky 5 416 Kč, sestávající z kapitalizovaného úroku ve výši 3 232 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 184 Kč, zastavuje. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 14 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Domáhala-li se žalobkyně po žalované zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 14 000 Kč od 10. 11. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 %, v této části se žaloba zamítá. IV. Domáhala-li se žalobkyně po žalované zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 703,07 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč, v této části se žaloba zamítá. V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. VI. Žalobkyně je povinna uhradit ČR – Okresnímu soudu v Kroměříži doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala proti žalované zaplacení částky 14 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % od 10. 11. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 703,07 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 232 Kč, částky 2 184 Kč jako smluvní pokuty a náhrady nákladů řízení ve výši 2 252 Kč.

2. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba, IČO, uzavřela na základě žádosti o online půjčku na stránkách webová adresa s žalovanou dne 22. 12. 2021 smlouvu o úvěru číslo platnou k témuž dni, jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky a na jejímž základě, ve znění doplnění ze dne 4. 5. 2022, poskytla žalované bezhotovostní úvěr v celkové výši 14 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit dlužnou částku s příslušenstvím v celkové výši 17 132 Kč do 3. 6. 2022. Žalovaná sjednanou částku neuhradila řádně a včas.

3. Pohledávka za žalovanou byla žalobkyni postoupena na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021; dílčí postupní smlouva byla uzavřena dne 7. 11. 2022, což bylo žalované oznámeno. Před podáním žaloby byla žalované zaslána upomínka ze dne 9. 3. 2023.

4. Elektronický platební rozkaz ve věci nebyl vydán s ohledem na nepřiměřeně vysoké příslušenství pohledávky. V reakci na výzvu soudu k doplnění, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalované, žalobkyně vzala svůj návrh částečně zpět co do částek 3 232 Kč jako kapitalizovaného úroku a 2 184 Kč jako smluvní pokuty. Současně vyjádřila souhlas s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání. Žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila (doručena fikcí podle dne 7. 7. 2023, stanovená 10denní lhůta tak uplynula dne 17. 7. 2023).

5. Soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání, dle a vycházel přitom z listinných důkazů obsažených ve spise.

6. Z provedených listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav.

7. právnická osoba poskytla žalované převodem na účet peněžní prostředky ve dvou platbách – dne 22. 12. 2021 částku 12 000 Kč (viz výpis z účtu na č.l. 17) a dne 5. 1. 2022 částku 2 000 Kč (viz výpis z účtu na č.l. 20), obojí na základě smlouvy o úvěru (viz smlouva č.l. 14-15, číslo, obchodní podmínky na č.l. 21-24). Ve smlouvě se žalovaná zavázala vrátit původnímu věřiteli částku 17 132 Kč s nejzazším datem splatnosti do 3. 6. 2022. Žalovaná nic neuhradila, přestože byla k úhradě vyzývána (viz upomínky s dokladem o odeslání na č.l. 35-39).

8. právnická osoba postoupila pohledávku za žalovanou, která je předmětem tohoto řízení, rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021 ve spojení s dílčí postupní smlouvou ze dne 7. 11. 2022 na žalobkyni (viz smlouvy o postoupení pohledávek č.l. 25-33 spisu). Toto bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 22. 11. 2022 (č.l. 34-35).

9. Předžalobní výzva byla na adresu žalované odeslána dne 13. 3. 2023 doporučeně (č.l. 39).

10. Žalobkyně k výzvě soudu přiznala, že nedisponuje důkazy o tom, že by právní předchůdce žalobkyně náležitě zjišťoval a posuzoval úvěruschopnost žalované, její majetkové a osobní poměry. Žalobní návrh proto vzala zčásti zpět. V rozsahu výroku I tedy soud řízení v souladu s , 2 částečně zastavil.

11. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následujícím způsobem.

12. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), při posuzování právního vztahu se tedy vedle č. aplikuje také , o spotřebitelském úvěru. Podle této úpravy je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v  , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. ). ulice úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění citovaného zákona, ve znění účinném do 28. 5. 2022).

13. Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 2. 1997 sp. zn. ,„ … soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci …“. Přijetím sledoval zákonodárce záměr posílit (nikoli oslabit) ochranu spotřebitele jako slabší smluvní strany (viz důvodová zpráva i rozsah zákonné úpravy). Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit, ale naopak posílit ochranu spotřebitele, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by smysl a účel právní úpravy nebyl naplněn. Současně, má-li nová právní úprava za cíl„ posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí (mj. i soukromoprávních). Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, účinnou sankcí není. Navíc dne 5. 3. 2020 rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C číslo tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti, a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008 číslo.

14. Soud proto vycházel z § 580 o. z. ve spojení s § 588 o. z. a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že„ nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a dalších vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. ).

15. Jelikož žalobkyně nepředložila důkazy o tom, že by původní věřitelka postupovala v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a posoudila dostatečně úvěruschopnost žalované, je smlouva o úvěru absolutně neplatná ve smyslu § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z. Původní věřitelka tedy poskytla žalované plnění ve výši 14 000 Kč na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které v řízení pasivní žalovaná nezpochybnila, že na dlužnou částku nebylo hrazeno ničeho. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, nebyly platně sjednány ani úroky a poplatky. Soud proto v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uložil žalované, aby uhradila žalobkyni, na niž byla pohledávka postoupena, jistinu úvěru ve výši 14 000 Kč jako bezdůvodné obohacení. Ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.

16. Jak vyplývá z § 87 odst. 1 poslední věty zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. dospěl k následujícím závěrům: Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. příjmení tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. příjmení, J., příjmení, L., příjmení, P., příjmení, L., příjmení, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. číslo).

17. Obecně shrnuto, § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

18. S ohledem na shora citované rozhodnutí Nejvyššího soudu dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně na úroky z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaná dostane až tehdy, pokud neuhradí dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozsudkem, kterou považuje soud za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle , (dále jen „“) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a to především pro povahu sporu a celkovému úspěchu žalobce ve sporu.

20. Výrok o tom, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni výše uvedenou částku do 3 dnů od právní moci rozsudku má oporu v  , kde se uvádí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do 3 dnů od právní moci rozsudku.

21. Výrok o tom, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení k rukám advokáta vychází z , podle kterého zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi.

22. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1 odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků 1 000 Kč (soud přitom vychází z předmětu řízení bez příslušenství), dosud bylo na poplatku uhrazeno 800 Kč.

23. Je, tedy povinností žalobkyně doplatit soudní poplatek ve výši 200 Kč, a to v kolcích nebo na účet soudu číslo – číslo, variabilní symbol.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je přípustné odvolání, které lze podat do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně – pobočce ve Zlíně prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži.

Nebude-li povinnost rozsudkem uložená splněna, lze ji vymáhat nuceným výkonem soudního rozhodnutí.