Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 C 56/2023-37

Okresní soud v Chomutově rozhodl soudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

se sídlem adresa,

zastoupené JUDr. jméno jméno, advokátem

se sídlem adresa,

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa žalovaného,

o zaplacení 27 239,60 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 21 918 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 21 918 Kč od 20. 12. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 5 321,60 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 423,85 Kč od 20. 12. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 5 254 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno jméno, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 21 918 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 21 918 Kč od 20. 12. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se, co do částky 5 321,60 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 423,85 Kč od 20. 12. 2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 5 254 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [jméno], do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 19.6.2022, doplněnou podáním ze dne 27.3.2023, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 27 239,60 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena Smlouva o úvěru č. anonymizováno, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, a to na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu se sjednanou úrokovou sazbou, a to ve splátkách. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku. Žalobkyně řádně prověřila schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný úvěr žalobkyni řádně a včas nevrátil. Žalobkyně má právo požadovat po žalovaném vedle jistiny a úroků, i úhradu smluvní pokuty a účelně vynaložených nákladů na odeslání upomínky. I přes výzvu žalovaný ničeho neuhradil.

2. Žalobkyně se k jednání soudu omluvila. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil (pozn.: předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno do datové schránky dne 25.5.2023 fikcí). Soud proto postupoval v souladu s ustanovením a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházeje při tom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. Soud učinil tato skutková zjištění:

5. Z úvěrové smlouvy č. anonymizováno ze dne 18.9.2020, plyne, že tato není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného, byla podepsána SMS kódem: číslo. Žalobkyně se měla zavázat poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, a to na bankovní účet žalovaného č. bankovní účet. Sjednaná výše úrokové sazby měla činit 4,95 % ročně. Žalovaný se měl zavázat vrátit žalobkyni úvěr do 15.9.2023.

6. Ze Zesplatnění pohledávky ze dne 29.11.2021 plyne, že žalobkyně oznámila žalovanému, že ke dni 16.11.2021 zesplatnila dosud nesplacené dlužné částky a vyzvala žalovaného k úhradě částky 24 326,85 Kč. Toto Zesplatnění bylo předáno k poštovní přepravě dne 1.12.2021 a zásilka byla uložena dne 6.12.2021, jak plyne z dodejky.

7. Z Potvrzení plyne, že žalobkyně dne 21.9.2020 odeslala z účtu č. bankovní účet na účet žalovaného č. bankovní účet částku 30 000 Kč, pod variabilní symbol.

8. Z tabulky umoření ze dne 27.4.2022 plyne, že žalovaný uhradil žalobkyni 9x 898 Kč.

9. Z přehledu plateb plyne, že žalovaný uhradil žalobkyni 9x 898 Kč.

10. Z předžalobní upomínky ze dne 26.5.2022 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu. Tato upomínka byla předána k poštovní přepravě, jak plyne z poštovního podacího archu.

11. Z výpisu z účtu číslo vedeného u právnická osoba, za období od 9.10.2020 do 11.6.2021 plyne, že žalovaný uhradil na tento účet 9x 898 Kč.

12. Z Ověřovacího protokolu návrhu č. anonymizováno plyne, že žalovaný splácel po 2 447 Kč měsíčně úvěr, jehož předmětem bylo financování vozidla tov. zn. Ford Mondeo.

13. Z výplatní pásky za 3/ 2020 plyne, že žalovanému byla právnická osoba anonymizováno obec vyplacena na účet mzda ve výši 32 897 Kč. Z výplatní pásky za 4/ 2020 plyne, že žalovanému byla právnická osoba anonymizováno obec vyplacena na účet mzda ve výši 20 574 Kč. Z výplatní pásky za 5/ 2020 plyne, že žalovanému byla právnická osoba anonymizováno obec vyplacena na účet mzda ve výši 23 420 Kč.

14. Skutkový závěr: Žalovaný obdržel dne 21.9.2020 od žalobkyně na účet č. bankovní účet, jehož byl majitelem, peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Vráceno bylo žalobkyni celkem 8 082 Kč. Výzvou ze dne 26.5.2022, předanou k poštovní přepravě téhož dne, právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k vrácení dluhu.

15. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “) smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle až 108 a uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

16. Podle , (dále jen„ ObčZ“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

17. Podle § 562 odst. 1 ObčZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby.

18. Podle ObčZ je na každém, kdo se dovolává soukromé y, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá použita proti osobě, která u zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost y byla uznána.

19. Podle § 588 ObčZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Dle § 2395 ObčZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Po provedeném řízení a dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze z části.

22. , o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, definuje uznávaný elektronický podpis jako zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Prostý elektronický podpis je zbytkovou kategorií.

23. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi ní a žalovaným byla uzavřena smlouva, na jejímž základě se žalobkyně měla zavázat poskytnout žalovanému peněžité prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se měl zavázat poskytnuté peněžní prostředky vrátit žalobkyni formou splátek včetně sjednaného úroku. Předložená smlouva o úvěru není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného; je opatřena SMS kódem: číslo. I další žalobkyní předložené listinné důkazy nejsou opatřeny vlastnoručním podpisem žalovaného. Pokud v daném případě mělo dojít k uzavření úvěrové smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, je zřejmé, že žalobkyně ve skutečnosti nevěděla (vědět nemohla), kdo skutečně s ní„ na dálku“ komunikoval, kdo údaje zadával (zda žalovaný sám, či osoba od žalovaného odlišná, která osobní údaje žalovaného„ pouze“ použila) a kdo úvěrovou smlouvu elektronicky podepsal.

24. U vlastnoručního podpisu (popř. elektronického podpisu vyššího ověření) lze vycházet z vyvratitelné domněnky podle věty druhé ObčZ v tom smyslu, že tímto podpisem protistrana uznala jak pravost, tak i správnost (pravdivost) soukromé y. Není-li pravost podpisu zpochybněna, předpokládá se, že pochází od toho, kdo ji podepsal, a že text, který podepsal, odpovídá skutečnosti. U prostého elektronického podpisu však z této zákonné domněnky vycházet nelze a skutečnost, že úvěrovou smlouvu podepsal žalovaný, musí prokázat ten, kdo tuto skutečnost tvrdí, tedy v daném případě žalobkyně. Uvedenou skutečnost bylo možno prokázat např. prohlášením žalovaného, ten však v řízení zůstal nečinný. Nepřímé důkazy v podobě prokázání vlastnictví účtu a vyplacení peněžních prostředků na tento účet, jakož i případné splácení úvěru sice mohou vést k závěru, že smlouvu pravděpodobně uzavřel žalovaný, ale jistotu (přesvědčení) z nich nabýt nelze. Vždy bude existovat možnost, že doklady žalovaného k uzavření smlouvy bez jeho vědomí použila třetí osoba (např. člen domácnosti), od níž se žalovaný (dlužník) po přijetí finančních prostředků dozvěděl o podmínkách úvěrové smlouvy (a tedy i o výši splátky). A jestliže lze usuzovat pouze na pravděpodobnost prokazované skutečnosti, nelze mít danou skutečnost za prokázanou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 26. 6. 2014). Protože presumpce pravosti a správnosti soukromé y v daném případě z právní úpravy nevyplývá, bylo na žalobkyni, aby v řízení prokázala, že smlouvu podepsal právě žalovaný. Žalobkyně však ničeho neprokázala. S ohledem na uvedené skutečnosti soud uzavřel, že v daném případě nebyla jednoznačně a nezaměnitelně určena osoba jednající se žalobkyní o uzavření úvěrové smlouvy ani nebyla splněna písemná forma vyžadována k zachování platnosti právního jednání, tedy nebyly splněny podmínky zakotvené v ustanovení věta první ObčZ, ani ObčZ.

25. V případě úvěrové smlouvy uzavírané se spotřebitelem zákon vyžaduje písemnou formu ( ). Z pohledu veřejného pořádku a ochrany slabší strany je nepřijatelné, aby taková smlouva byla uzavřena v jiné než písemné formě. Proto soud uzavřel, že účastníci při uzavření úvěrové smlouvy nedodrželi písemnou formu stanovenou zákonem, což má za následek její absolutní neplatnost ( ve spojení s  ObčZ), a nároky vyplývající ze smluvních ujednání (úroky, smluvní pokutu, náklady úvěru…) tak nelze považovat za důvodné.

26. Zároveň soud, pokud odhlédne od výše odůvodněné neplatnosti smlouvy pro nedostatek písemné formy, konstatuje, že žalobkyně důsledně v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 spotřebitelského zákona neposoudila úvěruschopnost žalovaného úvěr splácet. Dle tvrzení žalobkyně tato vycházela z informací získaných z různých databází, z výplatních pásek žalovaného, z ověřených splátek jiného jeho úvěru, výdaje na bydlení byly porovnány se statistickými údaji.

27. Odborná péče předpokládá jednak řádně zjistit veškeré poměry žalovaného (příjmy a výdaje) a zároveň veškeré zjištěné údaje ověřit, resp. objektivně podložit minimálně např. aktuálním potvrzením zaměstnavatele dlužníka o tom, že žalovaný byl v době před uzavřením smlouvy zaměstnán, na jakou dobu byl zaměstnán a s jakým výdělkem. Je nezbytné, aby žalobkyně dále ověřila zejména způsob uspokojování potřeby bydlení, výše nákladů žalovaného na bydlení (včetně energií), další závazky a dluhy žalovaného, apod.

28. Soud má za prokázané, že žalobkyně před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy ověřila z výplatních pásek žalovaného za období 3-5/ 2020, že jeho mzda u zaměstnavatele příjmení jméno dosahovala v tomto období okolo 25 000 Kč měsíčně. Je však třeba vyzdvihnout, že již nebyla žalobkyní řádně zjištěna i výše mzdy žalovaného za měsíc 6,7, 8/ 2020, tedy výše mzdy, jež bezprostředně předcházela datu uzavření předmětné úvěrové smlouvy (tj. datu 18.9.2020). Vyvstává tak pochybnost o tom, zda žalovaný u právnická osoba anonymizováno byl zaměstnán i v době po květnu 2020. Zároveň žalobkyně netvrdila, že by zjišťovala způsob uspokojování bytové potřeby žalovaného (zda tedy bydlel ve vlastním nebo v nájmu,…) a zároveň ani neoznačila důkaz o tom, že by ověřovala způsob uspokojování bytové potřeby žalovaného. U výdajů na bydlení žalobkyně vycházela z informací získaných od žalovaného, který uvedl částku 7 500 Kč. Opětovně žalobkyně neoznačila žádný důkaz na podporu svého tvrzení, že by deklarované náklady na bydlení ověřila. Pokud žalobkyně deklarovanou výši nákladů na bydlení porovnávala se statickými údaji vyplývajícími z analýzy regionálních dat ČSÚ o výdajích na bydlení, je tento její postup jistě důležitý, avšak nedostačující. Zároveň má soud za prokázané, že žalovaný splácel další závazek, a to splátkou ve výši 2 447 Kč měsíčně. Dle názoru soudu bylo povinností žalobkyně jako poskytovatele úvěru, aby řádně zjistila jak příjmy žalovaného, jichž dosahoval bezprostředně před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy, včetně délky trvání jeho pracovního poměru, tak i jeho zcela konkrétní výdaje, a tato svá zjištění také řádně ověřila. Pokud totiž předchůdkyně žalobkyně vycházela z pouhých neověřených informací o příjmech a výdajích žalovaného, zcela zjevně rezignovala na zjišťování a ověřování jeho poměrů, a nepostupovala tak při posuzování úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí.

29. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru, kdy věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému v obou případech peněžní prostředky v rozporu s  , aniž by řádně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru prověřila schopnost žalovaného poskytnuté peněžní prostředky splácet. Tím, že žalobkyně i přesto žalovanému úvěry poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a porušila povinnosti v  , což je třeba sankcionovat absolutní neplatností předmětné úvěrové smlouvy jako celku, jak potvrdil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. , popř. i v nálezu ze dne 24.8.2021, sp. zn. , v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Porušení povinností posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu, a takové porušení povinností je stiženo absolutní neplatností smluv, k níž je třeba přihlédnout i bez návrhu žalovaného.

30. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila výpis ze svého účtu č. bankovní účet, z něhož má soud za prokázané, že žalovanému byla dne 21.9.2020 vyplacena částka 30 000 Kč na jeho účet č. bankovní účet. Žalovaný vrátil žalobkyni pouze částku 8 082 Kč (tj. 9x 898 Kč), zbytek dosud nevrátil, čímž porušil svou povinnost vyplývající mu z ustanovení § 2991 ObčZ a soud uzavřel, že se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Proto mu soud uložil v I. výroku tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni nevydané bezdůvodné obohacení ve výši 21 918 Kč (rozdíl mezi vyplacenou částkou 30 000 Kč a vrácenou částkou 8 082 Kč). Co do částky 5 321,60 Kč pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

31. Dále má soud za prokázané, že žalovaný byl v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalovaném i úroky z prodlení. Ve výzvě ze dne 29.11.2021 žalobkyně požadovala úhradu dluhu do 19.12.2021. První den prodlení žalovaného tak připadl na den následující, tj. na den 20.12.2021. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 8,50 % ročně (nař. vlády č. ). Proto soud uložil žalovanému rovněž povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 21 918 Kč od 20.12.2021 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do zbytku požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

32. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou výše tohoto odůvodnění výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.

33. Podle rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle Žalobkyně byla úspěšná co do částky 24 510,90 Kč (tj. jistina 21 918 Kč + úroky z prodlení v kapitalizované výši 2 595,90 Kč; 81,70 %), žalovaný co do částky 5 490 Kč (tj. jistina 5 321,60 Kč + kapitalizované úroky z prodlení ve výši 168,40 Kč; 18,30 %), proto soud přiznal žalobkyni pouze 63,40 % z jejích celkových nákladů řízení (tj. procentuální rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem). Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 090 Kč, odměnou advokáta žalobkyně v celkové výši 3 120 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis výzvy k plnění, sepis žaloby) dle bodu 2. (dále jen„ vyhláška“) a za 1 úkon právní služby po 2 220 Kč (účast advokáta žalobkyně u jednání soudu dne 11.5.2023) dle ve spojení s  bodem 5 vyhlášky, 3 režijními paušály po 100 Kč dle vyhlášky a 1 režijním paušálem za 300 Kč dle vyhlášky, dále náhradou cestovních výdajů ve výši 1 628 Kč, za cestu osobním vozidlem advokátky žalobkyně tov. zn. Škoda Rapid, za cestu z Prahy do Chomutova k jednání soudu dne 11.5.2023 a zpět, při celkové vzdálenosti 223 km, spotřebě vozidla advokáta žalobkyně 5,1 litrů benzinu 95 oktanů na 100 km, při vyhláškové ceně tohoto paliva 41,20 Kč za 1 litr a při pevné sazbě cestovní náhrady 5,20 Kč za 1 km (vyhl. č. ), náhradou za promeškaný čas ve výši 600 Kč (6 půlhodin po 100 Kč) dle vyhlášky a 21 % DPH z částky 5 948 Kč, tj. ve výši 1 249 Kč. Proto soud přiznal žalobkyni náklady řízen í ve výši 5 254 Kč rovnající se 63,40 % Tyto přiznané náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit advokátu žalobkyně ( ).

34. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za sepis podání ze dne 27.3.2023 a ze dne 17.5.2023, neboť jej nepovažuje za účelně vynaložené náklady řízení, když z nich neplynou žádné skutečnosti, které by nemohly nebo neměly být uvedeny již v žalobě. Rovněž nebyla žalobkyni přiznána náhrada nákladů za účast jejího advokáta u jednání soudu dne 29.6.2023, neboť veškerá doplnění skutkových tvrzení, případně označení dalších důkazů již žalobkyně mohla nebo měla uvést (označit) již při jednání soudu dne 11.5.2023 a toto v pořadí druhé jednání ve věci je třeba hodnotit jako neúčelné pro nepřipravenost žalobkyně.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.