Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

15 C 42/2022-120

Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Markétou Šottovou jako samosoudkyní ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 138 766 Kč příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 91 850 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % od 9. 11. 2021 do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do požadavku na zaplacení 44 934,10 Kč se zákonným úrokem na rámec přiznaného ve výroku I. a s úrokem ve výši 74,83 % z částky 98 093,33 Kč od 9. 11. 2021 do 2. 12. 2021, úrokem ve výši 8,5 % z částky 98 093,33 Kč od 3. 12. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 9. 11. 2021 dosáhne částky 234 489 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 16 992 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 91 850 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % od 9. 11. 2021 do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se co do požadavku na zaplacení 44 934,10 Kč se zákonným úrokem na rámec přiznaného ve výroku I. a s úrokem ve výši 74,83 % z částky 98 093,33 Kč od 9. 11. 2021 do 2. 12. 2021, úrokem ve výši 8,5 % z částky 98 093,33 Kč od 3. 12. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 9. 11. 2021 dosáhne částky 234 489 Kč, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 16 992 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 138 766,10 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 117 645 Kč ve výši 8,5% ročně od 9. 11. 2021 do zaplacení a úrokem ve výši 74,83 % p.a. z částky 98 093,33 Kč od 9. 11. 2021 do 2. 12. 2021 ve výši 4 686,48 Kč, úrokem ve výši 8,5 % p.a. z částky 98 093,33 Kč od 3. 12. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 9. 11. 2021 dosáhne částky 234 489 Kč. Žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru číslo na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a sjednaný úrok za poskytnutí úvěru ve výši 74,83% ročně splácet v 24 měsíčních splátkách ve výši 8 142 Kč splatných vždy k 3. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem srpnem 2021. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek. Do data zesplatnění celého úvěru žalovaný uhradil 8 150 Kč. Vzhledem k prodlení žalovaného s úhradou splátek žalobkyně ke dni 3. 9. 2021 úvěr zesplatnila a celá dosud nesplacená jistina a přirostlé úroky za poskytnutí úvěru, které se staly součástí nové jistiny, se stala splatnou. V bodě 6.5 smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru novou jistinu úvěru v den zesplatnění nezaplatí, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné nové jistiny, tedy od 9. 11. 2021 do zaplacení, požadována je ke dni vyhotovení žaloby ve výši 21 121,10 Kč. Žalovaný zbylou část dluhu přes výzvu nezaplatil.

2. Žalovaný se jednání konaného dne 30. 5. 2023 zúčastnil, k věci samé se při jednání nevyjádřil.

3. Z předložených listinných důkazů bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 16. 6. 2021 smlouvu o úvěru číslo na základě které věřitel žalovanému poskytl úvěr výši 100 000 Kč (prokázáno návrhem/smlouvu o úvěru číslo včetně dodatku číslo). Žalovanému se dostalo poučení o potřebných informací o spotřebitelském úvěru (prokázáno předsmluvním formulářem ze dne 16. 6. 2021). Úvěr byl schválen a žalovanému schválení oznámeno dopisem ze dne 17. 6. 2021 včetně splátkového kalendáře (prokázáno oznámením o schválení a splátkovým kalendářem ke smlouvě číslo). Úvěr ve výši 100 000 Kč byl žalovanému vyplacen v plné výši na jeho bankovní účet dne 16. 6. 2021 (prokázáno dokladem o vyplacení úvěru). Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a sjednaný úrok za poskytnutý úvěr ve výši 74,82 % ročně splácet v 24 měsíčních splátkách ve výši 8 142 Kč splatných vždy k 3. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem srpnem 2021 (rovněž prokázáno smlouvu o úvěru číslo včetně dodatku číslo). Žalovaný porušil svůj závazek hradit úvěr řádně a včas. Vyzván k úhradě a upozorněn na zesplatnění byl žalovaný opakovaně písemně (prokázáno výzvou k zaplacení a upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 4. 10. 2021, 3. 11. 2021, 7. 11. 2021 včetně dodejek). Následně věřitel celý úvěr zesplatnil ke dni 7. 11. 2021 (prokázáno oznámením ze dne 7. 11. 2021). Z úvěrové smlouvy bylo dále zjištěno, že zápůjční úroková sazba činila 74,82% ročně; dle části B) smlouvy, bod 6.1, že pokud se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitl v prodlení o délce 30 dnů. Dále je v bodě 6.2 smlouvy uvedeno právo poskytovatele vůči klientovi na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením, výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se klient ocitl v prodlení s úhradou o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Dle bodu 6.5 pokud žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné nové jistiny až do úplného zaplacení. Žalovaná částka se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 117 645 Kč se zákonným úrokem z prodlení, smluvní pokuty ve výši 21 121,10 Kč. Dále žalobkyně požaduje úrok ve výši 74,83% ročně z částky 98 093,33 Kč, a to od 9. 11. 2021 do 2. 12. 2021 ve výši 4 686,48 Kč, a úrok ve výši 8,5% z částky 98 093,33 Kč od 3. 12. 2021 do zaplacení, maximálně však do částky 234 489 Kč. Z karty klienta, která představuje výpis z úvěrového účtu, bylo zjištěno, že žalovaný splátky nehradil řádně a včas, celkem uhradil částku 8 150 Kč (prokázáno: kartou klienta ke smlouvě číslo). K zaplacení zbývající dlužné částky ve výši 53 910,53 Kč s příslušenstvím byl žalovaný vyzván dopisem ze dne 20. 4. 2022 (prokázáno výzvou před podáním žaloby a poštovním podacím archem ze dne 20. 4. 2022).

4. Věřitel před poskytnutím úvěru provedl šetření ke schopnosti žalovaného úvěr splácet dotazem na databáze Solus a NRKI s výsledkem bez dlužných částek a splátek po splatnosti a nízké riziko (prokázáno výpisem z těchto databází), dále na základě předsmluvního dotazníku vyplněného žalovaným k jeho výdělkových a osobním poměrům (prokázáno předsmluvním formulářem – hodnocení klienta ze dne 16. 6. 2021). Totožnost žalovaného byla ověřena prostřednictvím občanského průkazu (prokázáno kopií občanského průkazu). Na základě zákaznické karty – hodnocení klienta bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že disponuje pravidelným čistým měsíčním příjmem ve výši 30 195 Kč, a je zaměstnán. Příjem žalovaného žalobkyně ověřila příchozími platbami z účtu žalovaného vedeného u právnická osoba, a to konkrétně dne 10. 3. 2021 byla připsána částka 26 018 Kč, dne 10. 6. 2021 částka 36 175 Kč, dne 9. 4. 2021 částka 29 373 Kč, dne 11. 5. 2021 částka 25 038 Kč (prokázáno výpisy z účtu žalovaného – příchozí platby). Výdaje na bydlení žalovaný uvedl ve výši 2 603 Kč, ostatní výdaje (doprava, kurzy, záliby, spoření, další splátky úvěrů, zápůjček, apod.) ve výši 0 Kč (prokázáno hodnocením klienta ze dne 16. 6. 2021). Výdaje žalovaného pak žalobkyně ověřovala s využitím průměrných nákladů průměrného klienta s odkazem na výdaje, které uvedl žalovaný ve formuláři hodnocení klienta, tedy použila zákonem stanovené životní minimum ve výši 3 860 Kč, neboť žalovaný neuvedl ve formuláři výdaje vyšší. Žalobkyně rovněž soudu předložila výpis z účtu žalovaného za měsíc duben 2021, tedy dva měsíce předcházející měsíci, v němž byl úvěr sjednán (červen 2021). Počáteční zůstatek na účtu žalovaného v měsíci duben 2021 byl debetní, tj. mínus 61 794,33 Kč, a konečný zůstatek kladný ve výši 25,72 Kč. Za období 6. 3. 2021 do 7. 4. 2021 jsou na účtu evidovány tyto obraty: připsáno 329 208 Kč, odepsáno 267 387,95 Kč, když jde o transakce se sázkovými společnostmi, zejména Tipsport, příjem - mzda na tomto účtu za daný měsíc je evidována platba ve výši 26 018 Kč od právnická osoba, ostatní příchozí platby – povětšinou hotovostní vklady činily téměř 300 000 Kč.

5. Právní zástupce žalobkyně při jednání uvedl, že z účtu je zjevné, že žalovaný vyhrává (vklady na účet pocházejí z hraní hazardních her), ale výhry ukládá na účet a nelze paušálně učinit závěr, že je v tomto případě chybně posuzována úvěruschopnost. Dále sdělil, že gambling není judikaturou posuzován jako rizikový výdaj. Žalobkyně řádně zkoumala příjmy a výdaje a z předloženého účtu je zjevné, že žalovaný je úspěšný v sázení a vyhranou hotovost vkládá na účet.

6. Soud konstatuje, že žalobkyně přistoupila velmi laxně ke zjišťování poměrů žalovaného, když se spokojila s prokázáním takových skutečností, které svědčily pro závěr o schválení a poskytnutí úvěru, naopak ty, které by mohly tento závěr zpochybnit, zcela pominula, nebo se o jejich pravdivost a reálnost nezajímala a spokojila se jen s tvrzeními dlužníka. Při zkoumání pravidelného příjmu prověřila tvrzení žalovaného kontrolou na základě příchozích transakcí na účet žalovaného. Je s podivem, že žalobkyně při přezkumu celkové příjmové i výdajové stránky, obzvláště u úvěrů dosahujících poměrně vysokých hodnot jako je tomu v posuzovaném případě, opět nenahlédla podrobněji do účtu žalovaného, když měla tento navíc pohodlně k dispozici (popř. si nevyžádala výpis i za další měsíce), a ze kterého by snadno zjistila, že většina příjmů tvoří vklady v hotovosti, nebo tuto skutečnost při hodnocení zcela opominula. Jak sám uvedl právní zástupce žalobkyně, u většiny příjmů se jedná o příjmy mající původ v gamblerství, tedy příjmy z hraní hazardních her. Počáteční zůstatek u předloženého výpisu z účtu byl nadto vysoký debet (- 61 794,33 Kč), což mělo být dalším varovným ukazatelem pro žalobkyni při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a jeho rizikového chování.

7. Gamblerství neboli chorobná závislost na hraní hazardních her je považováno za patologickou psychickou závislost na představě rychlého zisku peněz nebo jiné hmotné výhry. Je všeobecně známo, že pravidla her jsou v zásadě dlouhodobě nastavena pro hráče nevýhodně. Soud nesouhlasí s tvrzením žalobkyně, že nelze paušálně činit závěr, že gamblerství je rizikovým faktorem při posuzování úvěruschopnosti. Proti tomuto tvrzení mluví i fakt, že soud například při posuzování návrhu na zúžení SJM zkoumá existenci závažného důvodu pro zúžení SJM. Takovým chováním může být například gamblerství, alkoholismus, nadměrné či nedůvodné zadlužování. Obecně rovněž platí, že výsledek této činnosti více či méně závisí na štěstí či náhodě. Dopady chorobného hraní mohou být jak ve sféře sociální, finanční i trestně-právní, proto se stát snaží právními předpisy reagovat na velký rozmach hazardních her a hazardní hry výrazně regulovat. Soud zde vůbec nehodnotí, zda jednání žalovaného je ve formě chorobné závislosti či se jedná pouze o občasnou zálibu. Z pohledu úvěruschopnosti se však jedná o významnou rizikovou činnost žalovaného, která může bez dalšího žalovanému přivodit neschopnost splácet, což se v posuzovaném případě nakonec i stalo.

8. Dále soud konstatuje, že skutečnost, že vůči žalovanému není doposud vedeno insolvenční řízení či exekuční řízení, neznamená, že je schopen splácet úvěr. Bez bližšího zkoumání příjmů i výdajů za relevantně delší časové období tak nelze vzít jakýkoli údaj za zcela relevantní. V provedeném vyhodnocení se žalobkyně vůbec nezajímala o výdaje žalovaného, resp. skutečné náklady na domácnost, energie, dopravu, osobní potřeby včetně stravy apod. Soud zde navíc nemůže uznat ani stanovení výše nákladů na základě údajně statistických modelů či zákonem na částku 3 860 Kč měsíčně, případně u bydlení na částku 2 603 Kč, a to už jen proto, že přezkum úvěruschopnosti má být založen na individuálním posuzování; nehledě na skutečnost, že se zjevně u výdajů u bydlení jedná o částku v současné době neadekvátní, nepodloženou žádnou nájemní smlouvou či jinouu prokazující tvrzenou výši. Žalobkyně tedy částečně zkoumala příjmy (viz výpisy z účtu – příchody platby), nikoli již výdaje, jinak by nemohla dospět k závěru, že žalovanému lze úvěr schválit. Předložený výpis z účtu žalovaného za duben 2021 je s výrazným počátečním debetním zůstatkem a s konečným zůstatkem pouhých 25,72 Kč, z čehož je zřejmé, že veškeré své příjmy (tedy i vklady v hotovosti v celkové hodnotě cca 300 000 Kč) žalovaný spotřebuje a nevytváří žádné rezervy, ze kterých by mohl splácet úvěr. Pokud žalobkyně s takovýmto výpisem z účtu operuje, ten měl být naopak pro žalobkyni zásadním výstražným signálem, který jako profesionál v poskytování spotřebitelských úvěrů nemůže přejít bez povšimnutí. Žalobkyně tak nepostupovala s řádnou péčí, jak jí ukládá , o spotřebitelském úvěru, a , o ochraně spotřebitele.

9. Současně podle ustálené soudní praxe platí, se nemůže poskytovatel úvěru zbavit své povinnosti zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žadatele tím, že se spokojí s jeho tvrzeními; tato tvrzení musí být hodnověrně doložena a posouzena, přičemž skutečnosti uváděné žadatelem mají být pro poskytovatele úvěru jen jedním ze zdrojů informací. Poskytovatel úvěru musí sám proaktivně zjišťovat všechny údaje potřebné pro posouzení úvěruschopnosti žadatele: nespolupracuje-li žadatel dostatečně, nebo není-li možno potřebné informace v dostatečném rozsahu zjistit či ověřit, je jediným možným důsledkem neposkytnutí úvěru, vystačit jen s údaji poskytnutými samotným žalovaným v takové situaci nelze (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ).

10. V řízení bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli smlouvu o obsahu výše uvedeném, jakož i poskytnutí úvěru žalobkyní na účet žalovaného i skutečnost, že žalovaný do data zesplatnění uhradil částku ve výši 8 150 Kč.

11. Soud má za to, že i v poměrech , o spotřebitelském úvěru, který nabyl účinnosti 1. 12. 2016, a kterému je třeba vztah účastníků podřídit (smlouva byla uzavřena 13. 4. 2018), se má soud z úřední povinnosti zabývat, aniž by bylo třeba námitky dlužníka, obdobně jako za účinnosti předchozí úpravy tím, zda věřitel před poskytnutím úvěru řádně (s odbornou péčí) splnil svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr – přes gramatický výklad obsahu ust. , o spotřebitelském úvěru, který je třeba odmítnout jako rozporný s evropskou úpravou ochrany spotřebitele (směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru), která má aplikační přednost. Tento závěr potvrdilo i stanovisko generální advokátky k předběžné otázce položené českým okresním soudem, následně (ač v tomto případě po vyhlášení rozsudku ve věci) i rozsudek SDEU ze dne 5. března 2020 v této věci pod zn. C -679/18:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“

12. Podle , (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

14. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle ust. , 2 , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce druhého poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle ust. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem

17. Za shora uvedeného tak soudu uzavírá, že důsledkem porušení povinnosti žalobkyně s odbornou péčí zkoumat a řádně vyhodnotit schopnost žadatele o úvěr jej reálně splácet, je tak absolutní neplatnost, neboť toto porušení povinnosti odporuje nejen evropské legislativě, ale i zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o.z.). Za shora uvedeného proto soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný jen co do části představující jistinu poskytnutého úvěru ve výši 100 000 Kč. Žalovaný na dluh ve výši 100 000 Kč uhradil částku 8 150 Kč. Tím, že žalovaný nezaplatil dluh řádně a včas, dostal se do prodlení, a žalobkyně má nárok na úroky z prodlení ( ), které soud stanovil podle , kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Ohledně zbytku nároku včetně dalšího příslušenství vyjma zákonného úroku z prodlení, jak byl přiznán, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. věta první , když neshledal důvody pro její prodloužení. Spor o lhůtu ve smyslu ust. , o spotřebitelském úvěru, nevyvstal. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě od okamžiku, kdy se ocitl v prodlení, od zesplatnění úvěru, od výzvy k plnění před podání žaloby, kde mu byla stanovena další lhůta, uběhla doba více než dostatečná, aby byl žalovaný schopen svému závazku, kterého si je vědom, dostát.

18. O nákladech řízení soud rozhodl podle podle míry úspěchu účastníků v řízení, a proto poměrnou část nákladů přiznal převážně úspěšné žalobkyni. Žalobkyně měla úspěch ohledně částky 91 850 Kč, neúspěch ohledně částky 44 934,10 Kč, rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem žalobkyně tak činí 32,4%. Jelikož advokát žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu náhrada této daně. Celkové náklady žalobkyně činí:

-) 6 939 Kč (zaplacený soudní poplatek),

-) Advokát žalobkyně učinil v řízení celkem pět úkonů právní služby: příprava a převzetí zastoupení ( vyhl. č. , adv. tarifu), návrh ve věci samé ( adv. Tarifu), výzva k plnění ( adv. tarifu), 2x účast při jednání dne 14. 9. 2022 a 30. 5. 2023:

o) Mimosmluvní odměna za tyto úkony právní služby činí 5 x 6 660 Kč (§ 7 bod 5.).

o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí 5 x 300 Kč (§ 13 odst. 3 adv. tarifu).

o) cestovné ve výši 1 808 Kč (při 2x cesta obec – obec a zpět, celkem 268 km, průměrné spotřebě 3,5l/100km a vyhláškové ceně paliva 44,10 Kč a při započtení 5,2 Kč za kilometr dle ),

o) náhrada za promeškaný čas ve výši 1 000 Kč za celkem 10 půlhodin za cesty na jednání soudu a zpět (dle ust. ).

-) 7 897,68 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle ).

Ze shora uvedených nákladů přiznal soud žalobkyni nárok na úhradu nákladů ve výši 32,4% tj. 16 992 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (, ). Soud přiznal náhradu nákladů za 5 úkony právní služby, neboť podání nazvané„ úvěruschopnost“ soud posoudil jako úkon neúčelný, neboť se jednalo o pouhé doplnění žaloby o informace, které měly být již součástí žaloby. Pokud se podrobí přisouzená částka testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právních služby.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.