Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
17 C 129/2023-77
Okresní soud v Kroměříži rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Stratilovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 71 896,38 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 784,88 Kč, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 46 111,50 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 623,40 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 589,24 Kč, s úrokem ve výši 17,9 % ročně z částky 69 047,38 Kč od 2. 2. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 69 047,38 Kč od 2. 2. 2023 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 784,88 Kč, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 46 111,50 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 623,40 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 589,24 Kč, s úrokem ve výši 17,9 % ročně z částky 69 047,38 Kč od 2. 2. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 69 047,38 Kč od 2. 2. 2023 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Návrhem doručeným soudu dne 21. 3. 2023, ve znění jeho doplnění ze dne 20. 6. 2023 a ze dne 25. 7. 2023, domáhala se žalobkyně zaplacení částky 71 896,38 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Uvedla, že žalovaný uzavřel dne 14. 2. 2020 se společností právnická osoba, smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 78 000 Kč. Za poskytnuté prostředky se žalovaný zavázal platit úroky ve výši 17,9 % ročně a poplatky dle ceníku, úvěr měl splácet formou pravidelných měsíčních splátek. Před uzavřením smlouvy byla posuzována úvěruschopnost žalovaného, a to na základě jeho prověření v registrech a rejstřících, porovnáním jeho příjmů a výdajů. Žalovaný se dostal do prodlení, banka využila tedy svého oprávnění a úvěr ke dni 2. 11. 2022 prohlásila za okamžitě splatný. Žalovaný dluží na jistině 69 047,38 Kč, dále poplatky 2 849 Kč, smluvní úrok 2 623,40 Kč, zákonný úrok z prodlení 2 589,24 Kč, dále žalobkyně požaduje smluvní úrok i zákonný úrok z prodlení do zaplacení. Celkem žalovaný uhradil 52 251,12 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání soudu se nedostavil.
3. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:
4. Ze záznamu o poskytnutí a vysvětlení předsmluvních informací bylo zjištěno, že žalovanému byly poskytnuty základní informace o spotřebitelském úvěru, podmínky splácení, náklady.
5. Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 14. 2. 2020 mezi společností právnická osoba, IČO, a žalovaným, bylo zjištěno, že na základě této se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 78 000 Kč, který byl veden na úvěrovém účtu č. bankovní účet. Byla sjednána úroková sazba 17,9 % ročně a pravidelné měsíční splácení úvěru žalovaným. Žalovaný se zavázal dále uhradit cenu za vyřízení úvěru a hradit pravidelné poplatky (vedení splátkového účtu, zařízení a provádění inkasa). Dále bylo sjednáno oprávnění banky prohlásit úvěr za okamžitě splatný v okamžiku prodlení se splacením jedné splátky úvěru po dobu delší tří měsíců nebo při prodlení se splacením více než dvou splátek. Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky, ceník.
6. Z dokumentu označeného jako posouzení úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, že žalovaný měl příjem 12 734 Kč, výdaje žalovaný označil částkou 0 Kč, nicméně banka stanovila jeho životní výdaje na 5 764 Kč měsíčně. Bylo zjištěno, že žalovaný má kontokorent s limitem 10 000 Kč a splátkou 300 Kč, revolvingový úvěr s limitem 5 000 Kč a splátkou 250 Kč a dále spotřebitelský úvěr, který byl daným úvěrem zkonsolidován, ve výši 75 023 Kč. Žalovaný byl prověřen v insolvenčním rejstříku, byla zjištěna jeho splátková morálka, byl prověřen v interní evidenci. Žádné negativní informace zjištěny nebyly.
7. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného č. bankovní účet za leden 2020 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek činil - 3 884,77 Kč a konečný - 5 003,06 Kč, příjem ze zaměstnání činil 12 563 Kč. V prosinci 2019 činil počáteční zůstatek - 10 041,14 Kč a konečný - 3 884,77 Kč, příjem celkem 24 053 Kč. V listopadu 2019 činil počáteční zůstatek - 10 102,63 Kč a konečný - 10 041,14 Kč, příjem celkem 24 018 Kč. V říjnu 2019 činil počáteční zůstatek - 4 241,53 Kč a konečný - 10 102,63 Kč, příjem celkem 12 211 Kč. V září 2019 činil počáteční zůstatek - 4 678,68 Kč a konečný - 4 241,53 Kč, příjem celkem 12 053 Kč. V srpnu 2019 činil počáteční zůstatek 371,65 Kč a konečný - 4 678,68 Kč, příjem celkem 6 108 Kč. V červenci 2019 činil počáteční zůstatek - 39,61 Kč a konečný 371,65 Kč, příjem celkem 12 873 Kč. V červnu 2019 činil počáteční 30,97 Kč a konečný - 39,61 Kč, příjem celkem 12 031 Kč. V květnu 2019 činil počáteční zůstatek - 115 Kč a konečný 30,97 Kč, příjem celkem 12 305 Kč. V dubnu 2019 činil počáteční zůstatek 98,97 Kč a konečný - 115 Kč, příjem celkem 12 480 Kč. V březnu 2019 činil počáteční zůstatek - 20,87 Kč a konečný 98,97 Kč, příjem celkem 12 071 Kč. V únoru 2019 činil počáteční zůstatek 270,13Kč a konečný - 20,87 Kč, příjem celkem 12 460 Kč.
8. Dopisem ze dne 1. 10. 2022 byl žalovaný upozorněn, že má dluh po splatnosti, tento má uhradit nejpozději do 2. 11. 2022 s tím, že poté bude požadováno okamžité splacení celého úvěru.
9. Z dopisu ze dne 2. 11. 2022 bylo zjištěno, že tímto bylo žalovanému oznámeno rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu, neboť ve stanoveném termínu nebyla z jeho strany uhrazena pohledávka na úvěrovém účtu č. bankovní účet. Byl vyzván k úhradě dlužné částky 71 897 Kč. Z podacího archu bylo zjištěno, že zásilka byla podána k poštovní přepravě dne 7. 11. 2022.
10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 1. 2023 bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi postupitelem právnická osoba, a postupníkem, žalobkyní. Smluvní strany se dohodly, že za podmínek dané smlouvy postupitel postoupí postupníkovi pohledávky specifikované v příloze číslo (z 1. 2. 2023) k této smlouvě. V rámci této je označen i žalovaný.
11. Z dopisu ze dne 13. 2. 2023 bylo zjištěno, že tímto byl žalovaný informován o postoupení pohledávky na žalobkyni.
12. Z předžalobní upomínky ze dne 15. 2. 2023 bylo zjištěno, že touto byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, přičemž byl upozorněn na její možné soudní vymáhání. Z podacího archu bylo zjištěno, že upomínka byla podána k poštovní přepravě dne 13. 2. 2023 a 16. 2. 2023.
13. Závěr o skutkovém stavu:
14. právnická osoba, IČO a žalovaným byla dne 14. 2. 2020 uzavřena smlouva o úvěru, a to poté, co byly žalovanému poskytnuty a vysvětleny předsmluvní informace a prověřena jeho úvěruschopnost. V rámci této bylo zjištěno, že příjem žalovaného za posledních 12 měsíců je cca přes 12 000 Kč měsíčně, výdaje byly odhadnuty na částku 5 764 Kč, neboť žalovaný žádné neuvedl. Dále byl žalovaný prověřen v registrech s negativním výsledkem, měl již jiné úvěry, a to kontokorent s limitem 10 000 Kč a splátkou 300 Kč, revolvingový úvěr s limitem 5 000 Kč a splátkou 250 Kč a dále spotřebitelský úvěr, který byl daným úvěrem zkonsolidován, ve výši 75 023 Kč. Poskytovateli úvěru byly k dispozici měsíční výpisy žalovaného z běžného účtu, a to za únor 2019 až leden 2020, kdy z těchto nebyl zřejmý jiný příjem, než ze zaměstnání, jak bylo uvedeno výše, ve zbývající výši se jednalo o měsíční čerpání, kdy téměř v každém měsíci byl zůstatek na účtu v záporných číslech (pokud byl kladný, nepřekročil 200 Kč). Přitom v době nejblíže poskytnutí úvěru byl stav horší – tedy zůstatky byly nižší, nežli v únoru 2019. Právní předchůdkyně žalobkyně si žalovaného vyhodnotila jako úvěruschopného, proto mu poskytla úvěr ve výši 78 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách, byl sjednán úrok ve výši 17,9 % ročně, úhrada poplatků ze strany žalovaného. Úvěr byl veden na úvěrovém účtu č. bankovní účet. Pro případ prodlení byla sjednána možnost zesplatnění úvěru. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně celkem uhradil 52 215,12 Kč. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, i přes upomínku, tento byl tedy ke dni 2. 11. 2022 zesplatněn, o čemž byl žalovaný písemně informován. Smlouvou o postoupení pohledávek z 25. 1. 2023 včetně její přílohy z 1. 2. 2023, přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován. Předžalobní upomínkou ze dne 15. 2. 2023, podanou k poštovní přepravě 13. 2. 2023, resp. 16. 2. 2023, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, přičemž byl upozorněn na její možné soudní vymáhání.
15. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
16. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
17. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
18. Podle § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
19. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona (ve znění účinném do 28. 5. 2022), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
20. Podle § číslo, § číslo odst. 1, § číslo odst. 1, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.
21. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
22. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“
23. Právní posouzení věci:
24. Jelikož smlouva uzavřená mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přistoupil soud nejdříve k posouzení toho, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila před uzavřením předmětné smlouvy povinnost uloženou § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, tj. zda s řádnou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně k tomuto sdělila, že úvěruschopnost žalovaného byla posouzena na základě informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, doložením jeho výpisů z bankovního účtu a jeho prověřením v registrech. Soud má však za to, že se v daném případě nejednalo o řádné prověření úvěruschopnosti, neboť stran výdajů se věřitelka omezila pouze na informace získané od klienta, v tomto případě uváděnou částku výdajů 0 Kč a svého způsobu výpočtu předpokládaných výdajů v necelé výši 6 000 Kč. Dle názoru soudu se však nejedná o řádný/dostatečný postup, zejména pak v případě žalovaného, který měl více úvěrových produktů, není zaznamenáno, jaká byla jeho zbývající životní situace (způsob bydlení, vyživované osoby, spolužijící osoby a jejich případné podílení se na základních nákladech), zejména pak s ohledem na doložené výpisy z bankovního účtu žalovaného. Z těchto zcela zřetelně vyplývá, že žalovaný neměl žádné další volné disponibilní prostředky, naopak, téměř každý měsíc za poslední rok před poskytnutím úvěru měl záporný zůstatek na účtu, i v řádů tisíců korun, ostatně ani jeho pravidelný měsíční příjem nebyl nikterak vysoký.
25. Soud tedy dospěl k závěru, že postup právní předchůdkyně žalobkyně neodpovídá požadavkům uvedeným v ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Tato úvěruschopnost žalovaného prověřovala, nicméně stran výdajové stránky nebyla zcela důsledná (informace nebyly dostatečné), z nashromážděných informací poté vyvodila mylné závěry.
26. Jelikož žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně úvěruschopnost žalovaného posoudila řádně, považuje soud smlouvu o úvěru za neplatnou podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Tento závěr odpovídá rovněž obecné úpravě obsažené v § 580 a § 588 občanského zákoníku, dle které je neplatné právní jednání, které odporuje zákonu (v tomto případě § 86 zákona o spotřebitelském úvěru) a soud k takové neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Pro doplnění soud dodává, že v kontextu rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo OPR-Finance proti GK, je povinností soudu zabývat se ex offo, tedy i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele a pokud této povinnosti nedostál, je povinností soudu vyvodit z tohoto porušení následek, tedy absolutní neplatnost smlouvy.
27. V souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru tak vzniká žalovanému povinnost vrátit věřiteli poskytnutou jistinu. Žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému částku 78 000 Kč. Žalovaný uhradil 52 215,20 Kč, žalovaný je tak povinen žalobkyni, na kterou byla v souladu s § 1879 občanského zákoníku pohledávka postoupena, uhradit 25 784,88 Kč, ve zbývající části byla žaloba zamítnuta, neboť úrok i poplatky byly sjednány rovněž neplatně (smlouva je neplatná v celém rozsahu).
28. Jelikož podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru„ v době přiměřené jeho možnostem“, nelze uzavřít, že se žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1970 občanského zákoníku, žalobkyni nelze tedy přiznat ani úrok z prodlení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).
29. Lhůta k placení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.
30. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, když žalobkyně byla úspěšná se svým návrhem pouze částečně, a to v rozsahu méně než 50 % požadovaného plnění. Z hlediska úspěšnosti ve věci by tedy měl mít právo na náhradu nákladů řízení žalovaný, tomu však vzhledem k jeho nečinnosti žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.