Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
17 C 127/2023-69
Okresní soud v Kroměříži rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Stratilovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 19 008 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 7 008 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12 000 Kč od 27. 1. 2022 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 308 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 7 008 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12 000 Kč od 27. 1. 2022 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 308 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným název soudu dne 3. 1. 2023, opraveným podáním ze dne 2. 2. 2023 a doplněným podáním ze dne 21. 6. 2023, domáhala na žalovaném zaplacení částky 19 008 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12 000 Kč od 27. 1. 2022 do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně tvrdila, že uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které žalovanému poskytla dne 27. 12. 2021 spotřebitelský úvěr ve výši 12 000 Kč Smlouva byla uzavřena za použití prostředků komunikace na dálku po ověření identity a bankovního účtu žalovaného, distančním způsobem Žalovaný se zavázal uhradit úvěr ke dni 26. 1. 2022. Celková částka, kterou měl žalovaný uhradit, činila 15 240 Kč (včetně úroku z úvěru, který činil 3 240 Kč). Žalovaný však do dne podání žaloby neuhradil ničeho. Žalobkyni tak vznikl rovněž nárok na smluvní pokutu ve výši 3 768 Kč (tj. 0,1 % denně z jistiny ve výši 12 000 Kč od 27. 1. 2022 do 7. 12. 2022). Žalovanému byla před podáním žaloby zaslána výzva k úhradě dlužné částky ze dne 7. 12. 2022, avšak bezúspěšně.
2. název soudu vyslovil usnesením ze dne datum rozhodnutí, číslo jednací, svou místní nepříslušnost a postoupil věc zdejšímu soudu jako soudu místně příslušnému.
3. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, v řízení zůstal zcela nečinný.
4. Vzhledem k tomu, že v této věci lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud usnesením účastníky vyzval, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a to s poučením, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude se ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož se žalobkyně ani žalovaný ve stanovené lhůtě nevyjádřili, resp. žalobkyně s tímto postupem souhlasila v žalobním návrhu, rozhodl soud ve věci v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. bez nařízení jednání.
5. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:
6. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo včetně všeobecných obchodních podmínek, jež jsou součástí smlouvy, bylo zjištěno, že tato smlouva byla uzavřena dne 27. 12. 2021 mezi žalobkyní a žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Na základě smlouvy se věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč. Dále bylo sjednáno, že žalovanému bude odpuštěn úrok z úvěru v případě, že úvěr splatí ve lhůtě splatnosti, tj. do 30 dnů od poskytnutí peněžních prostředků (tj. do 26. 1. 2022), při nedodržení této podmínky byl sjednán úrok 0,9 % denně z jistiny. Dále byla sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení ve výší 0,1 % denně z dlužné jistiny. Úvěr měl být čerpán formou bezhotovostního převodu na bankovní účet.
7. Z potvrzení o poskytnutí úvěru a výpisu z účtu žalobkyně bylo zjištěno, že částka 12 000 Kč byla převedena na účet žalovaného č. bankovní účet dne 27. 12. 2021.
8. Z dotazníku vyplněného žalovaným vyplývá, že jeho příjem v době uzavření předmětné smlouvy byl 35 000 Kč, výdaje činily 5 000 Kč měsíčně, žalovaný byl rozvedený, neměl žádné vyživované děti, v domácnosti spolu s ním žila jedna další osoba s příjmem. Žalovaný byl lustrován v registru příjmení s negativním výsledkem.
9. Z výplatních pásek za měsíce září 2021 až listopad 2021 bylo zjištěno, že žalovaný byl zaměstnán u společnosti právnická osoba, s průměrným měsíčním příjmem 37 275 Kč.
10. Z výzvy ze dne 7. 12. 2022 bylo zjištěno, že touto byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, přičemž byl upozorněn na její možné soudní vymáhání.
11. Z podacího lístku bylo zjištěno, že zásilka zástupce žalobkyně pro žalovaného byla podána k poštovní přepravě dne 8. 12. 2022.
12. Závěr o skutkovém stavu:
13. Dne 27. 12. 2021 byla mezi žalovaným a žalobkyní uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na základě které byla téhož dne žalovanému na jeho bankovní účet vyplacena částka 12 000 Kč a byly sjednány podmínky splácení úvěru – bylo sjednáno, že žalovanému bude odpuštěn úrok z úvěru v případě, že úvěr splatí ve lhůtě splatnosti, tj. do 30 dnů od poskytnutí peněžních prostředků (tj. do 26. 1. 2022), při nedodržení této podmínky byl sjednán úrok 0,9 % denně z jistiny. Dále byla sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení ve výší 0,1 % denně z dlužné jistiny. Před uzavřením smlouvy posuzovala žalobkyně úvěruschopnost na základě informací, které žalovaný vyplnil do dotazníku, provedené lustrace v systému příjmení a výplatních pásek. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Předžalobní upomínkou ze dne 7. 12. 2022, která byla podána k poštovní přepravě 8. 12. 2022, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, přičemž byl upozorněn na její možné soudní vymáhání.
14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
17. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném do 28. 5. 2022), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
19. Právní posouzení věci:
20. Jelikož smlouva uzavřená mezi žalovaným a žalobkyní je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přistoupil soud nejdříve k posouzení toho, zda žalobkyně splnila před uzavřením předmětné smlouvy povinnost uloženou ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, tj. zda s řádnou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně k tomuto sdělila, že úvěruschopnost žalovaného byla posouzena na základě informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy. Mělo jít o informace uvedené v dotazníku (informace o rodinném stavu, o počtu vyživovaných osob, a příjmech a výdajích). Žalobkyně evidentně zjišťovala a ověřovala příjem žalovaného – byl doloženy výplatní pásky za tři měsíce předcházející uzavření smlouvy, ze kterých vyplývá průměrný čistý měsíční příjem žalovaného 37 275 Kč. Pokud jde o výdaje žalovaného, žalobkyně vycházela z informace, kterou žalovaný vyplnil do dotazníku, aniž by tuto informaci jakkoli ověřovala – tj. zjišťovala a ověřovala celkové náklady na bydlení (včetně energií), základní výdaje na živobytí apod. Žalobkyně rovněž nedoložila, že by zjišťovala, zda žalovaný v době uzavření smlouvy měl či neměl dluhy a v jaké výši – kromě provedené lustrace v systému příjmení nepředložila důkaz o tom, že by byla provedena lustrace žalovaného v dalších registrech dlužníků, v insolvenčním rejstříku či v registru zahájených exekucí. O schopnosti žalovaného hradit úvěr tedy zcela jistě bylo možno pochybovat.
21. Soud dospěl k závěru, že postup žalobkyně neodpovídá požadavkům uvedených ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného pouze ověřením jeho příjmu, aniž by byla posouzena rovněž výdajová stránka a skutečnost, zda žalovaný nemá dluhy, případně v jaké výši, nemůže být považováno za dostatečné.
22. Jelikož žalobkyně neprokázala, že by úvěruschopnost žalovaného posoudila i na základě jiných parametrů, než jen informace o výši příjmu žalovaného ze zaměstnání, výši výdajů sdělené žalovaným (avšak nijak neověřené) a lustrace v systému příjmení, považuje soud smlouvu o úvěru za neplatnou podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Tento závěr odpovídá rovněž obecné úpravě obsažené v § 580 a § 588 občanského zákoníku, dle které je neplatné právní jednání, které odporuje zákonu (v tomto případě § 86 zákona o spotřebitelském úvěru) a soud k takové neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Pro doplnění soud dodává, že v kontextu rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo OPR-Finance proti GK, je povinností soudu zabývat se ex offo, tedy i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele a pokud této povinnosti nedostál, je povinností soudu vyvodit z tohoto porušení následek, tedy absolutní neplatnost smlouvy.
23. V souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru tak vzniká žalovanému povinnost vrátit věřiteli poskytnutou jistinu. Žalobkyně prokázala, že poskytla žalovanému částku 12 000 Kč, která mu byla vyplacena na jeho bankovní účet dne 27. 12. 2021. Žalovaný neuhradil ničeho. Žalobkyni byla tedy přiznána částka, která byla žalovanému vyplacena, tj. 12 000 Kč a ve zbývající části byla žaloba zamítnuta, neboť úrok i smluvní pokuta byly sjednány rovněž neplatně (smlouva je neplatná v celém rozsahu).
24. Jelikož podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru„ v době přiměřené jeho možnostem“, nelze uzavřít, že se žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1970 občanského zákoníku, žalobkyni nelze tedy přiznat ani úrok z prodlení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).
25. Lhůta k placení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.
26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení z větší části úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 308 Kč (po zaokrouhlení), přičemž tato částka představuje 13,66 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 56,83 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 43,17 %; soud poznamenává, že je nutno v souladu s rozhodovací praxí počítat i s příslušenstvím, které bylo zkapitalizováno ke dni vyhlášení rozhodnutí). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (celkem 900 Kč), 3 x náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. (celkem 300 Kč) a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.
27. Soud postupoval v souladu s § 14b advokátního tarifu, neboť žalobkyně zahájila předmětné řízení opakovaně na ustáleném vzoru, ve skutkově i právně obdobné věci – řízení vedená pod sp. zn. spisová značka, sp. zn. spisová značka – když se jedná shodný návrh (rovněž nezaplacený úvěr poskytnutý žalobkyní), ve kterém dochází pouze ke změně základních identifikačních údajů.
28. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za doplnění návrhu z 21. 6. 2023, neboť skutečnost zde uvedené měla žalobkyni uvést již v návrhu ve věci samé, nejedná se tak o účelně vynaložený náklad řízení.
29. Lhůta k placení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži.
Nebude-li dobrovolně splněna povinnost stanovená tímto rozhodnutím, lze podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.