Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
16 C 68/2023-61
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 109.991 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný celé jméno žalovaného je povinen zaplatit žalobci částku 62.000 Kč s úroky z prodlení ve výši 15% ročně z částky 62.000 Kč od 11.6.2023 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se pro částku 47.991 Kč s úrokem z prodlení z této částky od 10.3.2020 do zaplacení, pro úrok z prodlení z částky 62.000 Kč od 10.3.2020 do 10.6.2023 a pro úrok ve výši 100,45% ročně z částky 62.000 Kč od 10.3.2020 do zaplacení zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení
Odůvodnění:
I. Žalovaný [celé jméno žalovaného] je povinen zaplatit žalobci částku 62.000 Kč s úroky z prodlení ve výši 15% ročně z částky 62.000 Kč od 11.6.2023 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se pro částku 47.991 Kč s úrokem z prodlení z této částky od 10.3.2020 do zaplacení, pro úrok z prodlení z částky 62.000 Kč od 10.3.2020 do 10.6.2023 a pro úrok ve výši 100,45% ročně z částky 62.000 Kč od 10.3.2020 do zaplacení zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení
Žalobce se domáhal zaplacení částky 79.989 Kč se zákonnými úroky z prodlení od 10.3.2020 do zaplacení, částky 30.002 Kč a úroků ve výši 100,45% ročně z částky 62.000 Kč od 10.3.2020 do zaplacení, maximálně do výše 237.340 Kč. Svůj nárok opřel o skutečnost, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, kterou žalovaný podepsal dne 25.11.2019. Žalovanému byl na účet uvedený ve smlouvě poskytnut úvěr ve výši 62.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 100,45% ročně splácet v 36 měsíčních splátkách ve výši 6.044 Kč splatných vždy k 1. dni každého kalendářního měsíce počínaje lednem 2020 dle splátkového kalendáře, který tvoří přílohu oznámení o schválení úvěru. Žalovaný při podpisu smlouvy podepsal zároveň přihlášku do skupinového pojištění schopnosti splácet úvěr. Součástí splátek byla i měsíční úhrada za pojištění ve výši 550 Kč. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti i z jiných zdrojů (SOLUS a NRKI). Na základě uvedených údajů, informací z registrů i na základě provedeného scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka) bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému následně zasláno. Žalovaný neuhradil žádnou splátku úvěru. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Žalobci vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut u splátek 1, 2 v celkové výši 998 Kč (žalobce má právo na smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů). Smluvní pokuta je v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. Žalobci vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného u splátek 1,2 v celkové výši 400 Kč (žalobce má právo na zaplacení náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů). Náhrada nákladů je v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. V důsledku prodlení žalovaného došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru (pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru). K zesplatnění celého úvěru došlo k datu 8.3.2020. Ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru se staly součástí nové jistiny s tím, že tuto jistinu ve výši 77.491,13 Kč byl žalovaný povinen uhradit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo ujednáno, že je žalobce oprávněn požadovat úroky z prodlení v zákonné výši z celé nové jistiny úvěru až do jejího zaplacení. Mezi účastníky bylo sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě od 10.3.2020 až do zaplacení. Dále bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru, až do skutečného vrácení jistiny s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru. Žalovaný tak žalobci dluží novou jistinu úvěru ve výši 77.491,13 Kč (původní dlužná jistina 62.000 Kč a dlužný úrok za poskytnutí úvěru ke dni zesplatnění úvěru ve výši 15.491,13 Kč), smluvní pokutu ve výši 998 Kč, náhradu nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč, smluvní pokuta ve výši 0,1% z nové jistiny 77.491,13 Kč za každý den prodlení žalovaného od 10.3.2020 k datu vyhotovení žaloby ve výši 30.002 Kč, úrok ve výši 100,45% ročně z jistiny ve výši 62.000 Kč od 10.3.2020 do zaplacení. Žalovaný nic neuhradil ani na základě předžalobní výzvy. Při jednání soudu právní zástupce žalobce odkázal na skutečnosti uvedené v žalobě a na provedené listinné důkazy. Žalobce učinil vše, co učinit měl a mohl a má za to, že po dostatečném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, žalobce dospěl k závěru, že s ohledem na výši poskytnutého úvěru a výši splátky, je žalovaný schopen úvěr splácet.
Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm. a) o.s.ř.). K jednání soudu se nedostavil a ani svou nepřítomnost neomluvil. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v jeho nepřítomnosti.
Soud má za prokázané tyto skutečnosti:
Z návrhu smlouvy o úvěru číslo ze dne 25.11.2019 ve spojení s předsmluvním formulářem ze dne 25.11.2019 oba podepsané žalovaným soud zjistil, že smlouva byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným. Předmětem byl spotřebitelský úvěr ve výši 62.000 Kč, doba trvání úvěru byla 36 měsíců. Součástí bylo pojištění schopnosti splácet úvěr. Žalovaný se zavázal zaplatit 36 měsíčních splátek ve výši 6.044 Kč měsíčně, splátky budou hrazeny nejpozději 1. dne každého kalendářního měsíce. Strany si sjednaly pevnou zápůjční sazbu na celou dobu splácení úvěru ve výši 100,45% ročně. Výše předpokládané RPSN byla 162,39%. Celková částka, kterou klient zaplatí, činila 197.784 Kč. Pod bodem 2.2 smlouvy si strany sjednaly, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny, úrok běží i po zesplatnění úvěru, když po té i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru a to až do její úplné úhrady. Strany si dále sjednaly, že poskytoval je oprávněn na úrocích za poskytnutí úvěru, které přirostou po zesplatnění úvěru, požadovat částku v maximální souhrnné výši 120% celkové částky, kterou má klient zaplatit. Mezi stranami byly dohodnuty i důsledky vyplývající z prodlení klienta. Bod 6.1 – jestliže je klient v prodlení s úhradou splátky nebo její části o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitl v prodlení o délce 30 dnů, smluvní pokuta je splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k jejímu zaplacení, souhrn veškerých smluvních pokut činí maximálně 2.999 Kč za každý kalendářní rok. Bod 6.2 – poskytovatel má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které vznikly v souvislosti s prodlením klienta, výše náhrady nákladů činí u každé splátky u které je klient v prodlení s úhradou o délce 15 dnů, částku 200 Kč, náhrada nákladů je splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k jejímu zaplacení. Bod 6.3 – jestliže se klient ocitne v prodlení s úhradou splátky nebo její části o délce 65 dnů automaticky dojde k zesplatnění úvěru (okamžitě se stávají splatnými jistina úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění, smluvní pokuty a náhrady nákladů). Bod 6.4 – ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny, novou jistinu úvěru je klient povinen zaplatit poskytovateli nejpozději v den zesplatnění úvěru a poskytovatel je oprávněn požadovat, aby mu klient v případě prodlení s neuhrazením nové jistiny zaplatil zákonné úroky z prodlení z celé nové jistiny. Bod 6.5 – jestliže klient po zesplatnění nezaplatí novou jistinu v den zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny za každý den prodlení, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění až do zaplacení. Bod 6.7 při prodlení klienta s hrazením jakéhokoliv peněžitého dluhu je poskytovatel oprávněn požadovat zaplacení zákonných úroků z prodlení z dlužné částky.
Z přihlášky do pojištění ze dne 25.11.2019 soud zjistil, že žalovaný přistoupil do skupinového pojištění schopnosti splácet úvěry a zavázal se hradit měsíční úhradu za pojištění ve výši 550 Kč.
Podle prohlášení o poskytnutí osobního účtu prohlásil majitel osobního účtu jméno příjmení, aby žalobce vyplatil úvěr žalovanému na jeho osobní účet a žalovaný prohlásil, že souhlasí, aby žalobce vyplatil úvěr na účet jméno příjmení.
Podle dokladu o vyplacení úvěru byla částka 62.000 Kč vyplacena na účet bankovní účet dne 26.11.2019.
Z oznámení o schválení úvěru datovaném dne 27.11.2019 soud zjistil, že žalobce akceptoval návrh na uzavření smlouvy. Žalobce zde opakuje předmět úvěru a celkovou výši částky, kterou má žalovaný zaplatit, splátky a jejich počet a úrokovou sazbu a RPSN. Součástí oznámení je splátkový kalendář. Podle doručenky žalovaný zásilku nepřevzal.
Žalobce se zabýval úvěruschopností žalovaného. Žalovaný předložil občanský průkaz. Z hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je zaměstnán od 2.4.2019 na hlavní pracovní poměr a označil zaměstnavatele, je svobodný. Jeho příjmy činí částka 25.400 Kč, jeho výdaje činí životní minimum 3.410 Kč, bydlení (nájemné, inkaso) 3.500 Kč, ostatní (doprava, kurzy, záliby) 0 Kč, rezerva 1.000 Kč. Volné zdroje činila částka 17.490 Kč. Podle formuláře hodnocení klienta není skóre žalovaného uvedeno, kód příznaku činí 16 – klientova smlouva je hodnocena jako špatná (negativní příznak).
Z lustrace žalovaného v registru SOLUS soud zjistil, že žalovaný registrem prochází, vznik příznaku 16.2.2006, datum zaplacení 1.12.2017, datum posledního nahrání 8.1.2018.
Z potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu ze dne 25.11.2019 soud zjistil, že čistý měsíční příjem žalovaného od 8/ 2019 do 10/ 2019 činí 25.453 Kč a od 1.10.2019 do 31.10.2019 25.662 Kč. Průměrný čistý měsíční příjem za 3 měsíce od 8/ 2019 do 10/ 2019 činí 76.359 Kč.
Z výplatních pásek žalovaného soud zjistil, že žalovaný měl od zaměstnavatele v září 2019 čistou mzdu ve výši 25.234 Kč a v říjnu 2019 25.662 Kč.
Z výzvy ze dne 3.2.2020 soud zjistil, že žalobce žalovaného upozornil, že neuhradil splátku č.1 splatnou 1.1.2020 a splátku č. 2 splatnou 1.2.2020. Žalobce uvědomil žalovaného, že mu vznikla povinnost uhradit náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč a smluvní pokutu ve výši 499 Kč a vyzval jej k okamžité úhradě veškerých dlužných splátek, náhrady nákladů a smluvních pokut. Současně ho upozornil na možnost zesplatnění celého úvěru.
Z výzvy ze dne 3.3.2020 soud zjistil, že žalobce žalovaného upozornil, že neuhradil splátku č.1 splatnou 1.1.2020, splátku č. 2 splatnou 1.2.2020 a splátku č. 3 splatnou 1.3.2020. Žalobce uvědomil žalovaného, že mu vznikla povinnost uhradit náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 400 Kč a smluvní pokutu ve výši 998 Kč a vyzval jej k okamžité úhradě veškerých dlužných splátek, náhrady nákladů a smluvních pokut. Současně ho upozornil na možnost zesplatnění celého úvěru.
Z oznámení ze dne 8.3.2020 soud zjistil, že žalobce oznámil žalovanému, že vzhledem k tomu, že se ocitl v prodlení s úhradou splátky úvěru v délce 65 dnů došlo k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy a vyzval jej k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru, úroků přirostlých ke dni zesplatnění, smluvních pokut a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením v celkové výši 79.989 Kč.
Podle karty klienta žalovaný neuhradil žádnou splátku úvěru.
Předžalobní výzvou ze dne 1.2.2023 vyzval žalobce žalovaného k okamžité úhradě částky 79.989 Kč s příslušenstvím. Současně ho upozornil, že pokud nebude dluh uhrazen ve lhůtě splatnosti, je žalobce připraven vymáhat své pohledávky v soudním řízení a případně i následně v exekučním řízení. Výzva byla odeslána žalovanému na adresu uvedenou ve smlouvě jako doručovací.
Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:
Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Žalovaný požádal dne 25.11.2019 o poskytnutí úvěru. Žalobce prověřil úvěruschopnost žalovaného na základě jeho prohlášení, potvrzení zaměstnavatele o příjmu a výplatních pásek a prověřil úvěrovou historii žalovaného v databází SOLUS. Dne 26.11.2019 vyplatil žalobce na účet úvěr ve výši 62.000 Kč. Dopisem ze dne 27.11.2019 žalobce oznámil žalovanému schválení úvěru, dopis žalovaný nepřevzal. Žalovaný svůj závazek splácet úvěr v pravidelných peněžních splátkách neplnil, kdy nezaplatil ani jedinou splátku. Žalobce jej dopisem ze dne 3.2.2020 a ze dne 3.3.2020 vyzval k zaplacení dlužných splátek a dopisem ze dne 8.3.2020 oznámil žalovanému že došlo k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy a vyzval jej k okamžité úhradě částky 79.989 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 1.2.2023 vyzval žalobce žalovaného k okamžité úhradě částky 79.989 Kč s příslušenstvím.
Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.
Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
V projednávané věci uzavíral žalobce s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.
Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Schopnost žalovaného splácet žalobce prověřil na základě prohlášení dlužníka. Příjmy žalovaného ve výši 25.400 Kč vyplývají z potvrzení zaměstnavatele a výplatních pásek za měsíc září 2019 a říjen 2019. Pokud jde o náklady, výdaje a závazky žalovaného podle hodnocení klienta činilo životní minimum 3.410 Kč, výdaje za bydlení 3.500 Kč a ostatní 0 Kč. Žádný z dokladů, potvrzující výdaje žalovaného, však soudu předložen nebyl a ani z prohlášení dlužníka nevyplývá, že by je žalovaný předkládal. Žalobce nezjišťoval způsob bydlení žalovaného a ani se nepozastavil nad nepravděpodobně nízkou a nijak nedoloženou výší nákladů na bydlení, kdy nájem a inkaso mělo činit pouze 3.500 Kč. Žalobce se nepozastavil ani nad tím, že ostatní výdaje žalovaného činí 0 Kč, kdy pracoval pouze s životním minimem ve výši 3.410 Kč. Žalobce tedy bez bližšího prověření vycházel z nedoložených údajů o výdajích žalovaného. Ze scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka) předloženého žalobcem vyplývá, že smlouva žalovaného je hodnocena jako špatná, přesto byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 62.000 Kč O neschopnosti žalovaného poskytnutou půjčku splácet, svědčí i to, že žalovaný nezaplatil žádnou splátku úvěru. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru, věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud tak dospěl k závěru, že žalobce poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr spolu se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 100,45 %, celkem částku 197.784 Kč splatit, kdy ohledně výdajů vycházel pouze z tvrzení žalovaného, aniž by je relevantním způsobem ověřil. Ze strany žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.7.2020 sp.zn. 9Co 109/2020).
Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. I. ÚS 199/11 a sp.zn. III. 4048/12) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o.z., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.).
Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
V řízení bylo prokázáno (výpisem z účtu), že žalobce poskytl žalovanému částku 62.000 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyl žalovaný smluvně zavázána ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedeného úroku a smluvních pokut. Soud má za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému částku 62.000 Kč, tím žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byl žalovaný povinen podle § 2991 odst. 1 o.z. vydat. Z obsahu žaloby vyplývá, že žalovaný nezaplatil žádnou částku. Soud proto žalovanému uložil povinnost vydat bezdůvodné obohacení ve výši 62.000 Kč a pro zbývající požadované částky a nároky žalobu zamítl.
Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván (§ 1958 odst. 2 o.z.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovaného k plnění a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalovanému doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 9.6.2023. Nárok se stal splatným 10.6.2023 a žalovaný se dostal do prodlení od 11.6.2023. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 11.6.2023 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle § 142 odst.1 o.s.ř. v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp.zn. 23 Cdo 2585/2015). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp.zn. I ÚS 2717/08 (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce požadoval celkem částku 348.935,80 Kč (částku 79.989 Kč + 27.196,20 Kč – úrok z prodlení 10% ročně z částky 79.989 Kč od 10.3.2020 do 2.8.2023 + částku 30.002 Kč + 211.748,60 Kč úrok ve výši 100,45% ročně z částky 62.000 Kč od 10.3.2020 do 2.8.2023). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 63.350,40 Kč (jistina – 62.000 Kč + 1.350,40 Kč – úrok z prodlení ve výši 15% z 62.000 Kč od 11.6.2023 do 2.8.2023). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 18%, tomu odpovídá úspěšnost žalovaného ve výši 82%. Poměr úspěchu tedy činí 64% ve prospěch žalovaného. Dle obsahu spisu žalovanému žádné náklady nevznikly a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.