Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

71 C 123/2022-67

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Prokopovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 14 909 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 4 909 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 000 Kč od datum do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3 234 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do částky 4 909 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3 234 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 909 Kč s příslušenstvím s tím, že s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o úvěru číslo (dále jen také jako„ smlouva“). Smlouva byla uzavřena elektronickými prostředky komunikace na dálku, konkrétně prostřednictvím internetových stránek žalobkyně webová adresa. Ve smlouvě žalobkyně jako úvěrující sjednala s žalovaným jako úvěrovaným poskytnutí úvěru v částce 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že úvěr splatí nejpozději dne datum, a to společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 019 Kč. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr dne datum převodem na účet č. bankovní účet. Žalovaný úvěr ani poplatek za poskytnutí úvěru ve stanovené době žalobkyni neuhradil. Žalobkyni tak vznikl kromě nároku na vrácení jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 019 Kč rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení z jistiny úvěru ode dne následujícího po datu splatnosti, tedy od datum do zaplacení. Podle čl. IX.1.a. smlouvy vznikl žalobkyni v důsledku prodlení žalovaného nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 10 000 Kč od datum do datum v celkové výši 1 890 Kč. Žalobkyně nárokuje smluvní pokutu do výše pouze 1/2 jistiny. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky e-mailem, což bylo sjednáno v čl. 14 číslo Smlouvy o úvěru.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Ve věci se konala jednání dne datum a dne datum. Žalovaný se k jednání soudu nedostavil, ač řádně a včas obeslán, soud proto s ohledem na výše uvedené skutečnosti jednal a ve věci rozhodl dle , (dále jen „“) v nepřítomnosti žalovaného. Žalobkyně se na jednání dostavila.

4. V řízení bylo provedeno dokazování listinnými důkazy, které navrhli a předložili účastníci řízení ( ve spojení s  ). Potřeba provedení jiných důkazů v řízení najevo nevyšla, na základě provedených důkazů měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí.

5. Na základě provedených důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Mezi účastníky byla dne datum prostřednictvím internetových stránek žalobkyně webová adresa uzavřena smlouva o úvěru číslo na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 019 Kč vrátit, a to nejpozději do datum (prokázáno označenou úvěrovou smlouvou). Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost z registru platebních informací a doložených výpisů z účtu, ovšem podle přiložených důkazů a protokolu o zkoumání úvěruschopnosti se jedná o výpisy z účtu staré téměř rok před poskytnutím úvěru, kdy podle žalobkyně byl v protokolu průměrný měsíčný příjem ve výši 65 497 Kč ověřen následujícími podklady: Výpis z účtu za 2021 číslo, Výpis z účtu za 2021 číslo, Výpis z účtu za 2021 číslo, kdy tyto výpisy byly taktéž předloženy (prokázáno výpisem z REPI, žádostí o poskytnutí úvěru číslo a vyhodnocením úvěruschopnosti ve spojení s výpisy z účtů za období od datum do datum, od datum do datum, od datum do datum a fotografií občanského průkazu žalovaného). Žalobkyně posléze doložila i výpisy z bankovního účtu žalovaného za období od datum do datum, za období od datum do datum, za období od datum do datum a od datum do datum,u týkající se příjmů a výdajů žalovaného au profil klienta (prokázáno předmětnými výpisy a listinami). Zatímco žalobkyně žalovanému částku 10 000 Kč poskytla, když mu ji ještě dne datum zaslala na jeho bankovní účet č. bankovní účet (prokázáno potvrzením o platbě anonymizováno banka ze dne datum), žalovaný poskytnutou částku se sjednaným poplatkem ve lhůtě splatnosti nevrátil. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu ve výši žalované částky, avšak žalovaný jí dosud ničeho neuhradil (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne datum ve spojení s dokladem o odeslání). Žalovaným nebylo tvrzeno, tím méně prokázáno, že by i přes výzvu, byť alespoň částečně, žalovanou částku uhradil.

6. Na základě provedených důkazů dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru: Na základě uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky vrátit spolu s poplatkem nejpozději do datum. Žalobkyně žalovanému dané peněžní prostředky poskytla, žalovaný je však dosud nevrátil.

7. Žalobkyně dále předložila rozsudky Krajského soudu v Plzni, které se však týkají výše poplatku v rozporu s dobrými mravy, což pro rozhodnutí ve věci nebylo podstatné.

8. Podle , , (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2398 odst. 1 o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

10. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

11. Podle , o spotřebitelském úvěru, (dále jen „“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 označeného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne datum smlouvu o úvěru číslo. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit úvěr spolu se sjednaným poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 019 Kč. Žalobkyně částku ve výši 10 000 Kč skutečně žalovanému poskytla, žalovaný však dosud žalobkyni ničeho neuhradil. Na základě výše uvedených skutečností ve spojení s citovanými zákonnými ustanoveními dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva, která svou povahou odpovídá smlouvě o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 zákona o spotřebitelském úvěru.

16. V daném případě nelze přehlédnout, že byť byl žalovanému poskytován spotřebitelský úvěr a bylo třeba postupovat rovněž v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, tj. i v intencích shora citovaného § 86 tohoto zákona, soud nemá za prokázané, že by žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně k žalobě doložila též protokol o tom, jak byla posuzována úvěruschopnost žalovaného, jakožto spotřebitele. Žalobkyně tvrdila, že si od žalovaného vyžádala informace o jeho poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, resp. nahlédnutím do relevantních databází, a tedy svou povinnost podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru splnila, a k tomu soudu doložila zejména výpisy z účtu žalovaného za období od datum do datum, od datum do datum, od datum do datum, kdy následně toto upravila na protokoly z období od datum do datum, za období od datum do datum, za období od datum do datum a od datum do datum. Není ovšem zřejmé, zda tyto aktuální výpisy měla žalobkyně k dispozici a užila je při zkoumání úvěruschopnosti před poskytnutím konkrétního úvěru, nárokovaného v žalobě, či zda využila starší výpisy z účtu. V protokolu uvedené výpisy jsou rok staré, a tudíž mnoho nevypovídají o situaci žalovaného v době poskytnutí úvěru, pokud vůbec něčeho. O aktuálních výpisech v protokole žádná zmínka není a žalobkyně neprokázala, že by je měla k dispozici již před poskytnutím úvěru, přičemž žalobkyně ani nevysvětlila, z jakého důvodu protokol obsahuje odkazy na rok staré výpisy. Dále žalobkyně při hodnocení výpisů z účtu nepřihlédla k tomu, že mnoho kreditních položek na účtu žalovaného představují příjmy z nebankovních úvěrů a mnoho debetních položek pak platby zjevně vynaložené v souvislosti s hazardem. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného, jak bylo provedeno žalobkyní, se jeví být spíše formálním ve snaze vyhovět znění zákona, avšak bez faktického zhodnocení žalovaným doložených podkladů ve smyslu toho, zda z doložených skutečností vyplývá, že neexistují důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně úvěruschopnost žalovaného nedostatečně posoudila a z podkladů, které měla k dispozici, nevyhodnotila zjevně důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, zejména když řada debetních položek byla vynaložena v souvislosti s hazardem, obrat na účtu neodpovídá údajům o příjmech a výdajích žalovaného, konečné zůstatky jsou přes tvrzené příjmy a výdaje buď téměř nulové nebo dokonce záporné. Uvedené skutečnosti na bankovním účtu žalovaného a nesrovnalosti mezi tvrzenými příjmy a obratem žalovaného jsou přitom zřejmé na první pohled, nevyžadují hlubokou analýzu, a dosahují značných částek. Z uvedeného postupu žalobkyně plyne, že tato posoudila úvěruschopnost žalovaného pouze formálně a bez skutečného zhodnocení doložených podkladů.

17. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Nedostatečný způsob zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany žalobkyně pak má v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za následek neplatnost smlouvy, a to neplatnost absolutní, k níž soud podle § 588 o. z. přihlíží z úřední povinnosti.

18. Soud pro úplnost konstatuje, že podle shora citovaného § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění, je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele neplatnost uzavřené smlouvy, která je konstruována jako neplatnost relativní. Tato zákonná úprava však zapracovává směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES, ze dne datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, a dané ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat v souladu s unijním právem. Soudní dvůr Evropské unie k žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě v rozsudku ze dne datum ve věci sp. zn. C číslo, OPR- právnická osoba GK, v bodě 34. uvedl, že„ (…) účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48, a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti.“ V bodě 46. pak soudní dvůr uzavřel, že„ (…) články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Důsledkem nesplnění povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je tedy podle Soudního dvora Evropské unie absolutní neplatnost smlouvy.

19. Uvedené je v souladu rovněž s nálezem Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. , podle kterého by obecné soudy měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Podle Ústavního soudu pak uložením a řádným splněním povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková.

20. Soud dodává, že poskytovatelům úvěrů byla povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitelů před uzavřením smlouvy uložena již v předchozí právní úpravě obsažené v  , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016, a jako důsledek nesplnění této povinnosti byla judikaturou vyvozena absolutní neplatnost následně uzavřené smlouvy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. ). Právní úprava účinná do datum stála na zásadě ochrany spotřebitele jako slabší strany. Tato zásada byla přenesena i do právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 přijaté zákonem o spotřebitelském úvěru, přičemž z důvodové zprávy k tomuto zákonu jednoznačně vyplývá, že záměrem zákonodárce bylo v nové právní úpravě ochranu spotřebitele posílit. Posouzení neplatnosti smlouvy podle zákona o spotřebitelském úvěru jako relativní by tomuto záměru odporovalo, neboť by to ochranu spotřebitele naopak zjevně oslabovalo. Pokud tak za účinnosti bylo na neplatnost spotřebitelských smluv ustáleně nahlíženo jako na neplatnost absolutní, nelze ji napříště ve smyslu právě uvedeném posuzovat jako pouhou neplatnost relativní. Takový výklad zákona o spotřebitelském úvěru by pomíjel jeho účel a smysl.

21. Žalobkyně odkazovala rovněž na obecné pokyny Evropského orgánu bankovnictví. Soud uvádí, že z žalobkyní předloženéy vyplývá toliko to, že věřitel by měl přiměřeným způsobem zohlednit povinné a jiné nezbytné výdaje. To soud nepopírá, avšak má za to, že posouzením pouze povinných a nezbytných výdajů, aniž je přihlédnuto k jakýmkoli dalším závazkům či chování spotřebitele, není splněna zákonná povinnost posouzení úvěruschopnosti.

22. S ohledem na tuto skutečnost proto soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru č. číslo ze dne datum je smlouvou absolutně neplatnou dle § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný je proto povinen vrátit žalobkyni pouze částku poskytnuté jistiny ve výši 10 000 Kč, nikoli tuto částku dále navýšenou o poplatek za poskytnutí úvěru a smluvní pokutu, v požadované výši celkem 4 909 Kč (z čehož poplatek tvoří částku 3 019 Kč a smluvní pokuta částku 1 890 Kč), a to s přihlédnutím k § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, potažmo k § 2991 o. z. Vzhledem k tomu, že žalovaný se k jednání soudu nedostavil, a ani v rámci svého písemného vyjádření nijak netvrdil ani nedokládal své možnosti částku jistiny uhradit (viz věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru), nebylo možné tyto jeho poměry zjistit ani po případném poskytnutí poučovací povinnosti dle a 3 Soud proto uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku, kterou přijal na svůj bankovní účet, a to částku celkem ve výši 10 000 Kč. Ze všech shora uvedených skutečností proto soud dospěl závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze co do částky 10 000 Kč (výrok I rozsudku); ve své zbývající části pak byla žaloba jako nedůvodná soudem zamítnuta (výrok II rozsudku).

23. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle před středníkem , když neshledal podmínky pro její prodloužení.

24. Soud dospěl dále k názoru, že žalovaný se neocitl v prodlení s povinností splatit poskytnutou jistinu, a tedy není povinna hradit příslušenství ve smyslu ust. o.z. ve spojení s ust. , neboť lhůta k plnění je mu určena teprve tímto rozsudkem. Tento závěr je konformní s aktuální judikaturou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. ), zároveň zohledňující skutečnost, že ust. zákona o spotřebitelském úvěru lze považovat za speciální úpravu k obecné úpravě bezdůvodného obohacení, kdy poskytovatel spotřebitelského úvěru v rozporu se zákonem o spotřebitelském úvěru (tzn. nezkoumání úvěruschopnosti) má nárok pouze toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez smluvených úroků a poplatků, nadto i v nové době splatnosti – buď mezi účastníky dohodnuté, nebo soudem určené.

25. O nákladech řízení soud rozhodl podle , kdy částečně úspěšné žalobkyni byla přiznána poměrná náhrada nákladů. V daném případě byla žaloba podána pro částku 14 909 Kč s příslušenstvím s tím, že co do částky 4 909 Kč a příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení byla žalobkyně v řízení žalobkyně neúspěšná. Z toho vyplývá, že žalobkyně byla v řízení úspěšná v rozsahu 67 % a neúspěšná v rozsahu 33 %. Pro účely stanovení náhrady nákladů řízení to pak znamená, že 34 % nákladů žalobkyně by měl hradit žalovaný (67 % - 33 % = 34 %). Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny soudním poplatkem ve výši 800 Kč a dále v souladu s . vyhl. č. (dále jen„ vyhláška“) 3 úkony právní pomoci po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby), dále 3 úkony právní pomoci po 1 500 Kč (dle vyhlášky účast na jednání konaném dne datum a datum a dle vyhlášky vyjádření ze dne datum); výše úkonu právní pomoci je dána ve spojení s . a vyhlášky, a 6 náhradami hotových výdajů, z toho 3 x po 100 Kč ( vyhlášky) a 3 x po 300 Kč ( vyhlášky), zvýšené o DPH. Náklady právního zastoupení tak činí 9 512 Kč, z toho 34 % uvedených nákladů činí 3 234 Kč, v této výši pak byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě ( věta prvá před středníkem ) a na zákonné platební místo ( ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 5.

Nesplní-li žalovaný povinnost uloženou mu tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.