Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 119/2023-26

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 14.807,42 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný celé jméno žalovaného je povinen zaplatit žalobci částku 13.000 Kč s úroky z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od 11.6.2023 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Pro částku 1.807,42 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 257,05 Kč, pro kapitalizovaný úrok ve výši 12.207,24 Kč a pro úroky z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 14.008,91 Kč od 7.6.2022 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný [celé jméno žalovaného] je povinen zaplatit žalobci částku 13.000 Kč s úroky z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od 11.6.2023 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. II. Pro částku 1.807,42 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 257,05 Kč, pro kapitalizovaný úrok ve výši 12.207,24 Kč a pro úroky z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 14.008,91 Kč od 7.6.2022 do zaplacení se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 14.008,91 Kč s úroky ve výši 12.207,24 Kč, s úroky z prodlení ve výši 257,05 Kč, s úroky z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 14.008,91 Kč od 7.6.2022 do zaplacení a částky 798,51 Kč. Svůj nárok opíral o skutečnost, že žalovaný uzavřel dne 21.12.2020 s právním předchůdcem žalobce (právnická osoba) smlouvu o úvěru číslo. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč, které žalovaný převzal v místě svého bydliště, což potvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce příslušenství úvěru ve výši 12.888 Kč (kapitalizovaný smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek). Celkovou dlužnou částku ve výši 27.888 Kč se žalovaný zavázal uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 1.992 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 21.2.2022. Smlouva byla uzavřena na základě žalovaným vyplněné žádosti o úvěr, kde uvedl základní údaje o sobě, okolnosti vypovídající o jeho finanční situaci. Na základě žádosti byla s odbornou způsobilostí posouzena schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný sjednanou částku nehradil řádně a včas, do sjednané doby splatnosti svůj závazek nesplatil. Žalovaný uhradil částku 2.000 Kč. Závazek ze smlouvy nebyl původním věřitelem zesplatněn, splatnost nastala ke dni 21.2.2022. Ode dne 22.2.2022 je žalovaný v prodlení. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo právnímu předchůdci žalobce právo na úhradu smluvní pokuty sjednané přímo ve smlouvě ve výši 0,1% z dlužné částky za každý den prodlení. Žalobce požaduje smluvní pokutu z nesplacené jistiny ve výši 14.008,91 Kč od 22.2.2022 do 20.4.2022 ve výši 798,51 Kč. Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 4.4.2022 uzavřenou mezi původním věřitelem jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem byla předmětná pohledávka postoupena žalobci s účinností ke dni 6.6.2022. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobce požaduje zaplacení jistiny ve výši 14.008,91 Kč, úroku ve výši 1.255,87 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 6.822,89 Kč, nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1.293,96 Kč a nesplacený inkasní poplatek ve výši 2.506,37 Kč. Před podáním žaloby zaslal žalobce žalovanému upomínku.

V podání ze dne 20.6.2023 žalobce uvedl, že právní předchůdce žalobce posoudil schopnost žalovaného splácet úvěr na základě žalovaným vyplněné žádosti o úvěr, kde uvedl své údaje, číslo občanského průkazu, požadovanou částku úvěru, příjmy, výdaje, zaměstnání. Žalovaný je povinen uvést o své osobě pravdivé, správné a úplné údaje, což stvrdil podpisem. S ohledem na výši příjmů a výši úvěru byl žalovaný vyhodnocen jako způsobilý ke splácení úvěru ve výši 15.000 Kč. Dle údajů uvedených žalovaným mu měsíčně zbývalo k úhradě případných ostatních závazků 6.031 Kč. Žalovaný nemá ani neměl jediný záznam v insolvenčním rejstříku.

Soud z dokladů předložených žalobcem zjistil, že na základě Rámcovou smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3.6.2022 společnost právnická osoba převedla pohledávky na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum.

Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Dle ust. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu ( ). K jednání soudu se nedostavil a ani svou nepřítomnost neomluvil. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v jeho nepřítomnosti.

Soud má za prokázané tyto skutečnosti:

Vě označené jako žádost o úvěr žalovaný uvedl své osobní údaje (svobodný, počet vyživovaných dětí do 26 let – 0, bydlí u rodičů), sociální status – zaměstnaný, příjmy žadatele – mzda 11.424 Kč, celkové měsíční výdaje 5.393 Kč (bydlení 1.000 Kč, doprava, jídlo, osobní náklady 3.860 Kč, srážky ze mzdy 533 Kč) Zástupce právního předchůdce žalobce ověřil tvrzení žalovaného z výplatní pásky, pracovní smlouvy a nájemní smlouvy. Žádost o úvěr je dne 21.12.2020 podepsaná žalovaným a je uveden zástupce právního předchůdce žalobce.

Žalobce předložil pracovní smlouvu ze dne 2.9.2020, podle které žalovaný nastoupí do práce dne 3.9.2020 s místem výkonu práce ulice, obec, pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do 28.2.2021.

Podle předložených výplatních pásek činila čistá mzda žalovaného za měsíc září 2020 částku 12.339,71 Kč, za měsíc říjen 2020 částku 12.355,34 Kč a za měsíc listopad 2020 částku 7.852,54 Kč.

Z předložené nájemní smlouvy soud pro její nečitelnost nezjistil žádné skutečnosti.

Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 21.12.2020 a předpisu splátek má soud za prokázané, že dne 21.12.2020 byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o úvěru, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 15.000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit v souvislosti s úvěrem úrok ve výši 1.444 Kč, úplatu za poskytnutí úvěru ve výši 7.550 Kč, náklady za vyhodnocení úvěru ve výši 1.394 Kč a za hotovostní inkaso plateb v bydlišti poplatek ve výši 2.700 Kč. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal na základě smlouvy zaplatit, činí 27.888 Kč, které žalovaný splatí v hotovosti ve 14 měsíčních splátkách po 1.992 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzal v místě bydliště v hotovosti celou výši úvěru. Strany se dohodly na smluvní pokutě ve výši 0,1% ze splatné, avšak nezaplacené částky, a to za každý den prodlení.

Právní předchůdce žalobce. oznámil žalovanému dopisem ze dne 21.6.2022, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3.6.2022 byla pohledávka včetně příslušenství postoupena na žalobce.

Právní zástupce žalobce vyzval žalovaného výzvou před podáním žaloby ze dne 3.10.2022 k zaplacení pohledávky v aktuální výši 35.694,51 Kč nejpozději do 14.10.2022.

Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:

Dne 21.12.2020 byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o úvěru, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 15.000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit v souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky úrok ve výši 1.444 Kč, úplatu za poskytnutí úvěru částku 7.550 Kč, náklady za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1.394 Kč a za hotovostní inkaso plateb v bydlišti poplatek ve výši 2.700 Kč. Žalovaný se zavázal na základě smlouvy zaplatit celkem částku 27.888 Kč v hotovosti ve 14 měsíčních splátkách po 1.992 Kč. Žalovaný potvrdil, že převzal v hotovosti celou částku. Dle tvrzení žalobce žalovaný uhradil celkem částku 2.000 Kč. Následně bylo žalovanému dopisem ze dne 21.6.2022 oznámeno postoupení pohledávky na žalobce.

Podle (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

V projednávané věci uzavíral právní předchůdce žalobce s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to z důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Schopnost žalovaného splácet právní předchůdce žalobce prověřil na základě prohlášení dlužníka. Z žádosti o úvěr vyplývá příjem žalovaného ve výši 11.424 Kč (což je doloženo výplatními páskami žalovaného). Žalovaný dále předložil pracovní smlouvu, ze které vyplývá, že pracovní poměr byl uzavřen na dobu určitou do 28.2.2021. Pokud jde o měsíční výdaje náklady na bydlení činila částka 1.000 Kč (dle žádosti žalovaný bydlel u rodičů, žalobce předložil nájemní smlouvu, která byla nečitelná a údaje o nájemci byly začerněné) a náklady na dopravu, jídlo a osobní náklady činila částka 3.860 Kč. Soudu nebyl předložen žádný doklad, potvrzující výdaje žalovaného, a ani z žádosti o úvěr nevyplývá, že by je žalovaný předkládal. Právní předchůdce žalobce tedy bez bližšího prověření vycházel z nedoložených údajů o výdajích žalovaného. Právní zástupce žalobce nepřihlédl ani ke skutečnostit, že pracovní poměr žalovaného byl uzavřen na dobu určitou do 28.2.2021 a úvěr mu byl poskytnut v 21.12.2020 na dobu 14 měsíců. O tom, že žalovaný nebyl schopen poskytnutý úvěr splácet svědčí i skutečnost, že zaplatil pouze částku 2.000 Kč tedy jednu splátku. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru a věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil jeho schopnost poskytnutý úvěr spolu s úrokem a dalšími doplatky v celkové výši 27.888 Kč splatit, kdy ohledně výdajů vycházel pouze z tvrzení žalovaného, aniž by je relevantním způsobem ověřil. Ze strany právního předchůdce žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.7.2020 sp.zn. ).

Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. a sp.zn. ) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst.1 o.z., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.).

Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

Podle ustanovení § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 15.000 Kč, kdy žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzala v hotovosti celou výši spotřebitelského úvěru. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyl žalovaný smluvně zavázán ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedených poplatků. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 15.000 Kč, tím žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byl žalovaný povinen podle § 2991 odst. 1 vydat. Z tvrzení žalobce vyplývá, že žalovaný zaplatil částku 2.000 Kč. Soud proto žalovanému uložil povinnost vydat zbývající bezdůvodné obohacení ve výši 13.000 Kč (částka poskytnutá 15.000 Kč – částka žalovaným zaplacená 2.000 Kč) a pro zbývající požadované částky a úroky žalobu zamítl.

Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v  určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván ( o.z.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovaného k plnění a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalovanému doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 9.6.2023. Nárok se stal splatným 10.6.2023 a žalovaný se dostal do prodlení od 11.6.2023. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 11.6.2023 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. , kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp.zn. ). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp.zn. (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce požadoval celkem částku 29.174,81 Kč (částku 14.008,91 Kč, částku 798,51 Kč, částku 12.207,24 Kč, částku 257,05 Kč + úrok z prodlení ve výši 1.903,10 Kč - úrok z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 14.008,91 Kč od 7.6.2022 do 2.8.2023). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 13.283,10 Kč (jistina – 13.000 Kč + 283,10 Kč – úrok z prodlení ve výši 15% ročně z 13.000 Kč od 11.6.2023 do 2.8.2023). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 45,5%, tomu odpovídá úspěšnost žalovaného ve výši 54,5%. Poměr úspěchu tedy činí 9% ve prospěch žalovaného. Podle obsahu spisu žalovanému náklady řízení nevznikly a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.