Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
71 C 109/2023-95
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lucií Chládkovou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 30 539,17 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 659 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 659 Kč od 6. 9. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 19 180,17 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 27 839,17 Kč od 9. 11. 2021 do 5. 9. 2022, s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 19 180,17 Kč od 6. 9. 2022 do zaplacení, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky v částce 105 Kč a se smluvní pokutou v částce 2 700 Kč zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 659 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 659 Kč od 6. 9. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do částky 19 180,17 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 27 839,17 Kč od 9. 11. 2021 do 5. 9. 2022, s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 19 180,17 Kč od 6. 9. 2022 do zaplacení, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky v částce 105 Kč a se smluvní pokutou v částce 2 700 Kč zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne 6. 10. 2022 (a rozšířenou o část smluvní pokuty podáním došlým soudu dne 29. 5. 2023) se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 27 839,17 Kč (z toho jistiny ve výši 27 004,20 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 834,97 Kč) se zákonným úrokem z prodlení z částky 27 839,17 Kč od 9. 11. 2021 do zaplacení, náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 105 Kč a smluvní pokutou ve výši 2 700 Kč (tj. ve výši 0,1 % denně z částky 30 000 Kč od 9. 11. 2021 do 6. 2. 2022). Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 9. 9. 2021 prostřednictvím internetových stránek webová adresa smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč na účet (z toho 11 500 Kč dne 9. 9. 2021, 6 300 Kč dne 10. 9. 2021, 6 200 Kč dne 17. 9. 2021, 4 000 Kč dne 19. 9. 2021 a 2 000 Kč dne 22. 9. 2021) a žalovaný se zavázal vrátit jistinu úvěru do 9. 10. 2021 a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 6 900 Kč a poplatky za volitelné služby (poplatek„ klidné spaní“ za možnost odkladu splatnosti úvěru o 2 měsíce ve výši 220 Kč a poplatek„ presto“ za expresní vyplacení úvěru ve výši 825 Kč). Žalovaný splatil celkem částku 21 341 Kč, a to ve výši 7 500 Kč dne 12. 10. 2021 a ve výši 13 841 Kč dne 17. 1. 2022 Částku 7 500 Kč žalobkyně použila na poplatek za odklad splatnosti úvěru o 30 dní, nová splatnost úvěru tak nastala dne 8. 11. 2021, další částky pak nejprve na úhradu výdajů, které je potřeba nahradit, úroků z prodlení, smluvních pokut, poplatků za doplňkové služby a jistiny úvěru. Náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 105 Kč požadovala žalobkyně na základě čl. 6 všeobecných obchodních podmínek a čl. 3 sazebníku coby účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním ve výši 35 Kč denně za tři dny v období od 9. 11. 2021 do 21. 1. 2022, kdy žalovanému zasílala SMS, e-maily a volala mu prostřednictvím telefonu). Zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 700 Kč se žalobkyně domáhala na základě čl. 6 všeobecných obchodních podmínek a čl. 3 sazebníku, a to za prvních 90 dní prodlení (konkrétně od 9. 11. 2021 do 6. 2. 2022) ve výši 0,1 % denně z jistiny 30 000 Kč. Žalovaný dluh neuhradil ani po předžalobní výzvě odeslané dne 21. 1. 2022.
2. Ke způsobu uzavření smlouvy a posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy žalobkyně uvedla, že žalovaný vyplnil na internetové stránce žalobkyně webová adresa žádost o poskytnutí úvěru se svými osobními údaji (včetně čísla bankovního účtu a údajů o majetkové situaci) a poskytl žalobkyni fotokopii svého občanského průkazu. Žalobkyně provedla lustraci dokladu v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR a provedla posouzení úvěruschopnosti dle interní metodiky. Žalobkyně zjistila u žalovaného celkový počet členů domácnosti společně hospodařících se spotřebitelem, počet členů domácnosti společně hospodařících se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem v žádosti o úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 21 706 Kč a žalobkyně k ověření využila licenci AISP (pro přístup k osobním bankovním údajům), díky níž získala výpis z běžného účtu žalovaného. Dále žalobkyně ověřila žalovaného v registrech (registr bankovních a nebankovních informací, centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík, registr neplatných dokladů, registr TelcoScore, databáze hledaných osob PČR, registr politicky aktivních osob, katastrální rejstřík, registr„ sankční seznamy“). Poté žalobkyně žalovanému sdělila, že mu bude poskytnut úvěr a žalovaný svůj souhlas se smlouvou a obchodními podmínkami stvrdil pomocí SMS kódu číslo.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Zatímco žalobkyně se prostřednictvím svého zástupce z nařízeného jednání řádně omluvila a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci bez její přítomnosti, žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil, neomluvil se a nepožádal ani z důležitého důvodu o odročení. Z tohoto důvodu soud podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl o ní v nepřítomnosti účastníků, vycházeje přitom z provedených důkazů a z obsahu spisu.
5. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutečnosti:
6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, v níž jsou jako smluvní strany uvedeny žalobkyně jako věřitel a žalovaný jako dlužník a která neobsahuje podpis žalovaného (pouze SMS kód číslo s datem 9. 9. 2021), plynou podmínky poskytnutí částky až do výše 30 000 Kč žalovanému na účet č. bankovní účet na základě žádosti s úrokem v sazbě 0 % za poplatek 7 500 Kč a se splatností ve lhůtě do 9. 10. 2021 (variabilní symbol). Poplatek za službu klidné spaní činil 110 Kč měsíčně a poplatek za službu presto 165 Kč. Nedílnou součástí smlouvy měly být mj. souhlas se zpracováním osobních údajů, všeobecné obchodní podmínky a sazebník.
7. Všeobecné obchodní podmínky platné od 1. 8. 2020 obsahují podrobnější úpravu práv a povinností smluvních stran (v čl. 6 sjednán pro případ prodlení dlužníka s úhradou dlužné splátky nárok věřitele na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky až do zaplacení a rovněž na náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v důsledku prodlení a specifikovaných v sazebníku), avšak rovněž neobsahují žádný podpis žalovaného.
8. Sazebník platný od 1. 9. 2020, obsahující mj. bližší podmínky služeb klidné spaní a presto a účelně vynaložených nákladů, ani souhlas se zpracováním osobních údajů taktéž neobsahují žádný podpis žalovaného.
9. V listině„ autorizace ověření totožnosti“ je uvedeno, že ověření totožnosti bylo autorizováno prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet, z čehož pouze plyne, že žalobkyně nahlédla na bankovní účet na jméno žalovaného č. bankovní účet.
10. Z výpisu z běžného účtu žalovaného č. bankovní účet soud zjistil, že byl pořízen automatizovaným systémem a obsahuje transakce pouze za období od 23. 7. 2020 do 14. 4. 2021 (tedy neobsahuje transakce za dobu necelých pěti měsíců před datem, kdy měla být uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru), přičemž konečný zůstatek na účtu činil 3 676,26 Kč.
11. Dle kopie občanského průkazu na jméno žalovaného žalobkyně obdržela kopii občanského průkazu s osobnímu údaji žalovaného.
12. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti právnická osoba vyplývá, že žalobkyně vycházela z počtu tří členů ve společně hospodařící domácnosti s příjmem (bez bližšího upřesnění) a výše ověřeného čistého měsíčního příjmu 21 706 Kč (uvedeného rovněž v listině„ identifikované příjmy“). Ohledně výdajů pak vycházela z výše pravidelných měsíčních výdajů uvedených spotřebitelem 1 000 Kč, vypočítaných minimálních výdajů 2 136, 66666666667 Kč a rezervy pro výdaje 500 Kč, načež dospěla k disponibilnímu příjmu 18 500 Kč a dvěma počtům doporučených prodloužení.
13. Z metodiky posuzování úvěruschopnosti soud žádné relevantní informace ke konkrétnímu posouzení úvěruschopnosti žalovaného před datem, kdy měla být uzavřena předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru, nezjistil, pouze obecný způsob výpočtu výdajů a disponibilního příjmu.
14. Z listiny„ údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru“ soud žádné podstatné skutečnosti nezjistil, neboť z žádné z předložených listin neplyne, že by byla součástí úvěrové smlouvy, přičemž rovněž neobsahuje žádný podpis žalovaného.
15. Z pěti potvrzení o provedení platby ze dne 24. 5. 2023 plyne, že žalobkyně zaslala na účet č. bankovní účet pod variabilním symbolem číslo dne 9. 9. 2021 částku ve výši 11 500 Kč, dne 10. 9. 2021 částku ve výši 6 300 Kč, dne 17. 9. 2021 částku ve výši 6 200 Kč, dne 19. 9. 2021 částku ve výši 4 000 Kč a dne 22. 9. 2021 částku ve výši 2 000 Kč. Stejné údaje jsou uvedeny v přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli sestaveném žalobkyní.
16. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 25. 8. 2022 ve spojení s podacím lístkem ze dne 25. 8. 2022 plyne, že žalobkyně zaslala žalovanému dne 25. 8. 2022 prostřednictvím advokáta výzvu k úhradě dlužné částky ze smlouvy uzavřené dne 9. 9. 2021 ve výši 30 020,88 Kč ve lhůtě tří dnů, včetně upozornění na přistoupení k vymáhání pohledávky v soudním řízení a navýšení dlužné částky o náklady řízení.
17. Ze sdělení právnická osoba ze dne 13. 4. 2023 soud zjistil, že majitelem a jediným disponentem účtu č. bankovní účet byl v době od 9. 9. 2021 do 22. 9. 2021 žalovaný.
18. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobkyně zaslala žalovanému dne na jeho bankovní účet č. bankovní účet dne 9. 9. 2021 částku 11 500 Kč, dne 10. 9. 2021 částku 6 300 Kč, dne 17. 9. 2021 částku 6 200 Kč, dne 19. 9. 2021 částku 4 000 Kč a dne 22. 9. 2021 částku 2 000 Kč, tedy celkem 30 000 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného dne 25. 8. 2022 předžalobní upomínkou k vrácení dlužné částky ve lhůtě tří dnů. Žalovaný na dluh uhradil pouze částku 21 341 Kč, a zbývá mu tak uhradit částku ve výši 8 659 Kč s úrokem z prodlení.
19. Žalobkyně však neprokázala, že žalovaný požádal (navrhl) prostřednictvím internetových stránek webová adresa o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru s tvrzeným obsahem, ani že žalovaný souhlasil s obsahem předložených všeobecných obchodních podmínek a sazebníku, neboť tyto listiny neobsahují elektronický (ani vlastnoruční) podpis žalovaného coby dlužníka. Na smlouvě s datem 9. 9. 2021 je u jména žalovaného uveden pouze SMS kód číslo. Žalobkyně však netvrdila ani neprokázala, že by SMS kód žalovanému zaslala, ani neprokázala, že by SMS kód zadal při potvrzení smlouvy právě žalovaný. Jelikož z listin předložených žalobkyní nevyplývá, že by žalovaný skutečně projevil vůli uzavřít s žalobkyní dne 9. 9. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru, a žalobkyně se svou omluvenou neúčastí na jednání vzdala dobrodiní soudem poskytovaných poučení podle § 118a o.s.ř. (a to včetně doplnění konkrétních tvrzení a označení důkazů ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného), dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že mezi účastníky byla dne 9. 9. 2021 uzavřena předložená smlouva o spotřebitelském úvěru.
20. Právní poměr mezi účastníky soud tudíž hodnotil jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), kdy ochuzená (žalobkyně) přenechala obohacenému (žalovanému) bez právního důvodu částku v celkové výši 30 000 Kč, z níž žalovaný vrátil pouze částku 21 341 Kč. Žalobkyně má v souladu s § 2993 o.z. právo na vrácení toho, co plnila na předmětný závazek. K vrácení dlužné částky bezdůvodného obohacení (jistiny úvěru) vyzvala žalovaného v rámci předžalobní výzvy odeslané dne 25. 8. 2022, která mohla být žalovanému doručena dne 29. 8. 2022. Žalovaný byl podle § 1958 odst. 2 o.z. povinen plnit na požádání věřitele bez zbytečného odkladu, tedy v tomto případě v adekvátní lhůtě 7 dnů, která uplynula dne 5. 9. 2022, dlužnou částku ve výši 8 659 Kč však žalobkyni nevrátil. Žalovaný je se zaplacením této částky ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění (tj. od 6. 9. 2022) v prodlení (§ 1968 věta první o.z.), a žalobkyni tak vzniklo podle § 1970 o.z. právo požadovat po něm za dobu prodlení rovněž úrok z prodlení ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení.
21. Soud nad rámec výše uvedeného podotýká, že i kdyby žalobkyně uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru s žalovaným v předloženém znění prokázala, nic by to nezměnilo na právním posouzení poměru mezi účastníky coby bezdůvodného obohacení. Žalobkyně totiž také dostatečně konkrétně netvrdila ani neprokázala, že by před uzavřením smlouvy s odbornou péčí zjišťovala druh a výši pravidelných příjmů a výdajů žalovaného za účelem posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně v písemném doplnění žaloby uvedla, že vycházela z ověřené výše čistého měsíčního příjmu žalovaného 21 706 Kč, což dokládala výpisem z běžného účtu žalovaného, který však obsahoval transakce od 23. 7. 2020 pouze do 14. 4. 2021, když smlouva měla být uzavřena až 9. 9. 2021, a konečný zůstatek 3 676,26 Kč. Zdroj příjmu žalovaného pak zjevně nezjišťovala a neověřovala, ani zda po jakou dobu jej měl pobírat s ohledem na splatnost úvěru. Ohledně pravidelných výdajů žalovaného pak žalobkyně tvrdila, že vycházela z výdajů uvedených žalovaným (1 000 Kč), tedy zjevně ani nezjišťovala a neověřovala skutečné výdaje žalovaného (např. v souvislosti s bydlením), přičemž nedoložila, že by provedla lustrace žalovaného ve tvrzených registrech. Důsledkem závěru, že dle žalobních tvrzení a provedených důkazů žalobkyně jako poskytovatel úvěru neposoudila schopnost žalovaného splatit úvěr ve sjednané lhůtě s odbornou péčí dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), ve znění účinném v době uzavření smlouvy, by pak bylo posouzení smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 9. 9. 2021 jako absolutně neplatné pro rozpor s § 86 ZSÚ podle § 580 odst. 1 o.z. ve spojení s § 588 o.z., neboť uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru bez zjištění schopnosti spotřebitele úvěr splatit odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (zejména s ohledem na smysl a účel § 86 ZSÚ, jímž není výlučně ochrana individuálního spotřebitele, ale i celé společnosti).
22. Z výše uvedeného plyne, že je žaloba důvodná pouze zčásti, proto soud rozhodl s odkazem na zmíněná zákonná ustanovení výrokem I tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku ve výši 8 659 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 659 Kč od 6. 9. 2022 do zaplacení, a výrokem II žalobu ve zbytku zamítl, konkrétně do částky 19 180,17 Kč, skládající se z vrácené částky bezdůvodného obohacení (požadované na jistině úvěru) ve výši 18 345,20 Kč a z požadovaného poplatku (resp. úroku) ve výši 834,97 Kč, dále do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 105 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 700 Kč, jakož i do zákonného úroku z prodlení požadovaného jednak za dobu předcházející splatnosti částky bezdůvodného obohacení (z částky v celkové výši 27 839,17 Kč od 9. 11. 2021 do 5. 9. 2022), jednak z vrácené částky bezdůvodného obohacení a poplatku (resp. úroku).
23. Lhůtu k plnění rozsudkem uložené povinnosti stanovil soud žalovanému v délce tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř. Důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.
24. Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. soud výrokem III rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci měl úspěch ve větší míře žalovaný (72,2 %, žaloba byla zamítnuta v rozsahu 25 285,50 Kč – jistina s příslušenstvím ke dni vyhlášení rozsudku) oproti žalobkyni (27,8 %, žalobě vyhověno v rozsahu 9 733,66 Kč – jistina s příslušenstvím ke dni vyhlášení rozsudku), avšak žalovanému dle obsahu spisu ani žádné náklady potřebné k účelnému bránění práva nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně rozsudkem uloženou povinnost v uvedené lhůtě, může se žalobkyně domáhat nařízení soudního výkonu rozhodnutí či exekuce.