Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 C 44/2023-29

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Renátou Pešlovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro 63 900 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 26 000 Kč, s úrokem z prodlení z této částky za dobu 4. 7. 2022 do zaplacení ve výši 15 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 37 900 Kč, co do zákonného úroku z prodlení z částky 63 900 Kč za dobu od 9. 4. 2021 do 3. 7. 2022, co do zákonného úroku z prodlení z částky 37 900 Kč za dobu od 4. 7. 2022 do zaplacení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 26 000 Kč, s úrokem z prodlení z této částky za dobu 4. 7. 2022 do zaplacení ve výši 15 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá co do částky 37 900 Kč, co do zákonného úroku z prodlení z částky 63 900 Kč za dobu od 9. 4. 2021 do 3. 7. 2022, co do zákonného úroku z prodlení z částky 37 900 Kč za dobu od 4. 7. 2022 do zaplacení.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit jí částku 63 900 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně za dobu od 9. 4. 2021 do zaplacení s odůvodněním, že s žalovaným dne 10. 10. 2019 uzavřela smlouvu o úvěru ve výši 78 000 Kč (skládající z půjčené částky 40 000 Kč a souhrnného poplatku 38 000 Kč), kterou se žalovaný zavázal uhradit částku 78 000 Kč v týdenních splátkách ve výši 1000 Kč. Žalovaný uhradil celkem 14 100 Kč. Úrok z prodlení žalobkyně požaduje od dne sjednaného data splatnosti poslední splátky.

2. V souladu s ustanovením , , dále jen „“, soud věc projednal a rozhodl na jednání konaném v nepřítomnosti účastníků i zástupce žalobkyně; vyšel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalobkyně svou neúčast na jednání omluvila a souhlasila s tím, aby soud věc projednal a rozhodl bez její osobní účasti; žalovaný, ač řádně a včas předvolán, se k soudu bez omluvy nedostavil, o odročení jednání nepožádal.

3. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující dílčí zjištění. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo soud zjistil, že smlouva byla uzavřena dne 10. 10. 2019 mezi žalobkyní a žalovaným, ve smlouvě si smluvní strany sjednaly, že žalobkyně poskytne žalovanému částku 40 000 Kč, a žalovaný se zavazuje zaplatit úrok ve výši 13 200 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši 12 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 12 800 Kč, to vše v 78 týdenních splátkách ve výši 1 000 Kč, první splátka je splatná 17. 10. 2019 a každá další splátka 7 dní po datu splatnosti předchozí splátky. Ve smlouvě je uvedeno, že žalovaný podpisem smlouvy potvrzuje, že přijal v hotovosti jistinu úvěru ve výši 40 000 Kč. Z přehledu úhrad ke smlouvě číslo má soud za prokázáno, že žalovaný celkem na pohledávky dle uvedené smlouvy uhradil 14 100 Kč. Žalobkyně k prokázání toho, že před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalovaného, předložila evidenční kartu klienta ze dne 9. 10. 2019. V evidenční kartě podepsané žalovaným a osobou oprávněnou jednat za právní předchůdkyni žalobkyně je uvedeno, že žalovaný žádá o poskytnutí zápůjčky ve výši 40 000 Kč, ohledně majetkových a osobních poměrů jsou formou zaškrtnutí předtištěné varianty uvedeny následující údaje. Žalovaný má učňovské vzdělání, je svobodný, je vlastníkem auta, není majitelem nemovitost, nebyl soudně stíhán, nebyl trestně stíhán, měl již dříve úvěr od žalobkyně, je označen zaměstnavatel žalovaného, pracovní pozice žalovaného, zaměstnání mělo být ověřeno dle pracovní smlouvy a výplatní pásky. Výdaje jsou uvedeny ve výši 4 670 Kč jako výdaje na bydlení a ve výši 6 565 Kč jako nebankovní závazky. Žalovaný byl zástupcem žalobkyně dopisem ze dne 23. 6. 2022, odeslaným dne 23. 6. 2022 (zjištěno z výzvy samé a přehledu odeslané pošty), vyzván k uhrazení dluhu do 7 dnů od doručení výzvy.

4. Uvedená dílčí skutková zjištění jsou závěrem o skutkovém stavu.

5. Z listinného důkazu – formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru neučil soud žádná právně relevantní skutková zjištění.

6. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části nároku. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelské zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 o. z., podle kterého přenechá-li zapůjčitel (právní předchůdkyně žalobkyně) vydlužiteli (žalovanému) zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce, při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. Na základě smlouvy žalovaný obdržel od žalobkyně částku 40 000 Kč. Na tuto smlouvu v plném rozsahu dopadá regulace stanovená , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 4. 1. 2019 do 23. 4. 2020 (dále jen„ ZoSÚ“), neboť žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele ( o. z.), když jednal mimo rámec své podnikatelské činnosti, a právní předchůdkyně žalobkyně v postavení podnikatele ( o. z.) a smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu ZoSÚ. Na právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. a 2 věty první ZoSÚ, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). Soud má zato, v souladu s ustálenou judikaturou, vycházející z premis stanovených Nejvyšším soudem ČR v rozhodnutí ze dne 25. 7. 2018 a nálezu Ústavního soudu ČR sp.zn. ze dne 26. 2. 2019, je nutno pro závěr o postupu s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, trvat na tom, že poskytovatel úvěru se nemá spokojit pouze s tvrzeními od spotřebitele, ale musí mít tato tvrzení ověřena z jiných zdrojů. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení skutečných příjmů a výdajů žadatele o úvěr, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr.

7. Soud má za to, že předloženými listinnými důkazy žalobkyně neprokázala, že by došlo ke skutečnému prověření úvěruschopnosti žalovaného, předložená„ evidenční karta klienta“ plní (navíc jen částečně) tuto povinnost neúplně a toliko formálně. Z předložených důkazů vyplývá, že byly ověřovány pouze příjmy žalovaného (nadto nebylo žalobkyní předloženyy, na základě kterých mělo k ověření údajů dojít), nikoli výdaje. Právní předchůdkyně žalobkyně nepožadovala k prokázaní skutečné výše výdajů žalovaného žádné podklady, přičemž pokud je uvedeno, že žalovaný není vlastníkem nemovitosti, tedy z podstaty věci, uspokojuje svou bytovou potřebu jako nájemník, tak by objektivní zjištění alespoň skutečných nákladů na bydlení nebylo spojeno s nepřiměřeným obtížemi, požadavek na předložení nájemní smlouvy, či výpisu z účtu, v němž bude uvedena odchozí platba nájemného a záloh na služby, není jistě požadavkem jdoucím nad rámec odborné péče poskytovatele úvěru. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní, o tom, že poskytovatel úvěru posoudil úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, leží v této věci na žalobkyni. Byla to tedy žalobkyně, která byla v řízení povinna tvrdit rozhodné skutečnosti a tyto prokázat. Jelikož se nedostavila k jednání, soud jí nemohl poskytnout poučení o neúplných tvrzeních a neprokázání rozhodných skutečností ve smyslu , 3 Z provedeného dokazování soudu dospěl k závěru, že výdaje žalovaného nebyly řádně ověřeny, a současně bylo jejich ověření v souladu s výkonem odborné péče na místě. Žalobkyně tak při určení částky, se kterou žalovaný disponuje po uhrazení měsíčních nákladů a ze které může hradit splátky, vyšla z nedostatečně zjištěných a ověřených údajů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, tedy poskytla žalovanému jako spotřebiteli úvěr v rozporu s  větou prvou, což je dle ust. věty prvé ZoSÚ stíháno sankcí neplatnosti smlouvy. Soud si je vědom že zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy stanovoval ve větě druhé předmětného ustanovení, že námitku neplatnosti může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě, což vyvolávalo interpretační potíže, zda soud může k neplatnosti přihlédnout i v případech, že námitka není spotřebitelem vznesena. Tato otázka však již byla judikatorně vyřešena, a to i v návaznosti na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. března 2020, OPR- Finance s.r.o. v. GK., ve věci C -679/18, tak, že soud musí z úřední povinnosti posoudit, zda došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatelem úvěru. Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena a 2 zákona o spotřebitelském úvěru), způsobující neplatnost právního jednání dle o.z. Soud tak vyšel z toho, že postup poskytovatele úvěru v rozporu s  ZoSÚ je jednáním, které je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání a podle o. z. se k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu.

8. Je – li smlouva o zápůjčce uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným absolutně neplatná ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ, a to pro porušení povinnosti zapůjčitele řádně před uzavřením spotřebitelské smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, avšak současně bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla podle neplatné smlouvy žalovanému 40 000 Kč, vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni jistinu dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, jiné povinnosti mu z neplatné smlouvy nevznikly. Na tuto jistinu je pak nutno započíst to, co žalovaný již podle smlouvy žalobkyni zaplatil, což byla podle tvrzení žalobkyně, které žalovaný nerozporoval, částka 14 000 Kč, když ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ představuje speciální úpravu povinností spotřebitele z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru k úpravě nároků z bezdůvodného obohacení dle § 2993 o. z. Soud tak došel k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 26 000 Kč jako neuhrazeného zůstatku na jistině dle smlouvy, a proto žalovaného zavázal k úhradě této částky. Soud musel současně určit i počátek splatnosti povinnosti vrátit poskytnutou jistinu, když vyšel z toho, že žalovaný byl dopisem odeslaným dne 23. 6. 2022, vyzván k úhradě dluhu do 7 dnů od doručení, proti tomu žalovaný nikterak nebrojil, v řízení netvrdil, natož aby prokázal skutečnosti rozhodné pro určení jiné splatnosti dluhu. Při aplikaci domněnky dojití obsažené v § 573 o. z. je pak nutno dojít k závěru, že lhůta k plnění stanovená v dopise uplynula dne 3. 7. 2022 a ode dne následujícího je žalovaný v prodlení, proto soud přiznal žalobkyni podle o. z. rovněž nárok na úrok z prodlení z přiznané částky, úroky byly žalobkyni přiznány ve výši stanovené Za dobu předchozí byly úroky z prodlení zamítnuty. Rovněž byla jako nedůvodná zamítnuta žaloba co do nároků, které mají původ v absolutně neplatné smlouvě (úrok, poplatky).

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že žádnému z účastníků řízení nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla procesně neúspěšná co do více než poloviny uplatněného nároku a procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení písemně dvojmo prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Ostravě.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.