Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

61 CO 123/2023-69

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Levého a soudkyň Mgr. Jiřiny Hronkové a JUDr. Vladimíry Ladmanové ve věci

žalobkyně:

; právnická osoba, IČO

sídlem adresa

zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení

sídlem adresa

proti;

žalované:

; jméno příjmení, narozená dne datum

bytem adresa

o 98 002 Kč s příslušenstvím

o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Domažlicích ze dne 10. 3. 2023 č. j. -25,

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadené části, tj. ve výroku II, mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 28,25 % z částky 43 800 Kč od 10. 10. 2020 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 28 % z částky 45 202 Kč od 1. 9. 2021 do zaplacení a ve zbývajícím rozsahu se tento výrok rozsudku soudu prvního stupně potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení před soudy obou stupňů částku 23 378 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadené části, tj. ve výroku II, mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 28,25 % z částky 43 800 Kč od 10. 10. 2020 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 28 % z částky 45 202 Kč od 1. 9. 2021 do zaplacení a ve zbývajícím rozsahu se tento výrok rozsudku soudu prvního stupně potvrzuje. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení před soudy obou stupňů částku 23 378 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 98 002 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 43 800 Kč od 10. 10. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 % p. a., se zákonným úrokem z prodlení z částky 45 202 Kč od 1. 9. 2021 do zaplacení ve výši 8,5 % p. a., se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 000 Kč od 16. 12. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 % p. a., se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 000 Kč od 26. 1.2021 do zaplacení ve výši 8,25 % p. a., se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 000 Kč od 11. 3. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % p. a., se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 000 Kč od 1. 9. 2021 do zaplacení ve výši 8,5 % p. a., se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 000 Kč od 12. 10.2021 do zaplacení ve výši 8,5 % p. a., to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I), návrh žalobkyně, aby žalovaná zaplatila smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 43 800 Kč od 10. 10. 2020 do zaplacení, smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 45 202 Kč od 1. 9. 2021 do zaplacení, se zamítl (výrok II) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 23 373 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok III). Rozhodnutí zdůvodnil tím, že žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o studiu, kterou posoudil jako smlouvu inominátní, podřazenou pod ustanovení § 1746 odst. 2 o. z., a žalobkyně byla připravena poskytnout žalované příslušná plnění. Žalovaná však své povinnosti hradit školné vyplývající z této smlouvy řádně neplnila. Z tohoto důvodu žalované vznikla povinnost zaplatit žalobkyni veškerá plnění uvedená pod výrokem I. S ohledem na charakter smluvního vztahu, kdy předmětný smluvní vztah je založen mezi subjektem podnikatele a spotřebitele, soud přistoupil k zamítnutí smluvního úroku z prodlení, když smluvní ujednání o něm vyhodnotil za ujednání, které zásadním způsobem odporuje dobrým mravům, narušuje rovnost povinností v neprospěch žalovaného subjektu, proto je shledal absolutně neplatným s poukazem na ustanovení , o. z. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle a s ohledem na neúspěch žalobkyně jen v nepatrné části žalobou uplatněného nároku jí přiznal plnou náhradu nákladů řízení.

2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání a namítá, že soud prvního stupně zcela opomíjí ustálené judikaturní závěry, že na činnost soukromé vysoké školy nelze hledět jako na činnost podnikatelskou, když tyto závěry byly vysloveny například v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. . Uvedený závazkový vztah mezi účastníky vztahem spotřebitelským není a shodný postoj v této otázce zastává též Česká obchodní inspekce. Navrhla proto, aby odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku II tak, že uloží žalované povinnost zaplatit žalobkyni smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 43 800 Kč od 10. 10. 2020 do zaplacení a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 45 202 Kč od 1. 9. 2021 do zaplacení a náklady odvolacího řízení.

3. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí dle a v rozsahu napadeném odvoláním (tj. pouze ve výroku II a v závislém výroku III o nákladech řízení) a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně důvodné. Vzhledem k tomu, že oba účastníci souhlasili s projednáním věci bez nařízení jednání ( ) a odvolání bylo podáno z důvodu nesprávného právního posouzení věci soudem prvního stupně, bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení odvolacího jednání ( ).

4. Pokud soud prvního stupně posoudil vztah mezi účastníky jako spotřebitelský, odvolací soud se s tímto posouzením neztotožňuje. Je třeba přisvědčit žalobkyni, že charakterem smluv o studiu uzavíraných soukromými školami se opakovaně zabýval Ústavní i Nejvyšší soud (srovnej např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. , nebo Nejvyššího soudu sp. zn. ), přičemž z ustálené judikatury vyšších soudů jednoznačně vyplývá, že na tyto smlouvy nelze pohlížet jako na spotřebitelské, jež spotřebiteli poskytují vyšší míru ochrany.

5. Dle o vysokých školách, vysoká škola je veřejná, soukromá, nebo státní. Státní vysoká škola je vojenská nebo policejní. Studiem na vysoké ať již veřejné, státní nebo soukromé škole občané realizují ústavně garantované právo na vzdělání podle článku 33 odst. 1 věty prvé d publikované pod číslem Článek 33 odst. 2 y pak určuje, že občané mají právo na bezplatné vzdělání v základních, středních školách podle schopností občana a možností společnosti též na vysokých školách. stanoví poplatky (druh poplatku, nikoliv jejich výši), které může požadovat veřejná vysoká škola v průběhu studia; jejich výši podle odst. 1 až 5 ustanovení pro akademický rok má povinnost zveřejnit před termínem podávání přihlášek ke studiu. Výši, formu, placení a splatnost určuje přitom statut vysoké školy. Poplatky spojené se studiem na soukromých vysokých školách stanoví soukromá vysoká škola ve svém vnitřním předpisu, což znamená, že nepodléhají žádné regulaci. Tyto poplatky nepředstavují přímé (adresné) protiplnění za poskytnuté služby (zprostředkovanou výuku), vyjadřují podíl studenta na nákladech na vysokoškolské studium a jejich smyslem není založit sociální překážku v přístupu ke vzdělání. Podle o vysokých školách poplatky spojené se studiem na soukromých vysokých školách stanoví soukromá vysoká škola ve svém vnitřním předpisu; vnitřní předpisy podléhají registraci ministerstvem a nabývají platnosti registrací ( , ). Vnitřním předpisem tak musí být vymezeny jednotlivé druhy poplatků, nikoliv však jejich výše.

6. Úvaha soudu prvního stupně o tom, že smlouva o studiu uzavřená mezi účastníky naplňuje znaky spotřebitelské smlouvy tak není správná. Pokud pak nelze předmětný smluvní vztah, který byl založen mezi účastníky Smlouvou o studiu ze dne 21. 5. 2020, hodnotit jako vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem, nemohl soud prvního stupně bez dalšího s poukazem na ustanovení § 580 a § 588 o. z. zamítnout nárok žalobkyně na zaplacení smluveného úroku z prodlení.

7. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Úroky z prodlení jsou v podstatě sankcí za nedodržení dohodnuté doby splatnosti a věřiteli tak vzniká právo na úrok z prodlení v případě prodlení dlužníka s plněním peněžitého dluhu. Ze smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 21. 5. 2020 bylo zjištěno (příloha č. 1 ke Smlouvě o studiu), že účastníci si dojednali smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % z dlužné částky denně. V žalobě pak žalobkyně požadovala přiznání jak tohoto„ smluveného úroku z prodlení“ v sazbě 0,1 % denně, tak i„ zákonného úroku z prodlení“, tudíž požadovala duplicitní přiznání úroku z prodlení. To však zákon neumožňuje a žalobkyně zjevně vycházela z nesprávného právního názoru, že se jedná o dva nároky, ačkoliv věřitel má při splnění zákonem stanovených podmínek nárok na zaplacení úroku z prodlení, což je však pouze jeden nárok, přičemž smluvní strany mohou jen ovlivnit jeho výši tím, že si výši úroku z prodlení smluvně sjednají, a pokud tak neučiní, platí výše stanovená nařízením vlády.

9. Pokud se jedná o výši sjednaného úroku z prodlení, odvolací soud dospěl k závěru, že výše 0,1 % denně, což je 36,5 % ročně, není ujednáním nepřiměřeným a je tudíž ujednáním platným. V této souvislosti odkazuje na nálezy Ústavního soudu (srovnej nálezy sp. zn. , ), ve kterých se Ústavní soud k sazbě úroků z prodlení ve výši 0,5 % vyjádřil poměrně kategoricky tak, že„ je již očividně za hranicí, kterou lze považovat v podstatě a smyslu daného limitu úroku z prodlení za adekvátní“. Následně pak Ústavní soud uvedl, že„ je protiústavní sjednání povinnosti zaplatit úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně, tj. 182,5 % ročně“.

10. S ohledem na výše uvedené odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyně má nárok na úrok z prodlení ve smluvené výši a vzhledem k tomu, že výrokem I (který nebyl odvoláním napaden) byl již žalobkyni úrok z prodlení z částek 43 800 Kč a 45 202 Kč (které představují školné za jednotlivé akademické roky) částečně již přiznán ve výši stanovené nařízením vlády, bylo nutno tuto skutečnost zohlednit a žalobkyni přiznat jen odpovídající část úroku z prodlení do smluvené výše.

11. Odvolací soud proto dle písmeno a) změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku II tak, že žalobkyni přiznal zbylou část úroku z prodlení do smluvené výše, takže v případě částky 43 800 Kč byl přiznán úrok z prodlení ve výši 28,25 % (36,5 – 8,25%) a v případě částky 45 202 Kč byl přiznán úrok z prodlení ve výši 28 % (36,5 – 8,5%). Ve zbývajícím rozsahu byl napadený výrok rozhodnutí soudu prvního stupně dle potvrzen.

12. S ohledem na změnu napadeného rozsudku odvolací soud rozhodoval dle o nákladech řízení před soudy obou stupňů, přičemž žalobkyni přiznal jen právo na náhradu nákladů řízení vzniklých před soudem prvního stupně ve výši přiznané soudem prvního stupně, neboť soudem prvního stupně byly náklady řízení žalobkyni přiznány dle v plném rozsahu a ohledně jejich výše odvolací soud pro stručnost odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Pokud se jedná o náhradu nákladů odvolacího řízení, v odvolacím řízení měla žalobkyně úspěch pouze částečný, když jejímu nároku nebylo plně vyhověno, tudíž odvolací soud o náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl ve smyslu ustanovení tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání se podává do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu, který rozhodoval v prvním stupni.