Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
20 C 418/2022-33
Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Prokšovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa žalobkyně
spisová značka
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 11 830 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 830 Kč s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 237,42 Kč a ve výši 8,5 % ročně z částky 11 830 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, a to vše do 15 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 252 Kč k rukám jejího zástupce anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno do 15 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 830 Kč s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 237,42 Kč a ve výši 8,5 % ročně z částky 11 830 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, a to vše do 15 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 252 Kč k rukám jejího zástupce [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] do 15 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b>
1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala žalobou doručenou soudu dne 22. 8. 2022 zaplacení částky shora s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Tvrdila, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, a žalovaným došlo dne 27. 2. 2020 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo (dále jen„ smlouva“). Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit úroky ve výši 2 600 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 600 Kč a za hotovostní inkaso splátek 5 200 Kč. Celkovou částku poskytnutých prostředků, úroků a odměny za administrativní činnost se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 390 Kč od 5. 3. 2020, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 14. 10. 2021. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Žalovaný uhradil za celou dobu pouze 1 170 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, se všemi právy s ní spojenými, byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána. Kromě dlužné jistiny 11 830 Kč požadovala žalobkyně zaplatit též zákonné úroky z prodlení z této částky od 8. 1. 2022.
2. Žalovaný shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovanému byla žaloba a výzva k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání doručena na adresu jeho trvalého bydliště v obec, ulice a číslo dne 20. 3. 2023, a to postupem dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř.. Žalovaný se k věci ani k výzvě, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil, proto soud jednal dle § 115a o.s.ř. a věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků.
3. Žalovaný k věci ničeho neuvedl, po celé řízení byl pasivní.
4. Smlouvou o spotřebitelském úvěru v hotovosti (anonymizováno) číslo ze dne 27. 2. 2020 včetně smluvních podmínek, splátkovým kalendářem, kartou zákazníka z téhož dne bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba se žalovaným v uvedený den uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému prostředky ve výši 13 000 Kč, které žalovaný čerpal jednorázově v hotovosti. Žalovaný měl zaplatit za poskytnuté prostředky úroky 2 600 Kč, poplatek za administrativní činnost 2 600 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek 5 200 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 390 Kč. V čl. 1 smluvních podmínek byla ujednána zápůjční úroková sazba 32,15 % ročně (p.a.). Při jednání s poskytovatelem úvěru tvrdil žalovaný, že žije s partnerem/partnerkou, nemá nezaopatřené děti, pobírá invalidní důchod 8 471 Kč, a k jeho dalším příjmům patří 2 000 Kč, uvedl měsíční výdaje na bydlení (nájemní) 3 250 Kč, osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, oblečení, doprava) 3 000 Kč a splátky úvěr§ či zápůjček měsíčně po 1 350 Kč. Uvedené skutečnosti měl poskytovatel úvěru ověřit bankovními výpisy, dokladem o výměře důchodu a nájemní/podnájemní smlouvou.
5. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek spolu se seznamem postoupených pohledávek. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem postupitele (poskytovatelem úvěru) ze dne 3. 2. 2022 odeslaným dle podacího lístku 4. 2. 2022.
6. Předžalobní výzva ze dne 13. 1. 2022 byla žalovanému zaslána dle podacího lístku dne 19. 4. 2022.
7. Žalovaný neprokázal, ba ani netvrdil, že by na žalobkyní tvrzený dluh, nad rámec 1 170 Kč, něčeho uhradil či že by jeho závazky již zanikly.
8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ Obč.Z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 1968 Obč.Z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
10. Podle § 1970 Obč.Z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Podle § 1879 Obč.Z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
12. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
13. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Dle § 588 věta první Obč.Z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
16. Dle § 2993 věty prvé Obč.Z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
17. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.
18. Soud se zabýval tím, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Jelikož jednou ze smluvních stran (úvěrovaná žalovaná) byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1As 30/2015-39 ze dne 1. dubna 2015). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.
19. Pouze jazykový výklad § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora sp. zn. C -679/18 ze dne 5. března 2020, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
20. S ohledem na citované rozhodnutí má soud za to, že neplatnost smlouvy stanovenou v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 Obč.Z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek. Soud je povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.
21. Povinnost soudu přihlédnout i bez návrhu k neplatnosti smlouvy o úvěru v daném případě plyne také z judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob, potažmo společnosti jako celku, způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.
22. Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru, že původní věřitel poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 13 000 Kč. Pro účely posouzení úvěruschopnosti poskytovatel úvěru nedostatečně ověřil měsíční výdaje i příjmy žalovaného, v podstatě žádné nezjišťoval a vycházel pouze z tvrzených výdajů, neověřoval ani nevyžadoval doložení listin týkajících se těchto výdajů žalovaného a jeho příjmů, resp. toto neprokázal. Při zjišťování jeho výdajů bylo nutné zjišťovat skutečné výdaje spotřebitele.
23. Soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce, uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Posouzení úvěruschopnosti proběhlo formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Žalobkyně žádným způsobem nejen neověřovala, ale ani nezjišťovala výdaje žalovaného, ale ani jeho příjmy. Důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Za této situace má žalobkyně vůči žalované toliko právo na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru, jakožto bezdůvodného obohacení (§ 2993 Obč.Z.), čehož si žalobkyně byla sama vědoma, když pouze toto žalobou požadovala. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 13 000 Kč, žalovaný jí do současné doby uhradil pouze 1 170 Kč. Proto soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni rozdíl mezi uvedenými částky, tj. žalovanou částku 11 830 000 Kč s úroky z prodlení jdoucími ode dne následujícím po dni, do kterého měla být zápůjčka uhrazena. Výše úroku z prodlení vyplývá z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Za dobu do postoupení pohledávky tyto úroky z prodlení činí 237,42 Kč
24. Žalovaný je povinen žalobkyni nahradit náklady řízení dle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť ta měla plný úspěch ve věci. Náklady byly představovány zaplaceným soudním poplatkem 800 Kč, odměnou advokáta za 3 úkony právní pomoci po 300 Kč (§ 14b odst. 1 ve spojení s § 11 odst. 1, 2 vyhl. č. 177/1996 Sb.), 3x 100 Kč paušál za výše uvedené úkony (§ 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb.) + 21 % DPH z odměny advokátky a paušálních náhrad, tj. 252 Kč Celkem tak byly náklady žalobkyně představovány částkou 2 252 Kč.
25. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o.s.ř. s přihlédnutím k návrhu žalobkyně.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat do 15 dnů od jeho doručení odvolání ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí/exekuci.