Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
40 C 259/2022-41
Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Kovářovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 60 898,62 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se co do částky 14 000 Kč zastavuje.
II. Žaloba se, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 46 898,62 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 453,26 Kč, úrokem ve výši 29 % ročně z částky 24 867,69 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 24 867,69 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení se co do částky 14 000 Kč zastavuje. II. Žaloba se, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 46 898,62 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 453,26 Kč, úrokem ve výši 29 % ročně z částky 24 867,69 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 24 867,69 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 24.6. 2022 ve znění doplnění ze dne 13. 1. 2023 domáhala po žalované zaplacení částky 46 898,62 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 453,26 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 24 867,69 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a úrokem ve výši 29 % ročně z částky 24 867,69 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, uzavřela dne 7. 1. 2019 s žalovanou Smlouvu číslo s produktovým názvem ulice půjčka v hotovosti měsíční číslo, na základě které poskytla žalované v den uzavření smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky obsažené na stejném listu jako smlouva. Poskytovatel úvěru posoudil před jeho poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalované zápůjčku splácet. Za poskytnutí a spravování zápůjčky se žalovaná zavázala zaplatit poplatek 35 959 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 4 498 Kč a poslední splátkou ve výši 4 493 Kč. Žalovaná uhradila do postoupení pohledávky částku v celkové výši 41 160,38 Kč. Pohledávka z výše uvedené smlouvy se všemi právy s ní spojenými byla postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Společně s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky do 17. 3. 2022. Žalobkyně původně požadovala po žalované zaplacení částky 62 898,62 Kč. Podáním ze dne 13. 1. 2023 vzala žalobkyně žalobu co do částky 14 000 Kč zpět s odůvodněním, že žalovaná tuto částku v sedmi splátkách po 2 000 Kč od 10. 5. 2022 do 10. 11. 2022 uhradila. Před podáním žaloby byla právním zástupcem žalobkyně žalované zaslána předžalobní výzva. Žalovaná dlužnou částku doposud neuhradila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Podáním ze dne 13. 1. 2023 vzala žalobu částečně co do částky 14 000 Kč zpět. Soud proto řízení podle ust. § 96 odst. 1, odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o.s.ř.“), zastavil (výrok I.).
4. K jednání dne 16. 5. 2023 se nedostavila žalovaná, ačkoli byla řádně a včas předvolána. Soud proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalované.
5. Z provedených důkazů soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním. Žalovaná požádala společnost právnická osoba dne 7. 1. 2019 o poskytnutí zápůjčky ve výši 45 000 Kč. V žádosti uvedla, že je svobodná, bydlí v nájmu, je zaměstnaná s čistým měsíčním příjmem ve výši 16 837 Kč. Běžné výdaje žadatele činily splátky zápůjček ve výši 1 400 Kč a odhadované měsíční výdaje žadatele ve výši 7 350 Kč. K ověření měly být předloženy dokumenty: pracovní smlouva (s poznámkou 2. 5. 2018 – 31. 1. 2019) a 2 výplatní pásky za 10, číslo. Správnost a ověření všech vyplněných údajů potvrdil jméno příjmení, zástupce Providentu (zjištěno ze Zákaznické karty). Tvrzenou výši příjmů žalobkyně prokázala i doložením výplatními páskami za číslo a číslo. jméno příjmení vzniklo oprávnění k činnosti dne 18. 6. 1992 (zjištěno z Výpisu z RŽP obchodního zprostředkovatele). K datu 5. 1. 2023 žalovaná nemá záznam v seznamu exekucí (zjištěno z Výpisu z centrální evidence exekucí). Dne 7. 1. 2019 uzavřela žalovaná se společností právnická osoba Smlouvu o zápůjčce číslo. Žalovaná byla ve smlouvě označena jménem a příjmením, rodným číslem a adresou svého bydliště. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila převzetí částky 45 000 Kč v hotovosti a zavázala se uhradit poskytnuté peněžní prostředky a souhrnný poplatek ve výši 35 959 Kč, tj. celkem 80 959 Kč, a to v 18 měsíčních splátkách ve výši 4 498 Kč a poslední splátku ve výši 4 493 Kč, přičemž v případě hotovostní varianty smlouvy začíná běžet první splátkové období dnem uzavření smlouvy a první splátka je splatná v den, kdy uplyne měsíc od data uzavření smlouvy (zjištěno ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru ve spojení se Standardními informace o spotřebitelském úvěru). Téhož dne byly žalované poskytnuty základní informace týkající se spotřebitelského úvěru (zjištěno z listiny Standardní informace o spotřebitelském úvěru). Žalovaná uhradila do 1. 2. 2022 částku v celkové výši 41 159 Kč (zjištěno z Tabulky výpočtu smluvní pokuty a Tabulky výpočtu zákonného úroku z prodlení). Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek). Dne 11. 2. 2022 odeslal právní zástupce žalobkyně žalované oznámení společnosti právnická osoba o postoupení pohledávky současně s výzvou k okamžitému plnění dluhu ze smlouvy o zápůjčce číslo ve výši 68 351,88 Kč. Ve výzvě k plnění byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky do 17. 3. 2022 (zjištěno z Oznámení o postoupení pohledávek a Výzvy k plnění ve spojení s Potvrzení podání ze dne 11. 2. 2022). Dne 20. 5. 2022 odeslala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalované předžalobní výzvu (zjištěno z Výzvy k úhradě dluhu ve spojení s Potvrzení podání ze dne 24. 5. 2022). Žalobkyně je obchodní společností zapsanou v Obchodním rejstříku vedeném název soudu, oddíl C, vložka číslo s předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona (zjištěno z Výpisu z OR žalobkyně).
6. Z důvodu nadbytečnosti soud zamítl důkazní návrh žalobkyně na výslech vázaného zástupce přítomného při uzavírání smlouvy jméno příjmení. Tato osoba potvrdila svým podpisem v Zákaznické kartě, že provedla ověření v kartě zaznamenaných listin přeložených k ověření a správnost vyplněných údajů. Jelikož výdaje žalované nebyly nijak ověřovány a jejich výše byla pouze odhadována, což vyplývá přímo z karty, výslech této osoby by byl nadbytečný.
7. Podle ust. § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud zato, že předmětná pohledávka původního věřitele společnosti právnická osoba za žalovanou byla platně postoupena na žalobkyni a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby.
8. Po právní stránce soud hodnotil uzavřenou smlouvu jako smlouvu o úvěru uzavřenou žalobkyní jako podnikatelkou v rámci své podnikatelské činnosti s žalovanou jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikoval na uzavřenou smlouvu nejen ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) upravující smlouvu o úvěru, ale i zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ ZoSÚ“).
9. Dle ust. § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).
10. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/77, ECLI:EU:C: 1978). V tomto směru lze odkázat i na nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018.
13. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.
14. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.
15. Soud nevzal za prokázáno, že poskytovatel úvěru při uzavření smlouvy posoudil s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet, neboť vůbec nezkoumal výdajovou stránku žalované, když v této oblasti se omezil na uvedení ničím nepodložených částek. Žalované byl žalobkyní poskytnut úvěr za situace, kdy žalobkyně bezpečně znala pouze příjem žalované. Žalobkyně pak vůbec neprováděla zjištění a ověření výdajové stránky žalované. Pokud žalobkyně tvrdila v doplnění žaloby ze dne 13. 1. 2023, že posuzovala sdělené a doložené výdaje také s právními instituty z oblasti státní sociální politiky (např. životní minimum) a částkami vycházejícím ze statistických dat, pak tyto skutečnosti jí nezbavují povinnosti řádně zkoumat výdajovou stránku. Z vyplněných údajů v zákaznické kartě přitom jednoznačně vyplývá, že žalovaná již splácí další zápůjčku, a to splátkami ve výši 1 400 Kč, a bydlí v sama nájmu. Už samotná odhadovaná částka výdajů ve výši 7 350 Kč neodpovídá reálným nákladům na bydlení a současně i na pokrytí základních životních potřeb vynakládaným v daném čase a místě, což muselo být společnosti právnická osoba jako profesionálnímu poskytovateli finančních služeb, zcela zřejmé. Rovněž tak je minimálně podivné uvedení informací týkajících se dalšího čistého příjmu domácnosti ve výši 9 000 Kč (který nebyl nijak prokázán) s ohledem na tvrzení v kartě, že žalovaná má pouze jeden zdroj příjmu, je svobodná a nemá žádnou vyživovací povinnost. Ze všech žalobkyní předložených důkazů jednoznačně vyplývá, že prověření úvěruschopnosti klienta prováděla pouze za účelem formálního zajištění podkladů pro poskytnutí úvěru. Na základě provedených zjištění nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru číslo pro rozpor se zákonem (shora citované ust. § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).
16. Pro úplnost soud dodává, že pokud žalobkyně na podporu svého právního názoru ohledně řádném zkoumání úvěruschopnosti původním věřitelem doložila soudu rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022 sp. zn. 33 ICdo 27/2021 a rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 1. 2020 č.j. 104 VSPH 506/2020-63, tak tato rozhodnutí nelze na předmětnou věc aplikovat. V obou případech byla poskytovatelem úvěru banka, které současně dlužníkovi vedla běžný účet a mohla uvedené údaje ověřit z interních údajů vyplývajících z vedení běžného účtu. V posuzované věci byly výdaje žalované stanoveny pouze odhadem.
17. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované bez prokázaného právního důvodu částku 45 000 Kč. Žalovaná se přijetím této částky bezdůvodně obohatila ve smyslu ust. § 2991 o.z. a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o.z. je povinna toto obohacení vrátit. Žalovaná uhradila celkem 55 160,38 Kč, tj. uhradila více, než obdržela. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítnul (výrok II.).
18. Výrokem III. pak soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnější žalované podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.
19. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.