Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
40 C 1/2023-28
Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Kovářovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 33 600 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se co do částky 16 000 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 599,72 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 653,12 Kč, úrokem ve výši 23,43 % ročně z částky 20 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 20 000 Kč od 8. 1. 2022 do 29. 4. 2022 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 400 Kč od 30. 4. 2022 do zaplacení zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 600 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 30. 4. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení se co do částky 16 000 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 599,72 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 653,12 Kč, úrokem ve výši 23,43 % ročně z částky 20 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 20 000 Kč od 8. 1. 2022 do 29. 4. 2022 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 400 Kč od 30. 4. 2022 do zaplacení zastavuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 600 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 30. 4. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou ze dne 22. 7. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 33 600 Kč spolu s příslušenstvím K odůvodnění nároku žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo, uzavřela dne 9. 7. 2020 s žalovaným Smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které poskytla žalovanému v den uzavření smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Před uzavřením smlouvy věřitel posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. V souvislosti s úvěrem se žalovaný zavázal zaplatit úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu žádného trvání smlouvy výši 4 000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč. Celkovou dlužnou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách ve výši 600 Kč počínaje od 16. 7. 2020 a se splatností poslední splátky dne 2. 9. 2021. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Vzhledem k tomu, že žalovaný úvěr řádně neuhradil, se dlužná jistina od 3. 9. 2021 úročí úrokovou sazbou 23,43 % ročně. Žalovaný uhradil na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu do okamžiku jejího postoupení částku v celkové výši 2 400 Kč. Pohledávka z výše uvedené smlouvy se všemi právy s ní spojenými byla postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2021 na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení částky 33 600 Kč, sestávající z dlužné jistiny 20 000 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 13 600 Kč. Žalobkyně úroky do dne postoupení pohledávky kapitalizovala, přičemž kapitalizovaný smluvní úrok z dlužné jistiny do postoupení pohledávky činí 1 653,12 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny do jejího postoupení činí 599,72 Kč. Před podáním žaloby byla právním zástupcem žalobkyně žalovanému zaslána předžalobní výzva. Žalovaný dlužnou částku doposud neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. K ústnímu jednání dne 9. 5. 2023 se nedostavil žalovaný, ačkoli byl řádně a včas předvolán. Soud proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o.s.ř.“), v nepřítomnosti žalovaného.
4. Před zahájením jednáním vzala žalobkyně žalobu částečně co do částky podrobně specifikované ve výroku I. zpět. Soud proto řízení v uvedeném rozsahu podle ust. § 96 odst. 1, odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen o.s.ř.), zastavil.
5. Soud provedl všechny listinné důkazy založené žalobkyní do spisu a z provedených důkazů dospěl k těmto skutkovým zjištěním.
6. Dne 9. 7. 2020 žalovaný požádal společnosti právnická osoba, IČO, o zápůjčku ve výši 20 000 Kč. V žádosti vedle svých osobních údajů uvedl, že je svobodný, bydlí v nájmu, tvoří domácnost s partnerkou, je zaměstnaný s příjmem 14 328 Kč měsíčně. Měsíční výdaje žadatele činí výdaje na bydlení ve výši 5 600 Kč (1/2 nájmu) a osobní výdaje ve výši 3 000 Kč. K ověření měly být předloženy tyto dokumenty: pracovní smlouva/ DPP/DPČ, výplatní pásky, složenky – příjmy a Faktury za elektřinu, vodu, plyn, telefon, TV/SIPO (zjištěno z Karty zákazníka). Téhož dne uzavřel žalovaný se společností právnická osoba, IČO, smlouvu o úvěru číslo. Žalovaný byl ve smlouvě označen jménem a příjmením, rodným číslem, datem narození a adresou svého bydliště. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil převzetí jistiny v hotovosti a zavázal se uhradit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, úrok 4 000 Kč, administrativní poplatek 4 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 8 000 Kč, tj. celkem 36 000 Kč, a to v 60 týdenních splátkách ve výši 60 Kč, přičemž první splátka byla splatná nejpozději do 7. kalendářního dne ode dne uzavření smlouvy a každá následující splátka až po poslední vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období (zjištěno ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru).
7. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek včetně příslušné strany 61 Seznamu postoupených pohledávek). Původní věřitel právnická osoba dopisem ze dne 3. 2. 2022 oznámil žalovanému postoupení pohledávek. Současně byl žalovaný vyzván, aby dlužnou částku uhradil do 10 dnů od obdržení dopisu (zjištěno z Oznámení o postoupení pohledávek). Toto oznámení odeslala žalobkyně na adresu výběru žalovaného uvedenou v kartě zákazníka. Soud nevzal za prokázáno, že bylo doručeno do dispozice žalovaného (zjištěno z Podacího lístku ze dne 4. 2. 2022 ve spojení se sledováním zásilky). Dne 19. 4. 2022 odeslala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovanému na adresu výběru předžalobní výzvu, v níž žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky 37 573,51 Kč nejpozději do 29. 4. 2022. Výzva byla doručena do dispozice žalovaného dne 21. 4. 2022 (zjištěno z Výzvy k plnění ve spojení s Podacím lístkem ze dne 19. 4. 2022 a sledováním zásilky). Žalobkyně je obchodní společností zapsanou v Obchodním rejstříku vedeném název soudu, oddíl C, vložka číslo s předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona (zjištěno z Výpisu z OR žalobkyně).
8. Podle ust. § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud zato, že předmětné pohledávky původního věřitele společnosti právnická osoba za žalovaným byly platně postoupeny na žalobkyni a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby.
9. Po právní stránce soud zhodnotil obě uzavřené smlouvy jako smlouvu o úvěru uzavřené společností právnická osoba jako podnikatelkou v rámci její podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikoval na předmětnou smlouvu nejen ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) upravující smlouvu o úvěru, ale i zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ ZoSÚ“).
10. Dle ust. § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).
11. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/77, ECLI:EU:C: 1978). V tomto směru lze odkázat i na nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018.
14. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.
15. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.
16. V posuzované věci z provedených důkazů nevyplynulo, že by věřitel před poskytnutím úvěru prověřoval úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, když tato zkoumání omezil pouze na prohlášení zákazníka v Kartě zákazníka. V kartě sice byly uvedeny listiny, které měly být současně předloženy a ověřeny, ale tyto listiny žalobkyně spolu s kartou nepředložila.
17. Na základě provedených zjištění nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti obou smluv o spotřebitelském úvěru pro rozpor se zákonem (shora citované ust. § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).
18. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že žalovanému byla poskytnuta bez prokázaného právního důvodu částka 20 000 Kč. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 o. z. a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o. z. je povinna toto obohacení vrátit. Žalovaný uhradil žalobkyni částku v celkové výši 2 400 Kč a zbytek neuhradil, a to ani po doručení výzvy. Soud proto žalobě vyhověl ohledně částky 17 600 Kč (nevrácené peněžní prostředky). V tomto ohledu soud nebyl vázán tím, že žalobkyně použila zaplacené částky na úhradu úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a poplatků, neboť tato ujednání považuje soud za neplatná, a tudíž tyto nároky ani nevznikly.
19. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. také právo na úroky z prodlení od 30. 4. 2022. Splatnost nebyla dle názoru soudu sjednána a žalovaný byl podle § 1958 odst. 2 o. z. povinen poprvé plnit až poté, kdy k tomu byl žalobkyní vyzván v předžalobní výzvě a uplynula žalobkyní stanovená lhůta k plnění. Soud proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok II.).
20. Výrokem III. pak soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.
21. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí.