Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
21 C 98/2023-62
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Kratochvílovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 22 110 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 999 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 7 111 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 272,58 Kč a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 110 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 618,84 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 999 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 7 111 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 272,58 Kč a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 110 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 618,84 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne datum domáhala
po žalované zaplacení částky ve výši 22 110 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi účastníky byla dne datum uzavřena prostřednictvím dálkové komunikace úvěrová smlouva prostřednictvím internetových stránek společnosti žalobkyně webová adresa. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč ve lhůtě 24 měsíců od jeho poskytnutí. Žalobkyně po žalované požaduje zaplacení zbývající část jistiny 14 999 Kč, dále sjednané poplatky různého druhu: poplatek za poskytnutí úvěru 495 Kč, poplatek za bezpečnou splátku 396 Kč, poplatek za prodloužení splatnosti 1 485 Kč, úroky 2 205 Kč, náklady 1 030 Kč, smluvní pokuty 1 500 Kč a úrok z prodlení. Žalovaná uhradila žalobkyni celkem 1 Kč.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, k jednání soudu se bez řádné omluvy nedostavila.
3. Soud učinil následující skutková zjištění: Z úvěrové smlouvy číslo formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne datum prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru číslo kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezúčelový úvěr ve výši 15 000 Kč převodem na účet a žalovaná se zavázala úvěr splatit v 24 měsíčních splátkách s tím, že celkově zaplatí částku 20 640 Kč (smlouva o úvěru), respektive 23 016 Kč (formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru). Totožnost žalované byla ověřena zasláním fotokopie občanského průkazu. Z opisu výpisu proplacení smlouvy, že žalobkyně zaslala žalované na účet dne datum částku 15 000 Kč. Z výpisu čerpání, že žalovaná uhradila celkem 1 Kč, žalobkyně eviduje za žalovanou dluh 22 382,58 Kč. Ze sazebníku žalobkyně, že ověřovací poplatek činí 1 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 33 Kč za každých půjčených 1 000 Kč, poplatek za korunový odklad 99 Kč za každých půjčených 1 000 Kč, smluvní pokuta 500 Kč, expres výplata úvěru 199 Kč, SMS servis 49 Kč, poplatek za bezpečnou splátku 99 Kč. Z výzvy před zahájením vymáhání ze dne datum, že žalobkyně vyzvala dne datum žalovanou k úhradě dluhu ve výši 5 763 Kč. Z výzvy ke splacení, že dne datum žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 21 980 Kč. Z předžalobní výzvy, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne datum. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta, úvěrové zprávy, tuto vystavilo dne datum interní oddělení žalobkyně, toto potvrzuje, že před uzavřením smlouvy žalobkyně provedla ověření bonity klienta, zpráva obsahuje osobní data žalované, uvedení finančních údajů: zaměstnanec, výše příjmů 21 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 25 000 Kč, splátky 0 Kč, odpovědi v registru NRKI, CRIBIS, ISIR, příjmení.
4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne datum prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru číslo kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezúčelový úvěr ve výši 15 000 Kč převodem na účet a žalovaná se zavázala úvěr splatit v 24 měsíčních splátkách s tím, že celkově zaplatí částku 20 640 Kč (smlouva o úvěru), respektive 23 016 Kč (formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru). Totožnost žalované byla ověřena zasláním fotokopie občanského průkazu. Žalobkyně zaslala žalované na účet dne datum částku 15 000 Kč. Žalovaná uhradila celkem 1 Kč. Žalobkyně eviduje za žalovanou dluh 22 382,58 Kč. Dle sazebníku žalobkyně činí ověřovací poplatek 1 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 33 Kč za každých půjčených 1 000 Kč, poplatek za korunový odklad 99 Kč za každých půjčených 1 000 Kč, smluvní pokuta 500 Kč, expres výplata úvěru 199 Kč, SMS servis 49 Kč, poplatek za bezpečnou splátku 99 Kč. Dne datum vystavilo interní oddělení žalobkyně potvrzení, že před uzavřením smlouvy žalobkyně provedla ověření bonity klienta, zpráva obsahuje osobní data žalované, uvedení finančních údajů: zaměstnanec, výše příjmů 21 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 25 000 Kč, splátky 0 Kč, odpovědi v registru NRKI, CRIBIS, ISIR, příjmení. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dluhu, právní zástupce žalobkyně jí zaslal předžalobní upomínku.
5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
8. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Soud má na základě provedeného dokazování za to, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne datum smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně zaslala bezhotovostním převodem žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat ve smyslu ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. schopnost žalované splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. K povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozhodnutí Soudního dvoru Evropské unie např. ve svém rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18. Dle vysloveného závěru Nejvyššího soudu ČR, od kterého soud neshledává důvodu se v projednávané věci odchýlit, věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, a na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně v řízení neprokázala, že by před uzavřením úvěrové smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalované, neprokázala, že by měla dostatečné informace o pravidelných měsíčních příjmech (konkrétní údaje o zaměstnavateli žalované, uzavřené pracovní smlouvě, výši měsíčního příjmu ze zaměstnání či odjinud) a výdajích žalované na bydlení, dopravu, příp. jiných pravidelných výdajích, a že by tyto věrohodným způsobem ověřila (předložení odpovídajících dokladů ze strany žalované žalobkyně ani netvrdila). Žalobkyně toliko doložila potvrzení svého interního oddělení, ze kterého se podávají zde uvedené částky příjmu žalované, členů jeho domácnosti, jeho životní minimum, výše splátek, avšak žalobkyně nedoložila žádný doklad o příjmu žalované, členů její domácnosti, trvání jejího zaměstnaneckého poměru, ani žádné doklady prokazující její výdaje, ať na bydlení, splátky ostatním věřitelům apod.
10. Soud se musí z úřední povinnosti, i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném od 29. 5. 2022). Porušení této povinnosti je nutno vykládat za jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu (§ 588 o. z.). Předmětná smlouva o úvěru uzavřená mezi účastníky je tedy absolutně neplatná, a to v návaznosti na ust. § 86 odst. 1, 2, § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., § 580 odst. 1 o. z., a to pro rozpor se zákonem. Nároky z neplatné smlouvy o úvěru je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Věřitel má v případě absolutně neplatné smlouvy o úvěru nárok toliko na vrácení žalovanému poskytnuté jistiny bez jakýchkoliv poplatků, smluvních úroků aj., a to ve výši zbývající po odečtení souhrn plateb přijatých od žalovaného (15 000 Kč mínus zaplacená 1 Kč).
11. Pokud jde o požadavek žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení, pak zde bylo soudem rozhodnuto tak, že nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení nebyl žalobkyni přiznán a v této části byla žaloba zamítnuta (výrok II. tohoto rozsudku). Zde soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl. Dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti nebyla žádným z účastníků tvrzena, natož prokázána.
12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. dle poměrů úspěchu ve věci. Náklady žalobkyně ve výši 2 337 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 885 Kč, odměny advokáta ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, výzva k plnění; doplnění žaloby soud neshledal účelným úkonem k uplatnění práva, neboť skutková tvrzení měla obsahovat již žaloba samotná) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní pomoci po 100 Kč, DPH ve výši 252 Kč z odměny a náhrad, neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH. V dané věci činí rozdíl procesního úspěchu a neúspěchu žalobkyně 26,48 % (úspěch mínus neúspěch, tj. 63,24 % – 36,76 %). Pro účely výpočtu úspěchu ve věci soud žalobou uplatněný nárok na zaplacení úroku z prodlení kapitalizoval ke dni vyhlášení rozhodnutí. Celkem tedy náklady řízení žalobkyně činí 2 337 Kč, z toho 26,48 % činí částku 618,84 Kč. Tuto částku je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobkyně.
13. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava, pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.