Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 99/2023-74
Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Taťánou Hodaňovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 241 096,79 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 233 404,99 Kč s 15 % ročním úrokem z prodlení z částky 233 404,99 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Žaloba na zaplacení částky 7 691,80 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 001,62 Kč, 7,9 % ročním úrokem z částky 233 404,99 Kč od datum do zaplacení, 7,9 % ročním úrokem z částky 4 660,80 Kč od datum do zaplacení, s 15 % ročním úrokem z prodlení z částky 241 096,79 Kč od datum do datum, s 15 % ročním úrokem z prodlení z částky 7 691,80 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 54 997,37 Kč, k rukám JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D., advokáta se sídlem adresa, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 233 404,99 Kč s 15 % ročním úrokem z prodlení z částky 233 404,99 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> <b>II. Žaloba na zaplacení částky 7 691,80 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 001,62 Kč, 7,9 % ročním úrokem z částky 233 404,99 Kč od [datum] do zaplacení, 7,9 % ročním úrokem z částky 4 660,80 Kč od [datum] do zaplacení, s 15 % ročním úrokem z prodlení z částky 241 096,79 Kč od [datum] do [datum], s 15 % ročním úrokem z prodlení z částky 7 691,80 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 54 997,37 Kč, k rukám JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D., advokáta se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b>
1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 241 096,79 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 001,62 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 241 096,79 Kč od datum do zaplacení, s úrokem ve výši 7,9 % ročně z částky 233 404,99 Kč od datum do zaplacení, s úrokem ve výši 7,9 % ročně z částky 4 660,80 Kč od datum do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba (dále jen„ banka“) a žalovaná uzavřeli dne datum Smlouvu o úvěru. Dle smluvního ujednání součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky právnická osoba Na základě uzavřené smlouvy poskytla banka žalované úvěr ve výši 280 000 Kč. Úvěr byl vedený na úvěrovém účtu č. bankovní účet. Žalovaná se zavázala splácet bance čerpaný úvěr v pravidelných měsíčních splátkách, sjednaných přímo ve smlouvě. Spolu se splátkami se žalovaná zavázala hradit úroky z úvěru ve výši 7,90 % a poplatky (ceny) za úkony související s poskytnutím a správou úvěru (zejména za vedení účtu), příp. poplatky za pojištění, a to ve výši dle smlouvy a aktuálního sazebníku. Za tímto účelem byla žalovaná povinna udržovat na svém běžném účtu dostatek finančních prostředků. Smluvní strany si ve smlouvě dále sjednaly, že banka je oprávněna připisovat vyúčtované úroky z úvěru k jistině úvěru, vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce, při doplacení úvěru a při uplatnění práva na okamžité splacení úvěru. Pro případ prodlení s úhradou jakékoliv splátky úvěru, úroku z úvěru či poplatku byla žalovaná dle smlouvy povinna platit z nesplacených částek také úrok z prodlení ve výši stanovené právními předpisy a náklady spojené se správou úvěru v prodlení ve výši dle aktuálního sazebníku, tj. smluvní pokutu za prodlení a další poplatky (ceny). Strany si ve smlouvě dále sjednaly právo banky prohlásit úvěr za okamžitě splatný, pokud se žalovaná dostane do prodlení s placením splátky úvěru či jakéhokoliv jeho peněžitého závazku ze smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalovaná sjednané splátky úvěru, úroky a poplatky nesplácela řádně a včas, banka ji několikrát písemně upozornila, aby tento stav napravila. Následně v důsledku trvajícího porušování smluvních povinností ze strany žalované využila banka svého oprávnění a úvěr s účinností ke dni datum zesplatnila. Bance tak vzniklo právo požadovat po žalované okamžité splacení veškerých jejích závazků vyplývajících ze smlouvy. O této skutečnosti byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne datum, ve kterém byla rovněž vyzvána k neprodlenému zaplacení zůstatku úvěru včetně vyúčtované smluvní pokuty za prodlení a dalších poplatků. Pohledávka za žalovanou spolu s příslušenstvím byla ze strany banky postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, a to s účinností ke dni datum. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 238 065,79 Kč, tvořené neuhrazeným zůstatkem úvěru ve výši 233 404,99 Kč a připsanými úroky z úvěru ve výši 4 660,80 Kč, dále úroků z prodlení ve výši 9 001,62 Kč kapitalizovaných ke dni postoupení pohledávky a poplatků ve výši 3 031 Kč. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní písemně vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, do dnešního dne dlužnou částku neuhradila.
2. Usnesením č. j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí, byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalované splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství a zaslala soudu důkazy k prokázání doplněných tvrzení. K tomu žalobkyně v doplnění žaloby ze dne datum uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba, jako poskytovatel úvěru splnila svou zákonnou povinnost ve smyslu § 86, zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací získaných od žalované, které získala při zpracovávání žádosti žalované o poskytnutí úvěrového produktu, v rámci něhož byla žalovaná dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměny. S ohledem na informace, které žalovaná uvedla při žádosti o poskytnutí úvěrového produktu, zejména na výši jejího příjmu dospěla banka k názoru, že schopnost žalované splácet tento úvěr je dostatečná.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstal nečinná. K jednání, nařízenému na datum, se žalovaná bez omluvy nedostavila. Právní zástupce žalobkyně se k jednání dostavil a uvedl, že na podané žalobě trvá.
4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že dne datum uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba s žalovanou Smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě poskytla žalované finanční prostředky ve výši 280 000 Kč. Žalovaná se zavázala hradit poskytnutý úvěr 108 pravidelnými měsíčními splátkami po 3 664 Kč, vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem srpnem 2018 Poslední splátka měla činit 577 Kč a měla být splacena dne datum. Celková splatná částka, tj. součet výše poskytovaného úvěru a výše celkových nákladů úvěru při splnění všech předpokladů činila 395 608 Kč. Roční úroková sazba činila 7,9 %, RPSN 8,59 % Smluvní strany se dohodly, že úroky z úvěru budou připisovány k jistině úvěru a stanou se její součástí (budou tedy úročeny společně s jistinou) a budou placeny v rámci pravidelných splátek úvěru. Až do úplného splacení všech pohledávek se klient zavázal, že zajistí, aby byl na splátkovém účtu udržován dostatečný disponibilní zůstatek. Dostane-li se klient do prodlení se splacením jedné splátky úvěru po dobu delší než 3 měsíce nebo dostane-li se do prodlení se splacením více než dvou splátek, je banka oprávněna prohlásit úvěr za okamžitě splatný. Žalovaná na úvěr zaplatila částku ve výši 7 691,80 Kč. Jelikož žalovaná neplatila splátky řádně a včas, banka upozornila žalovanou, že na úvěru je dluh po splatnosti ve výši 13 906 Kč a vyzvala ji, aby dluh uhradila nejpozději do datum s tím, že pokud dlužná částka nebude uhrazena do výše uvedeného termínu, bude banka požadovat okamžité splacení celého úvěru. Žalovaní na výzvu banky nereagovala, proto banka úvěr ke dni datum zesplatnila. Po zesplatnění žalovaná neuhradila žádnou částku. Celková částka 241 096,79 Kč sestává z nesplacených poplatků ve výši 3 031 Kč, z jistiny ve výši 233 404,99 Kč a z připsaných neuhrazených úroků z úvěru ve výši 4 660,80 Kč právnická osoba oznámila žalované, že pohledávku ze Smlouvy o úvěru číslo postoupila žalobkyni a zároveň vyzvala žalovanou k úhradě dluhu ve výši 250 098,41 Kč (z oznámení o postoupení ze dne datum a z podacího lístku). Pohledávka byla žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, s účinností ke dni datum (ze smlouvy o postoupení včetně přílohy).
5. Z listiny„ Posouzení úvěruschopnosti klienta“ soud zjistil tyto údaje: Žalovaná v žádosti uvedla příjem 23 746 Kč, což pracovník banky zkontroloval na základě příchozích transakcí na účet žalované vedeného u banky. Dle výpisu z účtu žalované je patrné, že částka odpovídá průměrnému příjmu v měsících předcházejících úvěrové žádosti. příjmení ověřila, že žalovaná nebyla v době úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním řízení, z informací z CBCB ověřila předchozí splátkovou morálku žalované. V žádosti žalovaná uvedla výdaje ve výši 0 Kč a nájemné ve výši 3 000 Kč. příjmení stanovila životní výdaje klienta na základě dat sdělených žalovanou (např. počet vyživovaných osob, způsob bydlení atd.) v kombinaci s interními informacemi banky, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na částku 7 625 Kč. Žalovaná v žádosti uvedla splátky ve výši 3 099 Kč. příjmení dotazem do CCB a z vlastních systémů zjistila, že žalovaná měla v době úvěrové žádosti kontokorentní úvěr mimo právnická osoba s limitem 5 000 Kč a splátkou 417 Kč a osobní úvěry mimo právnická osoba se splátkami 3 038 Kč a 3 099 Kč a kreditní kartu mimo právnická osoba s limitem 16 000 Kč a splátkou 800 Kč. Splátka nového úvěru činila 3 664 Kč. příjmení splátkové zatížení tedy činilo 6 763 Kč. Po odečtení nového splátkového zatížení od příjmu žalované zbylo 16 983 Kč k pokrytí životních nákladů.
6. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také OZ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
12. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaná při uzavření smlouvy vystupovala jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v citovaném ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry nově potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. příjmení je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
14. Tyto závěry, které se vztahují ke zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru číslo Sb., jsou nepochybně použitelné i režimu zákona č. 257/2016 Sb., neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr je v něm zakotvena obdobně, respektive ještě šířeji.
15. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne datum zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.
16. Zejména je nutno odkázat na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C - číslo (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (sankce spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) a to bez ohledu na skutečnost, zda spotřebitel ve tříleté promlčecí době namítne tuto neplatnost.
17. S odkazem na citované závěry rozsudku Soudního dvora a na články 8 a 23 směrnice 2008/48 dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.
18. V projednávané věci žalobkyně pouze tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.. Právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala pouze příjmy žalované, které jsou patrné z výpisu z účtu žalované, ovšem vůbec nezkoumala výdaje žalované a nepředložila žádné důkazy o jejích skutečných výdajích (nájemní smlouvu, doklady o výši nákladů na bydlení apod.), na základě nichž by posoudila úvěruschopnost žalované. Žalovaná uvedla životní výdaje v nulové výši, což je naprosto nereálné a dále uvedla, že na nájemném hradí částku ve výši 3 000 Kč, ačkoliv soud z výpisu z účtu zjistil, že příkazem k úhradě platí nájem ve výši 5 840 Kč. Rovněž výši splátek úvěrů žalovaná uvedla ve výši 3 099 Kč, ačkoli banka zjistila, že měsíčně splácí na stávající úvěry 6 937 Kč. Uvedení nepravdivých a nereálných výdajů žalovanou mělo vést banku k náležitému a pečlivému zkoumání celkové finanční situace žalované, což se však nestalo. Soud tedy nepovažuje za prokázané, že úvěrující banka splnila své zákonné povinnosti a řádně posuzovala úvěruschopnost žalované ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.
19. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s odkazem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu ČR a zejména Soudního dvora EU. Proto plnění z titulu předmětné smlouvy (včetně sjednaných úroků) považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.
20. Soud vypočetl výši bezdůvodného obohacení tak, že od částky 280 000 Kč, kterou žalovaná od právní předchůdkyně žalobkyně převzala, odečetl částku, kterou již žalovaná dle tvrzení žalobkyně zaplatila, tedy částku 7 691,80 Kč. Žalovaná do dnešního dne nevrátila žalobkyni částku v celkové výši 233 404,99 Kč, která představuje bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. Soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobkyni částku 233 404,99 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 233 404,99 Kč od datum do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
21. Pokud jde o počátek prodlení žalované, soud vycházeje z právní domněnky zakotvené v ustanovení § 573 Občanského zákoníku má za to, že zásilka (Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě), zaslaná prostřednictvím poštovních služeb, je doručena adresátovi nejpozději třetí pracovní den po jejím odeslání. Splatnost bezdůvodného obohacení v souvislosti s neplatnou smlouvou tedy nastala dne datum na základě výzvy žalobkyně, která byla žalovanému doručena dne datum. Ode dne následujícího po splatnosti, tj. od datum je žalovaná v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení.
22. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku 266 404,99 Kč se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalované, jsou veškerá ujednání co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.
23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 54 997,37 Kč, přičemž tato částka představuje 93,62 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 96,81 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 3,19 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 12 055 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 241 096 Kč sestávající z částky 9 300 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. (1 úkon právní služby – písemné podání ve věci samé ze dne datum nebyl žalobkyni přiznán, neboť žaloba měla být podána bezchybně tak, aby soud nemusel vyzývat k jejímu doplnění), v souvislosti s cestou realizovanou dne datum částka 187,04 Kč představující jednu třetinu z náhrady za 44 ujetých km v částce 361,13 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 7,3 l číslo km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 38 587,04 Kč ve výši 8 103,28 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Novém Jičíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, je možno rozhodnutí vykonat.