Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
121 C 8/2023-70
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Břízovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 85 498 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 35 126 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 35 126 Kč od 26. 4. 2023 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 50 372 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 61 995 Kč od 3. 12. 2019 do 25. 4. 2023, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 26 569 Kč od 26. 4. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 102,29 % ročně z částky 47 728,38 Kč od 3. 12. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 142 790 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 35 126 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 35 126 Kč od 26. 4. 2023 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 50 372 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 61 995 Kč od 3. 12. 2019 do 25. 4. 2023, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 26 569 Kč od 26. 4. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 102,29 % ročně z částky 47 728,38 Kč od 3. 12. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 142 790 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou ve znění jejího doplnění po žalované domáhala zaplacení částky 61 995 Kč s úroky a smluvní pokutou ve výši 23 503 Kč. Žalobkyně uvedla, že uzavřela se žalovanou dne datum smlouvu o úvěru číslo na základě které byl žalované převodem na účet poskytnut dne datum úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit poskytnutý úvěr s úrokem ve výši efektivní úrokové sazby 166,87 % p. a. v pravidelných 24 měsíčních splátkách po 4 958 Kč splatných vždy k 25. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem červen 2019. Žalobkyně současně prověřila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr prostřednictvím dokladů o příjmech žalované, prohlášení žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti a z úvěrové historie žalované v databázích SOLUS a NRKI (nebankovní registr klientských informací). Celkový měsíční příjem žalované dle zjištění žalobkyně činil 20 800 Kč, výdaje pak 9 023 Kč. Žalovaná povinnosti ze smlouvy neplnila, uhradila pouze tři splátka, v důsledku čehož se dostala do prodlení a žalobkyni vzniklo právo požadovat smluvní pokutu v celkové výši 1 497 Kč dle bodu 6.1 smlouvy a dále právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2 smlouvy ve výši 800 Kč. Ke dni datum došlo v souladu s bodem 6.3 smlouvy v důsledku prodlení žalované k zesplatnění celé částky nesplaceného úvěru. K tomuto datu se dle bodu 6.4 smlouvy dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, která činila 59 698,97 Kč. Před zesplatněním úvěru byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky; žalovaná však ničeho neuhradila. V bodě 6.5 smlouvy bylo sjednáno, že v případě prodlení žalované s úhradou jistiny úvěru je povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Byl rovněž sjednán úrok za poskytnutí úvěru, který běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Žalovaná tak dluží žalobkyni na jistině úvěru částku 59 698,97 Kč, na náhradě nákladů v souvislosti s prodlením žalované částku 800 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 497 Kč, smluvní pokutu za prodlení žalované v celkové výši 23 503 Kč (za období od datum do data vyhotovení žaloby, tj. datum), úrok za poskytnutí úvěru vypočítaný z původní jistiny úvěru 47 728,38 Kč od datum do datum ve výši 59,84 % p.a. a následně od datum do zaplacení ve výši 102,29 % p. a., maximálně však do doby, kdy dosáhne částky 142 790 Kč. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení. Žalovaná ničeho neuhradila ani na základě předžalobní upomínky žalobkyně.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila a k nařízenému jednání se nedostavila. Soud jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti žalované.
3. Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru číslo ze dne datum žalobkyně akceptovala oznámením o schválení úvěru ze dne datum, který obsahuje také splátkový kalendář a žalované byl doručen dne datum (návrh, akceptace, doručenka). Žalobkyně se zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaná se úvěr zavázala splatit 24 měsíčními splátkami ve výši 4 958 Kč, splatnými vždy do každého 25. dne v měsíci. Celková částka, kterou měla žalovaná zaplatit, byla sjednána ve výši 118 992 Kč. Dále bylo uvedeno, že je sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 166,87 %, která byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. V článku 2. smlouvy bylo uvedeno, že úroky se počítají jako efektivní úroková míra, když v každém kalendářním měsíci se bere v potaz, že každý kalendářní rok má 12 stejných období s tím, že délka každého roku je 365 dnů. Dále bylo sjednáno, že úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté přirůstá nadále pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady s tím, že se strany dohodly, že žalobkyně je oprávněna na úrocích za poskytnutí úvěru, které přirostou po zesplatnění úvěru, požadovat částku v maximální souhrnné výši 120 % celkové částky, kterou má žalovaná zaplatit, uvedené v části A) smlouvy, tj. 142 790,40 Kč. V článku 6. smlouvy byly sjednány důsledky vyplývající z prodlení žalované, když v bodě 1. bylo dohodnuto, že žalované vzniká povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku v případě, že se dostane do prodlení s její úhradou v délce větší než 30 dnů. Souhrn veškerých takto stanovených pokut činí maximálně 2 999 Kč za kalendářní rok. Dále vzniká žalobkyni právo na náhradu nákladů účelně vynaložených v souvislosti s prodlením žalované ve výši 200 Kč u každé splátky, s níž se dostala do prodlení o více než 15 dní. V článku 6.3 bylo sjednáno, že automaticky dojde k zesplatnění úvěru v případě prodlení žalované s úhradou kterékoli splátky nebo její části v délce 65 dnů. Dle bodu 6.4 se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru. V bodě 6.5 byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou v případě nezaplacení nové jistiny úvěru v den zesplatnění úvěru. Předsmluvní formulář ze dne datum obsahuje shodné informace jako smlouva. Totožnost žalované byla ověřena z občanského průkazu (fotokopie občanského průkazu).
4. Vyplacení úvěru žalované dne datum bylo prokázáno dokladem o vyplacení úvěru. Formulářem Hodnocení klienta, výpisem z nebankovního registru klientských informací, výpisem záznamů z registru příjmení a formulářem Prohlášení klienta, výplatními páskami, pracovní smlouvou, mzdovým výměrem a rámcovou smlouvou o poskytování platebních služeb žalobkyně prokazovala, že postupovala v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a že prověřovala před uzavření smlouvy o úvěru schopnost žalované dlužnou částku splácet. Z těchto listin bylo zjištěno, že žalovaná měla od datum uzavřen pracovní poměr na dobu neurčitou s mzdou ve výši 20 000 Kč, přičemž v březnu 2019 činil její čistý měsíční příjem ze zaměstnání 19 014 Kč, v dubnu 2019 částku 20 522 Kč. Dle potvrzení zaměstnavatele její průměrný měsíční příjem za období datum do datum činil 20 892 Kč čistého. Žalovaná měla veden účet u právnická osoba Žalovaná nebyla vedena v příslušných registrech jako dlužník. Z dokumentu Hodnocení klienta bylo zjištěno, že u žalované byl uveden pravidelný čistý měsíční příjem 20 800 Kč, u výdajů pak byla uvedena částka životního minima 3 410 Kč, splátky u žalobkyně ve výši 4 613 Kč, náklady na bydlení 1 000 Kč. Celkové výdaje tak byly uvedeny ve výši 9 023 Kč. U bydlení byla zatržena kolonka„ státní/obecní“. Z výpisu ze systému ISAS k osobě žalované u zdejšího soudu bylo zjištěno, že žalovaná měla v roce 2013 2 exekuce, v roce 2014 3 exekuce, v roce 2015 4 exekuce, v roce 2016 1 exekuci, v roce 2017 2 exekuce, v roce 2018 1 exekuci (částka 57 123 Kč), v následujících letech má žalovaná dalších 5 exekucí.
5. Dle karty klienta žalovaná uhradila celkem 3 splátky ve výši 4 958 Kč, přičemž úhrady byly provedeny 4. 7. 2019, 12. 8. 2019 a 2. 10. 2019. Žalovaná neuhradila ani jednu splátku včas.
6. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Z výzvy k zaplacení ze dne 25. 9. 2019, 25. 10. 2019 a ze dne 25. 11. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovanou k zaplacení dlužných splátek č. 3,4 resp. 4, 5 a 4, 5, 6. Současně upozornila na možnost zesplatnění celého úvěru. Dopisem ze dne datum pak žalobkyně oznámila žalované, že došlo k zesplatnění úvěru a vyzvala ji k úhradě dlužné částky ve výši 61 995 Kč, sestávající z jistiny ve výši 47 728,38 Kč, úroků ve výši 11 970,59 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč a nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 800 Kč do 10 dnů od data odeslání tohoto oznámení. Předžalobní výzva ze dne datum obsahuje výzvu k úhradě dlužné částky do 15 dnů od data odeslání. Z výpisu ze seznamu ČNB bylo zjištěno, že žalobkyně má právo poskytovat nebankovní spotřebitelské úvěry. Z vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek nebyly zjištěny žádné pro řízení podstatné skutečnosti.
7. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaná uzavřely na základě návrhu ze dne datum jeho akceptací dopisem ze dne datum smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala žalované půjčit 50 000 Kč, žalovaná se zavázala dlužnou částku spolu s úrokem a úhradami pojistného splatit 24 měsíčními splátkami ve výši 4 958 Kč s tím, že celková částka k zaplacení činí 118 992 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 166,87 %. Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 30 dnů, poplatek za náklady vynaložené v souvislosti s prodlením ve výši 200 za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 15 dnů, smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny v případě zesplatnění úvěru. První splátka byla splatná dne datum. Před uzavřením smlouvy si žalobkyně vyžádala od žalované prokázání výše příjmů (výplatní pásky, pracovní smlouva, potvrzení o příjmech) a učinila dotaz na registry SOLUS a NRKI. Dále se dotázala na poměry žalované. Zjistila, že žalovaná má veden účet u právnická osoba V době, kdy jí byla žalobkyní poskytnuta částka 50 000 Kč, probíhalo proti žalované několik exekučních řízení. Žalovaná neuhradila žádnou splátku včas, celkem uhradila 14 874 Kč. Žalobkyně ji poté vyzvala k úhradě dlužných splátek dopisy ze dne datum, datum a ze dne datum. Dopisem ze dne datum žalobkyně oznámila žalované zesplatnění úvěru a vyzvala ji k úhradě dlužné částky. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku.
8. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 23. 4. 2020 (dále též jen„ ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Dle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
10. Dle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu jiného státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.
11. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť žalobkyně žalované poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při tomto právním jednání nevystupovala jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jejího označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalované. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na www.nssoud.cz či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na www.nsoud.cz, přičemž tam uvedené závěry jsou aplikovatelné i na současnou úpravu). V projednávané věci si žalobkyně pro posouzení schopnosti žalované splácet úvěr obstarala řadu informací přímo od žalované i vlastními silami. Tyto informace však byly neúplné. Především žalobkyně neověřila, že žalovaná má v běhu několik exekučních řízení, v nichž vystupuje jako povinná. Přestože žalobkyně zjistila, že žalovaná má účet u právnická osoba, výpis z tohoto účtu nepožadovala, neověřovala žádným způsobem výdaje žalované, když vycházela z životního minima žalované a k tomuto připočetla již existující splátky žalované u žalobkyně a náklady bydlení ve výši 1 000 Kč. Vzhledem k tomu, že bylo uvedeno, že žalovaná žije sama, je částka 1 000 Kč zcela nereálná a není schopna pokrýt ani základní náklady na služby spojené s bydlení, a to ani v cenách roku 2019. Tvrzené výdaje žalované tedy mohly být v tomto případě minimálně ověřeny výpisem z účtu žalované, dále nájemní, podnájemní smlouvou apod. Žalobkyně si tedy neobstarala dostatečné množství informací o výdajích žalované, čímž nenaplnila účel institutu ověřování úvěryschopnosti spotřebitele, kterým je nejen ochrana spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet, ale zprostředkovaně i ochrana společnosti jako celku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).
12. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou jako neplatnou dle ustanovení § 87 ZoSÚ. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem ZoSÚ je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C -679/18. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy. Stejně tak je na smlouvu vázáno sjednané pojištění, pokud je tedy smlouva neplatná, pojištění nevzniká.
13. Žalobkyně nicméně prokázala, že dne datum zaslala na účet žalované částku 50 000 Kč. Jelikož mezi účastníky neexistuje jiné platné ujednání, posoudil soud nárok žalobkyně jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 o. z., neboť žalobkyně žalované plnila bez právního důvodu. Žalobkyně tak má nárok na úhradu rozdílu mezi částkou 50 000 Kč a částkou 148 74 Kč, kterou žalovaná na dluh uhradila, tedy částky 35 126 Kč. Současně soud přiznal žalobkyni nárok na úrok z prodlení z této částky podle § 1970 o. z. Vzhledem k tomu, že nebylo v řízení prokázáno doručení výzvy k zaplacení, soud považuje tuto výzvu za doručenou doručením žaloby, tj. dne 24. 4. 2023. Následující den pak mohla žalovaná na svůj dluh plnit, což neučinila a od 26. 4. 2023 je tak v prodlení. Žalobkyni tedy byl přiznán úrok z prodlení v požadované výši 10 % ročně (což je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.) z dosud nevrácené části bezdůvodného obohacení za dobu od 26. 4. 2023, kdy již žalovaná prokazatelně byla v prodlení, do zaplacení. Ohledně všech zbývajících žalobou uplatněných částek, včetně zbytku požadovaného příslušenství za dobu, kdy žalovaná podle závěrů soudu nebyla v prodlení, musela být žaloba jako nedůvodná zamítnuta.
14. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná byla v řízení úspěšnější, měla by tak právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že však v řízení byla nečinná, žádné náklady jí v souvislosti s tímto řízením nevznikly, soud nepřiznal náhradu nákladů žádnému z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněný domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí.