Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 81/2023-72

Okresní soud Brno-venkov v obec rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci

žalobce: ; právnická osoba, IČ: osobní údaje žalobce

se sídlem adresa žalobkyně

zastoupený anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno, advokátem

se sídlem adresa žalobkyně

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, datum narození

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 8.000 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 6.580 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 1.420 Kč

- s úrokem z prodlení ve výši 390,50 Kč

- s úrokem ve výši 958,50 Kč

- s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 8.000 Kč za dobu od 8. 1. 2022 do zaplacení

- s úrokem 20,25 % ročně z částky 8.000 Kč za dobu od 8. 1. 2022 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 6.580 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 1.420 Kč - s úrokem z prodlení ve výši 390,50 Kč - s úrokem ve výši 958,50 Kč - s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 8.000 Kč za dobu od 8. 1. 2022 do zaplacení - s úrokem 20,25 % ročně z částky 8.000 Kč za dobu od 8. 1. 2022 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 8.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 390,50 Kč, s úrokem ve výši 958,50 Kč, s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 8.000 Kč za dobu od 8. 1. 2022 do zaplacení a s úrokem 20,25 % ročně z téže částky za tutéž dobu. Tvrdí, že žalovaný dne 14. 4. 2020 uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, smlouvu o úvěru, na základě níž obdržel ihned v hotovosti dohodnutou částku 8.000 Kč. Žalovaný se zavázal původnímu věřiteli zaplatit ještě úrok 1.600 Kč, poplatek za administrativní činnost 1.600 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 3.200 Kč. Celkovou částku byl žalovaný povinen uhradit formou 60 splátek po 240 Kč týdně počínaje dnem 21. 4. 2020, a poslední splátka byla stanovena na 8. 6. 2021. Žalovaný však uhradil celkem pouze 1.420 Kč, což bylo započteno na úrok a na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovaným na žalobce postupní smlouvou z 7. 1. 2022. Žalovaná částka představuje dlužnou jistinu. Kapitalizovaný úrok z prodlení 390,50 Kč byl vypočten v sazbě 8,25 % ročně z jistiny 8.000 Kč za dobu od 9. 6. 2021 do 7. 1. 2022. Kapitalizovaný úrok 958,50 Kč byl vypočten v sazbě 20,25 % ročně z téže jistiny za totéž období.

2. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalovanému doručovány postupem podle . Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

3. Z provedených důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu, tedy vzal za prokázány tyto skutečnosti. Dne 14. 4. 2020 požádal žalovaný společnost právnická osoba, IČO, o spotřebitelský úvěr na formuláři Karta zákazníka – žádost o spotřebitelský úvěr. Uvedl adresu trvalého pobytu obec, ulice a číslo, další adresu jakožto místo výběru, sdělil, že bydlí v nájmu od listopadu 2019, za poslední tři roky vystřídal dvě bydliště, stav v domácnosti žalovaný označil jako ostatní bez bližší specifikace, uvedl, že nemá nezaopatřené děti, že pracuje v hlavním pracovním poměru na dobu neurčitou jako balič palet od listopadu 2019 a za poslední tři roky měl dvě zaměstnání. příjmení příjem žalovaného činil 10.700 Kč měsíčně, jeho výdaje na bydlení 500 Kč měsíčně, osobní výdaje za telefon, jídlo, léky, dopravu a oblečení 3.800 Kč měsíčně. Z těchto částek původní věřitel označil jejich rozdíl 6.400 Kč za použitelný příjem. Původní věřitel měl k ověření k dispozici výplatní pásky a pracovní smlouvu. Všechny tyto údaje žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalobce předložil pouze poslední stranu pracovní smlouvy žalovaného, která je datovaná 26. 11. 2019 a ničeho dalšího z takovéy zjistit nelze. Podle výplatních lístků žalovaného měl žalovaný za listopad 2019 čistý příjem 2.361 Kč, za prosinec 2019 měl čistý příjem 9.967 Kč a za únor 2020 měl čistý příjem 16.982 Kč. Předložený inkasní lístek byl vystaven za duben 2020 na částku 10.763 Kč na jméno příjmení, ulice a číslo, obec, kdy tuto adresu žalovaný uvedl jako místo výběru. Žalovaný původnímu věřiteli na úvěr zaplatil pouze 1.420 Kč celkem.

4. Ohledně postoupení pohledávky na žalobce bylo zjištěno, že dne 7. 1. 2022 uzavřel původní věřitel jako postupitel s žalobcem jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, v níž se zavázal postoupit na žalobce pohledávky specifikované v seznamu. Na straně 56 tohoto seznamu je uvedena pohledávka za žalovaným pod identifikačním číslo. Dopisem z 3. 2. 2022 oznámil původní věřitel žalovanému, že pohledávku postoupil na žalobce, a vyzval žalovaného, aby svůj dluh splnil již žalobci. Podle podacího lístku byl tento dopis žalovanému odeslán doporučeně dne 4. 2. 2022. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady dluhu od žalovaného dopisem svého právního zástupce z 14. 4. 2022, který byl dne 19. 4. 2022 žalovanému odeslán doporučeně. Žalovaný žalobci na žalovanou částku dosud ničeho nezaplatil.

5. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle č. a o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje v  tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Původní věřitel jakožto úvěrující si svoji povinnost ze smlouvy o úvěru splnil tím, že žalovanému poskytl částku 8.000 Kč dohodnutým způsobem v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný však nedostál ani částečně své povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úroky.

6. Smlouvu o úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Úvěrová smlouva je smlouvou spotřebitelskou a původní věřitel byl při jejím sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovaným, kterému poskytoval své služby v podobě úvěru. Lze proto po původním věřiteli důvodně očekávat, že se bude chovat ve vztahu k žalovanému poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. V této souvislosti soud poukazuje na ustanovení odstavců 1 a 2 , podle nichž má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, ani z protiprávního stavu, který vyvolal, anebo nad kterým má kontrolu. U původního věřitele je ve smyslu až 6 zákona o spotřebitelském úvěru nutná odborná způsobilost, tedy všeobecné znalosti, odborné znalosti a dovednosti nezbytné pro poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, které je třeba prokázat zákonem stanoveným způsobem. Pravidla pro posouzení úvěruschopnosti a poskytování rady jsou stanovena v  až téhož zákona. Podle byl původní věřitel před uzavřením úvěrové smlouvy povinen posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Původní věřitel byl oprávněn úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Původní věřitel byl povinen posoudit zejména schopnost žalovaného splácet splátky na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a jeho dosavadních závazků.

7. Soud v této souvislosti poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. Původnímu věřiteli bylo známo, že žalovaný bydlí v nájmu. Je proto stěží správný údaj o výši výdajů na bydlení, tedy nájem, inkaso a energie 500 Kč, přičemž výši takových výdajů původní věřitel řádně nezjistil, a tudíž ani neověřil. Na úvěrové smlouvě byla uvedena adresa pobytu žalovaného příjmení, ulice a číslo. Jedná se o adresu stát. instituce, tudíž tato adresa nemůže odpovídat skutečnému pobytu žalovaného. Tato skutečnost měla původnímu věřiteli signalizovat, že poměry žalovaného nejsou zcela uspořádány, když není přihlášen k trvalému pobytu na adrese, na níž se fakticky zdržuje. Jak je uvedeno v kartě zákazníka, žalovaný vystřídal za poslední tři roky před uzavřením smlouvy dvě bydliště. V době uzavření smlouvy byl žalovaný ve věku pouhých dvaceti let, a za poslední tři roky vystřídal dvě bydliště a dvě zaměstnání. Příjem žalovaného byl velmi nízký, 10.700 Kč čistého měsíčně. Pracovní smlouva žalovaného je datována 26. 11. 2019, a tak je pochopitelné, že za listopad 2019 měl žalovaný příjem pouze 2.361 Kč. V následujícím měsíci čistý příjem žalovaného ani nedosáhl 10.000 Kč a v únoru 2020 měl žalovaný čistý příjem 16.982 Kč. V každém případě se jedná o velmi nízký příjem. Soud nepovažuje za pravděpodobné, že celkové výdaje žalovaného činily pouze 4.300 Kč měsíčně. Tyto výdaje nejsou specifikovány, a tudíž ani jakýmkoli způsobem ověřeny. Původní věřitel proto nemohl provést porovnání příjmů a výdajů žalovaného a jeho dosavadních závazků, jak mu ukládá výše citované ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

8. Původní věřitel měl zjistit ohledně žalovaného více údajů, zejména o jeho výdajích, a údaje zjištěné měl vyhodnotit přiléhavěji a zodpovědněji. Je zřejmé, že žalovaný nebyl schopen správně vnímat vlastní schopnost splácet úvěr ani vyhodnotit svoji majetkovou situaci. Žalovaný se zavázal ve smlouvě k platbě týdenních splátek, které za měsíc činí přibližně 1.000 Kč. Po odpočtu této částky od čistého příjmu žalovaného 10.700 Kč by žalovanému na měsíc nezbylo ani 10.000 Kč na veškeré jeho výdaje, které však nebyly původním věřitelem řádně zjištěny a ověřeny. Žalovaný zřejmě nedokázal usuzovat zodpovědně a přiměřeně svému stavu a svým poměrům. Je obecně známou skutečností, že spotřebitelé, kteří si berou úvěry na nebankovním trhu, mají výrazně posunuté vnímání vlastních schopností splácet úvěr ve srovnání s běžnými klienty bank. Žalovaný byl navíc při uzavírání žalované smlouvy velmi mladý, neměl tudíž dostatek zkušeností, navíc v posledních třech letech vystřídal dvě zaměstnání a dvojí bydliště, přičemž nebyl přihlášen k pobytu na adrese, na níž se v době uzavření žalované smlouvy zdržoval. Za takové situace velice záleželo na posouzení úvěruschopnosti takového spotřebitele, jako je žalovaný, a právě k tomu je nutná odborná péče původního věřitele jakožto poskytovatele úvěru. Původní věřitel ze skutečností, které u žalovaného zjistil, nemohl učinit závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splatit. Původní věřitel tedy poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé citovaného zákona, a proto je smlouva o úvěru neplatná podle § 87 odst. 1 téhož zákona.

9. Soud ze zjištěných skutečností dovodil, že jednání původního věřitele, jakým postupoval vůči žalovanému při sjednání úvěrové smlouvy, se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje citovanému zákonu o spotřebitelském úvěru a zjevně narušuje veřejný pořádek. Chování původního věřitele výše popsané jakožto poskytovatele spotřebitelského úvěru je vysoce nežádoucí a vede ke zbytečnému prohlubování zadlužení spotřebitelů, kteří nevykazují dostatečnou míru zkušeností, rozumové vyspělosti a zralosti. Toto se týká nejen vztahu mezi věřitelem a dlužníkem, ale má důsledky pro celou společnost, neboť značně zadlužení spotřebitelé nejsou schopni postarat se o zajištění potřeb svých a své rodiny, což musí poté nahrazovat stát, a stávají se předmětem řízení u různých státních orgánů a soudů, a čerpají tak pro sebe státní prostředky, které by bylo možné využít ve prospěch většiny občanů. Původnímu věřiteli muselo být zřejmé, že žalovaný není schopen reálně uvažovat ohledně finančních otázek a posoudit svoji schopnost úvěr splácet.

10. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. , povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i původního věřitele, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalovaná úvěrová smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. , v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.

11. Za takové situace soud žalovanou úvěrovou smlouvu považuje za absolutně neplatnou podle . Z takové smlouvy nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalovanému nemohla vzniknout povinnost vrátit dohodnutou částku v ujednané lhůtě ve stanovených splátkách ani platit původnímu věřiteli jakékoli úroky, poplatky nebo jiné platby. Na takovou situaci se vztahuje úprava bezdůvodného obohacení obsažená v  , podle něhož se bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, přičemž podle věty první plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel poskytl žalovanému částku 8.000 Kč, z čehož žalovaný vrátil 1.420 Kč. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného tak představuje rozdíl těchto částek 6.580 Kč.

12. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovaným písemnou smlouvou na žalobce v souladu s ustanovením . Žalobce postoupením pohledávky nabyl také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění, jak je uvedeno v  . Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno v souladu s ustanovením výše citovaným dopisem.

13. Žalovaný je povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o speciální ustanovení ve vztahu k obecné úpravě bezdůvodného obohacení, když důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného je neplatnost smlouvy o úvěru a také to, že žalovaný jakožto spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Jedná se o novou dobu splatnosti, která je závislá nikoli na výzvě k plnění, nýbrž na možnostech žalovaného.

14. Soud má tudíž za to, že žalovaný se dosud do prodlení ve smyslu nedostal, a právo na zákonné úroky z prodlení podle nemohlo původnímu věřiteli, a ani žalobci, vzniknout. Soud nemohl posoudit možnosti žalovaného, když žalovaný byl v řízení zcela pasivní. Soud tedy stanovil žalovanému obvyklou lhůtu k plnění 3 dny od právní moci tohoto rozhodnutí v souladu s ustanovením

15. Na základě výše uvedených skutečností přiznal soud žalobci jistinu 6.580 Kč. Výrokem II. byla žaloba ve zbytku zamítnuta, tedy ohledně části jistiny, úroku a úroku z prodlení.

16. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud stanovil míru úspěchu a neúspěchu účastníků ve sporu. Úspěch žalobce představuje přiznaná jistina 6.580 Kč a jeho neúspěch odpovídá součtu zbývající jistiny a kapitalizovaných úroků a úroků z prodlení, přičemž obojí druh úroku soud kapitalizoval ke dni tohoto rozhodnutí částkami 967,39 Kč a 2.374,52 Kč. Neúspěch žalobce tak odpovídá částce 6.110,91 Kč. Žalobce tedy měl úspěch v rozsahu 51,85 % předmětu sporu a neúspěch 48,15 %. Je tedy zřejmé, že úspěch žalobce i žalovaného ve sporu je přibližně stejný, a soud v souladu s ustanovením rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné, neboť předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující částku 10.000 Kč ( ).

Nesplní-li povinná strana dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná strana domáhat soudního výkonu rozhodnutí či exekuce.