Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
37 C 32/2023-73
název soudu rozhodl samosoudcem Petrem Navrátilem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 43 044,72 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení úroků ve výši 29,61 % ročně z částky 30 000 Kč od datum do datum, se zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 30 000 Kč od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 13 044,72 Kč a dále úroku ve výši 35 % ročně z částky 30 000 Kč od datum do datum, dále úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 36 220 Kč od datum do datum a dále úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 220 Kč do datum do zaplacení a dále úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 30 000 Kč od datum do zaplacení, max. však do doby, kdy celkový úrok za dobu od datum dosáhne částky 101 203 Kč, se zamítá.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 9 039 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Řízení o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení úroků ve výši 29,61 % ročně z částky 30 000 Kč od [datum] do [datum], se zastavuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 30 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 13 044,72 Kč a dále úroku ve výši 35 % ročně z částky 30 000 Kč od [datum] do [datum], dále úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 36 220 Kč od [datum] do [datum] a dále úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 220 Kč do [datum] do zaplacení a dále úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 30 000 Kč od [datum] do zaplacení, max. však do doby, kdy celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 101 203 Kč, se zamítá. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 9 039 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
1. Svojí žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky. Tvrdila přitom, že uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo (dále též„ smlouva o spotřebitelském úvěru“). Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku.
2. K tomu zdůraznila, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to především na základě dokladů a informací získaných od žalovaného a databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného, atd.). Rovněž uvedla, že byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích příjmení a NRKI.
3. V neposlední řadě žalobkyně zdůraznila, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, a to dne datum. Žalovaný se pak ve smlouvě zavázal zapůjčené peníze splácet ve 48měsíčních splátkách ve výši 1 757 Kč splatných vždy k 16. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem červen 2021. Zároveň se zavázal zaplatit úrok ve výši 64,61 % ročně. Žalovaný žalobkyni neplnil ničeho. Na předžalobní výzvu nijak nereagoval.
4. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, k jednání se nedostavil, ač byl řádně předvolán, ani včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, proto soud věc projednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) v jeho nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.
5. Z důkazů provedených na jednání dne datum (in concreto ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, dodatků k této smlouvě, oznámení o schválení úvěru vč. dodejky, dokladu o vyplacení úvěru, formuláře hodnocení klienta, ověření v registru SOULUS, ověření v registru NRKI, karty klienta, oznámení o zesplatnění úvěru a předžalobní výzvy vč. podacího archu k předžalobní výzvě, a dále ze základních informací o klientovi a výpisu z bankovního účtu.), jakož i z nesporných tvrzení účastníků řízení má soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které poskytla žalovanému částku 30 000 Kč. Žalovaný pak za celou dobu neuhradil žalobkyni ničeho. Žalobkyně proto dne datum přistoupila k zesplatnění úvěru s tím, že žalovanému poskytla 10 dní k plnění dlužné částky. Při zkoumání úvěruschopnosti měla právní předchůdkyně žalobkyně výpisy z databází NRKI a příjmení. Informace získané od žalovaného pak žalobkyně zaznamenala ve formuláři hodnocení klienta. Z tohoto formuláře plyne, že žalovaný měl mít vlastní tvrzené příjmy ze zaměstnání ve výši 19 664 Kč (zaměstnavatel společnost právnická osoba) a výdaje na bydlení ve výši 3 384 Kč, na splátky ve výši 1 086 Kč a další nespecifikované výdaje ve výši 3 860 Kč. Žalobkyně pak žalovanému zaslala předžalobní výzvu, na kterou žalovaný nijak nereagoval. Zdůrazňuje se, že žalobkyně předložila soudu výpisy z účtu č. bankovní účet. Z těchto výpisů není patrné, kdo je vlastníkem dotčeného účtu. Je z nich ovšem patrné, že na dotčený účet převáděla příjmení příjmení příjmení (položka označená jako doplatky zaměstnanci) následující částky: dne datum částku ve výši 21 185 Kč, dne datum částku ve výši 18 904 Kč, dne datum částku ve výš 18 904 Kč a dne datum částku ve výši 13 297 Kč.
6. S ohledem na shora uvedené se uvádí, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“). Žalovaná, na rozdíl od právního předchůdce žalobkyně, vystupovala v pozici spotřebitele, jednalo se tedy o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též „zákon o spotřebitelském úvěru“).
7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (tedy i v době uzavření předmětné smlouvy), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Teprve s účinností od datum zní § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru následovně:„ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“.
10. název soudu k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde žalobkyni, resp. jejím právním předchůdci), aby dlužníka - spotřebitele (zde žalovanou) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle název soudu neplatná.
11. I název soudu v rozsudku ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu (dle nynější terminologie přestupku), za což mu může podle název soudu ulice obchodní inspekce v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý název soudu přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále též„ Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne datum ve věci C - číslo. V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.
12. Ze shora odkazované judikatury se podává, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. To, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotvena, anebo nikoli. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (srov. též nález název soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18).
13. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS v čl. 8 odst. 1 stanoví:„ Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“. Podle čl. 23 členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.
14. Přestože sankce absolutní neplatnosti smlouvy při porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele byla do zákona o spotřebitelském úvěru zakotvena až v květnu 2022, nezbytnost jejího uplatňování plyne z předpisů evropského práva (směrnice 2008/48/ES), tedy bezpochyby se uplatní i v nyní posuzovaném případě, kdy předmětná smlouva byla uzavřena v roce 2021.
15. Této interpretaci rovněž nasvědčuje rozsudek Soudního dvora EU ze dne datum ve věci C číslo, OPR-Finance, podle něhož články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
16. I smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené v roce 2021 tudíž trpěly sankcí absolutní neplatnosti v případě nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka.
17. Žalobkyně tvrdila, že ověřovala úvěruschopnost žalovaného v dostupných databázích. Ověřování úvěruschopnosti dlužníka toliko z databází, resp. obchodního informačního systému je však dle závěru soudu nedostatečné, neboť samo o sobě dostatečně nemůže vypovídat o skutečné majetkové situaci dlužníka a jeho schopnosti splácet úvěr. Pouze v některých evidentních případech může nasvědčovat tomu, že dlužník zjevně nebude schopen úvěr splatit, nepochybně však nahlédnutí do databází ani zdaleka nemůže odhalit všechny dlužníky, kteří zjevně nemohou být schopni splácet daný úvěr a u kterých se jejich neschopnost řádně splácet bude podávat spíše z jiných dokumentů, např. z jejich dokladů o příjmech, výpisů z účtu, dokladů svědčících o nezbytných výdajích apod.
18. Dále žalobkyně tvrdila, že vycházela při zkoumání příjmů z výpisu z bankovních účtů. Pokud jde o výdaje, vycházela z údajů poskytnutých žalovaným. S ohledem na to, že z žalobkyní zaslaných výpisů z účtů nebylo patrné, komu tento účet patří a nadto na něj byly převáděny jiné částky (v jiné výši nežli jak je uvedeno ve formuláři hodnocení klienta) a od jiného subjektu (příjmení STRAUSS PRAHA namísto právnická osoba), jí soud postupem podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. vyzval k doplnění důkazních návrhů a tvrzení k tomu, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně však na základě výzvy soudu podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. své tvrzení a důkazní návrhy nedoplnila. Soud proto konstatuje, že žalobkyně neunesla své tvrzení a břemeno důkazní, pokud jde o otázku, že byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného.
19. Jinak řečeno, v projednávané věci z provedeného dokazování nevyplynulo, že by žalobkyně při sjednávání dotčené smlouvy ověřovala majetkové poměry žalovaného z jím předložených dokladů. Dlužno poznamenat, že odhadované měsíční výdaje žalovaného ve výši 8 330 Kč, jak jsou uvedeny v hodnocení klienta, se soudu zdají být v současné době i v době uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepravděpodobné a příliš nízké.
20. S ohledem na shora uvedené lze proto uzavřít, že žalobkyně neprokázala splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalované (spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr, pročež předmětná smlouva je z tohoto důvodu absolutně neplatná (srov. např. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo či nález název soudu ze dne datum, sp. zn. IV. ÚS 702/20). příjmení 30 000 Kč, kterou plnila žalobkyně na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, proto představuje bezdůvodné obohacení, na jehož vrácení má žalobkyně nárok (§ 2993 o. z.). Nelze proto přiznat žalobkyni nárok na jakákoliv další plnění plynoucí ze smlouvy. Jelikož je dotčená smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná, žalobkyně má nárok toliko na vrácení bezdůvodného obohacení ve výši 30 000 Kč.
21. Pouze pro úplnost pak soud dodává, že bezdůvodné obohacení je splatné na základě výzvy věřitele, není-li sjednáno jinak (viz § 1958 odst. 2 o. z.; ve vztahu k nové právní úpravě obsažené v o. z. srov. např. usnesení název soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka). V obecné rovině totiž platí, že výzva věřitele je jednostranné, adresované právní jednání, kterým věřitel projevuje svůj zájem obdržet plnění od dlužníka; vybízí ho, aby mu plnění poskytl. Pro určení splatnosti povinnosti žalovaného vydat bezdůvodné obohacení žalobci je tak rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení a uplynutí lhůty„ bez zbytečného odkladu“ ode dne, kdy byl dlužník věřitelem o plnění požádán. Tedy pro závěr o tzv. dospělosti dluhu z bezdůvodného obohacení je významné to zjištění, zda žalobce, jako věřitel, a kdy doručil žalovanému, jako dlužníku, svoji výzvu k vydání bezdůvodného obohacení (viz rozhodnutí název soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, a název soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka).
22. Za tuto výzvu k plnění z titulu vydání bezdůvodného obohacení pak lze v dané věci, co do svého obsahu, považovat oznámení zesplatnění úvěru, v němž byla obsažena i výzva k zaplacení pohledávky z dotčené smlouvy. Tato výzva byla žalovanému v souladu s § 573 o. z. doručena dne datum. Dlužno poznamenat, že žalobkyně v oznámení o zesplatnění žalované poskytla dodatečnou lhůtu k plnění v délce trvání deseti dnů. Přiměřenost této lhůty bez dalšího plyne z toho, že ji stanovila sama žalobkyně a žalovaný proti této lhůtě nikterak neprotestoval, a to ani z hlediska ustanovení § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru.
23. Lze tak zkonstatovat, že, nereagoval-li žalovaný nikterak na tuto výzvu žalobkyně k plnění, neuplatnil ani svoji námitku nepřiměřenosti žalobkyní navrhované lhůty k plnění. Žalovaný tak byl povinen vydat bezdůvodné obohacení nejpozději dne datum. Soud proto přiznal nárok na úrok z prodlení v zákonné výši od dne datum do zaplacení (viz § 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Ve zbývající části soud žalobu ze shora vyložených důvodů zamítl (srov. výrok II. a III. tohoto rozsudku).
24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem IV. tohoto rozsudku. V daném sporu byla více procesně úspěšná žalobkyně. Tarifní hodnota sporu činila 43 044 Kč, přičemž žalobkyně byla úspěšná co do 30 000 Kč, tj. v rozsahu 69,7 %; neúspěšná pak byla v rozsahu 30,3 %. Náleží jí proto náhrada účelně vynaložených nákladů na soudní uplatňování jejího práva ve výši 39,4 %. Právní zástupkyně žalobkyně učinila ve věci 6 úkonů po 2 860 Kč dle § 7 odst. 5 a § 11 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Konkrétně se jednalo o následující úkony: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, žaloba, doplnění žaloby a účast na jednání soudu dne datum. Za shora uvedené úkony náleží náhrada nákladů řízení společně s 6 x 300 Kč paušálu dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Advokátka je plátkyní DPH. Celkové náklady žalobkyně tedy jsou 9 039 Kč ( (6x číslo + 6x 300) x 1,21 x 0,394).
25. Lhůta k plnění byla v nákladovém výroku stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty před středníkem, neboť ke stanovení lhůty delší nebo plnění ve splátkách soud neshledal žádné důvody. Náklady žalované byly přisouzeny na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).
26. Výrokem I. pak soud rozhodl o zastavení řízení pro zpětvzetí žaloby, a to v souladu s § 96 odst. 2 o. s. ř., neboť v tomto rozsahu vzala žalobkyně svoji žalobu na jednání dne datum zpět.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k název soudu prostřednictvím název soudu.
Nesplní-li povinný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může
se oprávněný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.