Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 131/2022-89

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem Mgr. Františkem Jurtíkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 31.311 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení o zaplacení částky 100 Kč s úrokem z prodlení 11,75 % p. a. z částky 100 Kč od 21. 7. 2022 do zaplacení se zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 19.898 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba na zaplacení částky 11.504,51 Kč se zákonným úrokem z prodlení 11,75 % p. a. z částky 31.211 Kč od 21. 7. 2022 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 502 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Řízení o zaplacení částky 100 Kč s úrokem z prodlení 11,75 % p. a. z částky 100 Kč od 21. 7. 2022 do zaplacení se zastavuje. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 19.898 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Žaloba na zaplacení částky 11.504,51 Kč se zákonným úrokem z prodlení 11,75 % p. a. z částky 31.211 Kč od 21. 7. 2022 do zaplacení, se zamítá. IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 502 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 22. 7. 2022 se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 31.311 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 191,51 Kč od 15. 5. 2022 do 20. 7. 2022 a zákonným úrokem z prodlení z částky 31.311 Kč od 21. 7. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 %. Návrh byl odůvodněn tím, že žalovaná uzavřela dne datum s žalobkyní prostřednictvím internetových stránek úvěrovou smlouvu. Při uzavírání smlouvy žalobkyně hodnotila schopnost žalované splácet. Na základě smlouvy byla žalované poskytnuta částka ve výši 20.000 Kč a žalovaná se ve smlouvě zavázala k úhradě celé dlužné částky a poplatku za poskytnutí ve výši 660 Kč. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců. Schválená výše úvěru byla odeslána na účet žalované uvedený ve smlouvě dne 31. 5. 2021. Žalovaná si 2krát prodloužil splatnost splátky o jeden měsíc tzv. korunovým odkladem a za takovéto prodloužení splatnosti je účtován poplatek ve výši 1.980 Kč. Žalovaná dále dne 14. 6. 2022 uhradila částku 100 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou dlužné částky, načež byla žalobkyní informována o výši dluhu a vyzývána prostřednictvím SMS a e-mailu k jeho úhradě. V souladu se smlouvou pak byla žalované účtována smluvní pokuta dne 18. 11. 2021 ve výši 500 Kč a dne 22. 9. 2021 ve výši 500 Kč z důvodu prodlení s úhradou aktuálně splatné splátky. Dále byly žalované účtovány účelně vynaložené náklady dne 6. 9. 2021 ve výši 100 Kč, dne 4. 10. 2021 ve výši 130 Kč, dne 19. 11. 2021 ve výši 100 Kč a dne 22. 11. 2021 ve výši 130 Kč (jedná se o náklady, které žalobkyni vznikly v souvislosti s vymáháním dlužné částky). Žalované byla dne 4. 10. 2021 zaslána výzva před zesplatněním celého úvěru a následně byl úvěr ke dni 22. 11. 2021 zesplatněn a žalovaná byla vyzvána k zaplacení celého úvěru včetně smluvní pokuty. Podle smlouvy byla dále žalované dne 28. 3. 2022 účtována jednorázová smluvní pokuta 10 % z nezaplacené jistiny a úroků, tedy ve výši 2.293 Kč. Žalobkyně ke dni sepsání žalobního návrhu eviduje pohledávku ve výši 31.311 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 19.998 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 660 Kč, poplatků za prodloužení splatnosti„ korunovým odkladem“ 3.860 Kč, úroků v celkové výši 2.940 Kč, účelně vynaložených nákladů 460 Kč a smluvních pokut 3.293 Kč. Žalované byla zaslána předžalobní výzva k plnění.

2. podáním doručeným soudu dne 22. 2. 2023 žalobkyně mj. vzala žalobu částečně zpět co do částky 100 Kč s tím, že se ze strany žalobkyně jednalo o početní chybu. Soud pak postupoval podle a v tomto rozsahu řízení zastavil (výrok I. tohoto rozsudku).

3. Žalovaná se v průběhu řízení ve věci nevyjádřila.

4. Předvolání k ústnímu jednání žalovaná nepřevzala, přitom předvolání bylo doručováno na adresu pro doručování prostřednictvím doručujícího orgánu podle Soud pak podle , příp. , považoval zásilku za doručenou. Protože se však žalovaná bez řádné a včasné omluvy nedostavila, soud věc projednal a rozhodl i v její nepřítomnosti ( ). Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.

5. Z úvěrové smlouvy ze dne datum uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou soud zjistil, že žalované byl poskytnut hotovostní bezúčelový úvěr ve výši 20.000 Kč, který byl podle splátkového kalendáře splatný v 24 měsíčních splátkách s poslední splátkou splatnou dne 23. 5. 2023. Dále byl dohodnut poplatek za poskytnutí úvěru 660 Kč, roční úroková sazba 49,20 % a další smluvní podmínky.

6. Poskytnutí úvěru bylo prokázáno výpisem z účtu ze dne 31. 5. 2021, z něhož se podává platba částky 20.000 kč na účet žalované uvedený v úvěrové smlouvě. Podle zprávy banka se jednalo o účet žalované. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad pak soud zjistil, a to je i v souladu s tvrzeními žalobkyně, že žalovaná dosud uhradila celkem částku 102 Kč (ani žalovaná netvrdila a neprokázala jiné platby).

7. S ohledem na dobu uzavření předmětné smlouvy soud věc po právní stránce posuzoval podle , (dále jen„ o. z.“) a dále podle , o spotřebitelském úvěru. V posuzované věci se totiž jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu , podle něhož se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle ustanovení § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Již na tomto místě je pak třeba rovněž poukázat na ustanovení (dále také jen„ zákon“) o posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kdy podle poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle věta první zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Soud v průběhu řízení vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a předložení dokladů k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalované, na což žalobkyně reagovala podáním doručeným dne 22. 2. 2023, k němuž bylo doloženo potvrzení žalobkyně o ověření bonity žalované před uzavřením úvěrové smlouvy a úvěrová zpráva. Z těchto dokladů se podává, že žalovaná byla na mateřské dovolené, měla jednu vyživovací povinnost, dále uvedla výši příjmu 22.000 Kč, výši příjmu partnera 7.000 Kč a splátky jiným společnostem uvedené v žádosti 1.400 Kč. Došlo rovněž k ověření žalované v registrech ISIR, NRKI, SOLUS a CRIBIS, přičemž splátky jiným společnostem byly uvedeny ve výši 3.386 Kč a splátky žalobkyni 1.968 Kč. Žalobkyně pak dále vycházela z minimálních výdajů na bydlení 8.346 Kč a životního minima členů domácnosti 9.170 Kč. Jiné důkazy k posouzení úvěruschopnosti žalované již žalobkyně v průběhu řízení nenabídla.

11. Takto zjištěný proces posouzení schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet však soud považuje za nedostatečný a neprůkazný. Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně se pokud jde o osobní, rodinné a výdělkové poměry spokojila jen s údaji od žalované, přičemž tyto nebyly podle obsahu spisu jakkoliv ověřeny. To se týká především žalovanou uváděných příjmů (vč. příjmů partnera), které nebyly podloženy žádným dokladem, jakož i pravidelných výdajů zejm. na bydlení či na živobytí, u nichž žalobkyně navíc vycházela z údaje o„ minimálních výdajích na bydlení“ či z výpočtu životního minima. Přitom právě příjmy a výdaje žadatele o úvěr nejvýrazněji ovlivňují jeho celkovou finanční situaci a měla by jim být věnována primární pozornost. V dané věci tím, spíše, že žalovaná měla být na mateřské dovolené, u partnera byly uvedeny jen minimální příjmy a byly zjištěny další dluhy. O to pak měl být postup žalobkyně pečlivější a důkladnější. Soud pak nemohl vzít za prokázané, že žalobkyně poskytnuté údaje od žalované jakkoliv ověřovala.

12. Lze dodat, že z ustanovení § 86 odst. 1 zákona, v němž jsou nastíněny zdroje informací, z nichž má poskytovatel vycházet, je sice zřejmý důraz na informace získané přímo od spotřebitele, těmito však nelze rozumět pouhá ničím dalším nepodložená tvrzení spotřebitele o jeho některých poměrech. V daném směru bylo již opakovaně judikaturou zdůrazněno, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel by tak měl při zjišťování informací od spotřebitele provádět prověřování sdělovaných údajů alespoň v určitém rozsahu a trvat na jejich spolehlivém a objektivním doložení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či jiného příjmu, doložením výpisu z účtu žadatele, doložení výdajů na bydlení apod.).

13. Povinnost poskytovatele úvěru je prevenční a soud posuzuje, zda věřitel úvěruschopnost spotřebitele zkoumal řádně, a to zcela bez ohledu na to, co by případně zjistil (tzn. uvedená povinnost není splněna ani v případě, že podle výsledků dodatečného zkoumání, včetně případného soudního dokazování, bylo zjištěno, že spotřebitel úvěruschopný v době uzavření smlouvy byl). Z tohoto pohledu tedy není např. významné, zda žalovanou uváděné informace byly pravdivé či nikoliv, podstatné je to, že některými relevantními údaji o žalované se žalobkyně dostatečně nezabývala nebo je neověřovala, byť to bylo s ohledem na okolnosti konkrétního případu na místě a jednalo se o údaje jednoduše doložitelné. Relevantní nemůže být ani skutečnost, zda dlužník úvěr v určité době řádně splácel. Přitom v soudním řízení je břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, zda a jak byla zkoumána úvěruschopnost spotřebitele, na žalobci (věřiteli). Z toho pak pramení i důraz na vedení a uchovávání záznamů týkajících se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl, a na to, aby věřitel vedl svou dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala předcházet a odhalovat zkreslení informací a také umožňovala poskytovateli u soudu prokázat, že své povinnosti splnil.

14. Soud si je vědom toho, že předmětné ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon nestanoví ani demonstrativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Výklad dané normy by neměl ani vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele a jeho domácnosti rozumně očekávat. Neověření uváděných příjmů a výdajů by přitom mohla vést k účelovosti ze strany poskytovatele, tj. ke snaze uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.

15. Citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru sice nestanoví přesný postup při ověřování úvěruschopnosti dlužníka, má-li však být posouzena tato jeho schopnost (s odbornou péčí), podle přesvědčení soudu se to v zásadě neobejde bez dostatečného ověření celkové osobní, rodinné, majetkové a finanční situace, vše s přihlédnutím k okolnostem daného případu. Potřebné údaje pak bylo potřeba získat primárně od žalovaného („ na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele“). Je povinností věřitele jednat s odbornou péčí, tedy vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně vyhodnotit (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. ).

16. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr lze přitom chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet splátku v předpokládané výši. Proto poskytovatel úvěru musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti). Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje (viz např. nález Finančního arbitra ze dne 28. 5. 2015, evidenční číslo: FA/5931/2015, spisová značka FA/SU/192 /2014).

17. V posuzované věci soud dovodil (viz výše), že žalobkyně v postavení věřitele nedostála řádně povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (respektive tuto skutečnost nelze podle obsahu spisu považovat za prokázanou), když žalovanou poskytnuté údaje o příjmech nebyly podle obsahu spisu ověřovány žádnými doklady a výdaje byly stanoveny pouze ve formě nepodložených minimálních nákladů a životního minima. Zejména by bylo lze v dané věci uvažovat přinejmenším o doložení údajů o příjmech žalované a jejího partnera (pracovní smlouva, výplatní lístky, potvrzení o dávkách), výdajích na bydlení a platbách za energie (např. nájemní smlouva) a příp. o celkové platební bilanci domácnosti (výpisy z účtu), což by ani pro žalovanou nemělo představovat, pokud by ovšem žalobkyně takový požadavek vznesla, nic výrazně zatěžujícího. Žalobkyně však tímto způsobem nepostupovala a spokojila se s pouhými informacemi od žalované doplněnými statistickými údaji a šetřením o splátkách. Na tomto základě proto soud uzavírá, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr a i přesto úvěr žalované poskytla.

18. Následkem nesplnění uvedené povinnosti je potom podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona neplatnost uzavřené smlouvy. Tento důsledek je potom podle přesvědčení soudu nutné vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. K tomu soud odkazuje např. na podrobné odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. . Soud dále poukazuje na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 ve věci C -679/18 OPR-Finance, podle něhož„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a  Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Toto rozhodnutí tedy jednoznačně deklaruje povinnost soudu zabývat se ex offo, i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel (poskytovatel) posoudil náležitě (slovy zákona„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“) úvěruschopnost spotřebitele, a pokud této povinnosti nedostál, povinnost soudu dovodit z tohoto porušení (z úřední povinnosti) následek stanovený vnitrostátním právem, tj. (absolutní) neplatnost smlouvy.

19. Důsledkem závěru o neplatnosti smlouvy je pak podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru omezenost nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Toto ustanovení představuje soukromoprávní sankci v podobě speciální úpravy vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy (viz též § 2993 o. z.). Poskytovatel naopak nemůže požadovat jiná plnění ve formě např. smluvního úroku či jiných poplatků za půjčení peněz, smluvní pokuty, apod.

20. Z hlediska výpočtu dlužné částky soud vycházel ze zjištění o výši poskytnuté a žalovanou vrácené částky. Z tvrzení žalobkyně i přehledu plateb pro smlouvu se podává, že žalovaná dosud z titulu úvěrové smlouvy uhradila 102 Kč. Vzhledem k uvedenému proto zbývá k úhradě částka 19.898 Kč (20.000 Kč – 102 Kč). V tomto rozsahu soud proto žalobě vyhověl a uložil žalované dlužnou částku zaplatit. Ve zbytku předmětu řízení byla potom žaloba zamítnuta.

21. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru se mění se i doba plnění, kdy spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru„ v době přiměřené jeho možnostem“. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

22. K tomu soud s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. -262, dodává, že již z textu (tj. gramatického výkladu) ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (§ 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad).

23. Spotřebitel je tak povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Pokud pak spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Pokud je o vrácení jistiny spor, rozhodne o jejím splácení soud. Často dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec.

24. Nejvyšší soud uzavřel, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru.

25. V posuzované věci tedy splatnost zbývající části jistiny ještě nenastala (není zde ani dohody stran, ani rozhodnutí soudu o lhůtě k plnění podle možností spotřebitele) a zatím nemohl vzniknout ani nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. Co do požadovaného příslušenství byla proto žaloba rovněž zamítnuta.

26. Lhůtu k zaplacení přiznané částky pak soud stanovil s ohledem na procesní pasivitu žalované podle na 3 dny od právní moci rozsudku, neboť neměl podklady pro stanovení jiné lhůty nebo plnění ve splátkách.

27. S ohledem na uvedená zjištění a závěry nejsou pro rozhodnutí soudu relevantní některé další skutečnosti zjištěné z provedených listinných důkazů a soud je proto pro stručnost neuvádí vč. zjištění k tímto rozhodnutím nepřiznaným (zamítnutým) nárokům.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , tak, že přiznal v řízení úspěšnější žalobkyni, nárok na náhradu 13,40 % nákladů řízení v částce 502 Kč (přitom žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu cca 56,70 %, kdy přiznáno bylo 19.898 Kč a zamítnuta byla žaloba co do částky 15.091,42 Kč – příslušenství bylo kapitalizováno do vyhlášení tohoto rozsudku). Účelně vynaložené náklady žalobkyně ve výši 3.744 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.566 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 31.311 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.800 Kč ve výši 378 Kč. Z toho bylo přiznáno 13,40 %, tedy částka 502 Kč. K částečnému zpětvzetí žaloby soud při vyčíslení nákladů řízení nepřihlížel ( ), když zastaveno řízení bylo ve zcela zanedbatelné částce.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.