Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 225/2022-61
Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Nečasovou ve věci
žalobkyně: ; anonymizováno právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 18 167 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 350 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p.a. z částky 350 Kč od 18.3.2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 17 817 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p.a. z částky 5 019,94 Kč od 18.3.2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 29 % p.a. z částky 5 369,94 Kč od 18.3.2022 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 350 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p.a. z částky 350 Kč od 18.3.2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 17 817 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p.a. z částky 5 019,94 Kč od 18.3.2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 29 % p.a. z částky 5 369,94 Kč od 18.3.2022 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
Žalobkyně se proti žalovanému domáhala žalobou doručenou soudu dne 24.6.2022 zaplacení celkem částky 18 167 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel dne 13.12.2018 s právním předchůdcem žalobkyně (právnická osoba) smlouvu o zápůjčce – příjmení v hotovosti číslo (dále jen smlouva). Podle ní poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaný převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 8 917 Kč, celkem tedy 18 917 Kč a to formou 60 týdenních splátek po 316 Kč. Žalovaný však své závazky nehradil řádně a včas, na dluh uhradil pouze 9 650 Kč. Žalobkyně se nyní domáhá zaplacení jistiny – dlužné částky zápůjčky ve výši 5 369,91 Kč, dlužné částky poplatků ve výši 3 897,06 Kč, smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 312,84 Kč, sankčních poplatků ve výši 3 900 Kč, úroku ve výši 29 % p.a. z dlužné jistiny 5 369,94 Kč od 18.3.2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 11,75 % p.a. z částky 5 369,94 Kč od 18.3.2022 do zaplacení. Přes upomínky žalovaný žalobkyni spornou částku doposud dluží.
K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku. Byla provedena lustrace žalovaného v dostupných registrech (BRKI, NRKI, SOLUS, interní databáze právního předchůdce žalobkyně, insolvenční rejstřík, Centrální evidence exekucí). Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly zástupcem právního předchůdce žalobkyně jméno příjmení následně ověřeny a zkontrolovány. Dle těchto činil pravidelný měsíční příjem žalované 20 172 Kč, odhadované měsíční výdaje 5 399 Kč. Jako další příjem do domácnosti byla uvedena částka 42 600 Kč. Právní předchůdce žalobkyně tak dospěl k názoru, že schopnost žalovaného splácet zápůjčku je dostatečná.
Žalovaný, ačkoli byl k jednání nařízenému na den 15.2.2023 řádně předvolán (předvolání spolu se žalobou považoval soud žalovanému za doručené, v souladu s ust. § 49 odst. 2 a 4 o.s.ř., dnem 16.1.2023, když žalovanému byla zanechána výzva a zásilka na poště uložena dne 19.12.2022), se k tomuto bez předchozí důvodné a včasné omluvy nedostavil. Soud tak postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl bez přítomnosti žalované.
Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28.1.2022 a seznamem postupovaných pohledávek. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena dopisem právního předchůdce žalobkyně ze dne 1.2.2022.
Z výpovědi svědka jméno příjmení soud zjistil, že pracuje jako obchodní zástupce společnosti právnická osoba, pro kterou sjednává zápůjčky. Vypověděl, že žalovaného si pamatuje, měl 2 malé půjčky, první z nich splácel dobře a splatil, u druhé se dostával do prodlení, snažil se oddalovat výběr splátky, přesto ho svědek vídal nakupovat. Žalovaný splátky následně přestal hradit úplně. Žalovaný bydlel s rodiči, kterým přispíval na bydlení. Ke sjednání půjčky došlo v jeho bydlišti, předložil mu občanský průkaz, 2 výplatní pásky ke jeho příjmům, tyto se zapisují do zákaznické karty, včetně příjmů rodičů, s nimiž bydlel ve společné domácnosti. Dále vypověděl, že údaje uvedené do zákaznické karty se zadá do systému scoringu, který ověří úvěruschopnost žalovaného přes ČNB a registry, poté po nějaké době přijde informace jakou částku lze žalovanému půjčit, teprve poté je sepsána smlouva a předají se peníze. K interním splátkám uvedl, že se jednalo o první splátku, kterou žalovaný splácel vzorně, jinak by další půjčku nedostal. K částce 4 000 Kč představující výdaje žalovaného vypověděl, že se jedná o výdaje představující příspěvek na domácnost a telefon, přičemž výdaje se nijak neověřuji, jedná se pouze o sdělení žalovaného.
Smlouvou o zápůjčce číslo ze dne 13.12.2018, Smluvními podmínkami smlouvy o zápůjčce, Oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně právnická osoba a žalovaný uzavřeli dne 13.12.2018 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 10 000 Kč, kterou žalovaný čerpal jednorázově v hotovosti téhož dne. Žalovaný se zavázal splatit zápůjčku v 60 pravidelných týdenních splátkách po 316 Kč, tedy celkem částku 18 917 Kč, která je tvořena zápůjčkou v částce 10 000 Kč a souhrnným poplatkem ve výši 8 917 Kč, který sestává z kapitalizovaných úroků ve výši 1 789 Kč, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 4 180 Kč a odměny za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2 948 Kč. Zápůjční úroková sazba činila dle smlouvy 29 % p.a. a byla stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Dle čl. 6 smluvních podmínek pro případ, že zákazník neuhradí řádně a včas splátku, byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je zákazník v prodlení. Žalovaný v rozporu se smlouvou zápůjčku řádně nesplácel, byl vyzván ke splacení celé pohledávky.
Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaný měl být v době uzavření smlouvy zaměstnán jako dělník s čistým měsíčním příjmem 20 172 Kč, přičemž zaměstnání mělo být ověřeno 2 výplatními páskami. Odhadované měsíční výdaje byly konkretizovány částkou 4 000 Kč (bez další specifikace) a interní splátky činily 1 399 Kč. Dále bylo uvedeno, že žalovaný je svobodný, má základní vzdělání, žije s rodiči a nemá žádnou vyživovací povinnosti. Jako další příjem do domácnosti byla uvedena částka 42 600 Kč (bez další specifikace).
Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ o.z.), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.
Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:
Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o zápůjčce. Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Zápůjčka pak může být poskytnuta jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o zápůjčce neplatná.
Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění a předložení důkazů vztahujících se ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného předložila pouze dva výpisy z účtu předcházející poskytnutí zápůjčky a zákaznickou kartu, ve které bylo uvedeno, že žalovaný je svobodný, žije s rodiči a nemá žádnou vyživovací povinnosti. Jako příjem byla konstatována částka 20 172 Kč, další příjem do domácnosti ve výši 42 600 Kč však nebyl specifikován ani doložen. Výdaje žalovaného byly odhadnuty na částku 4 000 Kč (tyto dle svědka měly zahrnovat příspěvek na domácnost a telefon), dále hradil interní splátky 1 399 Kč. Nebyly tedy předloženy žádné důkazy, žádné listiny prokazující, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla ověření výdajů žalovaného. Ověření úvěruschopnosti žalovaného pak nebylo dle názoru soudu prokázáno ani výpovědí svědka příjmení, který nepotvrdil, že by před podpisem smlouvy o zápůjčce měl k dispozici jakýkoli doklad prokazující výdaje žalovaného. Výdaje specifikované částkou 4 000 Kč měsíčně jsou zcela nereálné, pokud mají zahrnovat veškeré výdaje žalovaného spojené se stravou, bydlením apod., a to za situace, kdy další příjem do domácnosti nebyl dalším způsobem konkretizován ani ověřen. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona o spotřebitelském úvěru je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20.3.2017, sp. zn. FA/4056/2017, FA/SU/374 /2015, ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208 /2014, ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU /1192/2017 – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Žádné výdaje žalovaného nebyly nikterak blíže zjišťovány a ověřovány. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce a nárok žalobkyně vůči žalovanému se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnuté zápůjčky. Žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně, poskytla žalovanému částku 10 000 Kč, žalovaný do současné doby uhradila 9 650 Kč, a proto mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni rozdíl ve výši 350 Kč s úrokem z prodlení ve výši stanovené nař. vl. č. 351/2013 Sb. od 18.3.2022 do zaplacení (výrok I.). Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).
O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalovaný byl v řízení převážně úspěšný, avšak s žádné náklady řízení nepožadoval, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení, prostřednictvím podepsaného soudu, ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice, písemně, trojmo.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.