Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 7/2023-16

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Martinem Pavlíkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 11 927,30 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 628 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 628 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 8 299,30 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 985 Kč, úrok ve výši 16,9 % ročně z částky 9 739,30 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 216,50 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 927,30 Kč od datum do datum a z částky 8 299,30 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 628 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 628 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 8 299,30 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 985 Kč, úrok ve výši 16,9 % ročně z částky 9 739,30 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 216,50 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 927,30 Kč od [datum] do [datum] a z částky 8 299,30 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 11 927,30 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výrokové části rozsudku, když žalovanou částku měl žalovaný dlužit žalobkyni na základě uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru číslo na podkladě níž byl žalovanému poskytnut právní předchůdkyní žalobkyně, tj. společností právnická osoba, úvěr až do výše sjednaného limitu ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal platit úvěr spolu s úroky ve výši 16,9 % ročně, a to společně s poplatky za služby spojené s vedením úvěrového účtu formou procentní úhrady ve výši. Úvěr a úroky z úvěru měly být spláceny formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 500 Kč měsíčně spolu s poplatky za využití úvěrového účtu ve výši 50 Kč měsíčně. Žalovaný byl oprávněn čerpat peněžní prostředky po celou dobu trvání smlouvy, a to i opakovaně až do výše úvěrového limitu. Vzhledem k tomu, že žalovaný úvěr neplatil řádně a včas ani přes opakované výzvy právní předchůdkyně žalobkyně, využila právní předchůdkyně žalobkyně svého oprávnění a úvěr s účinnosti ke dni datum zesplatnila. O této skutečnosti byl žalovaný vyrozuměn. Předmětná pohledávka byla následně ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, a to s účinností ke dni datum. Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem odeslaným dne datum. Pohledávka za žalovaným činila ke dni postoupení celkem 13 128,80 Kč sestávající z jistiny ve výši 9 739,30 Kč, úroku z úvěru do datum ve výši 985 Kč, úroku z prodlení do datum ve výši 216,50 Kč a poplatků ve výši 2 188 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil i přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.

2. Na výzvu soudu doručeno žalobkyni dne datum, aby žalobkyně doplnila, jakým způsobem její právní předchůdkyně splnila svou zákonnou povinnost ve smyslu , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, dále aby vyčíslila celkovou úhradu žalovaného na předmětnou smlouvu do podání žaloby a také celkovou částku, kterou za celou dobu žalovaný vyčerpal. Na tuto výzvu však žalobkyně nikterak nereagovala.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Soud ve věci usnesením ze dne datum vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle , (dále jen „“) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno dne datum náhradním způsobem – formou uložení u pošty a následným vyvěšením na úřední desce soudu, přičemž žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již v samotné žalobě.

5. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, a to Smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne datum, výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně, všeobecných obchodních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně, ceníku právní předchůdkyně žalobkyně, výzvy a výpovědní smlouvy ze dne datum, rozhodnutí o zesplatnění ze dne datum,y označené jako„ podklady pre súdne konanie“, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum včetně seznamu postoupených pohledávek, dohody o úplatě ze dne datum, potvrzením o zaplacení kupní ceny ze dne datum, oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum včetně podacího lístku a předžalobní upomínky ze dne datum včetně podacího lístku. Na základě takto provedeného dokazování učinil soud skutkový závěr spočívající v tom, že písemnou dohodou označenou jako smlouva o úvěru se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout a také ode dne datum začala poskytovat žalovanému k dispozici peněžní prostředky až do výše úvěrového rámce 10 000 Kč a žalovaný se naopak zavázal v dohodnuté době poskytnuté finanční prostředky vrátit a zaplatit z nich dohodnuté úroky ve výši 16,9% ročně a dále zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně ceny za poskytnuté služby uvedené v bodě 4.2 smlouvy. Žalovaný svůj závazek z uvedené dohody neplnil, když ke dni datum evidovala právní předchůdkyně žalobkyně na účtu žalovaného dluh ve výši 2 003 Kč, jelikož žalovaný neuhradil tento dluh ani v dodatečné lhůtě tj. do datum, využila žalobkyně svého oprávnění ze smlouvy a úvěr dne datum okamžitě zesplatnila. Toto bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum, kdy byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 12 518 Kč s okamžitou splatností. Dne datum došlo k postoupení pohledávky ze společnosti právnická osoba na žalobkyni, což bylo žalovaného oznámeno dopisem ze dne datum, který byl odeslán téhož dne. Žalobkyně upomínkou ze dne datum odeslanou téhož dne vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Z podkladů pre súdné konanie vyplynulo, že žalobce celkem čerpal částku 25 493 Kč a celkem uhradil právní předchůdkyni žalobkyně částku 21 865 Kč.

6. Podle a 2 , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu , o spotřebitelském úvěru, neboť žalovanému jako spotřebiteli byly právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč ve formě revolvingového úvěru, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. , o spotřebitelském úvěru. Podle tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Jak přitom vyslovil Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku sp. zn. „ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto , o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185).“ Dle názoru okresního soudu je tato judikatura použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Nestačí pouhý pasivní sběr informací, ale právní předchůdkyně žalobkyně si měla rozhodné informace aktivně vyžádat a také nahlédnout do databází umožňující posouzení úvěruschopnosti žalovaného, je-li to nezbytné. Právní předchůdkyně byla povinna postupovat kvalifikovaně, čestně a odpovědně, proto neméně významné je i využití tzv. historických dat ve vztahu ke konkrétnímu spotřebiteli. Informace o výši příjmu spotřebitele je nutno konfrontovat s potvrzením o příjmu vystaveným jeho zaměstnavatelem, resp. příjmy skutečně připsanými na účet spotřebitele (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007 sp. zn. ).

10. V daném konkrétním případě však žalobkyně ani přes výzvu soudu netvrdila, tím méně prokázala, že by její právní předchůdkyně při uzavírání úvěrové smlouvy zkoumala jakýmkoliv způsobem úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně netvrdila, tím méně prokázala, konkrétní příjmy a konkrétní výdaje žalovaného, aby byla schopna posoudit schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Z těchto důvodů má tudíž soud za to, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr nebylo dostatečné a správné, pročež právní předchůdkyně žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem daným zákonem a nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Za tohoto stavu tedy soud u předmětné smlouvy dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy a tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy. Podle § 588 o. z., je soud k této neplatnosti povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Výše popsaným jednáním právní předchůdkyně žalobkyně porušila svou povinnost posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva o úvěru ze dne datum neplatná. Závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pak jednoznačně vyplývá také z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18.

S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy). V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla dle smlouvy ze dne datum žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 493 Kč. Žalovaný dosud vrátil částku 21 865 Kč, a proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 3 628 Kč, a to na základě plnění poskytnutého bez právního důvodu (pro absolutní neplatnost smlouvy), kdy tato částka představuje majetkový prospěch žalovaného na úkor žalobkyně. Právě pro tuto částku tedy soud žalobě vyhověl a zavázal žalovaného, aby ji žalobkyni uhradil, když není možno přiznat žalobkyni další plnění ze smlouvy, včetně poplatků, smluvních úroků, případně smluvních pokut, když pro absolutní neplatnost smlouvy nebyl žalovaný dalšími závazky ze smlouvy vázán. Žalobkyně přitom vyzvala žalovaného k vrácení poskytnuté částky prokazatelně až předžalobní výzvou ze dne datum, která mu byla doručována prostřednictvím České pošty dne datum. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalovaného nejpozději třetí pracovní den (k tomu srov. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. -109), tj. datum. Žalobkyně žalovanému v této výzvě stanovila lhůtu nejpozději do datum. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením částky 3 628 Kč dne datum a dle o. z. je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky v žalobou požadované výši 8,5 % ročně od datum do zaplacení, když zákonná výše úroku z prodlení ve smyslu vládního by byla k danému okamžiku vyšší, avšak soud při vázanosti rozsahem podané žaloby v souladu s  nemohl přiznat žalobkyni úrok vyšší, než požadovala. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).

11. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. věta před středníkem , neboť pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud v daném případě zejména s ohledem na nízkou výši a naopak už delší dobu trvání dluhu, jakož i dosavadní zcela pasivní postoj žalovaného k tomuto dluhu žádné důvody neshledal, respektive tyto důvody nebyly účastníky ani tvrzeny.

12. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení celkem částky 3 628 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení, zatímco částka jistiny, pro kterou byla žaloba zamítnuta, činí 8 299,30 Kč a dále mnohem větší část příslušenství (viz výrok II.). Již z tohoto pohledu je tedy zjevné, aniž by soud v souladu se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. kapitalizoval veškeré příslušenství pohledávky ke dni vyhlášení rozsudku, že větší úspěch ve věci měl žalovaný, který by tak měl právo na úhradu části nákladů řízení, dle obsahu spisu však žalovanému žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.