Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 C 188/2023-169

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem Janem Kočerem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 381 288 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 105 938 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč splatných vždy do každého dvacátého dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do jejich úplného zaplacení.

II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 275 350 Kč

s úrokem ve výši 146 463 Kč

s úrokem z prodlení ve výši

15 % ročně z částky 219 800 Kč od datum do zaplacení a

0,1 % denně z částky 162 288 Kč od datum do zaplacení, a

s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 800 Kč,

se žaloba zamítá.

III. Žalobkyni se vrací část zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 891 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Okresního soudu v Českých Budějovicích ve lhůtě 30 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 105 938 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč splatných vždy do každého dvacátého dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do jejich úplného zaplacení. II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 275 350 Kč s úrokem ve výši 146 463 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 219 800 Kč od [datum] do zaplacení a 0,1 % denně z částky 162 288 Kč od [datum] do zaplacení, a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 800 Kč, se žaloba zamítá. III. Žalobkyni se vrací část zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 891 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Okresního soudu v Českých Budějovicích ve lhůtě 30 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím.

2. Žalobu odůvodnila tím, že dne datum uzavřela s žalovaným smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo („ smlouva o úvěru“), na jejímž základě mu měla poskytnout peněžní prostředky ve výši 146 000 Kč. Žalovaný peněžní prostředky čerpal, sjednané splátky však nehradil řádně a včas (na dluh s výjimkou autorizačního poplatku ve výši 1 Kč nic neuhradil), proto žalobkyně úvěr zesplatnila. Žalobkyně tedy požaduje:

jistinu ve výši 146 000 Kč,

úroky ve výši 146 463 Kč,

smluvní pokutu ve výši 73 000 Kč (polovinu nezaplacené jistiny),

náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 800 Kč a

úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 219 800 Kč od datum do zaplacení.

3. Součástí smlouvy o úvěru (její příloha číslo) byla i smlouva o zřízení Doplňkové služby PODPORA („ smlouva o doplňkových službách“), na jejímž základě si účastníci sjednali možnost odložení a přerušení splátek úvěru. Měsíční poplatek činil 2 254 Kč. V návaznosti na zesplatnění úvěru žalobkyně v této souvislosti dále požaduje:

neuhrazené poplatky za doplňkové služby ve výši 162 288 Kč (viz bod číslo smlouvy o doplňkových službách) a

úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 162 288 Kč od datum do zaplacení.

4. Žalobkyně předem posoudila úvěruschopnost žalovaného a dospěla k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet.

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

6. Jelikož již z žalobních tvrzení plyne, že se projednávaný spor týká plnění ze spotřebitelského úvěru, zabýval se soud předně otázkou posouzení úvěruschopnosti žalovaného.

7. Podle . Sb., o spotřebitelském úvěru: Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru: Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Zákon o spotřebitelském úvěru zakotvuje povinnost poskytovatele úvěru předem posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Tím mají být posíleny principy zodpovědného úvěrování a ochrany spotřebitele. Pokud by výsledek posouzení úvěruschopnosti byl negativní, není žádoucí spotřebitele zadlužovat. Prvotním účelem je ochrana spotřebitele před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí. Tedy před vlastním neúměrným zadlužováním. Druhotně jsou chráněni poskytovatel úvěru před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek i další věřitelé, jejichž pohledávky by mohly být negativně ovlivněny dalším zadlužováním spotřebitele. Nakonec je chráněna i společnost jako celek před druhotnými negativními jevy, které jsou s neschopností splácet dluhy pravidelně spojeny (srov. důvodovou zprávu k , o spotřebitelském úvěru, zvláštní část, k ; rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. , který se sice týkal výkladu , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů („ starý zákon o spotřebitelském úvěru“), jeho závěry jsou však plně uplatnitelné i na projednávanou věc, neboť úprava zákona o spotřebitelském úvěru je co do základu v podstatě shodná s úpravou předchozí; nebo nález Ústavního soudu z datum, sp. zn. (N 32/92 SbNU 33), bod 20).

10. Citovaný § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS („ směrnice o spotřebitelském úvěru“). Soud je tedy povinen vykládat českou právní úpravu eurokonformně.

11. Podle čl. 8 odst. 1 věty první směrnice o spotřebitelském úvěru: Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi.

12. Soudní dvůr Evropské unie („ Soudní dvůr“) dospěl k závěru, že„ článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem.“ A konkretizoval, že„ poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady“ (viz rozsudek Soudního dvora z datum, právnická osoba, C číslo, body 39 a 37).

13. Z výše uvedeného plyne, že posouzení úvěruschopnosti může být provedeno pouze na základě informací uvedených spotřebitelem, pokud poskytovatel úvěru i) zváží, že jde o informace relevantní a dostatečné (a to s ohledem na konkrétní okolnosti případu), a ii) jsou-li tyto informace podepřeny doklady. To především znamená, že ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr nejsou postačující. Je nutné trvat na předložení listin, která taková tvrzení osvědčují.

14. Ke shodnému závěru dospívá i judikatura českých vrcholných soudů.

15. Poskytovatel úvěru je povinen postupovat v souladu s odbornou péčí ( zákona o spotřebitelském úvěru; viz též , o ochraně spotřebitele). Z toho plyne, že„ musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení“ a měl by„ úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními“ (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, č. j. -39, číslo Sb. NSS, bod 27; i zde platí, že se tento rozsudek sice týkal výkladu starého zákona o spotřebitelském úvěru, ale jeho závěry jsou plně uplatnitelné i na projednávanou věc, viz též bod 9 výše).

16. Poskytovatel úvěru svou povinnost nesplní,„ vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech“. Údaje od spotřebitele nejsou dostatečné, poskytovatel úvěru je povinen je„ ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka“. Veřejně dostupné informace je povinen„ porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. ). Poskytovatel úvěru nese důkazní břemeno ohledně posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (viz nález Ústavního soudu sp. zn. , bod 19). Není podstatné, zda si dlužník zvýšenou ochranu„ zaslouží“ (viz nález Ústavního soudu sp. zn. , bod 20; shodně též rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. -39, bod 21).

17. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli zůstane v jeho osobním (popř. domácím) rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl (bez omezení) zaplatit splátku v dohodnuté výši. Poskytovatel úvěru je povinen informace od spotřebitele prověřit a vyhodnotit. Jinak řečeno, je povinen pečlivě zkoumat, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit (viz nález Ústavního soudu sp. zn. , bod 21). K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat příjmy a výdaje spotřebitele, zohlednit jeho rodinné postavení (zda vyživuje další osoby nebo se naopak jiné osoby podílí na financování domácnosti). Důraz je třeba klást na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Současně poskytovatel úvěru zásadně neposkytne úvěr na„ hraně“, ale počítá ve prospěch spotřebitele s určitou rezervou (viz důvodová zpráva k , o spotřebitelském úvěru, zvláštní část, k ).

18. V projednávané věci účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, jejíž součástí byla smlouva o doplňkových službách. Celková výše splátky byla sjednána v částce 6 316 Kč (viz smlouva o úvěru, smlouva o doplňkových službách a dokument Předsmluvní informace).

19. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela žalobkyně z dokumentu Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, výplatních lístků žalovaného za období července a srpna 2022, výpisů z účtu žalovaného za období od července do září 2022, výsledků kontroly žalovaného v registrech a dokladů žalovaného.

20. Z dokumentu Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele soud zjistil, že žalobkyně vyšla z průměrného měsíčního příjmu žalovaného (za poslední tři měsíce) ve výši 18 570 Kč. Zohlednila měsíční výdaje na bydlení ve výši 4 744 Kč a sázky ve výši 682 Kč. Po odečtení těchto částek a splátky úvěru (ve výši 6 316 Kč) dospěla k závěru, že žalovanému zbývá částka ve výši 6 828 Kč, kterou považuje za dostatečnou. Zaměstnavatelem žalovaného je společnost právnická osoba (její existenci soud zjistil výpisem z obchodního rejstříku). Soud zjistil i další podrobnosti ohledně postupu žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného.

21. Z výplatních lístků za červenec 2022 (z datum) a srpen 2022 (z datum) soud zjistil, že v obou měsících činila čistá mzda žalovaného 21 070 Kč, srážky činily 2 500 Kč (jejich důvodem byla půjčka), a čistý příjem (označený jako dobírka) tedy činil 18 570 Kč.

22. Z výpisu z účtu žalovaného za červenec 2022 soud zjistil, že počáteční zůstatek činil (mínus) 58,26 Kč, na účet přišlo 25 942,78 Kč, z účtu odešlo 26 045,15 Kč a konečný zůstatek činil (mínus) 160,63 Kč. Nejvyšší příchozí částka činila 18 570 Kč (od společnosti právnická osoba), nejvyšší odchozí částka činila 10 500 Kč (jednalo se o tuzemskou odchozí úhradu). Platby na sázky (s poznámkou webová adresa) činily 300 Kč.

23. Z výpisu z účtu žalovaného za srpen 2022 soud zjistil, že počáteční zůstatek činil (mínus) 160,63 Kč, na účet přišlo 30 275,01 Kč, z účtu odešlo 30 313,72 Kč a konečný zůstatek činil (mínus) 199,34 Kč. Nejvyšší příchozí částka činila 18 570 Kč (od společnosti právnická osoba), nejvyšší odchozí částka činila 10 500 Kč (jednalo se o tuzemskou odchozí úhradu). Platby na sázky (s poznámkou webová adresa) činily 990 Kč.

24. Z výpisu z účtu žalovaného za období září 2022 soud zjistil, že počáteční zůstatek činil (mínus) 199,34 Kč, na účet přišlo 18 597,73 Kč, z účtu odešlo 18 407,59 Kč a konečný zůstatek činil (mínus) 9,20 Kč. Nejvyšší příchozí částka činila 18 570 Kč (od společnosti právnická osoba), nejvyšší odchozí částka činila 10 500 Kč (jednalo se o tuzemskou odchozí úhradu). Platby na sázky (s poznámkou webová adresa) činily 800 Kč.

25. Z výpisu z registru platebních informací (REPI) z datum, registru příjmení z datum a insolvenčního rejstříku z datum soud zjistil, že o žalovaném nebyl evidován žádný záznam.

26. Z občanského průkazu žalovaného soud zjistil, že je státním příslušníkem Slovenské republiky. Z potvrzení o přechodném pobytu zjistil, že na má na území České republiky povolen pobyt do datum a pobývá na adrese adresa žalovaného.

27. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k tomuto závěru.

28. K okamžiku posouzení úvěruschopnosti žalovaného činily jeho měsíční příjmy 18 570 Kč. Jednalo se o nejvyšší (a nejpodstatnější) příchozí částku, kterou žalovaný každý měsíc (přibližně v jeho polovině) obdržel od společnosti právnická osoba (svého zaměstnavatele).

29. Měsíční splátka úvěru byla sjednána ve výši 6 316 Kč.

30. K úhradě veškerých dalších výdajů tak žalovanému zůstala částka 12 184 Kč.

31. Z ní jsou nejpodstatnější náklady na bydlení. Žalobkyně je vyčíslila v částce 4 744 Kč. Tuto výši nijak blíže nevysvětlila ani nedoložila (ostatně není ani jasné, jaký způsob bydlení žalovaný užíval). Podle vlastních pravidel nicméně žalobkyně vycházela„ ze skutečných obratů na výpise“ a ověřovala i výši„ skutečných odchozích plateb na nájem z bankovního účtu“ (viz dokument Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, str. 2 a 4). Z výpisů z účtu žalovaného za období od července do září 2022 soud zjistil, že nejvyšší (a nejpodstatnější) odchozí částka činila 10 500 Kč. Jednalo se o pravidelnou, tuzemskou odchozí platbu, která byla z účtu hrazena vždy ve stejný den, kdy žalovaný obdržel mzdu. Ačkoliv nebyla tato platba ve výpise z účtu označena, jedná se zjevně o nejpodstatnější, opakující se výdaj žalovaného (patrně tedy o výdaj na bydlení), který proto žalobkyně měla zohlednit. To však neučinila. Zohlednila pouze částku 4 744 Kč, která však žádným odchozím platbám z výpisů z účtu neodpovídá.

32. Pokud jde o výdaje na sázky žalobkyně zohlednila měsíční výdaj ve výši 682 Kč. K tomu soud uvádí, že z výpisů z účtu (z nichž žalobkyně tuto informaci čerpá, viz dokument Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, str. 3) plyne, že průměrné měsíční výdaje na sázky správně činily 697 Kč (300+990+ číslo; viz též body 22 až 24 výše).

33. Pokud jde o finanční historii žalovaného, žalobkyně ji sice ověřila alespoň v registrech (REPI, příjmení a insolvenčním rejstříku), nezohlednila však, že žalovanému byla každý měsíc ze mzdy srážena částka 2 500 Kč. Důvodem srážky byla půjčka. Tato informace je pro posouzení finanční situace žalovaného důležitá, a nelze ji pominout.

34. Nakonec je zcela stěžejní, že ze všech třech výpisů z účtu jednoznačně plyne, že žalovaný ve skutečnosti neměl žádné (rezervní) disponibilní prostředky. Každý měsíc veškerou částku příjmů spotřeboval. Konečný zůstatek na účtu se vždy pohyboval mírně v mínusu ( (mínus) 160,63 Kč; 199,34 Kč a 9,20 Kč). Již jen z toho je patrné, že si dodatečný měsíční výdaj ve výši 6 316 Kč, představující více než třetinu jeho měsíčního přijmu, mohl dovolit splácet pouze stěží.

35. Nakonec si žalobkyně musela být vědoma i toho, že s žalovaným uzavírala v rozmezí jednoho týdne již druhou smlouvu o úvěru (první smlouvu uzavřela datum a druhou smlouvou z datum měl být závazek z ní vypořádán; podrobně viz body 47, 50 a 59 až 64 níže). I na základě toho musela nutně zbystřit a o to pečlivě vážit finanční situaci žalovaného. Jednalo se totiž o zjevný varovný signál ohledně skutečné majetkové situace žalovaného.

36. Soud dospěl k závěru, že pouze na základě výše uvedených informací o finančních poměrech žalovaného, které žalobkyně shromáždila, existovaly v době uzavření smlouvy o úvěru důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet poskytnutý úvěr.

37. Předně žalobkyně nezohlednila skutečné výdaje žalovaného (viz bod 31 a (z malé části) i bod 32 výše). Pokud by tyto výdaje odečetla od jeho příjmů, zbývala by žalovanému měsíčně částka 7 373 Kč. Tuto částku však přirozeně nemůže vynaložit pouze na splátku poskytnutého úvěru, neboť by mu na (ostatní) běžné výdaje (stravu, léky, ošacení apod.) zbývala měsíčně pouze částka 1 060 Kč.

38. Za druhé žalobkyně nezohlednila, že žalovaný ve skutečnosti žádnými disponibilními příjmy, které by mohly být určeny ke splácení úvěru, nedisponuje. Veškeré měsíční příjmy totiž spotřebuje a nedisponuje žádnou rezervou. Z výpisů z účtu žalovaného zjevně nelze nabýt přesvědčení o tom, že žalovaný bude měsíčně schopen splácet částku 6 316 Kč. Ostatně i tyto výpisy potvrzují, že žalobkyně skutečné výdaje žalovaného při svém posouzení nezohlednila (viz bod 37 výše).

39. Nadto měla být žalobkyně varována i finanční historií žalovaného. Jednak je žalovanému z příjmů měsíčně srážena částka 2 500 Kč, jednak žalobkyni musela varovat i skutečnost, že v rozmezí jednoho týdne s žalovaným sjednávala již druhou smlouvu o úvěru, a navyšovala tak částku poskytnutých peněžních prostředků. Ani tyto okolnosti nezohlednila.

40. I pokud by posouzení příjmové stránky finanční situace žalovaného bylo provedeno žalobkyní správně (což soud nezpochybňuje), není to pro posouzení úvěruschopnosti dostatečné. To totiž přirozeně předpokládá i posouzení výdajové stránky finanční situace žalovaného (viz ostatně i § 86 odst. 2 věta první zákona o spotřebitelském úvěru). Výdajovou stránku žalobkyně posoudila nesprávně, tudíž dospěla i k nesprávnému závěru o neexistence důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Tím porušila povinnost podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

41. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

42. I citovaný § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice o spotřebitelském úvěru.

43. Podle čl. 23 směrnice o spotřebitelském úvěru: Členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

44. Soudní dvůr dospěl k závěru, že národní soud je povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Současně směrnice brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení této povinnosti, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne (v tříleté promlčecí době). Existuje totiž„ nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně“ (viz rozsudek Soudního dvora z datum, OPR- právnická osoba, C číslo, body 22 až 24; k druhé větě tohoto bodu viz též podrobně body 29 až 44).

45. Z výše uvedeného plyne, že je soud povinen přihlédnout k neplatnosti smlouvy o úvěru (pro nesplnění zde uvedené povinnosti) z úřední povinnosti. V takovém případě je spotřebitel povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem.

46. Ohledně zmíněného následku spojeného s neplatností smlouvy o úvěru dospěl Nejvyšší soud k závěru, že jde o úpravu„ speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů ‚lichvářských‘ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu z 20. 4. 2022, sp. zn. , bod 17). Spotřebitel je tedy povinen vrátit poskytnutou jistinu v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , bod 16; na nějž navazují např. rozsudky Krajského soudu v Praze z 31. 5. 2022, sp. zn. , Městského soudu v Praze z 10. 1. 2023, sp. zn. , nebo Krajského soudu v Ostravě z 11. 1. 2023, sp. zn. ).

47. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 146 00 Kč. příjmení 40 440 Kč byla určena (vyplacena) žalovanému. příjmení 83 460 Kč byly určena žalobkyni k úhradě dluhu žalovaného, který mu vznikl ze smlouvy o úvěru z datum, číslo („ původní smlouva o úvěru“). příjmení 22 100 Kč byla určena k úhradě nákladů žalobkyně na poskytnutí úvěru (viz body 4.2., 4.3. a 4.8. smlouvy o úvěru).

48. Z potvrzení číslo (i z potvrzení o vyplacení úvěru z datum) soud zjistil, že částka 40 440 Kč byla vyplacena žalovanému.

49. Z potvrzení číslo soud zjistil, že částka 83 460 Kč byla vyplacena žalobkyni (k úhradě dluhu žalovaného).

50. Z původní smlouvy o úvěru soud zjistil, že se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 80 000 Kč. příjmení 65 500 Kč byla určena (vyplacena) žalovanému. příjmení 14 500 Kč byla určena k úhradě nákladů žalobkyně na poskytnutí úvěru (viz body 4.3. a 4.8. původní smlouvy o úvěru).

51. Z potvrzení o vyplacení úvěru z datum (i z dokumentu Zpětná vazba z datum) soud zjistil, že částka 65 500 Kč byla vyplacena žalovanému.

52. Z potvrzení z datum soud zjistil, že došlo k zániku závazku mezi účastníky, který vznikl na základě původní smlouvy o úvěru.

53. Z potvrzení číslo soud zjistil, že žalovaný uhradil autorizační poplatek ve výši 1 Kč.

54. Z potvrzení číslo soud zjistil, že žalovaný uhradil autorizační poplatek ve výši 1 Kč (při uzavření původní smlouvy o úvěru).

55. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k tomuto závěru.

56. Na základě smlouvy o úvěru (z datum, která je předmětem projednávané věci; dále též„ nová smlouva o úvěru“) byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ( , ), resp. jistina ( zákona o spotřebitelském úvěru) ve výši 105 940 Kč (40 440 Kč + 65 500 Kč). V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný na dluh uhradil více než 2 Kč (dva autorizační poplatky). Žalovaný tedy dluží částku 105 938 Kč (105 940 Kč – 2 Kč).

57. Na základě nové smlouvy o úvěru byla žalovanému vyplacena částka 40 440 Kč.

58. Částku 22 100 Kč žalobkyně žalovanému neposkytla. Jednalo se o náklady na poskytnutí úvěru (viz body 4.3. a 4.8. nové smlouvy o úvěru), které jsou protiplněním za poskytnuté peněžní prostředky (popř. související služby). Protiplnění (ať je úrokem, poplatkem či jiným protiplněním) zjevně nepředstavuje poskytnuté peněžní prostředky ( ), resp. poskytnutou jistinu ( zákona o spotřebitelském úvěru).

59. Pokud jde o částku 83 460 Kč soud předně uvádí, že si je vědom toho, že předmětem projednávané věci je dluh žalovaného z nové smlouvy o úvěru. Současně připouští, že nelze vyloučit dohodu smluvních stran ohledně poskytnutí peněžních prostředků, resp. poskytnutí jistiny, jinak než formou (přímého) vyplacení finančních prostředků, tedy např. i formou konsolidace či refinancování úvěru.

60. Pokud je dána blízká časová a věcná souvislost dvou formálně samostatných smluv o úvěru, přičemž obsahem druhé (navazující) smlouvy o úvěru je i vypořádání práv a povinností z první smlouvy o úvěru, a jde o situaci, která z pohledu spotřebitele fakticky znamená jen navýšení celkové výše poskytnutých peněžních prostředků a z pohledu poskytovatele úvěru nesleduje žádný legitimní cíl, musí se soud při rozhodování podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru zabývat i závazkem vzniklým na základě první smlouvy o úvěru a poskytovateli úvěru přiznat jen (na základě něho) poskytnutou (a nesplacenou) jistinu. I za této situace totiž soud musí důsledně dbát o to, aby byl spotřebitel povinen vrátit jen poskytnutou jistinu.

61. Jinak řečeno, soud k takto popsané situaci přistupuje jako ke změně závazku ze smlouvy o úvěru spočívající ve (významném) navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru (§ 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Platností první smlouvy o úvěru se proto nezabývá.

62. Opačný výklad by odporoval účelu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Tím je totiž – mimo ochrany spotřebitele – i„ postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , bod 16; srov. též rozsudek Soudního dvora ve věci OPR- právnická osoba, body 25 a 31, včetně tam citované judikatury). Jistina poskytnutá na základě druhé smlouvy o úvěru tak nemůže představovat úroky, poplatky a jiná protiplnění na základě první smlouvy o úvěru. Jiný výklad by popíral účel zákona a byl by (jednoduchým) návodem k jeho obcházení.

63. V projednávané věci účastníci uzavřeli dne datum původní smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně žalovanému vyplatila peněžní prostředky ve výši 65 500 Kč. Dne datum uzavřeli novou smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu vyplatila peněžní prostředky ve výši 40 440 Kč. K uzavření smluv došlo s odstupem pouhého jednoho týdne, žalobkyně tedy nemohla mít žádný legitimní zájem na konsolidaci či refinancování původního úvěru. Obě smlouvy jsou z hlediska obsahu (včetně poplatků a dokumentů týkajících se úvěruschopnosti žalovaného) v podstatě shodné. Liší se v zásadě jen ve výši poskytnutých peněžních prostředků. příjmení smlouvou o úvěru tak došlo jen k navýšení poskytnutého úvěru z 65 500 Kč o 40 440 Kč na 105 940 Kč.

64. Na základě původní smlouvy o úvěru byla žalovanému vyplacena částka 65 500 Kč. příjmení 14 500 Kč žalobkyně žalovanému neposkytla. Jednalo se o náklady na poskytnutí úvěru (viz body 4.3. a 4.8. původní smlouvy o úvěru), které jsou protiplněním (viz bod 58 výše). Totéž platí o částce 3 460 Kč, která patrně představuje první splátku úvěru (nad rámec projednávané věci soud k posledně uvedené částce poznamenává, že v části, v níž jde o splátku jistiny (tj. ve výši 491 Kč; viz dokument Předsmluvní informace z datum), žalobkyně ve svém důsledku dokonce žádá o zaplacení téže částky dvakrát).

65. Pokud jde o stanovení doby k vrácení poskytnuté jistiny ve výši 105 938 Kč (§ 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru), uložil soud splnění povinnosti ve splátkách. Výši jedné splátky stanovil v částce 1 000 Kč. Jde o částku, kterou považuje za přiměřenou možnostem žalovaného. Vyšel z informací, které žalobkyně doložila k posouzení úvěruschopnosti žalovaného (viz body 21 až 26 výše). Jelikož žalovaný na svou podporu nic neuvedl ani nedoložil, nemohl soud rozhodnout pro něj příznivěji. Zbývá-li žalovanému měsíčně částka 7 373 Kč na běžné výdaje (s výjimkou bydlení), má soud za to, že měsíční splátka ve výši 1 000 Kč je v jeho silách. Pro úplnost soud zdůrazňuje, že v této souvislosti není zájem žalobkyně jakkoli relevantní (např. oproti úpravě , ). Ve vztahu k poskytovateli úvěru jde totiž o soukromoprávní sankci (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , bod 16) a jediným zákonným kritériem pro určení splátek jsou možnosti spotřebitele. Nic víc (ani úrok z prodlení, viz bod 46 výše) žalobkyni nenáleží. Měsíční splátky jsou splatné vždy do dvacátého dne kalendářního měsíce (mzda je totiž žalovanému vyplácena okolo poloviny měsíce), přičemž první splátka je splatná po nabytí právní moci tohoto rozsudku.

66. Jelikož soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že je (nová) smlouva o úvěru neplatná, žalobkyni přiznal pouze nárok v části odpovídající poskytnuté (a nesplacené) jistině. Ve zbylém rozsahu (pokud jde o částku 275 350 Kč, úrok ve výši 146 463 Kč, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 219 800 Kč od datum do zaplacení a 0,1 % denně z částky 162 288 Kč od datum do zaplacení, a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 800 Kč) žalobu zamítl.

67. Pro úplnost soud dodává, že provedl i další žalobkyní označené důkazy (viz protokoly z jednání z datum na čl. 122 spisu a z datum na čl. 168 spisu), neučinil z nich však žádná skutková zjištění.

68. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek ve výši 21 143 Kč (viz spisu). Správně mělo být zaplaceno 15 252 Kč. Základ poplatku ( , o soudních poplatcích) v projednávané věci totiž netvoří úrok ve výši 146 463 Kč (viz též bod 4.9. smlouvy o úvěru) a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 800 Kč (viz též bod 5.4. smlouvy o úvěru), neboť jde o příslušenství, které není samostatným předmětem řízení. Přeplatek tedy činí 5 891 Kč. Tato částka bude žalobkyni vrácena ve lhůtě 30 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozsudku ( zákona o soudních poplatcích) k rukám jejího zástupce.

69. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 a § 142 odst. 2. Žalobkyně uspěla pouze v menším rozsahu. Žalovanému, který uspěl ve větší míře, však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu v Českých Budějovicích.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, může se oprávněná domáhat svého práva podáním návrhu na výkon rozhodnutí (exekuci).

Změní-li se možnosti žalovaného, může soud na návrh některého z účastníků dobu určenou výrokem I. tohoto rozsudku změnit (§ 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru).