Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
34 C 70/2023-34
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Oldřichem Krkoškou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 98 453,73 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 24 037 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 24 037 Kč od 25. 4. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do zaplacení částky 74 416,73 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 60 652,03 Kč od 31. 1. 2020 do 24. 4. 2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 36 615,03 Kč od 25. 4. 2023 do zaplacení, a úroku ve výši 14,61 % ročně z částky 47 802,03 Kč od 31. 1. 2020 do zaplacení se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 24 037 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 24 037 Kč od 25. 4. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Co do zaplacení částky 74 416,73 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 60 652,03 Kč od 31. 1. 2020 do 24. 4. 2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 36 615,03 Kč od 25. 4. 2023 do zaplacení, a úroku ve výši 14,61 % ročně z částky 47 802,03 Kč od 31. 1. 2020 do zaplacení se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 98 453,73 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že společnost právnická osoba (dříve pod názvem právnická osoba anebo právnická osoba anebo právnická osoba anebo právnická osoba), se sídlem adresa, IČO (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dne 5. 7. 2017 smlouvu o úvěru číslo (dále jen„ Smlouva“) na částku 85 449 Kč. Žalovaný se zavázal předchůdkyni žalobkyně tento spotřebitelský úvěr spolu s úrokem za poskytnuté prostředky splatit formou 48 pravidelných měsíčních splátek, každé ve výši 2 362 Kč. Žalovaný však své závazky ze Smlouvy neplnil řádně a včas, pročež předchůdkyně žalobkyně od Smlouvy odstoupila a úvěr zesplatnila ke dni 30. 1. 2020. Předmětem žaloby je nesplacená jistina ve výši 47 802,03 Kč, poplatky ve výši 12 850 Kč, smluvní pokuta ve výši 37 801,70 Kč, úrok ve výši 14,61 % ročně z částky 47 802,03 Kč od 31. 1. 2020 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 60 652,03 Kč, což je dlužná jistina 47 802,03 Kč a dlužné poplatky a smluvní pokuty ve výši 12 850 Kč, od 31. 1. 2020 do zaplacení. Předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 5. 2022 s účinnosti ke dni 24. 5. 2022 O postoupení pohledávek z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni byl žalovaný vyrozuměn dopisem. I přes upomínku žalobkyně žalovaný svůj dluh nezaplatil.
2. Soud nařídil ve věci jednání na den 23. 6. 2023. Zástupce žalobkyně se jednání zúčastnil, žalovaný se nedostavil bez omluvy.
3. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:
4. Ze Smlouvy soud zjistil, že tuto žalovaný uzavřel s předchůdkyní žalobkyně dne 5. 7. 2017. Na základě Smlouvy se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 85 449 Kč, který se žalovaný zavázal předchůdkyni žalobkyně uhradit spolu s úrokem ve výši 14,61 % ročně, RPSN 15,7 %, a to celkem ve 48 měsíčních splátkách ve výši 2 362 Kč. Finanční prostředky byly poskytnuty právnická osoba, a.s.. Úvěr byl použit na částečnou úhradu kupní ceny vozidla příjmení jméno. Celkové částka uhrazená žalovaným měla být 113 376 Kč.
5. Ze splátkového kalendáře soud zjistil, že jednotlivé splátky dle Smlouvy měly být ve výši 2 362 Kč a úvěr měl být splacen v 48 splátkách.
6. Z odstoupení od smlouvy soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně odstoupila dopisem ze dne 21. 1. 2020 od Smlouvy pro její porušení.
7. Z výsledného vyúčtování po ukončení úvěrové smlouvy soud zjistil, že žalovaný měl dlužit ze Smlouvy předchůdkyni žalobkyně ke dni 30. 1. 2020 částku 50 263,63 Kč. Z tohoto vyúčtování je také patrné, že žalovaný měl uhradit předchůdkyni žalobkyně celkem 26 splátek.
8. Z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně oznámila dopisem ze dne 31. 5. 2022 žalovanému, že svou pohledávku postoupila na žalobkyni.
9. Z podacího lístku ze dne 7. 6. 2022 soud zjistil, že žalovanému byla žalobkyni zaslána zásilka. S ohledem na komunikaci založenou do spisu se jednalo o oznámení o postoupení pohledávek.
10. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že dne 31. 8. 2022 žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě částky 132 671,37 Kč představující nároky uplatněné v tomto řízení.
11. Z podacího lístku ze dne 31. 8. 2022 soud zjistil, že žalobkyně odeslala tento den žalovanému předžalobní upomínku.
12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně postoupila dne 23. 5. 2022 své pohledávky za žalovaným na žalobkyni.
13. Z přílohy číslo ke smlouvě o postoupení pohledávek soud zjistil, že v této příloze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 5. 2022 je uvedena i pohledávka za žalovaným uplatněná v tomto řízení.
14. Z dohody ke smlouvě o postoupení pohledávek soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně blíže specifikovaly způsob úhrady ceny za postoupení pohledávek.
15. Z potvrzení o úhradě úplaty za postoupení pohledávek soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně sjednaly konkrétní podmínky úhrady kupní ceny za postupované pohledávky.
16. Ze sdělení právnická osoba soud zjistil, že žalovaný měl být svobodný, bydlet ve vlastním domě, bez vyživovacích povinností. Měl být zaměstnán na dobu neurčitou jako řidič a v době žádosti měl závazky s měsíční splátkou 194 Kč. Předchůdkyně žalobkyně měla provést lustraci v databázi Ministerstva vnitra ČR, registrech dlužníků, insolvenčním rejstříku, ověření u zaměstnavatele, kontrolu black listu a kontrolu vozidla z hlediska ceny, vhodnosti zajištění. V rámci kalkulace úvěruschopnosti měla předchůdkyně žalobkyně vycházet i ze tvrzeného širokého spektra statistických údajů založených na historických zkušenostech společností koncernu jméno.
17. Z matričního listu klienta soud zjistil, že žalovaný měl být zaměstnán u právnická osoba s.r.o. jako kvalifikovaný řidič, na dobu neurčitou od 1. 7. 2016. Jeho čistý měsíční příjem měl být 16 000 Kč, měsíční čistý příjem manželů měl být 35 000 Kč.
18. Zbylé listin y založené žalobkyní do spisu soud jako důkaz neprovedl, protože by jejich provedení bylo pro rozhodnutí ve věci nadbytečné.
19. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav:
20. Dne 5. 7. 2017 byla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena Smlouva, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr – spotřebitelský úvěr ve výši 85 449 Kč. Daný úvěr poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému bezhotovostním převodem na účet právnická osoba, a.s. Úvěr byl použit na částečnou úhradu kupní ceny vozidla příjmení jméno. Žalovaný se opak zavázal poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet formou 48 pravidelných měsíčních splátek ve výši 2 362 Kč. Žalovaný se zavázal předchůdkyni žalobkyně poskytnuté prostředky vrátit spolu s úrokem za půjčené prostředky ve výši 14,61 % ročně, celkem tedy 113 376 Kč. Žalovaný uhradil dle Smlouvy 26 splátek, celkem tedy 61 412 Kč.
21. Žalobkyně sice v doplnění žaloby ze dne 29. 3. 2023 tvrdí, že předchůdkyně žalobkyně dostatečně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, avšak k tomuto svému tvrzení nedoložila žádnou relevantní dokumentaci. Žalobkyně sice uvádí, že žalovaný deklaroval svůj čistý měsíční příjem 16 000 Kč, avšak tato tvrzení ničím nepodložila. Stejně tak není zřejmé, jak předchůdkyně žalobkyně ověřila výdajovou stránku žalovaného. Předchůdkyně žalobkyně sice identifikovala další spotřebitelský úvěr, které měl žalovaný u předchůdkyně žalobkyně, avšak není nic zřejmé o jeho nákladech na bydlení, energie, služby, jídlo, dopravu atd. Vycházet přitom pouze ze tvrzeného širokého spektra statistických údajů založených na historických zkušenostech společností koncernu jméno považuje soud za nedostatečné, protože takový postup nemůže zohlednit individuální hlediska daného žadatele o úvěr, tedy žalovaného. Na ústním jednání byla zástupkyně žalobkyně vyzvána k doplnění tvrzení o to, jak byla úvěruschopnost zkoumána. Tato však odkázala pouze na předešlá podání v řízení. Soud tak shledal posouzení úvěruschopnosti žalovaného předchůdkyní žalobkyně jako nedostatečné. Předchůdkyni žalobkyně přitom nic nebránilo v tom si od žalovaného vyžádat např. výpisy z účtů, z nichž by bylo velmi lehce zjistitelné, kolik činí jeho skutečný měsíční příjem a kolik činí jeho skutečné měsíční náklady. Z předložených důkazů tedy nevyplývá, že by předchůdkyně žalobkyně vycházela ze všech nezbytných dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné. Předchůdkyně žalobkyně převedla své pohledávky za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 5. 2022. Žalovaný byl o postoupení pohledávek na žalobkyni informován dopisem ze dne 31. 5. 2022. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovaného dopisem ze dne 31. 8. 2022 k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně.
22. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , účinný od 1. 1. 2014 („o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
23. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
24. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
25. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1,
26. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
27. Dle § 49 odst. 1 a odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. do vlastních rukou se doručují písemnosti, u nichž tak stanoví zákon nebo nařídí-li tak soud. Nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže soud i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti do schránky. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesílajícímu soudu a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce soudu.
28. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
29. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
30. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
31. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný měli v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Předchůdkyně žalobkyně na základě tohoto poskytla žalované finanční prostředky ve výši 85 449 Kč. Žalovaný úvěr nesplatil řádně a včas. Předchůdkyně žalobkyně však při uzavírání Smlouvy dle názoru soudu nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, čímž porušila ust. § 86 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je Smlouva dle § 87 odst. 1 ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z.
32. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006 ), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015 ), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18 ) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU číslo a nález FA/SR/SU číslo - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany předchůdkyně žalobkyně, jako poskytovatele úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU. O této skutečnosti vypovídá zejména fakt, že ačkoliv předchůdkyně žalobkyně očividně vycházela pouze z ničím nepodložených tvrzení žalovaného, a ve vztahu k výdajové stránce jeho finanční situace použila svá blíže neurčená statistická data založená na historických zkušenostech společností koncernu jméno. Předchůdkyně žalobkyně si tak měla vyžádat další doklady, např. výpisy SIPO nebo výpisy z bankovního účtu žalovaného, na jejichž základě by mohla jí předpokládané skutečnosti verifikovat.
33. Předchůdkyní žalobkyně skutečně poskytnutou částku ve výši 85 449 Kč původně z důvodu poskytnutí spotřebitelského úvěru, je tak třeba považovat za bezdůvodné obohacení žalovaného, když bylo plněno na základě neplatného právního důvodu. V takovém případě je žalovaný povinen obdržené plnění dle § 2991 odst. 1 a odst. 2 o.z. vrátit žalobkyni, což do podání žaloby učinil jen v rozsahu 61 412 Kč, jak vyplývá ze skutečnosti, že žalovaný uhradil 26 splátek. Ke dni vydání tohoto rozsudku tak trvá u žalovaného bezdůvodné obohacení v rozsahu 24 037 Kč. Vzhledem k neplatnosti Smlouvy jako celku se neuplatní ani její ujednání o době, do kdy měly být poskytnuté prostředky vráceny žalovaným žalobkyni, ani ujednání o úrocích, poplatcích, smluvních pokutách a dodatečných službách. Ve vztahu k dluhu z bezdůvodného obohacení se tak tento stal splatným po doručení žaloby žalovanému soudem, to při použití ustanovení § 49 odst. 1 a odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. dne 24. 4. 2023. Nejpozději dne 25. 4. 2023 se tak žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1968 o.z. V otázce sazby těchto úroků z prodlení se uplatní ust. § 1970 o.z., kdy její výše je určena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. s přihlédnutím k výši požadované v žalobě. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána dle § 1879 o.z. na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 5. 2022 mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní.
34. V návaznosti na výše uvedené soud vyhověl žalobě v rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I., v ostatním žalobu ve výroku II. zamítl.
35. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalobkyně byla v řízení úspěšná v částce 24 037 Kč s příslušenstvím dle výroku I. Žalovaný měl úspěch v rozsahu 74 416,73 Kč s příslušenstvím dle výroku II. Z výše uvedeného vyplývá, že žalovaný by měl mít právo na náhradu svých nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že však žalovanému žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
36. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.