Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 C 15/2023-70

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem JUDr. Romanem Hlaváčem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 116 090 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 66 174 Kč s 9,75% úrokem z prodlení p.a. z částky 66 174 Kč od 30. 5. 2019 do zaplacení, a to vše do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 15 914 Kč s 9,75% úrokem z prodlení p.a. z částky 15 914 Kč od 30. 5. 2019 do zaplacení, částku 34 002 Kč a úrok ve výši 62,47 % p.a z částky 69 817,85 Kč od 30. 5. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 275 472 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 66 174 Kč s 9,75% úrokem z prodlení p.a. z částky 66 174 Kč od 30. 5. 2019 do zaplacení, a to vše do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 15 914 Kč s 9,75% úrokem z prodlení p.a. z částky 15 914 Kč od 30. 5. 2019 do zaplacení, částku 34 002 Kč a úrok ve výši 62,47 % p.a z částky 69 817,85 Kč od 30. 5. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 275 472 Kč, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobou doručenou soudu dne 7. 3. 2023 se domáhala žalobkyně na žalovaném zaplacení částky 116 090 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi ní a žalovaným byla dne 28. 1. 2019 uzavřena Smlouva o úvěru číslo (dále také jako úvěrová smlouva), na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v celkové výši 70 000 Kč, který žalovaný čerpal v plné výši. Žalovaný se zavázal splácet čerpaný úvěr spolu se sjednaným úrokem a poplatky v pravidelných 60 měsíčních splátkách po 3 826 Kč splatných vždy k 24. dni příslušného měsíce počínaje dnem 24. 2. 2019. Žalovaný však v rozporu s úvěrovou smlouvou nehradil splátky řádně a včas a dostal se do prodlení s úhradou splátek úvěru, když uhradil pouze 1 splátku po 3 826 Kč, a proto žalobkyně zesplatnila úvěr spolu s příslušenstvím ke dni 28. 5. 2019 s tím, že k tomuto datu přirostly k nesplacené jistině i splatné úroky a nová jistina tak činila částku 80 690,49 Kč. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátek úvěru věřitel požadoval dle čl. 6. úvěrové smlouvy úhradu smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, s jejímž splácením se žalovaný dostal do prodlení více než 30 dnů, a dále dle čl. 6. úvěrové smlouvy rovněž úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru. Žalovanému byla naúčtována smluvní pokuta v částce 34 002 Kč ode dne 30. 5. 2019 do dne vyhotovení žaloby. Po zesplatnění úvěru žalovaný na dluh neuhradil ničeho. Ke dni podání žaloby činila pohledávka na jistině úvěru částku 80 690,49 Kč, na paušalizovaných nákladech vzniklých v souvislosti s prodlením částku 400 Kč, na smluvních pokutách částku 998 Kč a 32 004 Kč.

2. Žalovaný se k věci nijak nevyjádřil.

3. Soud ve věci provedl dokazování sdělením podstatného obsahu listin, a to smlouvy o úvěru, OP žalovaného, výpisu z účtu, hodnocení klienta, předsmluvního formuláře, výzvy z 27. 5. 2019 a 24. 4. 2019, dodejky na čl. 18, oznámení na čl. 19, karta klienta, předžalobní výzvy včetně podacího archu, oznámení o schválení úvěru, splátkového kalendáře, vyjádření znalce, výpisu z registru SOLUS a NRKI, dokladu o vyplacení úvěru, prohlášení klienta a oznámení ČSSZ.

4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav:

5. Z předsmluvního formuláře, smlouvy o úvěru číslo ze dne 28. 1. 2019 a Oznámení o schválení úvěru ze dne 29. 1. 2019 soud zjistil, že se žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný dohodli na poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 70 000 Kč. Použití úvěru nebylo účelově vázáno. Žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr v 60 měsíčních splátkách ve výši 3 826 Kč splatných vždy k 24. dni kalendářního měsíce počínaje dnem 24. 2. 2019 Poslední splátka byla dle splátkového kalendáře splatná dne 24. 1. 2024. Byla sjednána 83,85 % roční úroková sazba, 84,79 % roční procentní sazba nákladů na úvěr a také poplatky za úkony a náhrada účelně vynaložených nákladů, které vzniknou v případě předčasného splacení nebo v případě prodlení s úhradou dluhu (část A) úvěrové smlouvy). Žalovaný souhlasil s tím, že je žalobkyně oprávněna automaticky zesplatnit úvěr, tj. prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný, včetně všech úroků za poskytnutí úvěru přirostlých ke dni zesplatnění úvěru, všech smluvních pokut a všech náhrad nákladů, a požadovat splacení celého úvěru, jestliže je klient v prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části delší než 65 dní (část B) bod 6.. úvěrové smlouvy), a dále s tím, že ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a všechny dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění stávají součástí nové jistiny úvěru; novou jistinu úvěru je klient povinen zaplatit poskytovateli nejpozději v den zesplatnění úvěru (část B) bod 6.. úvěrové smlouvy). Pro případ prodlení bylo sjednáno právo žalobkyně na úhradu účelně vynaložených nákladů v případě prodlení s úhradou splátky ve výši 200 Kč za každou splátku, ohledně níž je klient v prodlení delší než 15 dnů a na smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, ohledně níž je klient v prodlení delší než 30 dní, a smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěry za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po zesplatnění úvěru až do úplného zaplacení (část B) bod 6. úvěrové smlouvy). Úrok za poskytnutí úvěru byl sjednán od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru; úrok byl sjednán i po zesplatnění úvěru dle části B) bodu 6.. úvěrové smlouvy, když poté přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru (vzniklé dle části B) bodu 6.. úvěrové smlouvy), a to až do doby její úplné úhrady. Poskytovatel bude úrok přirostlý po zesplatnění úvěru uplatňovat v roční nominální úrokové sazbě odpovídající sjednané roční efektivní úrokové míře (zápůjční úrokové sazbě úvěru), když při výpočtu tohoto úroku se bude brát v potaz přesný počet dnů, za který je tento úrok uplatňován. Smluvní strany se dohodly, že poskytovatel je oprávněn na úrocích za poskytnutí úvěru, které přirostou, po zesplatnění úvěru, požadovat částku v maximální souhrnné výši 229 560 Kč, když tato částka odpovídá 120 % celkové částky, kterou má klient zaplatit (část B) bod 2.. úvěrové smlouvy). Z dokladu o vyplacení úvěru ze dne 28. 1. 2019 soud zjistil, že platba ve výši 70 000 Kč pod variabilním symbolem variabilní symbol byla tohoto dne vyplacena žalobkyní ve prospěch bankovního účtu žalovaného č. ú. bankovní účet uvedeného v úvěrové smlouvě. Ze skutkových tvrzení žalobkyně vzal soud za zjištěno, že žalovaný uhradil 1 splátku po 3 826 Kč. Z oznámení o zesplatnění ze dne 28. 5. 2019 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru spolu s úrokem za poskytnutí úvěru přirostlým ke dni zesplatnění, spolu se smluvní pokutou a spolu s náhradou nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením, vyzvala jej k úhradě celého úvěru spolu s příslušenstvím, smluvní pokutou a náklady ve výši 82 088 Kč, poskytla mu dodatečnou lhůtu k úhradě 10 dní a upozornila jej, že v případě neuhrazení dluhu bude nucen přistoupit k vymáhání své pohledávky v soudním řízení. Z karty klienta a hodnocení klienta soud zjistil, že žalobkyně hodnotila bonitu žalovaného jako klienta podle jeho příjmů, výdajů, volných zdrojů a prohlášení klienta o příjmech. Žalovaný uvedl, že pobírá důchod v částce 15 294 Kč měsíčně, výdaje v částce 3 410 Kč měsíčně (životní minimum), výdaje na druhou osobu v domácnosti v částce 2560 Kč, výdaje na děti v částce 0 Kč, výdaje spoření v částce 0 Kč, výdaje na splátky úvěrů, zápůjček, leasingu, hypotéky apod. v částce 0 Kč, výdaje na splátky závazků u žalobkyně v částce 0 Kč, výdaje na bydlení (nájemné, inkaso) v částce 2 500 Kč měsíčně (bydlení vlastní), výdaje ostatní (doprava, kurzy, záliby apod.) v částce 500 Kč, celkové výdaje činí částku 8 970 Kč měsíčně, rezerva na výdaje činí částku 500 Kč měsíčně, a dále žalovaný prohlásil, že neočekává v blízké budoucnosti změny v příjmech nebo výdajích, neplánuje nebo neočekává svůj odchod do důchodu či jiné relevantní události mající dopad do poklesu příjmů anebo nárůstu výdajů, nemá pochybnosti o dostatečnosti svých příjmů pro splácení úvěru, aniž by došlo k jeho nepřiměřenému strádání nebo předlužení. Žalovaný dále uvedl, že je ženatý. Z výpisu SOLUS a NRKI soud zjistil, že zde žalovaný nemá záznam. Z výpisu z účtu žalovaného u právnická osoba soud zjistil, že na začátku měsíce prosince 2018 čil zůstatek na účtu 20 810,61 Kč a na konci měsíce 1 462,78 Kč. Pohyby na účtu jsou anonymizovány. Z oznámení ČSSZ ze dne 4. 1. 2019 soud zjistil, že od ledna činil starobní důchod žalovaného 15 294 Kč. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry.

6. Podle , (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

10. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl- li závazek zrušen.

12. Podle ust. a 2 věty první , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).

13. Podle ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

14. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen zčásti. Žalobkyně prokázala, že na základě uzavřené smlouvy poslala žalovanému na jeho účet částku 70 000 Kč. Žalovaný tuto skutečnost ani nijak nerozporoval. Soud však má za to, že smlouvu o úvěru je nutno hodnotit jako neplatnou, neboť žalobkyně ani přes poučení soudu dostatečně neprokázala, že by jako poskytovatel úvěru při uzavírání smlouvy o úvěru prověřovala s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ) schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet. Žalobkyně si sice vyžádala doklad o výši příjmu (důchodu) žalovaného, ale blížeji nezkoumala výdajovou stránku žalovaného. Žalobkyně vzhledem k osobním poměrům žalovaného, k jeho životní situaci, rodinnému stavu, počtu osob v domácnosti a typu bydlení stanovila další výdaje žalovaného dle ekonomického modelu (paušální vyčíslení výdajů – životní minimum) částkou 3 410 Kč měsíčně. Soud na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že žalobkyně jako profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel nebankovních úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Závěr o majetkových a osobních poměrech spotřebitele, jakožto podklad pro posouzení schopnosti splácet úvěr, není možno dovodit pouze na základě zjištění o příjmech podávajících se z potvrzení ČSSZ. Z přiloženého výpisu z bankovního účtu žalovaného nelze nic dalšího zjistit, neboť pohyby na účtu jsou zakryté, takže z něj není zřejmé, zda žalovaný splácí nějaké splátky půjček nebo úvěrů nebo zda mu byly poukázány nějaké finanční prostředky z jiných půjček či úvěrů,popř. jaké má další pravidelné výdaje. V rámci posouzení výdajové stránky žalovaného vyšla žalobkyně pouze z prohlášení žalovaného, aniž by si tyto údaje ověřila, nezkoumala náklady na bydlení, ani netrvala na doložení výše nákladů na bydlení, nezkoumala náklady na léky nebo jiné výdaje, nezkoumala, zda žalovaný splácí jiné úvěry nebo zápůjčky a jaká je výše měsíčních splátek. Žalobkyně zcela nedostatečně zkoumala a prověřovala zejména otázku výdajů žalovaného, vycházela z matematických propočtů, resp. pomocných parametrů (paušální vyčíslení výdajů – životní minimum) a údajů o výdajích poskytnutých samotným žalovaným, jevících se jako velmi nevěrohodné a neodpovídající potřebám reálného života, zejména pokud jde o náklady na bydlení ve výši 2 500 Kč měsíčně, přičemž není patrné, zda jsou v této částce zahrnuty i energie a služby, čímž nesplnila povinnost s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Soud proto dospěl k závěru o neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ZoSÚ ve spojení s  (dále jen o. z.). Jelikož jde o neplatnost absolutní, soud k ní musí přihlížet z úřední povinnosti. Soud odkazuje na ustálenou judikaturu Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci ZoSÚ ve spojení s  o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení - ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C -243/08, EU:C: 2009, bod 32, ke směrnici Rady 85/577 EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C -227/08, EU:C: 2009, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C -32/12, EU:C: 2013, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vztáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C -497/13, EU:C: 2015, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C -429/05, EU:C: 2007, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. , bod 41). O správnosti výše uvedených závěrů nemohou být jakékoliv důvodné pochybnosti, a to zejména s ohledem na jednoznačné závěry aktuálního rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18. V této věci položil předběžnou otázku Okresní soud v Ostravě a dotazoval se na výklad článků 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ve vazbě na vnitrostátní právo, konkrétně ZoSÚ, který formuluje neplatnost smlouvy jako relativní. V tomto rozsudku Soudní dvůr jednoznačně dovodil, že články 8 a 23 směrnice č. 2008/48/ES musí být jednoznačně vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v  směrnice, tj. k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil z toho příslušné důsledky. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ZoSÚ ve spojení s  přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu ( ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Následkem neplatnosti smlouvy o úvěru je pak povinnost stran neplatné smlouvy vzájemný vztah vypořádat v režimu ust. o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Soud rovněž odkazuje na obdobná rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 9. 2020, č. j. -163, či ze dne 7. 1. 2021, č. j. -166, v nichž vystupuje jako věřitel tatáž žalobkyně, proto jsou jí tyto právní závěry již nepochybně dobře známy.

15. Soud proto žalovaného zavázal vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu mezi žalovanému prokazatelně vyplacenou jistinou 70 000 Kč a žalovaným dosud zaplacenou částkou 3 826 Kč, což činí částku 66 174 Kč. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru jsou pak neplatná i ujednání o smluvních úrocích a vedlejší ujednání smlouvy o paušalizovaných nákladech vzniklých v souvislosti s prodlením a o smluvních pokutách. Ve zbytku požadovaného nároku, tedy co do požadavku na zaplacení částky 15 914 Kč s 9,75% úrokem z prodlení p.a. z částky 15 914 Kč od 30. 5. 2019 do zaplacení, částku 34 002 Kč a úrok ve výši 62,47 % p.a z částky 69 817,85 Kč od 30. 5. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 275 472 Kč, proto soud žalobu z výše uvedených důvodu pro neplatnost smlouvy a ujednání ohledně těchto dalších nároků zamítnul. Soud žalobkyni přiznal zákonné úroky z prodlení z jistiny 66 174 Kč ode dne následujícího po dni, kdy dle výzvy žalobkyně mělo dojít k zesplatnění úvěru, tedy od 29. 5. 2019, neboť má soud za to, že lze zesplatňující dopis z 28. 5. 2019 brát i jako výzvu k vydání bezdůvodného obohacení a zde uvedený termín brát i jako lhůtu pro vrácení bezdůvodného obohacení. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. tak, že soud zavázal žalovaného zaplatit dlužnou pohledávku do tří dnů od právní moci rozsudku.

16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. , dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud pro účely rozhodnutí o nákladech řízení kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku, tedy ke dni 12. 6. 2023, příslušenství žalované pohledávky (viz též rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 5. 2023, č.j. -98). Ke dni rozhodnutí soudu tak činí částka přiznaná žalobkyni celkem 92 247,01 Kč (66 174 Kč jistina + 26 073,01 Kč úroky z prodlení kapitalizované ke 12. 6. 2023), zamítnutá částka 232 439,48 Kč (15 914 Kč jistina a poplatky + 34 002 Kč smluvní pokuta + 6 270,23 Kč 9,75% úrok z prodlení p.a. z částky 15 914 Kč od 30. 5. 2019 do 12. 6. 2023 + 176 253,25 Kč úrok ve výši 62,47 % p.a z částky 69 817,85 Kč od 30.05.2019 do zaplacení do 12. 6. 2023). V daném řízení tedy byl převážně úspěšný žalovaný, a měl by proto právo na náhradu poměrné části vynaložených nákladů. Protože však žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl o nákladech řízení tak, že je žádnému z účastníků nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do patnácti dnů následujících po dni jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, písemně, ve dvou vyhotoveních.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí (exekuce).