Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
28 C 82/2023-45
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Renátou Pešlovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro 24 309 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 17 019 Kč, s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně za dobu od 12. 12. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 7 290 Kč, co do zákonného úroku z prodlení z částky 7 290 Kč za dobu od 12. 12. 2022 do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 970 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 17 019 Kč, s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně za dobu od 12. 12. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá co do částky 7 290 Kč, co do zákonného úroku z prodlení z částky 7 290 Kč za dobu od 12. 12. 2022 do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 970 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci rozsudku.</b>
1. Žalobou doručenou soudu dne 11. 1. 2023 se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 24 309 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne 15. 4. 2022 uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které byla žalované na její účet poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala k úhradě celé dlužné částky a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 660 Kč. Dále byly sjednány také další volitelné služby za následující poplatky: poplatek za expres výplatu ve výši 199.00 Kč; poplatek za tzv. bezpečnou splátku ve výši 99.00 Kč, který se hradí měsíčně po celou dobu trvání smlouvy; poplatek za SMS servis ve výši 49.00 Kč, poplatek se hradí měsíčně po celou dobu trvání smlouvy. Úvěr společně s poplatky byl splatný do 30 dnů od poskytnutí, za poskytnutí se rozumí den, kdy byla schválená výše úvěru odeslána na účet žalované. Žalovaná si opakovaně prodloužila splatnost úvěru o 30 dní tzv. korunovým odkladem, za toto prodloužení byla povinna uhradit poplatek ve výši 1 980 Kč, a dále si prodloužila splatnost úvěru o 30 dní tzv. desetiprocentním odkladem, za které byla povinna uhradit poplatek ve výši 980 Kč. S ohledem na výše uvedené, eviduje žalobce ke dni sepsání žalobního návrhu za žalovanou pohledávku ve výši 24 309 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 19 999 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 660 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatků za SMS servis v celkové výši 196 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti„ korunovým odkladem“ v celkové výši 979 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti desetiprocentním odkladem v celkové výši 980 Kč, účelně vynaložených nákladů v celkové výši 300 Kč, smluvních pokut v celkové výši 600 Kč. Protože se žalovaná dostala do prodlení s úhradou úvěru, byla vyzvána k zaplacení celého úvěru včetně smluvní pokuty. Žalovaná na veškeré závazky dle smlouvy uhradila celkem 2 981 Kč.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, při jednání žalovaná uvedla, že jí částka 20 000 Kč poskytnuta byla. Úvěr v době jeho splatnosti byla schopna splácet, měla dostatečný příjem. Neví, kolik žalobkyni uhradila.
3. V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, soud věc projednal a rozhodl na jednání konaném v omluvené nepřítomnosti žalobkyně, která svou neúčast na jednání omluvila a souhlasila s tím, aby soud věc projednal a rozhodl bez její osobní účasti.
4. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující dílčí skutková zjištění.
5. Z úvěrové smlouvy označené ID žádosti číslo – ID klienta číslo, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, fotografie občanského průkazu žalované, soud zjistil, že ve smlouvě se žalobkyně zavazuje poskytnout žalované hotovostní bezúčelový úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavazuje zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru a ověřovací poplatek a uhradit celkovou částku (bez doplňkových služeb) 20 660 Kč do 15. 5. 2022, ve smlouvě je sjednán poplatek za korunový odklad, poplatek za doplňkovou službu a SMS servis, povinnost žalované pro případ neuhrazení úvěru v den jeho splatnosti, účelně vynaložené náklady, smluvní pokutu ve výši 10 % z jistiny úvěru a úrok z prodlení. Další poplatky jsou uvedeny v sazebníku poplatků. Údaje ve smlouvě identifikující žalované jsou shodné s občanským průkazem žalované, dle formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru žalobkyně provádí ověření vlastníka účtu, na který má být poskytnut úvěr, a to tak, že žadatel o úvěr pošle žalobkyni ověřovací poplatek, nebo doloží výpis z bankovního účtu, na který chce peníze poslat anebo pošle snímek obrazovky (printscreen) z internetového bankovnictví. V případě ověření prostřednictvím ověřovacího poplatku, zašle žalovaná z účtu, na nějž má být poskytnut úvěr, na účet žalobkyně ověřovací poplatek, výše poplatku a bankovní účet je uveden ve smlouvě, dle potvrzení vyhotoveného žalobkyní byla na účet č. bankovní účet (což je účet ve smlouvě uvedený jako účet pro úhradu ověřovacího poplatku) dne 16. 5. 2022 připsána platba ověřovacího poplatku ve výši 1 Kč z účtu bankovní účet jehož vlastníkem byl žalovaná. Z potvrzení o provedené platbě ThePay.cz a opisu výpisu proplacení smlouvy, ve spojení s výše uvedeným obsahem smlouvy, soud dospěl k závěru, že žalobkyně na základě smlouvy ze dne 15. 4. 2022„ Úvěrová smlouva ID žádosti číslo – ID klienta číslo“, poskytla žalované na ve smlouvě uvedený účet č. bankovní účet, platbou ze dne 15. 4. 2022, částku 20 000 Kč.
6. Dle výpisu čerpání, splátek a úhrad žalovaná na pohledávky ze smlouvy uhradila celkem 2 981 Kč.
7. Žalobkyně má v obchodním rejstříku jako předmět podnikání zapsáno mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (zjištěno z výpisu z obchodního rejstříku).
8. K prokázání tvrzení, že žalobkyně s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy, žalobkyně předložila potvrzení o provedení ověření bonity klienta vyhotoveného samotnou žalobkyní (vydáno vedoucím sekce oddělení rizik), ze kterého soud zjistil, že žalobkyně při výpočtu schopnosti splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr žalobkyně vyšla z toho, že příjem žalované je ve výši 35 000 Kč, a další příjem domácnosti ve výši 20 000 Kč, splátky jiným společnostem činní 9 978 Kč, splátky v rámci anonymizována dvě slova činní 0 Kč, minimální výdaje na bydlení 8 510 Kč, životní minimum členů domácnosti 7 440 Kč, měsíční výdaje domácnosti uvedené klientem 12 000 Kč, výše splátky schváleného úvěru 21 007 Kč. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že žalobkyně prověřila žalovanou v nebankovním registru (NRKI) a měla při uzavření smlouvy informaci o tom, že žalovaná v době od července 2021 žádala o 25 spotřebitelských úvěrů, z toho 15 bylo odmítnuto a 10 odvoláno, má 4 existující závazky a 24 ukončených.
9. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu výzvou ze dne 11. 11. 2022 ve lhůtě do 30 dnů od sepsání výzvy. Dle poštovního podacího archu byla výzva odeslána žalované dne 14. 11. 2022.
10. Uvedená dílčí skutková zjištění jsou závěrem o skutkovém stavu.
11. Po právním vyhodnocení věci, s ohledem na shora uvedená skutková zjištění, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části nároku. Žalobkyně zakládala nároky uplatněné žalobou na ujednání smlouvy, která je ve smyslu § 2 odst. 1 č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZoSÚ“), smlouvou o spotřebitelském úvěru a na smlouvu tak dopadá regulace stanovená tímto zákonem, neboť žalovaná uzavírala smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), když jednala mimo rámec své podnikatelské činnosti, a žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a předmětem smlouvy je peněžitá zápůjčka (žalobkyně poskytla na základě předmětné smlouvy žalované finanční prostředky a žalovaná se je zavázala spolu s poplatkem žalobkyni vrátit ve sjednané lhůtě). Na žalobkyni jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). Při výkonu této činnosti je pak poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí, jak jí obecně definuje zákon č. 634/1992 Sb., zákon o ochraně spotřebitele, v § 2 odst. 1 písmene p) jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.
12. Podle § 87 odst. 1 věta prvá a třetí ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení skutečných příjmů a výdajů žadatele o úvěr, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr, a není dostačující se ohledně těchto zásadních údajů spolehnout pouze na prohlášení žadatele o úvěr, poskytovatel úvěru je musí ověřit z jiných zdrojů, uvedené vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 (dostupné na www.nssoud.cz) a návazně taktéž z nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na www.usoud.cz), v nichž soudy obsah odborné péče, definovaly v návaznosti na účel zákona jako vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také s odbornou péčí prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.
14. Žalobkyně k tomu, jak postupovala při posouzení úvěruschopnosti žalované, uvedla, že vychází z kreditního skóre žadatele o úvěr, které zajišťuje oddělení úvěrových rizik. Tímto procesem je posuzována spotřebitelova příjmová a výdajová stránka a dále jsou přezkoumávány klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. Pro tento účel je využíván statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Vyhodnocení vykonává automatizovaný systém. Pro získání informací důležitých pro vyhodnocení bonity žadatele o úvěr jsou využívány úvěrové registry SOLUS a NRKI. Žalobkyně netvrdila, že by údaje získané od žalované jakkoli ověřovala a žalovaná uvedla, že se domnívá, že podklady k ověření po ní žalovaná nepožadovala.
15. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že žalobkyně jakožto profesionál v oblasti poskytování spotřebitelských zápůjček a úvěrů nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, neboť nebyly ověřeny žalovanou deklarované údaje o jejích příjmech a výdajích. Žalobkyně zcela rezignovala na ověření zásadních údajů, skutečné výše příjmů a výdajů žalované, a při výpočtu tzv. bonity žalované, tak žalobkyně neměla k dispozici ověřené informace o příjmech a výdajích žalované, a jakýkoli výpočet z těchto údajů vycházející tak nemůže byt řádným podkladem pro posouzení úvěruschopnosti. Požadavek na prokázání právního titulu bydlení a s ním spojeného objektivního určení skutečných výdajů na bydlení (např. nájemní smlouvou, když v dané věci platby za bydlení nebyly zjevné z předloženého výpisu z účtu) není požadavkem nepřiměřeným, jdoucím nad rámec řádného výkonu odborné péče, ani požadavkem obtížně splnitelným. Povinnost poskytovatele úvěru ověřit tvrzenou výši výdajů alespoň na bydlení, neboť výdaje na bydlení jsou nutnou součástí životních nákladů a v zásadní výši v poměru k ostatním životním nákladům, nelze obcházet vytvořením modelu ze statistických dat a normativních nákladů na bydlení, a nahradit skutečné výdaje částkou dle určení poskytovatele úvěru. Navíc žalobkyně měla informace o tom, že žalovaná v době bezprostředně navazující na poskytnutí spotřebitelského úvěru ze strany žalobkyně, žádala opakovaně a mnohokrát o poskytnutí úvěru a jejím žádostem nebylo vyhoněno. Již sama tato skutečnost měla vést žalobkyni k větší obezřetnosti a pečlivějšímu zkoumání údajů uvedených žalovanou.
16. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní, o tom, že poskytovatel úvěru, posoudil úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, leží v této věci na žalobkyni. Byla to tedy žalobkyně, která byla v řízení povinna tvrdit rozhodné skutečnosti a tyto prokázat. Jelikož se nedostavila k jednání, soud jí nemohl poskytnout poučení o neúplných tvrzeních a neprokázání rozhodných skutečností ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř.
17. Soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, tedy poskytla žalované jako spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou prvou, což je dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ stíháno sankcí neplatnosti smlouvy. Soud si je vědom že zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy stanovoval ve větě druhé předmětného ustanovení, že námitku neplatnosti může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě, což vyvolávalo interpretační potíže, zda soud může k neplatnosti přihlédnout i v případech, že námitka není spotřebitelem vznesena. Tato otázka však již byla judikatorně vyřešena, a to i v návaznosti na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. března 2020, OPR- Finance s.r.o. v. GK., ve věci C -679/18, tak, že soud musí z úřední povinnosti posoudit, zda došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatelem úvěru. Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru), způsobující neplatnost právního jednání dle § 580 o.z. Soud tak vyšel z toho, že postup poskytovatele úvěru v rozporu s § 86 ZoSÚ je jednáním, které je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání a podle § 588 o. z. se k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu.
18. Je – li smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným absolutně neplatná ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ, pro porušení povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru řádně před uzavřením spotřebitelské smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, avšak současně bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla podle neplatné smlouvy žalované 20 000 Kč, vznikla žalované povinnost vrátit žalobkyni jistinu dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, jiné povinnosti jí z neplatné smlouvy nevznikly. Na tuto jistinu je pak nutno započíst to, co žalovaná již podle smlouvy žalobkyni zaplatila, což byla částka 2 981 Kč, když ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ představuje speciální úpravu povinností spotřebitele z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru k úpravě nároků z bezdůvodného obohacení dle § 2993 o. z. Soud tak došel k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 17 019 Kč jako neuhrazeného zůstatku na jistině dle smlouvy, a proto žalovanou zavázal k úhradě této částky. Soud musel současně určit i počátek splatnosti povinnosti vrátit poskytnutou jistinu, když vyšel z toho, že žalovaná byla dopisem ze dne 11. 11. 2022 vyzvána k úhradě dluhu do 30 dnů od jeho vyhotovení, proti tomu žalovaná nikterak nebrojila, naopak uvedla, že v době sjednané splatnosti zápůjčky měla dostatečný příjem k jejímu uhrazení. Lhůta k plnění stanovená v dopise uplynula dne 11. 12. 2022 a ode dne následujícího je žalovaná v prodlení, proto soud přiznal žalobkyni podle § 1970 o. z. rovněž nárok na úrok z prodlení z přiznané částky, úroky byly žalobkyni přiznány ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žaloba byla ve zbytku požadovaných nároků, zakládajících se na ujednání neplatné smlouvy (poplatky, smluvní pokuta, náklady vymáhání) jako nedůvodná zamítnuta.
19. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o. s. ř. podle poměru úspěchu stran ve věci. Při výpočtu poměru úspěchu ve věci soud zohlednil také příslušenství pohledávek stabilizované ke dni vydání rozhodnutí. Žalobkyně tak byla procesně úspěšná co do 70 % nároku, po odečtení neúspěchu od úspěchu vychází, že žalobkyně má vůči žalované právo na úhradu 40 % svých nákladů řízení, tj. 907 Kč. Jedná se o tyto účelně v řízení vynaložené náklady: a/ soudní poplatek za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu 973 Kč; b/ odměna za zastupování advokátem 600 Kč podle § 14b odst. 1 (bod 1.) a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen„ vyhláška“), za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky; c/ náhrada hotových výdajů advokáta 300 Kč za 3 úkony právní služby v paušální částce 100 Kč na jeden úkon podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky; d/ náhrada za 21% daň z přidané hodnoty 189 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Soud nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů za úkony právní služby - podání ze dne 19. 5. 2023, když tímto žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce reagovala na výzvy soudu k odstranění vad a nedostatků žaloby, přičemž od žalobce zastoupeného advokátem lze oprávněně požadovat, aby žaloba netrpěla vadami. V případě, že tomu tak není a žalobce musí žalobu opravovat či doplňovat, nelze náklady s tím spojené považovat za náklady potřebné k účelnému uplatňování práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., na náhradu nichž má procesně úspěšný účastník právo.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo nařízení exekuce.