Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
8 C 125/2023-18
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Hedvikou Lávičkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované
o zaplacení částky 25 550 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku pohledávku
ve výši 12 270 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 12 270 Kč od datum do zaplacení.
II. Žaloba o zaplacení pohledávky ve výši 13 280 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem
z prodlení ve výši 30 707,76 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 25 550 Kč
od datum do datum a od datum do zaplacení z částky 13 280 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku pohledávku ve výši 12 270 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 12 270 Kč od [datum] do zaplacení. II. Žaloba o zaplacení pohledávky ve výši 13 280 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 30 707,76 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 25 550 Kč od [datum] do [datum] a od [datum] do zaplacení z částky 13 280 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne datum domáhala vydání rozsudku, kterým bude žalovaná uznána povinnou zaplatit jí částku 25 550 Kč s příslušenstvím a nahradit žalobkyni náklady řízení. Uváděla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, sídlem adresa (dále jen„ Provident“) a žalovanou byla uzavřena smlouva o půjčce číslo
na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Společnost anonymizováno poskytla žalované uvedené peněžní prostředky v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně kromě jistiny i souhrnný poplatek ve výši 13 280 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 52 týdenních (sedmidenních) splátkách po 640 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaná řádně a včas neplnila závazky vyplývající ze smlouvy, resp. již ke dni datum porušila své závazky. Pohledávku za žalovanou postoupila právnická osoba na žalobkyni na základě smlouvy
o postoupení pohledávek ze dne datum. Do postoupení pohledávky bylo žalovanou
na předmětnou pohledávku uhrazeno 7 730 Kč. Žalobkyně tedy požadovala zaplacení dlužné částky ve výši 25 550 Kč (dlužná jistina ve výši 15 354,57 Kč a dlužná část poplatku ve výši 10 195,43 Kč), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 30 707,76 Kč a úroků z prodlení z celkové dlužné částky 25 550 Kč od datum do zaplacení s ročním úrokem ve výši repo sazby ČNB zvýšené o 7 %. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky vyzvána předžalobní výzvou, na kterou však nereagovala.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání soudu se bez omluvy nedostavila.
3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Ze smlouvy
o půjčce bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne
datum smlouvu o zápůjčce číslo na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované zápůjčku ve výši 20 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit spolu s poplatkem ve výši 13 280 Kč v 52 týdenních splátkách po 640 Kč. Ze smlouvy
o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne
datum smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla postoupena pohledávka
za žalovanou. Z oznámení o postoupení včetně dokladu o odeslání bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovanou o postoupení pohledávky dopisem ze dne
datum, který byl žalované odeslán datum. Z předžalobní výzvy včetně dokladu
o odeslání bylo prokázáno, že před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovanou k uhrazení dlužné částky.
4. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon
o spotřebitelském úvěru“).
5. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele
na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných
od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to
na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
12. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je
v prodlení.
13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku
z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
14. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
15. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce číslo ze dne datum je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit.
16. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka, (PR číslo s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soudu ČR (nález ze dne datum, sp. zn. ústavní nález), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
17. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o zápůjčce ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou, podle § 588 o. z. ve spojení s § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, z důvodu absence zkoumání úvěruschopnosti žalované, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 20 000 Kč,
na kterou žalovaná dosud uhradila částku v souhrnné výši 7 730 Kč, a proto je povinna zbylou částku ve výši 12 270 Kč žalobkyni vydat jako bezdůvodné obohacení. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z uvedené částky 12 270 Kč, a to ode dne následujícího
po doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovanou ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění).
Ve zbývajícím rozsahu úroků z prodlení požadovaných za období, kdy částka nemohla být
s ohledem na absenci výzvy k vydání bezdůvodného obohacení splatná, úroků a poplatků, které mají oporu v neplatné smlouvě, soud žalobu zamítl.
18. Při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení vycházel soud z ustanovení § 142 odst. 2 zákona
č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. o. s. ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).