Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
3 C 78/2023-67
Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Fuksem, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 15 121 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 15220,42 Kč spolu s úrokem z prodlení 15% p. a. z 15121 Kč jdoucím od 8. 3. 2023 do zaplacení
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci k rukám jeho zástupce náklady řízení ve výši 2252 Kč.
III. To vše je žalovaný povinen zaplatit do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 15220,42 Kč spolu s úrokem z prodlení 15% p. a. z 15121 Kč jdoucím od 8. 3. 2023 do zaplacení II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci k rukám jeho zástupce náklady řízení ve výši 2252 Kč. III. To vše je žalovaný povinen zaplatit do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobce podal dne 7. 3. 2023 žalobu ve věci výše rubrikované. Domáhal se splacení úvěru.
2. Žalobce tvrdil, že dne 26. 8. 2022 uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru a poskytl mu úvěr. Splnil svoji povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost dlužníka ještě před uzavřením smlouvy, když se nespolehl pouze na informace od žalovaného, ale prověřil jej i v registrech CRIBIS, SOLUS, NRKI a ISIR. Žalovaný čerpal úvěr – 10000 Kč. Nesplácel úvěr, a tak žalobce sesplatnil úvěr dohodnutým způsobem, dopisem ze dne 31. 10. 2022. Žalovaný dluží jistinu úvěru 10000 Kč, dohodnuté poplatky za poskytnutí úvěru 330 Kč, za expresní výplatu úvěru 199 Kč, za bezpečnou splátku 396 Kč a za SMS servis 196 Kč, dále náklady na vymáhání v dohodnuté výši 1030 Kč a smluvní pokutu 1500 Kč, dále úrok kapitalizovaný za dobu do 27. 1. 2022 částkou 1470 Kč a dále jdoucí dohodnutou sazbou 8,5 % p.a., úrok z prodlení kapitalizovaný za dobu do 7. 3. 2023 částkou 99,42 Kč a dále jdoucí 15% sazbou. Žalovaný nezaplatil dluh, ačkoliv byl k tomu opakovaně vyzýván. Je v prodlení se zaplacením.
3. Žalovaný se ničím nebránil.
4. Žalobce prokázal existenci smluvního vztahu se žalovaným úvěrovou smlouvou. Ze smlouvy plyne ujednání o poskytnutí úvěru, o výši úroků, dále i povinnost žalovaného splácet úvěr a oprávnění věřitele sesplatnit úvěr v případě porušení povinnosti žalovaného. Z úvěrových podmínek plyne právo věřitele na smluvní pokutu a náhradu nákladů vymáhání pro případ porušení povinností dlužníka. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného soud ověřil poskytnutí úvěru (bezhotovostním převodem na účet číslo. Z dopisu ze 31. 10. 2022 soud ověřil sesplatnění úvěru.
5. Žalobce tvrdil, že před uzavřením úvěrové smlouvy zodpovědně posoudil úvěruschopnost žalovaného. Toto tvrzení nebylo sporné, žalobce je doložil záznamem interního posouzení žalovaného, podrobně uvedl, ze kterých informačních systémů dále vycházel (jak výše uvedeno). Ověřil totožnost žalovaného podle jeh občanského průkazu. Odpovídají tomu i poznatky, které má soud z úřední činnosti – žalovaný nefiguruje v soudní evidenci jako známý dlužník s množstvím jiných dluhů (s výjimkou dvou sporů a exekucí pro jízdu načerno). Jediná významnější exekuce 3 EXE 709/2021 byla v době sjednání úvěru již zastavena, když žalovaný využil začátkem roku institut tzv. milostivého léta a zčásti splatil dluh vůči VZP. Proto má soud za zjevné, že původní věřitel splnil zákonnou povinnost a posoudil s odbornou péčí úvěru schopnost dlužníka tak, jak mu ukládal zákon o spotřebitelském úvěru. Proto je možno na smlouvu hledět jako na smlouvu platnou ve smyslu aktuální judikatury vyšších soudů, vyjádřené, například v rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 4. 2021, č. j. 47 Co 56/2021 -80: Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Přestože z § 87 odst. 1 s. ú. vyplývá, že jde o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 , rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Existuje totiž nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele, ale i společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnosti dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
6. Posuzovaný případ je sporem na základě smlouvy o úvěru ve smyslu ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku . Žalobce splnil smluvenou povinnost a poskytl žalovanému úvěry. Žalovaný porušil svoji povinnost, nesplácel úvěr a ocitl se v prodlení. Proto žalobci vznikl nárok i na další dohodnuté platby - smluvní pokutu, náklady na vymáhání a úroky z prodlení (ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku ) určené podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Proto soud vyhověl žalobě.
7. Podle ust. § 142 zákona 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů soud přizná účastníku, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.
8. Podle ust. § 142 zákona 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů soud přizná účastníku, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Právním předpisem upravujícím výši náhrady nákladů je vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Podle ust. § 6 odst. 1 advokátního tarifu se výše mimosmluvní odměny stanoví podle sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby a podle počtu úkonů právní služby, které advokát ve věci vykonal. Podle ust. § 7 advokátního tarifu činí sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty: do 500 Kč 300 Kč, přes 500 Kč do 1000 Kč 500 Kč, přes 1000 Kč do 5000 Kč 1000 Kč, přes 5000 Kč do 10 000 Kč 1500 Kč, přes 10 000 Kč do 200 000 Kč 1500 Kč a 40 Kč za každých započatých 1000 Kč, o které hodnota převyšuje 10 000 Kč, přes 200 000 Kč do 10 000 000 Kč. 9100 Kč a 40 Kč za každých započatých 10 000 Kč, o které hodnota převyšuje 200 000 Kč, přes 10 000 000 Kč. 48300 Kč a 40 Kč za každých započatých 100 000 Kč, o které hodnota převyšuje 10 000 000 Kč. Není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva a jejich příslušenství v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká; za cenu práva se považuje jak hodnota pohledávky, tak i závazku. Při určení tarifní hodnoty se nepřihlíží k příslušenství, ledaže by bylo požadováno jako samostatný nárok. (ust. § 8 advokátního tarifu) Advokátu náleží náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby, zejména na soudní a jiné poplatky, cestovní výdaje, poštovné, telekomunikační poplatky, znalecké posudky a odborná vyjádření, překlady, opisy a fotokopie. Nedohodl-li se advokát s klientem na jiné paušální částce jako náhradě výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné, činí tato částka 300 Kč na jeden úkon právní služby. (ust. § 13 odst. 1 , 3 advokátního tarifu)
9. V občanském soudním řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení, činí pro účely stanovení náhrady nákladů řízení sazba za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně z tarifní hodnoty 1. do 10 000 Kč 200 Kč, 2. přes 10 000 Kč do 30 000 Kč … 300 Kč, 3. přes 30 000 Kč do 50 000 Kč 500 Kč. Ve věcech výkonu rozhodnutí, je-li vymáháno peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, činí pro účely stanovení náhrady nákladů řízení sazba odměny za první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení a za sepsání návrhu na zahájení řízení 100 Kč za každý z těchto úkonů. Sazba odměny za další úkony právní služby pro účely stanovení náhrady nákladů v řízeních podle odstavců 1 a 2 se stanoví podle § 7. Celková výše odměny pro účely stanovení náhrady nákladů v řízení podle odstavce 1 je omezena výší tarifní hodnoty. Paušální částka jako náhrada výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné pro účely stanovení náhrady nákladů řízení činí 100 Kč za každý z úkonů právní služby hrazený podle odstavců 1 a 2, 300 Kč za každý z úkonů právní služby hrazený podle odstavce 3. (ust. § 14b odst. 1 - 5 advokátního tarifu) Žaloba se soudu jeví jako tzv. formulářová žaloba ve smyslu ust. § 14b advokátního tarifu.
10. Za tarifní hodnotu soud považuje 15121Kč. Zástupce žalobce účelně vykonal 3 úkony právní služby - převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní upomínku a podání žaloby u soudu. (Písemné podání ze 11. 5. 2023 soud nepovažuje za účelně provedený úkon, když soud nevyzval žalobce k písemnému podání a nic nebránilo žalobci uvést tato tvrzení již v žalobě.) Náleží mu odměna ve výši 3 x 300 Kč. Podle ust. § 14b odst. 5 a ust. § 13 advokátního tarifu mu dále náleží paušální náhrada hotových výloh ve výši 3 x 100 Kč. Dále mu náleží náhrada 21% daně z přidané hodnoty, kterou je povinen zaplatit z odměny a náhrad. Dále žalobci náleží i náhrada zaplacených soudních poplatků ve výši 800 Kč Celkem tak mu soud přiznal právo na náhradu 2252 Kč.
11. Povinnost uloženou rozsudkem je třeba splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu ).
12. Zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátu. (ust. § 149 odst. 1 občanského soudního řádu ).
13. Soud zvážil, zdali snad v tomto případu nejsou dány důvody zvláštního zřetele hodné pro nepřiznání náhrady nákladů řízení ve smyslu ust. § 150 občanského soudního řádu . Nenalezl takové důvody. Žádný z účastníků je neuvedl a neplynou ani z obsahu soudního spisu.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení. Odvolání je třeba podat u tohoto soudu ve dvou vyhotoveních, rozhodne o něm Krajský soud v Hradci Králové.
Pokud by snad žalovaný nesplnil povinnost uloženou tímto rozsudkem, vystavil by se nebezpečí výkonu rozhodnutí za použití státního donucení.