Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 4/2023-26

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 145 359 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 32 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 32 000 Kč od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 113 359 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 28 880 Kč od datum ve výši 15 % ročně, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 32 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 32 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 113 359 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 28 880 Kč od [datum] ve výši 15 % ročně, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 145 359 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně se žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo na podkladě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 40 000 Kč při úrokové sazbě ve výši 49 % ročně. Úvěr byl sjednán na dobu určitou v délce 72 měsíců a celková částka splatná žalovaným měla činit 124 560 Kč (jistina 40 000 Kč, úroky 84 560 Kč). Uvedená částka měla být uhrazena v 72 měsíčních splátkách po 1 730 Kč. Žalovaný však nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou splatnou dne datum. Žalobkyně zaslala žalovanému první písemnou upomínku ze dne datum, v níž vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky a dále sankce za zaslání této upomínky ve výši 300 Kč, žalovaný však tento splatný závazek neuhradil. Žalobkyně zaslala žalovanému druhou písemnou upomínku ze dne datum, v níž ho vyzvala k úhradě dlužné splátky včetně sankce za první písemnou upomínku 300 Kč a sankce za druhou písemnou upomínku 500 Kč a současně žalovaného poučila, že neuhradí-li splatné závazky, dojde k zesplatnění celého úvěru a k uplatnění dohodnuté smluvní pokuty. Žalovaný ani poté nereagoval, pročež žalobkyně úvěr zesplatnila a žalovaného vyzvala k úhradě dluhu ve výši 145 447,73 Kč, což bylo žalovanému oznámeno v dopise ze dne datum, přičemž uvedená částka sestává z dosud neuhrazené jistiny ve výši 40 000 Kč, dlužných úroků ve výši 84 560 Kč, nákladů za upomínkování 800 Kč, jakož i smluvní pokuty za prodlení úvěru ve výši 20 000 Kč, smluvních úroků za prodlení ve výši 87,73 Kč. Úvěruschopnost žalovaného zkoumala žalobkyně tak, že postupovala v souladu se zákonnými i smluvními ustanoveními, kdy při posuzování bonity dlužníka učinila všechny nezbytné kroky, které v těchto případech lze rozumně očekávat. Žalobkyně posoudila schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet pravidelné splátky spotřebitelského úvěru dle podepsaného Dotazníku o posouzení bonity žalovaného, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Žalobkyně si pro účely úvěrové smlouvy a posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (žalovaného) vyžádala od spotřebitele následující dokumenty: oboustrannou kopii občanského průkazu a výpis z bankovního účtu spotřebitele. Dále posoudila schopnost spotřebitele splácet podle výpisu z insolvenčního rejstříku, výpisu z centrální evidence exekucí výpisu z databáze neplatných dokladů, výpisu ze SOLUS, ke neměl žalovaný negativní záznam. Žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného 21 361 Kč a nákladů na bydlení 3 000 Kč. K tomu jí žalovaný předložil tři výpisy z účtu. Běžné výdaje pak vychází ze statistiky ČNB. Dále žalobkyně využila tzv. skóringový systém, který vyhodnocuje údaje spotřebitele. Žalobkyně má za to, že ke dni poskytnutí úvěru neexistovala důvodná pochybnost, že žalovaný nebude úvěr splácet. Dále žalobkyně soudu předložila dokumentaci k předchozí úvěrové smlouvě žalovaného číslo. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Před podáním žaloby zaslala žalobkyně žalovanému upomínku, avšak ani poté žalovaný nic nezaplatil

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci usnesením ze dne datum vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovaného poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne datum. Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že s takovým rozhodnutím ve věci souhlasí.

3. Soud při zjišťování skutkového stavu vycházel z listin, které předložila žalobkyně a zjistil z nich následující skutečnosti.

4. Zy s názvem smlouva o spotřebitelském úvěru číslo bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč, a to tak, že částka 11 136 Kč bude vyplacena na účet žalovaného (č. bankovní účet), částka 20 864 Kč bude vyplacena na závazek žalovaného u žalobkyně ze smlouvy číslo částka 8 000 Kč bude započítána na náklady žalobkyně. Úvěr byl sjednán na dobu 72 měsíců. Úrokovou sazbu si strany ujednaly na 49 % ročně. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v 72 splátkách po 1 730 Kč. Žalovaný pak tuto smlouvu podepsal prostřednictvím sms kódu a rovněž žalobkyni zaslal z označeného účtu verifikační platbu. Z přílohy číslo vyplývá, že žalovaný ubedl, že je svobodný, má jednu vyživovací povinnost, stejně tak, že je zaměstnán. Dále je zde uvedeno, že příjem žalovaného činí 21 361 Kč a jeho výdaje na bydlení činí 3 000 Kč, avšak z ničeho nevyplývá, zda tuto částku uvedl žalovaný, nebo byla nějak ověřena.

5. Z detailu pohybu na účet žalobkyně bylo prokázáno, že dne datum odeslala na účet žalovaného, který uvedla ve smlouvě, částku 11 136 Kč. Stejného dne byla částka 20 864 Kč zaslána na účet číslo rok pod variabilní symbol, jako doplatek úvěru, čemuž odpovídá i dopis ze dne datum, kterým žalobkyně oznámila žalovanému, že jeho úvěr číslo byla splacena dne datum.

6. Z výpisu z insolvenčního rejstříku k žalovanému ke dni datum bylo zjištěno, že žalovaný zde nemá žádný záznam. Z lustrace v příjmení rovněž vyplývá, že žalovaný zde nemá záznam. Výpisem z registru SOLUS bylo zjištěno, že zde má žalovaný záznam, avšak již není uvedeno, jaký záznam.

7. Výpisem z interního systému žalobkyně se podává, že žalovaný u ní měl registrován úvěr číslo s jistinou 20 000 Kč

8. Z rozhodnutí o zastavení daňové exekuce ze dne datum soud zjistil, že stát. instituce část obce zastavil nařízenou exekuci srážkami ze mzdy, protože na vymáhané nedoplatku dlužník – žalovaný, uhradil 1 000 Kč a zbývá mu uhradit 1 968 Kč.

9. Z výpisů z účtu celé jméno žalovaného (č. bankovní účet) vyplývá, že v období od datum do datum byl stav účtu takový, že počáteční zůstatek činil mínus 15,50 Kč a konečný zůstatek 200,44 Kč. Celkové příjmy byly 25 305 Kč a výdaje 25 089,06 Kč. Nic dalšího nelze z otisku výpisu z účtu vyčíst.

10. Z e-mailu soud zjistil, že žalobkyně na základě telefonické domluvy zaslala na e-mail žalovaného dokumentaci ke smlouvě číslo aby si jej prostudoval, případně navrhla změny. Z připojeného přehledu vyplývá, že výše úvěru měla být 40 000 Kč, náklady spojené s vyřízením úvěru činí 8 000 Kč, částka 20 864 Kč bude vyplacena na úhradu předchozího závazku, tudíž bude na účet vyplaceno 11 136 Kč, úrok byl stanoven na 23 %, doba splatnosti 72 měsíců po splátkách ve výši 1730 Kč, z čehož vyplývá, že v případě řádného splácení žalovaný uhradí 82 280 Kč.

11. Z dopisu ze dne datum. s názvem Zesplatnění úvěru, poslední předžalobní upomínka s oznámením o převzetí právního zastoupení, bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně sdělil žalovanému, že s ohledem na neplnění pravidelných měsíčních splátek nezbylo žalobkyni nic jiného, než přistoupit k zesplatnění jistiny úvěru a vyčíslit svůj nárok. Celkovou dlužnou částku, kterou měl žalovaný zaplatit činila 145 447,73 Kč, přičemž dosud na svůj závazek uhradil 0 Kč. Tuto částku byl žalovaný vyzván, aby zaplatila datum. Dle připojené kopie poštovního podacího lístku byl dopis přijat k přepravě dne datum.

12. S ohledem na právní závěr, který bude rozveden níže soud z dalších předložených důkazů již pro nadbytečnost ničeho nezjišťoval.

13. Všechny shora uvedené důkazy soud následně hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci.

14. Žalovaný požádal žalobkyni o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Z tohoto důvodu žalobkyně zaslala žalovanému na jeho e-mail návrh smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo. Žalovaný tento návrh akceptoval, což stvrdil elektronickým podpisem na dohodě, jakož i zasláním verifikační platby. Žalobkyně před poskytnutím prostředků posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnuté finanční prostředky jednak na základě informací sdělených žalovaným o tom, že je svobodný, zaměstnaný a má jednu vyživovací povinnost. V příloze smlouvy jest taktéž uvedeno, že žalobkyně pracovala s příjmem žalovaného 21 361 Kč a výdaji 3 000 Kč. Při stanovení nákladů bylo vycházeno z metodických pokynů ČNB k problematice„ paušálního vyčíslení životních nákladů spotřebitele“ s tím, že pokud jsou takové údaje obtížně zjistitelné, lze přistoupit k paušalizování výdajů dle Českého statistického úřadu. Dále žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet podle výpisu z insolvenčního rejstříku, ve kterém žalovaný neměl záznam, výpisu z centrální evidence exekucí, výpisu z databáze neplatných dokladů, z nichž rovněž nezjistila negativní skutečnosti. Dle výpisu z běžného účtu vedeného na jméno žalovaného, na který žalobkyně poskytla finanční prostředky, bylo zjištěno, že v období datum do datum byl stav účtu takový, že počáteční zůstatek činil mínus 15,50 Kč a konečný zůstatek 200,44 Kč. Celkové příjmy byly 25 305 Kč a výdaje 25 089,06 Kč. Z těchto všech skutečností žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný je schopen poskytnuté finanční prostředky splácet a rozhodla se žalovanému finanční prostředky ve výši 40 000 Kč poskytnout, a to tak, že částku 8 000 Kč započte na své náklady, částku 20 864 Kč zašle na úhradu předchozího závazku žalovaného a 11 136 Kč skutečně vyplatila na účet žalovaného, k čemuž došlo dne datum. V oznámení o zesplatnění úvěru ze dne datum, které zástupce žalobkyně odeslal téhož dne byl žalovaný vyzván, aby celkovou dlužnou částku z uvedené dohody zaplatil do datum a zároveň byla upozorněn, že v opačném případě, žalobkyně zahájí vymáhání pohledávky soudní cestou.

15. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 ZSU Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

19. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 11 136 Kč bezhotovostním převodem a dále finanční prostředky 20 864 Kč, které byly dle smlouvy zaslány na úhradu jeho předchozího závazku, částku 8 000 Kč si žalobkyně započetla na náklady. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).

20. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. .

21. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně si k posouzení úvěruschopnosti vyžádala pouze výpisy z nejrůznějších databází a pouze jeden otisk výpisu z běžného účtu za měsíc červen rok, který však obsahoval pouze hlavičku, kde je uveden počáteční a konečný stav účtu a obrat. Soudu pak není zřejmé, jakým konkrétním způsobem si žalobkyně ověřovala tvrzené příjmy žalobce, když ve svých tvrzeních uvedla, že si od klientů běžně žádá kompletní výpis z bankovního účtu za poslední 3 měsíce a doklad o příjmech. Nic takového však žalobkyně zjevně neměla (pokud tyto podklady měla k uzavření předchozí zápůjčky, tak je to nerozhodné, neboť úvěruschopnost má poskytoval zkoumat v každém jednotlivém případě). Konkrétní výdaje žalovaného si pak žalobkyně nezjišťovala, natož aby si je jakkoliv ověřila. Soud má za to, že nelze vycházet z pouhých statistických dat, ale je potřeba tyto data doplnit o alespoň přehledný výčet výdajů klienta, aby si tak žalobkyně udělala obrázek, že takové výdaje běžné jsou. Navíc v dnešní době není nic jednoduššího než si od klienta vyžádat výpisy z účtu, na kterých mohou být pravidelné výdaje zachyceny a tím i podloženy. Nelze odhlédnout ani od toho, že deklarované výdaje 3 000 Kč na bydlení, jsou vzhledem k běžným nájmům, nebo úhradám za vlastní bydlení, nepřiměřeně nízké. Jestliže měl žalovaný na sebe vedenou daňovou exekuci (byť již byla zastavena) a navíc měl u žalobkyně veden již jeden spotřebitelský úvěr, měla žalobkyně přistoupit ke zkoumání bonity žalovaného zodpovědněji. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti pak našlo odraz v tom, že žalovaný neuhradil ani jednu splátku.

22. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou v souladu se zněním § 87 odst. 1 ZSU, protože je povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18. Dnes je tato skutečnost již zakotvena v  ZSU. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.

23. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit ve smyslu § 87 ZSU a uložit žalovanému vrácení poskytnuté jistiny. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému částku 32 000 Kč a žalovaný jí nevrátil nic. Soud nepřihlížel k částce 8 000 Kč, kterou žalobkyně vůbec žalovanému nevyplatila, jelikož dohoda, podle které si žalobkyně tuto částku mohla započítat na své náklady, byla absolutně neplatná. Do sféry žalovaného se tak dostala pouze částka 32 000 Kč. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení částky 32 000 Kč a zavázal žalovaného k jejímu zaplacení.

24. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovaný byl poprvé vyzvána k uhrazení dlužné částky dopisem ze dne datum, kterým žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru a vyzvala ho k úhradě dlužné částky. Toto oznámení bylo dáno k poštovní přepravě dne datum. K doručení zásilky došlo třetí pracovní den (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. -109), tj. dne datum. Od té doby měl žalovaný dostatek času, tedy do datum (jak žalobkyně uvedla ve výzvě), aby dlužnou částku žalobkyni zaplatil. Ode dne následujícího se žalovaný dostal do prodlení. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně právo na úrok z prodlení z částky 32 000 Kč, a to ode dne datum. Z tohoto důvodu byl žalovaný rovněž zavázán k úhradě zákonného úroku z prodlení v žalobou požadované výši 15 % ročně. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta.

25. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měl žalovaný úspěch částečný, oproti žalobkyni, jejíž úspěch byl jen s ohledem na požadovanou částku a kapitalizované příslušenství, menší než úspěch žalovaného, když její žalobě bylo vyhověno pouze co do částky 32 000 Kč. Již z tohoto pohledu je tedy zřejmé, aniž by soud kapitalizoval požadované a přiznané příslušenství ke dni vydání rozsudku (jak to vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. ), že procesně úspěšnější byl v daném řízení žalovaný, který by tak měl právo na úhradu části nákladů řízení, dle obsahu spisu však žalovanému žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnost uloženou mu tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.