Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 321/2022-28

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 178 848,18 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 162 351,65 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 926,78 Kč za dobu od datum do datum a dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 162 351,65 Kč od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 16 496,53 Kč, úrok 7,9 % ročně z částky 173 799,34 Kč od datum do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 11 447,69 Kč od datum do zaplacení ve výši 11,75 % ročně, kapitalizovaný úrok ve výši 11 246,44 Kč za dobu od datum do datum, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 001,51Kč za dobu od datum do datum, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 23 930 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 162 351,65 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 926,78 Kč za dobu od [datum] do [datum] a dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 162 351,65 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 16 496,53 Kč, úrok 7,9 % ročně z částky 173 799,34 Kč od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 11 447,69 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 11,75 % ročně, kapitalizovaný úrok ve výši 11 246,44 Kč za dobu od [datum] do [datum], kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 001,51Kč za dobu od [datum] do [datum], zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 23 930 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 178 848,18 Kč s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Žalobkyně s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o úvěru reg. číslo na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 180 000 Kč oproti závazku žalovaného úvěr za stanovených podmínek splatit spolu s úrokem 7,90 % ročně, a to v pravidelných měsíčních splátkách. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky, Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele a Sazebník. Před uzavřením smlouvy byla schopnost žalovaného splácet úvěr ze strany žalobkyně posouzena tak, že si vyžádala informace z bankovních a nebankovních registrů, insolvenčního rejstříku, evidence neplatných dokladů a interních registrů. Žalobkyně rovněž vyhodnotila celkovou finanční situaci žalovaného, když konfrontovala doložené skutečnosti s demografickými a historickými daty. K výzvě soudu žalobkyně ještě doplnila, že vycházela z čestného prohlášení obsaženého v žádosti o poskytnutí úvěru, v němž žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 26 000 Kč a příjem jeho rodinných příslušníků je 51 000 Kč, což žalobkyně ověřila z historických výpisů z účtu za období od datum do datum, kdy průměrný měsíční příjem žalovaného byl 36 917 Kč. Pokud se týká výdajů žalovaného, tak vycházela z částky 14 475 Kč, která se skládá z ostatních výdajů ve výši 0 Kč, výdajů na bydlení ve výši 10 615 Kč a částky představující výši životního minima 3 860 Kč. Výdaje na bydlení žalobkyně porovnává se statistickými údaji. Žalovaný také uvedl, že je svobodný a bezdětný, tudíž bez vyživovacích povinností. K úvěru rovněž bylo sjednáno pojištění schopnosti splácet. Na základě všech těchto okolností žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný je schopen úvěr splácet. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátek, žalobkyně v souladu s úvěrovými podmínkami a úvěr ke dni datum zesplatnila, o čemž žalovaného informovala výzvou k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky. Žalovaná částka 195 022,91 Kč zahrnuje vyčerpanou jistinu 173 799,34 Kč a poplatky ve výši 5 048,84 Kč. Žalobkyně dále požaduje po žalovaném zaplacení kapitalizované úroku ve výši 7,90 % ročně z dlužné jistiny, a to ode dne datum do datum ve výši 11 246,44 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 4 928,29 Kč a dále také úrok rok 7,9 % ročně z částky 173799,34 Kč od datum do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 173799,34 Kč od datum do zaplacení ve výši 11,75 %. Zástupce žalobkyně vyzval před podáním žaloby žalovaného k úhradě dlužné částky dopisem ze dne datum s tím, že dlužnou částku má uhradit do 7 dnů od odeslání dopisu.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci usnesením ze dne datum vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovaného poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne datum. Žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil, zaslal pouze další vyjádření ve věci, a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.

3. Soud vycházel z listin, které předložila žalobkyně a ze kterých zjistil následující skutečnosti.

4. Ze Smlouvy o úvěru, která byla podepsána elektronicky dne datum, bylo zjištěno, že žalobkyně se dohodla se žalovaným, že mu za stanovených podmínek poskytne spotřebitelský úvěr ve výši 180 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 7,90 % p. a. Tento úvěr byl žalovaný povinen splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 555 Kč, tudíž žalobkyni zaplatí celkem 243 624,23 Kč. Podpisem smlouvy žalovaný zároveň požádal žalobkyni o čerpání úvěru.

5. Ze žádosti o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, má středoškolské vzdělání a nemá žádnou vyživovací povinnost. Žalovaný dále prohlásil, že jeho příjem ze zaměstnání činí 26 000 Kč a příjem rodinných příslušníků celkem 51 000 Kč. Ačkoliv je zde kolonka nazvaná příjmy a výdaje, žádné výdaje zde uvedeny nejsou.

6. Z návrhu na rozhodnutí o poskytnutí osobního úvěru soud zjistil, že žalovaný neměl jiné závazky, a to jak u žalobkyně, tak jiných subjektů. V tomto návrhu bylo rovněž uvedeno, že žalovaný není veden v insolvenčním rejstříku a nemá záznamy v různých databázích. Rovněž je zde uvedeno, že čistý průměrný příjem za posledních 12 měsíců činí 15 046 Kč a ostatní prokazatelné měsíční příjmy činí 31 463 Kč. U výdajů na bydlení, na výživné a ostatních výdajů je uvedeno 0 Kč.

7. Z přehledu plateb za měsíce červen až listopad rok vyplývá, že na účet žalovaného přichází dvě mzdy (platy), a to od právnická osoba s. r. o. a právnická osoba Na výpisu pak nejsou patrné žádné výdaje. Otiskem z registrů bylo prokázáno, že žalovaný žádal dne datum o osobní úvěr ve výši 170 000 Kč, žádost byla odvolána, dále žádal o osobní úvěr dne datum na částku 190 000 Kč, která nebyla vyřízena. Jinak zde žalovaný nemá žádný záznam.

8. Z historického výpisu z účtu úvěru soud zjistil, že žalovaný za celou dobu trvání načerpal částku 180 000 Kč dne datum a zaplatil celkem částku 17 351,65 Kč. Při výpočtu těchto částek soud jako čerpání počítal částku s transakčním kódem anonymizováno, jako vrácení/placení soud považoval transakční kódy anonymizováno.

9. Z předžalobní upomínky ze dne datum, která byla podle připojeného poštovního podacího archu odeslána žalovanému téhož dne, soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu z předmětné smlouvy s tím, že pokud dlužnou částku do datum neuhradí, bude se žalobkyně svého práva domáhat u soudu.

10. Z ostatních předložených listin soud již ničeho dalšího nezjišťoval, a to s ohledem na níže rozvedený právní závěr ve věci. Všechny shora uvedené důkazy soud následně hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci.

11. Žalobkyně a žalovaný se dne datum dohodli, že žalobkyně poskytne žalovanému finanční prostředky ve výši 180 000 Kč na jeho žádost, kterou učinil samotným podpisem dohody, oproti závazku žalovaného vyčerpané finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu s úrokem 7,90 % ročně, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 555 Kč. Žalobkyně svůj závazek splnila, když žalovaný načerpal finanční prostředky dne datum. Naopak žalovaný přestal v průběhu trvání dohody plnit svůj závazek, dostal se se splácením do prodlení. Jelikož žalovaný svůj dluh nesplnil vyzval ho zástupce žalobkyně dopisem podaným k poštovní přepravě dne datum k úhradě celého dluhu nejpozději do datum, neboť poté se žalobkyně bude svého práva domáhat u soudu. Před uzavřením dohody zkoumala žalobkyně schopnost žalovaného splácet poskytnuté finanční prostředky tak, že si vyžádala informace z bankovních a nebankovních registrů, insolvenčního rejstříku, evidence neplatných dokladů a interních registrů a rovněž vyhodnotila celkovou finanční situaci žalovaného, když konfrontovala doložené skutečnosti s demografickými a historickými daty. Vycházela z žádosti o osobní úvěr kartu ze dne datum, ve které žalovaný čestně prohlásil, jeho příjmy, což žalobkyně ověřila z historických výpisů z účtu za měsíce červen až listopad rok, předloženy však byly otisky obsahující pouze příjmy za uvedené měsíce, které odpovídají údajům uvedeným v žádosti o osobní úvěr. Pokud se týká výdajů žalovaného tak v žádosti uvedeny nebyly, až v návrhu na rozhodnutí o poskytnutí osobního úvěru jest pouze uvedeno, že nemá žádné splátkové výdaje, jinak je u výdajů na bydlení, výdajů na výživné a ostatních výdajů uvedeno 0 Kč. Žalobkyně vyhodnotila žalovaného jako osobu schopnou dluh splácet a dne datum mu na jeho žádost, která byla podána podpisem dohody shora uvedené, mu vyplatila 180 000 Kč. Žalovaný dluh řádně nesplácel a zaplatil celkem jen 17 648,35 Kč. Předžalobní upomínkou ze dne datum, která byla odeslána žalovanému téhož dne, zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu z předmětné dohody s tím, že pokud dlužnou částku do datum neuhradí, bude se žalobkyně svého práva domáhat u soudu.

12. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 ZSU Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

16. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na základě které byly žalovanému na jeho žádost poskytnuty finanční prostředky ve výši 180 000 Kč bezhotovostním převodem. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).

17. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, potažmo její právní předchůdkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. .

18. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Pokud se jedná o příjmy, předchůdkyně žalobkyně si tyto podle názoru soudu ověřila dostatečným způsobem, když k tomu měla k dispozici výpisy příchozích plateb z bankovního účtu žalovaného za posledních 6 měsíců, jejichž otisk připojila ke svému vyjádření. Soud v tomto směru pouze upozorňuje, že žalobkyně nikterak nezjišťovala, u kterého zaměstnavatele je žalovaný zaměstnán a jestli na tento účet přichází pouze jeho výplata. Nicméně i za situace, kdy by na účet žalovaného přicházely výplaty jak jeho, tak jiné osoby, neměnilo by to nic na tom, že příjmy si žalobkyně řádně ověřila. Z předložených důkazů a uvedených tvrzení však nevyplývá, že výdaje si předchůdkyně žalobkyně ověřila řádně. Z podkladů, které žalobkyně předložila a které sloužily pro zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, soud nezjistil jaké konkrétní výdaje žalovaný měl, ty vyplývají pouze z tvrzení žalobkyně. Nelze odhlédnout ani od toho, že i v případě, že by si výdaje na bydlení, které lze považovat vzhledem k druhu bydlení žalovaného, za přiměřené, žalobkyně si žádným způsobem nezjišťovala a neověřovala další pravidelné výdaje žalovaného. Soud má za to, že nelze vycházet pouze a jen ze statistických dat nebo z částek životního minima, když součástí odborné péče je posouzení každého případu individuálně. Dlužno dodat, že žalovaný měl u žalobkyně zjevně vedený běžný účet, který mohl uvedené výdaje snadno ověřit. Soudu je zřejmé, že nelze po věřitelích chtít, aby si ověřili každý pravidelný výdaj budoucího dlužníka, nicméně v dnešní době není nic jednoduššího, než si od takové osoby vyžádat výpisy z účtu za dostatečně dlouhé období a z tohoto si výdaje ověřit. Není dostatečné, že žalobkyně nahlédla do různých databází a jen z negativních (resp. žádných) záznamů zde předpokládala, že žalovaný je bezezbytku schopen budoucí dluh splácet.

19. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr proto nebylo dle závěru soudu dostatečně a správné, proto žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, zejména pokud se týká výdajové stránky. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou v souladu se zněním § 87 odst. 1 ZSU, protože je povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18. Dnes je tato skutečnost již zakotvena v  ZSU. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.

20. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit ve smyslu § 87 ZSU a uložit žalovanému vrácení poskytnuté jistiny. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému částku 180 000 Kč a žalovaný jí vrátil pouze částku 17 648,35 Kč, pročež jí stále dluží 162 351,65 Kč. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení dlužné částky a zavázal žalovaného k jejímu zaplacení.

21. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovaný byl poprvé vyzván k uhrazení dlužné částky dopisem ze dne datum, kterým zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. Tato výzva byla dána k poštovní přepravě dne datum. K doručení zásilky došlo třetí pracovní den (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. -109), tj. dne datum. Zástupkyně žalobkyně dala žalovanému k úhradě dobu do datum, kterou soud s ohledem na znění § 1958 odst. 2 o. z. považoval za dostatečnou k tomu, aby si žalovaný dlužnou částku opatřil a zaslal ji žalobkyni. Dnem následujícím se žalovaný dostal do prodlení. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně právo na úrok z prodlení z částky 162 351,65 Kč, a to ode dne datum. Z tohoto důvodu byl žalovaný rovněž zavázán k úhradě zákonného úroku z prodlení v žalobou požadované výši, když tato odpovídá tehdy aktuální zákonné výši úroku z prodlení dle Soud pro účely rozhodnutí přepočítal i kapitalizovanou část úroku z prodlení za dobu od datum do datum na částku 2 926,78 Kč. Od datum pak žalovanému uložil zaplatit zákonný úrok z prodlení z částky 162 351,65 Kč do zaplacení. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta.

22. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný. Soud kapitalizoval požadované a přiznané příslušenství ke dni vydání rozsudku (jak toto vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. ) a zjistil, že žalobkyně byla úspěšná co do částky 180 016,85 Kč (81,3% celku) a neúspěšná v částce 41 391,66 Kč (18,7 % celku), z čehož vyplývá, že po odečtení neúspěchu od úspěchu, má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 62,6 % Náklady řízení žalobkyni vznikly v celkové výši 38 227 Kč, představující zaplacený soudní poplatek 7 154 Kč, odměnu advokáta dle za 3 úkony právní služby učiněné zástupkyní žalobkyně za přípravu a převzetí zastoupení, sepis kvalifikované výzvy k plnění a sepis žaloby po 8 260 Kč dále náhrada hotových výdajů ve výši 900 Kč (3krát x 300 Kč za každý provedený úkon) a 21% DPH ve výši 5 393 Kč, když zástupkyně žalobkyně jako advokát prokázala, že je registrovaným plátcem DPH. Právo na náhradu nákladů řízení má žalobkyně však pouze v rozsahu 62,6 % z celku, tj. ve výši 23 930 Kč.

23. Lhůta k plnění byla v případě výroků I. a III. stanovena na 3 dny podle věty před středníkem , když k jinému postupu soud neshledal podmínky.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat písemně ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.