Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 37/2023-30
Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Alenou Pavlíčkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 18 800,50 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 18 800,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 800,50 Kč od 26. 7. 2022 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 18 800,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 800,50 Kč od 26. 7. 2022 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 20. 12. 2022 domáhala proti žalované zaplacení částky 18 800,50 Kč představující nesplacený úvěr poskytnutý žalované právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, na základě smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 26. 8. 2020, jenž byla uzavřena po zřízení uživatelského účtu na stránkách právní předchůdkyně žalobkyně webová adresa. Na základě této smlouvy, po posouzení úvěruschopnosti mj. lustrací v registrech ISIR, CEE, CRKI, EUCB a výpočtem na základě poskytnutých informací, čerpala žalovaná úvěr do konečné výše 18 800,50 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit do 25. 7. 2022. Žalovaná byla několikrát původním věřitelem vyzývána k úhradě dlužné částky, naposledy právním zástupcem žalobkyně dne 22. 9. 2022, kdy jí bylo současně oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Ve věci bylo na den 25. 5. 2023 nařízeno jednání, ke kterému se žalovaná bez omluvy nedostavila, ač jí bylo předvolání doručeno dne 11. 4. 2023. Žalobkyně se z nařízeného jednání včas omluvila. Bylo tak jednáno dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v jejich nepřítomnosti.
4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový stav:
5. Smlouvou na opakovaném postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 uzavřené mezi žalobkyní a společností právnická osoba přešla pohledávka za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna (zjištěno ze smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek mezi žalobkyní právnická osoba a právnická osoba ze dne 27. 1. 2020 včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 22. 9. 2022).
6. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byl dne 26. 8. 2020, za použití prostředků komunikace na dálku, uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru. Výše úvěrového limitu byla sjednána na částku 80 000 Kč, přičemž ke splácení mělo docházet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši min. 11 % nesplaceného úvěru spolu s úrokem a poplatkem za čerpání nebo 1 000 Kč, podle toho, která částka je vyšší. Smlouva o revolvingovém úvěru byla sjednána na dobu neurčitou. Úroková sazba, jíž se bude úvěr úročit, byla sjednána ve výši 10,40 % měsíčně, RPSN tak činí 227,8 %. V případě plného vyčerpání úvěrového limitu by činila celková částka k uhrazení 134 808,62 Kč. Pro případ prodlení žalované s platbou jakékoliv částky byla sjednána možnost požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 250 Kč, zákonné úroky z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, se kterou je klient v prodlení (čl. VI. bod 1). Současně je věřitel oprávněn prohlásit úvěr za okamžitě splatný mj. v případě, že se podstatně zhorší finanční nebo majetková situace klienta oproti stavu v době uzavření smlouvy (čl. VI. bod 2 písm. c) anebo v případě prodlení s úhradou 1 splátky delším než 2 měsíce nebo prodlení se splácením více než 2 splátek (čl. VI bod 2 písm. d) (zjištěno ze smlouvy o revolvingovém úvěru mezi právnická osoba a žalovanou ze dne 26. 8. 2020, obchodní podmínky společnosti právnická osoba ke spotřebitelskému úvěru poskytovanému spotřebitelům s trvalým pobytem v ČR účinné od 17. 1. 2016, standardní informace o spotřebitelském úvěru právnická osoba).
7. V období od 26. 8. 2020 do 13.8. 2022 žalovaná postupně čerpala celkem 31 600 Kč, přičemž ve stejném období uhradila žalobkyni 35 100 Kč. Ke dni zesplatnění, 2. 8. 2022, činila dlužná částka 20 300,50 Kč sestávající z částky jistiny 13 470,58 Kč, náhrady účelně vynaložených nákladů 750 Kč a úroků ve výši 6 079,92 Kč (zjištěno z výpisu z čerpání půjčky od 26. 8. 2020 do 13. 8. 2022).
8. Právní předchůdkyně žalobkyně žalované vystavila dokument – platební informace, ve kterém vyzval žalovanou k úhradě částky 7 682,96 Kč do 25. 7. 2022. Aktuální celkovou dlužnou částku uvedla 19 932,02 Kč s tím, že zůstatek po poslední platbě činil 13 470,58 Kč, náhrada účelně vynaložených nákladů 3 x 250 Kč a úroky za období čerpání 5 711,44 Kč (zjištěno z faktura variabilní symbol, datum splatnosti 25. 7. 2022).
9. Žalobkyně o žalované zjistila, že její příjem pochází ze zaměstnání, č. bankovního účtu je bankovní účet, e-mail email, tel. č. tel. číslo a trvalou adresu má v obec a číslo, ulici ulice (zjištěno z informace o žádosti a schválení půjčky).
10. Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě částky 18 800,50 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 7 840 Kč do tří dnů dopisem svého právního zástupce ze dne 22. 9. 2022 (zjištěno z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 22. 9. 2022 včetně podacího lístku ze dne 22. 9. 2022).
11. Výše úrokových sazeb korunových úvěrů poskytovaných bankami domácnostem v ČR v srpnu 2020 pro kontokorenty a revolvingové úvěry činil 12,18 %, pro kreditní karty 18,30 % a úročený úvěr z kreditních karet 23,96 % (zjištěno z databáze časových řad ARAD ze dne 25. 5. 2023 – úrokové sazby, výpis za období červenec až září 2020).
12. Soud hodnotil provedené listinné důkazy jako pravdivé, neměl důvodu tyto jakkoli zpochybňovat a účastníci vůči nim žádné námitky nevznesli.
13. Další důkazy soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že z uvedených důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl ve věci spolehlivě rozhodnout. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 zákona č. 99/1963 Sb. o. s. ř. o. s. ř. tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav.
14. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:
15. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 26. 8. 2020 uzavřena za použití prostředků komunikace na dálku smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěrový limit do výše 80 000 Kč, který žalovaná postupně čerpala. Žalovaná se zavázala takto čerpaný úvěr průběžně splácet v měsíčních splátkách odpovídajících 11 % z dlužné částky spolu s úrokem ve výši 10,40 % měsíčně, RPSN úvěru tak činilo 227,8 %. Žalovaná v průběhu vyčerpala peněžní prostředky ve výši 31 600 Kč, přičemž právní předchůdkyni žalobkyně uhradila 35 100 Kč.
16. Soud po důkladném prostudování provedených důkazů posoudil věc po právní stránce následovně:
17. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru v režimu zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen jako„ ZSÚ“).
18. Soud se předně ze své úřední povinnosti zabýval tím, zda žalobkyně řádně prověřovala před poskytnutím předmětného úvěru úvěruschopnost žalované.
19. Dle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
20. Dle § 87 odst. 1 věty prvé ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
21. Soud připomíná, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky jeho platební neschopnosti, ale zprostředkovaně také společnost jako celek před negativními vlivy způsobenými exekučním a insolvenčním zatížením populace a taktéž pozici věřitelů samých, neboť snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Takové posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je přitom věřitel povinen provádět dle § 75 ZSÚ s odbornou péčí, tedy zejména řádně posuzovat osobní a majetkové poměry spotřebitele – žadatele o úvěr z hlediska jeho schopnosti úvěr splácet, zejména porovnáním jeho příjmů a výdajů a dalších okolností, které by mohly mít vliv na řádné splácení úvěru. Dostatečnými tedy nejsou informace získané pouze od spotřebitele, ale je nutné v rámci odborné péče údaje, které dlužník uvedl, ověřit, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. Věřitel je povinen využívat rovněž veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015 -39). Takový výklad odpovídá i výkladu přijatému Soudním dvorem Evropské unie (dále jen„ Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (CA Consumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další), kde tento vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání obchodního vztahu.
22. Jelikož se žalobkyně z jednání nařízeného na den 25. 5. 2023 omluvila, vzdala se tím práva na poučení dle § 118a o. s. ř. o. s. ř. (srovnej usnesení Nejvyššího soudu 28 Cdo 3665/2009 ze dne 24. 3. 2010, kdy„ (u) stanovení § 118a o. s. ř. o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. o. s. ř. , jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání.“) a soud tak rozhodoval na základě důkazů předložených spolu se žalobou.
23. Na základě uvedeného a provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalobkyně svým povinnostem stanoveným v § 87 a § 84 a násl. ZSÚ nedostála. Žalobkyně soudu nepředložila žádné důkazy, kterými by podložila svá tvrzení, jak a na základě jakých konkrétních informací a podkladů prověřovala úvěruschopnost žalované. Ač žalobkyně ve svých tvrzeních detailně popsala pravidla prověřování úvěruschopnosti svých klientů, tím, že se k jednání nedostavila, a nemohla tak být vyzvána k doplnění důkazů k prokázání právě těchto svých tvrzení, ohledně skutečnosti, proč se v daném případě těmito pravidly neřídila, vycházel soud z důkazů předložených a při jednání provedených.
24. Soud má tak za to, že nebyla řádně prověřena úvěruschopnost žalované a dospěl tak, na základě shora uvedeného, k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná.
25. Nad rámec uvedeného soud uvádí, že předmětná smlouva o revolvingovém úvěru by byla neplatná i pro svůj nemravný úrok, když dle § 1813 odst. 1 o.z., tzv. zneužívající klauzule, jsou zneužívající ujednání ta, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 o. z. (ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou) je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti. V tomto případě sjednaná míra úroků ve výši 10,4 % měsíčně, tj. 124,8 % ročně výrazně přesahuje výši úrokových sazeb poskytovaných bankami, jež dosahovaly v srpnu 2020, tedy v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy, od 12,18 % do 23,96 % (pro kontokorenty a revolvingové úvěry, kreditní karty a úročení úvěru z kreditních karet) ročně. Takto sjednaný úrok odporuje dobrým mravům a je tak ujednáním předvídaným § 1813 o.z. a způsobujícím tak neplatnost celé smlouvy.
26. Žalované byla žalobkyní na základě absolutně neplatné smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 26. 8.2020 postupně poskytnuta částka 31 600 Kč. Žalovaná žalobkyni vrátila do podání žaloby částku 35 100 Kč, čímž zcela splatila jí bez právního důvodu poskytnutých 31 600 Kč. Naopak, co do částky 3 500 Kč se pak jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 o. z. na straně žalobkyně. Je na žalované, zda po žalobkyni bude vydání tohoto bezdůvodného obohacení požadovat.
27. Ve světle uvedeného soud žalobu v celém rozsahu zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. , kdy byla ve věci zcela úspěšná žalovaná, nicméně jí žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.