Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
33 C 215/2022-53
Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Chlupovou jako samosoudkyní ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 17 546,54 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 12 000 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení od 11. 9. 2021 do zaplacení, to vše ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se do částky 5 546,54 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 944,24 Kč
od 22. 12. 2019 do 31. 7. 2021, s 23,76 % úrokem z částky 17 546,54 Kč od 1. 8. 2021 do zaplacení, s 8,5 % úrokem z prodlení z částky 17 546,54 Kč od 1. 8. 2021 do 10. 9. 2021 a z částky 5 546,54 Kč od 11. 9. 2021 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 2 717 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 12 000 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení od 11. 9. 2021 do zaplacení, to vše ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se do částky 5 546,54 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 944,24 Kč od 22. 12. 2019 do 31. 7. 2021, s 23,76 % úrokem z částky 17 546,54 Kč od 1. 8. 2021 do zaplacení, s 8,5 % úrokem z prodlení z částky 17 546,54 Kč od 1. 8. 2021 do 10. 9. 2021 a z částky 5 546,54 Kč od 11. 9. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 2 717 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.
1. Žalobce se svojí žalobou domáhal vydání rozhodnutí, dle kterého by žalovaný byl zavázán k zaplacení částky 17 546,54 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru poskytnutého žalovanému předchůdcem žalobce právnická osoba anonymizována tři slova na základě smlouvy číslo kdy na základě žádosti žalovaného o revolvingový úvěr ze dne 22. 12. 2019, byl žalovanému poskytnut úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 20 000 Kč. Žalovaný čerpal prostřednictvím kreditní karty celkem částku 19 500 Kč, a to dne 24. 5. 2020 částku 500 Kč, dne 25. 5. 2020 částku 8 000 Kč, dne 27. 5. 2020 částku 2 000 Kč, dne
29. 5. 2020 částku 2 000 Kč, dne 30. 5. 2020 částku 500 Kč a 2 000 Kč. Žalovaný na úvěr uhradil toliko částku 7 500 Kč, kdy žalobce platby žalovaného započetl částečně na jistinu a to ve výši 4 857,86 Kč, částečně na smluvní pojištění ve výši 449,25 Kč a na smluvní úroky ve výši 2 192,89 Kč. Žalovaná částka sestává z neuhrazené jistiny ve výši 16 159,14 Kč, dále z neuhrazeného smluvního pojištění v celkové výši 379,40 Kč, smluvní pokuty za prodlení s úhradou splátky za období 1 až 5/2021 v celkové výši 308 Kč, dále poplatků za upomínky a náklady vymáhacího procesu v celkové výši 700 Kč, měsíčních poplatků za rezervaci úvěrových zdrojů v celkové výši 377 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku od 15. 1. 2021 do 16. 6. 2021 při sjednané úrokové sazbě 23,76 %. K dotazu soudu dále uvedl, že pokud jde o prověření úvěruschopnosti žalovaného vycházel předchůdce žalobce z informací mu poskytnutých samotným žalovaným v žádosti/smlouvě o revolvingovém úvěru
číslo kdy mezi tyto informace patří jméno, příjmení, adresa trvalého pobytu, rodné číslo, číslo občanského průkazu, rodinný stav, způsob bydlení, stáří bankovního účtu, pozice v zaměstnání, údaje o zaměstnavateli, čistý měsíční příjem ve výši 23 265 Kč a celkové náklady domácnosti ve výši 5 000 Kč a ostatní finanční závazky, kdy žalovaný uvedl částku 3 400 Kč. Předchůdce žalobce rovněž aktivně vyhledával relevantní skutečnosti rozhodné pro posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr, kdy nahlédl do registru vedeného SOLUS.
2. Žalovaný se k žalobě písemně nevyjádřil.
3. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím dílčím skutkovým závěrům.
4. Z listin y nazvané žádost/smlouva o klasickém úvěru číslo žádost/smlouva o revolvingovém úvěru ze dne 22. 12. 2019 soud zjistil, že předchůdce žalobce právnická osoba anonymizována tři slova, se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši úvěrového rámce 20 000 Kč. Tato listin listina je podepsána toliko žalovaným, ze strany předchůdce žalobce na předmětné listin ě absentuje podpis. V části, kdy předchůdce žalobce prověřoval úvěruschopnost žalovaného jsou uvedeny údaje, že tento je svobodný, bydlí u rodičů, je zaměstnán od číslo a jeho čistý měsíční příjem činí 23 265 Kč. Jako náklady domácnosti žalovaný uvedl 5 000 Kč a další finanční závazky 3 400 Kč. Z této listin y se však nepodává, že by předchůdce žalobce jakýmkoliv způsobem prověřil údaje sdělené žalovaným, rovněž tak žalobce nedoložil soudu k prokázání těchto tvrzení žádný důkaz. Z listin y nazvané rámcová smlouva o poskytování bankovních produktů a služeb ze dne 22. 12. 2019 soud zjistil, že předchůdce žalobce se zavázal na základě této rámcové smlouvy nabízet a poskytovat bankovní produkty a služby v rozsahu dle aktuální nabídky zveřejněné na internetových stránkách webová adresa, kdy se jedná zejména o klasický úvěr, revolvingový úvěr, běžný účet, spořící účet, platební služby, debetní karty, úvěrovou kartu atd. Z přípisu předchůdce žalobce ze dne 23. 1. 2020 soud zjistil, že předchůdce žalobce schválil žádost o anonymizována dvě slova, která mu byla zaslána dne 21. 12. 2019 s tím, že může čerpat průběžně dle potřeby až do 20 000 Kč a splácet postupně. V přípise dále bylo žalovanému sděleno, že kreditka mu bude zaslána poštou a z bezpečnostních důvodů neaktivní. K této listin ě však žalobce nedoložil žádný důkaz, kterým by prokázal, že předmětná listin listina byla žalovanému doručena, rovněž tak k výzvě soudu žalobce nebyl schopen doložit důkaz, kterým by prokázal doručení kreditní karty. Z listin y nazvané základní info o úvěru a jeho splácení soud zjistil, že číslo úvěrového účtu bylo číslo, úvěrový rámec 20 000 Kč, roční úroková sazba 23,76 %, pojištění 5,99 %, měsíční poplatek za rezervaci úvěrových zdrojů 50 Kč, poplatek za zaslání výpisu poštou 50 Kč s tím, že měsíční splátky byly splatné vždy k 17. dni v měsíci. K této listin ě rovněž žalobce nedoložil žádný důkaz, kterým by prokázal, že předmětné informace byly žalovanému sděleny. Z přehledu transakcí úvěru číslo znějící na jméno žalovaného soud zjistil, že žalovaný celkem v období od 24. 5. 2020 do 30. 5. 2020 čerpal celkem částku 19 500 Kč. Z tohoto přehledu soud dále zjistil, že žalovaný uhradil předchůdci žalobce dne 22. 7. 2020 částku 2 500 Kč, dne 25. 8. 2020 částku 1 000 Kč, dne 21. 9. 2020 částku 1 000 Kč, dne 5. 11. 2020 částku 1 000 Kč a dne 8. 12. 2020 částku 2 000 Kč, tj. úhrnem 7 500 Kč. Z přípisu předchůdce žalobce ze dne 3. 9. 2021 a poštovního podacího archu z téhož data soud zjistil, že předchůdce žalobce oznámil žalovanému postoupení pohledávky na žalobce. Z přípisu zástupce žalobce ze dne 6. 9. 2021 a poštovního podacího archu z téhož data soud zjistil, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky.
5. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. V řízení nebylo prokázáno, že by mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru o obsahu tvrzeném v žalobě, když smlouva nebyla ze strany předchůdce žalobce podepsána. Pokud předchůdce žalobce zaslal žalovanému akceptaci žádosti žalovaného, k tomuto nedoložil a neoznačil žádný důkaz, kterým by prokázal, že tato akceptace byla žalovanému doručena. Dále v řízení nebylo prokázáno, že by předchůdce žalobce jakýmkoliv způsobem prověřil úvěruschopnost žalovaného, když vycházel toliko z údajů poskytnutých samotným žalovaným. Pokud jde o tvrzení žalobce ohledně čerpání prostřednictvím kreditní karty ze strany žalovaného v celkové výši 19 500 Kč, tuto skutečnost žalovaný žádným způsobem nezpochybnil, netvrdil, že by finanční prostředky prostřednictvím kreditní karty čerpal v právě tvrzené výši. Soud vycházel ze skutkových tvrzení žalobce, že žalovaný uhradil předchůdci žalobce celkem částku 7 500 Kč, když žalovaný v průběhu řízení netvrdil jiné skutečnosti a tvrzení ohledně čerpání a hrazení, nezpochybnil.
6. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku , neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Dle ustanovení § 1813 občanského zákoníku , má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.
12. Dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku , kdo se na úrok jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně a to do výše 12 000 Kč. V řízení nebylo prokázáno, že by mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru na základě žádosti žalovaného podané dne 22. 12. 2019, když tak, jak soud vyložil výše žalobce nedoložil důkaz, kterým by prokázal, že žádost o revolvingový úvěr ze strany předchůdce žalobce, byl akceptován a tato akceptace byla žalovanému doručena, popřípadě se jiným způsobem dostala do sféry dispozice žalovaného. I pokud by žalobce prokázal svá tvrzení ohledně uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru, byla by tato smlouva neplatná, neboť předchůdce žalobce by uzavřel smlouvu jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel. Soud se tedy nejprve z úřední povinnosti (SDEÚ-C -679/18 OPR-finance) musí zabývat tím, zda předchůdce žalobce posoudil před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí tak, jak mu ukládá ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit. Pokud předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál své povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí, byla by taková smlouva s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na ustanovení § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť by šlo o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu.
14. Na základě výše uvedeného žalobce tak nemá právo na zaplacení požadovaného smluvní úroku, smluvních pokut, poplatků a pojištění a nelze jej proto žalobci přiznat. Pokud však žalovaný na základě neplatné smlouvy čerpal finanční prostředky ve svůj prospěch v celkové výši 19 500 Kč, je povinen takto vyčerpané peněžní prostředky vrátit žalobci jakožto bezdůvodné obohacení (ustanovení § 2991 a násl. občanského zákoníku ). Pokud dle tvrzení žalobce žalovaný po uzavření smlouvy uhradil částku 7 500 Kč, je žalobou uplatněný nárok důvodný co do rozdílu mezi částkou čerpanou, tj. 19 500 Kč a částkou již uhrazenou, tj. 7 500 Kč. S ohledem na právě uvedené, soud tedy žalobě v této části vyhověl a ve výroku I. tohoto rozsudku zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobci částku 12 000 Kč. Jelikož žalovaný nesplnil svoji povinnost týkající se uplatněného práva včas, dostal se do prodlení a je tak v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku , povinen zaplatit z této částky i úrok z prodlení.
15. Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena zákonem a v posuzovaném případě nebyla ani účastníky dohodnuta, stává se závazek z bezdůvodného obohacení splatný bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele dle ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku . Za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení lze v tomto případě považovat přípis zástupce žalobce ze dne 6. 9. 2021, ve kterém žalobce žalovaného vyzval k okamžité úhradě dlužné částky. Předmětná výzva byla předána k poštovní přepravě dne 6. 9. 2021, soud vycházel ze skutečnosti, že třetím dnem, tj. 9. 9. 2021 byla výzva žalovanému doručena, tento byl povinen do druhého dne, tj. 10. 9. 2021 plnit. Pokud tak neučinil, dnem 11. 9. 2021 se žalovaný se svým plněním dostal do prodlení a žalobci tak náleží nárok na úhradu úroku z prodlení a to ve výši dle nařízení vlády
č. 351/2013 Sb. Ve zbývajícím rozsahu, tj. zaplacení částky 5 546,54 Kč, a dále úroku ve výši 23,76 % z žalované částky a kapitalizovaného úroku ve výši 1 944,24 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % z částky 17 546,54 Kč od 1. 8. 2021 do 10. 9. 2021 a z částky 5 546,54 Kč od 11. 9. 2021 do zaplacení, soud žalobu zamítl, jak shora ve výroku II. uvedeno.
16. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. , kdy žalobce byl ve věci úspěšný je částečně, tomuto tak náleží právo na úhradu nákladů řízení v poměrné výši, což v daném případě představuje 36,78 % (úspěch 68,39 %, neúspěch 31,61 %). Náklady řízení žalobce spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 800 Kč, dále v odměně za právní zastoupení a to za tři úkony právní pomoci po 300 Kč, 3x režijní paušál po 100 Kč
(§ 14b) a 2x odměna ve výši 1 820 Kč, 2x režijní paušál po 300 Kč dle vyhlášky č. 177/96 Sb. + DPH ve výši 21 %, tj. úhrnem 7 382,40 Kč. Z toho 36,78 % činí částku 2 717 Kč, kterou soud žalobci na náhradě nákladů dle úspěšnosti přiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě do 15-ti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu vykonatelným soudním rozhodnutím, může se oprávněný domáhat soudního výkonu tohoto rozhodnutí (exekuce).