Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 C 130/2022-87

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Aulickou, Ph.D., ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 41 253,14 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 28 067 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 28 067 Kč od 29. 9. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky 13 186,14 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 36 782 Kč od 28. 5. 2022 do 28. 9. 2022, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 715 Kč od 29. 9. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 64,61 % ročně z částky 29 858,24 Kč od 28. 5. 2022 do 20. 6. 2022 ve výši 1 236,48 Kč, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 29 858,24 Kč od 21. 6. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 28. 5. 2022 dosáhne částky 101 203 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 238 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 28 067 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 28 067 Kč od 29. 9. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky 13 186,14 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 36 782 Kč od 28. 5. 2022 do 28. 9. 2022, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 715 Kč od 29. 9. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 64,61 % ročně z částky 29 858,24 Kč od 28. 5. 2022 do 20. 6. 2022 ve výši 1 236,48 Kč, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 29 858,24 Kč od 21. 6. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 28. 5. 2022 dosáhne částky 101 203 Kč. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 238 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 41 253,14 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru číslo ze dne datum. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému dne 20. 1. 2022 finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem ve výši 64,61 % ročně a pojištěním schopnosti splácet úvěr ve výši 176 Kč, a to v celkem 48 měsíčních splátkách po 1 933 Kč splatných vždy k 22. dni měsíce. Předmětná smlouva byla uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku. Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr, žalobkyně vycházela z dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti a také z jiných zdrojů, kdy se jednalo zejména o doklady o příjmech, prohlášení žalovanému apod. Dále si ověřila úvěrovou historii žalovaného v registrech SOLUS a NRKI a prověřila si, že žalovaný nebyla v době žádosti o úvěr evidována v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně předchozí dluh ve stádiu žalobního vymáhání a ani nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Za pomoci zjištěných údajů byl proveden tzv. scoring klienta, na základě něhož bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí úvěru. Žalovaný však poskytnutý úvěr řádně nesplácel, v důsledku čehož došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění úvěru ke dni 26. 12. 2021. Žalobkyni tímto vzniklo právo na zaplacení tzv. nové jistiny v celkové výši 34 656,48 Kč (sestávající z dlužné původní jistiny úvěru 29 858,24 Kč a z úroků přirostlých k jistině ke dni zesplatnění ve výši 4 798,24 Kč), dvou smluvních pokut ve výši 998 Kč (2 x 499 Kč za 2. a 3. splátku, s níž se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů), právo na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 600 Kč (200 Kč za každou ze tří splátek, s níž se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů) a právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 34 656,48 Kč, kterou žalobkyně požadovala za období od 28. 5. 2022 do 3. 10. 2022 ve výši 4 471,14 Kč. Dále se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 36 782 Kč od 28. 5. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 64,61 % ročně z částky 29 858,24 Kč od 28. 5. 2022 do 20. 6. 2022 ve výši 1 236,48 Kč, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 29 858,24 Kč od 21. 6. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 28. 5. 2022 dosáhne výše 101 203 Kč.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a k jednání soudu dne 10. 2. 2023 se nedostavil. Za splnění podmínek stanovených v  soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

3. Soud ve věci nařídil jednání, na kterém provedl dokazování listinnými důkazy a zjistil tento skutkový stav.

4. Z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu bylo ověřeno, že žalobkyni bylo Českou národní bankou uděleno povolení k poskytování spotřebitelského úvěru.

5. Účastníci sjednali dne datum návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvu o úvěru číslo ve znění dodatku číslo z téhož dne, v němž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal jej splatit při sjednaném úroku ve výši 64,60 % ročně v 48 pravidelných měsíčních splátkách po 1 933 Kč. Sjednaný úrok za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny, a to i po zesplatnění úvěru (podle bodu 6.3 smlouvy k zesplatnění postačuje, dostane-li se dlužník do prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části delší než 65 dnů). Celkem se žalovaný zavázal vrátit 84 336 Kč. Dle čl. 6 smlouvy má žalobkyně v případě prodlení žalovaného se splátkou delší než 30 dnů právo na smluvní pokutu ve výši 499 Kč. Dále má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením klienta, a to 200 Kč za prodlení s úhradou každé splátky o délce 15 dnů. Pro případ, že žalovaný v den zesplatnění neuhradí novou jistinu úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny. Účastníci se rovněž dohodli na pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr. Měsíční úhrada za pojištění činila 176 Kč. Žalovanému byly před podpisem návrhu poskytnuty předsmluvní informace a prohlášení klientů a dále splátkový kalendář s rozpisem jednotlivých splátek a jejich částí.

6. O schválení této smlouvy byl žalovaný informován dopisem datovaným dne 21. 1. 2022 a odeslaným dne 24. 1. 2022.

7. Dále žalobkyně předložila dokument„ Podpis na dálku“, v němž byly popsán postup při sjednání spotřebitelského úvěru. V prohlášení klienta ze dne 19. 1. 2022 žalovaný mimo jiné potvrdil, že veškeré informace, které žalobkyni v souvislosti s uzavřením smlouvy poskytl, jsou úplné a pravdivé.

8. Dle dokladu o vyplacení úvěru byl úvěr vyplacen dne 20. 9. 2020 na účet uvedený ve smlouvě. Předložením Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech o službách bylo osvědčeno, že majitelem tohoto účtu je žalovaný.

9. Dopisy ze dne 22. 4. 2022 a 23. 5. 2022 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužných splátek, a dále smluvní pokuty a účelně vynaložených nákladů a upozornila jej na možnost zesplatnění celého úvěru. O zesplatnění úvěru byl žalovaný informován v dopise ze dne 26. 5. 2022.

10. Dle karty klienta žalovaný ke dni 3. 10. 2022 na úvěr uhradil částku 1 399 Kč.

11. Předžalobní výzvou ze dne 13. 9. 2022 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dluhu nejpozději do 15 dnů od data odeslání výzvy. Tato byla dle podacího archu byla odeslána téhož dne.

12. Z karty označené jako hodnocení klienta ze dne 19. 1. 2022 plyne, že žalovaný při uzavírání smlouvy sdělil, že je zaměstnán s příjmem 14 000 Kč. Výdaje žalovaného byly v hodnocení klienta uvedeny částkou 3 860 Kč s poznámkou„ životní minimum“ a výdaje na družstevní bydlení byly určeny částkou 2 603 Kč. Jiné výdaje žalovaný netvrdil. Žalovanému byla dle výpisu z účtu v období měsíců říjen 2021 až leden 2022 poukázána mzda v rozmezí od 14 374 Kč až 15 537 Kč. Dle výpisu z registru SOLUS neměl žalovaný v registru záznam. Ve výpisu NRKI bylo uvedeno dosažené skóre žalovaného a žalovaný byl hodnocen jako klient s nízkým rizikem. K ověření své totožnosti žalovaný předložil svůj občanský průkaz.

13. Podle , (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

16. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Soud má na základě provedeného dokazování za to, že žalobkyně a žalovaný podepsali dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně zaslala žalovanému bezhotovostním převodem peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které se zavázal uhradit společně s úrokem ve výši 64,61 % ročně a pojistným v pravidelných měsíčních splátkách.

19. Žalovaný sjednal předmětnou smlouvu z pozici slabší strany – spotřebitele, neboť z ničeho nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Daná zákonná povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019,

sp. zn. , dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger,

C -76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance, vztahujícímu se přímo k ).

20. Má-li být zachován smysl a účel citované úpravy směřující k ochraně spotřebitele, poskytovatel spotřebitelského úvěru musí zjistit řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a na straně druhé pak přinejmenším pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat a dále dosavadní dluhové zatížení klienta. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dále pak případně dopravu, stravování, ošacení apod. Požadavek odborné péče však nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

21. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně při sjednávání smlouvy nepostupovala v souladu s výše citovanými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru. Uzavření smlouvy předcházel

pre-scoring žalovaného, jak vyplývá z výpisu z databáze SOLUS, v němž není u žalovaného žádný záznam a z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI), v němž je záznam, že klientova smlouva je hodnocena jako málo riziková. Pokud jde o příjmy spotřebitele, žalovaný v kartě hodnocení klienta uvedl, že dosahuje příjmu ze zaměstnání 14 000 Kč, k čemuž si žalobkyně správně vyžádala výpis z bankovního účtu žalovaného prokazující vyplacení mzdy. Soud ovšem nemá za prokázané, že by se žalobkyně zabývala reálnými výdaji žalovaného. Naopak vyšla jen z údajů sdělených klientem stran jeho nákladů na bydlení, aniž by bylo zřejmé, že by tyto výdaje byly reálně ověřovány. Žalobkyně nemůže v tomto ohledu argumentovat odkazem na § 6 o. z. Povinnost poskytovatele úvěru náležitě zkoumat úvěruschopnost klienta vychází přímo ze zákona. Jedná se o jeho veřejnoprávní povinnost nezávislou na obecné povinnosti osob jednat ve vztazích poctivě, tuto nelze jakkoliv přenášet na spotřebitele a žalobkyně se jí nemůže zprostit prostým spoléháním se na správnost údajů sdělených klientem, bez požadavku na doložení patřičných dokladů a podkladů klientem. Takový přístup je nedostačující a nemůže požívat právní ochrany. Je totiž obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak nadhodnocují své příjmy a zejména zkreslují své výdaje a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má ze zákona uloženu povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit prohlášením spotřebitele o pravdivosti jeho tvrzení. Zásada ochrany spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany s sebou zákonitě nese větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele coby poskytovatele spotřebitelského úvěru. Z § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ostatně plyne povinnost poskytovatele úvěru pořizovat dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jeho povinností stanovených tímto zákonem.

22. Co se týče výdajů na bydlení, tyto měla představovat částka 2 603 Kč měsíčně. Soud má za to, že je na místě od poskytovatele úvěru očekávat, že se před uzavřením smlouvy bude zajímat zejména o výši nákladů na bydlení, které zpravidla představují základní a zároveň často nejvyšší položku pravidelných výdajů každé osoby a bude požadovat, a to zvláště v případě, kdy je tato tvrzená částka nízká, aby zájemce o úvěr alespoň tuto část výdajů doložil. Toto přitom není spojeno s žádnými podstatnými obtížemi. Bylo oprávněním a v zájmu žalobkyně po žalovaném žádat doložení dokladů, které souvisí s náklady za bydlení a souvisejícími službami. Žalobkyně do výdajů žalovaného dále zahrnula částku 3 410 Kč coby životní minimum, které ovšem nemá žádnou vypovídací hodnotu o majetkových poměrech konkrétního žadatele ve vztahu ke konkrétní výši úvěru.

23. Soud s ohledem na shora uvedené uzavřel, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, aby mohla následně učinit závěr o tom, že žalovanému po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl žalobkyni pravidelně splácet po dobu 48 měsíců sjednané měsíční splátky. Dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Žalovaný tak byl od počátku povinen vrátit žalobkyni poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu z titulu bezdůvodného obohacení. V řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné smlouvy soud může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovaným. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byly ze strany žalobkyně poskytnuty finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, přičemž žalovaný z této částky dle karty klienta i vyjádření žalobkyně uhradil 1 933 Kč. Žalovaný proto žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení nadále dluží částku 28 067 Kč.

24. Z důvodu absolutní neplanosti smlouvy je neopodstatněným požadavek žalobkyně jdoucí nad rámec dosud neuhrazené jistiny, tedy co do požadovaných poplatků, smluvních pokut i smluvních úroků.

25. Pokud jde o úroky z prodlení, které žalobkyně požadovala od 28. 5. 2022 do zaplacení, nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění. V uvedené věci byl žalovaný vyzván k plnění (k vydání bezdůvodného obohacení) do 15 dnů od odeslání předžalobní výzvy, která byla žalovanému odeslána dne 13. 9. 2022. Žalobkyně proto mohla žádat úrok z prodlení z dosud neuhrazené jistiny až od 29. 9. 2022 do zaplacení. Soud přiznal žalobkyni právo na úroky z prodlení v požadované výši 11,75 % ročně, tedy ve výši nižší, než kolik činila jeho zákonná výše ke dni vzniku prodlení žalovaného. Ve zbývající části požadavku na zaplacení úroků z prodlení, soud požadavek žalobkyně jako neopodstatněný zamítl.

26. K návrhu, aby byl ve věci vydán rozsudek pro zmeškání, jehož se žalobkyně domáhala na jednání soudu, soud konstatuje, že pro takový postup nebyly splněny zákonné podmínky stanovené v  , a to primárně s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, kdy žalobkyně ani na jednání soudu neosvědčila, že smlouva byla platně sjednána. Jak je stanoveno v  , rozsudek pro zmeškání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír. Dle , soud smír neschválí, je-li v rozporu s právními předpisy. Smír je přitom v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná nebo se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází.

27. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle Žalobkyně měla v řízení pouze částečný úspěch a soud proto náhradu nákladů poměrně rozdělil. Při hodnocení procesního úspěchu ve věci vzal soud v úvahu částky včetně úroků i smluvních úroků, které žalobkyně požadovala k okamžiku vyhlášení rozsudku dne 10. 2. 2023. Žalobkyně požadovala po žalovaném k uvedenému datu zaplacení částky 47 815,18 Kč, přičemž jí bylo soudem přiznáno 29 286,76 Kč. Žalobkyně tak byla ve věci úspěšná pouze ze 61 % a z 39 % neúspěšná. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 063 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, předžalobní výzva k plnění) a z částky 2 780 Kč za jeden úkon uvedený v  a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci (účast na jednání soudu) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. a jedné paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle a. t. Soud žalobkyni nepřiznal odměnu za doplnění žaloby ohledně posuzování bonity klienta, neboť se jednalo o tvrzení, která měla být již součástí samotné žaloby. V souvislosti s cestou realizovanou dne 10. 2. 2023 žalobkyni přísluší náhrada ve výši 1 422,90 Kč za 152 ujetých km na trase obec – Hodonín a zpět (41,20 Kč za litr paliva při průměrné spotřebě 10,1 l /100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle ) podle a. t. a náhrada za ztrátu času v částce 400 Kč za celkem 4 půlhodiny podle a. t. Dohromady přiznal soud žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení (včetně 21% DPH z odměny advokátky, náhrady hotových výdajů, promeškaného času a cestovních nákladů) ve výši 10 173,50 Kč. Žalobkyně má ovšem právo na náhradu nákladů řízení odpovídající rozdílu jejího úspěchu, a proto jí přísluší náhrada nákladů řízení ve výši 22 % celkových nákladů, tedy 2 238 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.