Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 C 70/2022-73

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Aulickou, Ph.D., ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 60 765 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 39 730 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 39 730 Kč od 5. 8. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 21 035,68 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 53 318 Kč od 18. 3. 2022 do 4. 8. 2022, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 13 588 Kč od 5. 8. 2022 do zaplacení, úrokem ve výši 64,59 % ročně z částky 44 563,09 Kč od 18. 3. 2022 do 10. 4. 2022 ve výši 1 845,12 Kč, úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 44 563,09 Kč od 11. 4. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 18. 3. 2022 dosáhne částky 151 776 Kč.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3 470 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 39 730 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 39 730 Kč od 5. 8. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 21 035,68 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 53 318 Kč od 18. 3. 2022 do 4. 8. 2022, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 13 588 Kč od 5. 8. 2022 do zaplacení, úrokem ve výši 64,59 % ročně z částky 44 563,09 Kč od 18. 3. 2022 do 10. 4. 2022 ve výši 1 845,12 Kč, úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 44 563,09 Kč od 11. 4. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 18. 3. 2022 dosáhne částky 151 776 Kč. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3 470 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 60 765,68 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru číslo ze dne datum. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalované dne 28. 9. 2022 finanční prostředky ve výši 45 000 Kč, které se žalovaná zavázala splatit společně s úrokem ve výši 64,59 % ročně, a to v celkem 48 měsíčních splátkách po 2 635 Kč splatných vždy k 10. dni měsíce. Předmětná smlouva byla uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku. Pokud jde o posouzení schopnosti žalované splácet úvěr, žalobkyně vycházela z dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti a také z jiných zdrojů, kdy se jednalo zejména o doklady o příjmech, prohlášení žalovanému apod. Dále si ověřila úvěrovou historii žalované v registrech SOLUS a NRKI a prověřila si, že žalovaná nebyla v době žádosti o úvěr evidována v insolvenčním rejstříku, neměla u žalobkyně předchozí dluh ve stádiu žalobního vymáhání a ani nebyla evidována v insolvenčním rejstříku. Dále pak žalobkyně vycházela z údajů, které žalovaná uvedla v rámci žádosti o úvěr s tím, že předpokládala pravdivost a úplnost takto poskytnutých informací a poukázala na povinnost každého jednat v právním styku poctivě. Za pomoci zjištěných údajů byl proveden tzv. scoring klienta, na základě něhož bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí úvěru. Žalovaná však poskytnutý úvěr řádně nesplácela, v důsledku čehož došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění úvěru ke dni 16. 3. 2022. Žalobkyni tímto vzniklo právo na zaplacení tzv. nové jistiny v celkové výši 51 720,50 Kč (sestávající z dlužné původní jistiny úvěru 44 563,09 Kč a úroků přirostlých k jistině ke dni zesplatnění ve výši 7 157,41 Kč), dvou smluvních pokut ve výši 998 Kč (2 x 499 Kč za 2 splátky, se kterými se žalovaná ocitla v prodlení o délce 30 dnů), právo na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 600 Kč (200 Kč za každou ze tří splátek, s níž se žalovaná ocitla v prodlení o délce 15 dnů) a právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 51 720,50 Kč, kterou žalobkyně požadovala za období od 18. 3. 2022 do 8. 8. 2022 ve výši 7 447,68 Kč. Dále se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 53 318 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 64,59 % ročně z částky 44 563,09 Kč od 18. 3. 2022 do 10. 4. 2022 ve výši 1 845,12 Kč, úrok ve výši 11,75 % p.a z částky 44 563,09 Kč od 11. 4. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 18. 3. 2022 dosáhne výše 151 776 Kč.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila a k jednání soudu dne 15. 2. 2023 se nedostavila. Za splnění podmínek stanovených v  soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.

3. Soud na nařízením jednání provedl dokazování listinnými důkazy a zjistil tento skutkový stav.

4. Z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu bylo ověřeno, že žalobkyni bylo Českou národní bankou uděleno povolení k poskytování spotřebitelského úvěru.

5. Účastníci sjednali dne datum návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvu o úvěru číslo ve znění dodatku číslo z téhož dne, v němž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 45 000 Kč a žalovaná se zavázala jej splatit při sjednaném úroku ve výši 64,59 % ročně v 48 pravidelných měsíčních splátkách po 2 635 Kč. Sjednaný úrok za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny, a to i po zesplatnění úvěru (podle bodu 6.3 smlouvy k zesplatnění dojde, dostane-li se dlužník do prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části delší než 65 dnů). Celkem se žalovaná zavázala vrátit 126 480 Kč. Dle čl. 6 smlouvy má žalobkyně v případě prodlení žalované se splátkou delší než 30 dnů právo na smluvní pokutu ve výši 499 Kč a také na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením klienta, a to 200 Kč za prodlení s úhradou každé splátky o délce 15 dnů. Pro případ, že žalovaná v den zesplatnění neuhradí novou jistinu úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny. Žalované byly před podpisem návrhu poskytnuty předsmluvní informace a prohlášení klientů a rovněž splátkový kalendář s rozpisem jednotlivých splátek a jejich částí.

6. O schválení této smlouvy byla žalovaná informována dopisem datovaným dne 29. 9. 2021 a doručeným dne 4. 10. 2021.

7. Dále žalobkyně předložila dokument„ Podpis na dálku“, v němž byl popsán postup při sjednání spotřebitelského úvěru.

8. V prohlášení klienta ze dne 27. 9. 2021 žalovaná mimo jiné potvrdila, že veškeré informace, které žalobkyni v souvislosti s uzavřením smlouvy poskytla, jsou úplné a pravdivé.

9. Dle dokladu o vyplacení úvěru byl úvěr vyplacen dne 28. 9. 2021 na účet uvedený ve smlouvě.

10. Dopisy ze dne 10. 2. 2022 a 14. 3. 2022 vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení dlužných splátek, a dále smluvní pokuty a účelně vynaložených nákladů a upozornila ji na možnost zesplatnění celého úvěru. O zesplatnění úvěru byla žalovaná informována v dopise ze dne 16. 3. 2022.

11. Dle karty klienta žalovaná ke dni 8. 8. 2022 na úvěr uhradila celkem 5 270 Kč.

12. Předžalobní výzvou ze dne 20. 7. 2022 vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení dluhu nejpozději do 15 dnů od data odeslání výzvy. Tato byla dle podacího archu byla odeslána téhož dne.

13. Z karty označené jako hodnocení klienta ze dne 27. 9. 2021 plyne, že žalovaná při uzavírání smlouvy sdělila, že je zaměstnána s příjmem 19 500 Kč. Výdaje žalované byly v hodnocení klienta uvedeny částkou 3 860 Kč s poznámkou„ životní minimum“ a výdaje na bydlení (u rodičů) byly určeny částkou 2 603 Kč. Jiné výdaje žalovaná netvrdila. Žalované byla dle výpisu z účtu v období měsíců červen až září 20201 poukázána mzda ve výši 22 322 Kč, 18 572 Kč a 19 835 Kč. Žalovaná neměla v registru SOLUS záznam. Ve výpisu NRKI bylo uvedeno dosažené skóre žalované a žalovaná byla hodnocena jako klient s nízkým rizikem. K ověření své totožnosti žalovaná předložila svůj občanský průkaz.

14. Podle , (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

17. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. Soud má na základě provedeného dokazování za to, že žalobkyně a žalovaná podepsaly dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně zaslala žalované bezhotovostním převodem peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč, které se zavázala uhradit společně s úrokem ve výši 64,59 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách.

20. Žalovaná sjednala posuzovanou smlouvu z pozice slabší strany – spotřebitele, neboť z ničeho nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Daná zákonná povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, C -76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance, vztahujícímu se přímo k  ).

21. Má-li být zachován smysl a účel citované úpravy směřující k ochraně spotřebitele, poskytovatel spotřebitelského úvěru musí zjistit řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a na straně druhé pak přinejmenším pravidelné a nezbytné výdaje které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat (zejména výdaje na bydlení, dále pak na dopravu, stravování apod.) a dále dosavadní dluhové zatížení klienta. Požadavek odborné péče však nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

22. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně při sjednávání smlouvy nepostupovala v souladu s výše citovanými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru. Uzavření smlouvy předcházel pre-scoring žalované, jak vyplývá z výpisu z databáze SOLUS, v němž není u žalované žádný záznam a z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI), v němž je záznam, že klientova smlouva je hodnocena jako málo riziková. Pokud jde o příjmy spotřebitele, žalovaná uvedla, že dosahuje příjmu ze zaměstnání 19 500 Kč, k čemuž si žalobkyně správně vyžádala potvrzení z bankovního účtu žalované prokazující vyplacení mzdy.

23. Soud ovšem nemá za prokázané, že by se žalobkyně zabývala reálnými výdaji žalované. Naopak vyšla jen z údajů sdělených klientem stran nákladů na bydlení, aniž by bylo zřejmé, že by tyto výdaje byly reálně ověřovány. Co se týče výdajů na bydlení, tyto měla představovat částka 2 603 Kč měsíčně. Soud má za to, že je na místě od poskytovatele úvěru očekávat, že se před uzavřením smlouvy bude zajímat zejména o výši nákladů na bydlení, které zpravidla představují základní a zároveň často nejvyšší položku pravidelných výdajů každé osoby a bude požadovat, a to zvláště v případě, kdy je tato tvrzená částka nízká, aby zájemce o úvěr alespoň tuto část výdajů nějakým způsobem doložil. Toto přitom není spojeno s žádnými podstatnými obtížemi. Bylo oprávněním a v zájmu žalobkyně po žalované žádat doložení dokladů, které souvisí s náklady za bydlení. Žalobkyně do výdajů žalované dále zahrnula částku 3 410 Kč coby životní minimum, které ovšem nemá žádnou vypovídací hodnotu o majetkových poměrech konkrétního žadatele ve vztahu ke konkrétní výši úvěru. Žalobkyně nemůže v tomto ohledu argumentovat odkazem na § 6 o. z. Povinnost poskytovatele úvěru náležitě zkoumat úvěruschopnost klienta vychází přímo ze zákona. Jedná se o jeho veřejnoprávní povinnost nezávislou na obecné povinnosti osob jednat ve vztazích poctivě, tuto nelze jakkoliv přenášet na spotřebitele a žalobkyně se jí nemůže zprostit prostým spoléháním se na správnost údajů sdělených klientem, bez požadavku na doložení patřičných dokladů a podkladů klientem. Takový přístup je nedostačující a nemůže požívat právní ochrany. Je totiž obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak nadhodnocují své příjmy a zejména zkreslují své výdaje či dluhové zatížení a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má ze zákona uloženu povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit prohlášením spotřebitele o pravdivosti jeho tvrzení. Zásada ochrany spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany s sebou zákonitě nese větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele coby poskytovatele spotřebitelského úvěru. Z § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ostatně plyne povinnost poskytovatele úvěru pořizovat dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jeho povinností stanovených tímto zákonem.

24. Soud s ohledem na shora uvedené uzavřel, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované, aby mohla následně učinit závěr o tom, že žalované po vynaložení běžných výdajů a případně po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohla žalobkyni pravidelně splácet po dobu 48 měsíců sjednané měsíční splátky. Dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Žalovaná tak byla od počátku povinna vrátit žalobkyni poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu z titulu bezdůvodného obohacení. V řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné smlouvy soud může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovanou. V řízení bylo prokázáno, že žalované byly ze strany žalobkyně poskytnuty finanční prostředky ve výši 45 000 Kč, přičemž žalovaná z této částky dle karty klienta i vyjádření žalobkyně uhradila 5 270 Kč. Žalovaná proto žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení nadále dluží částku 39 730 Kč.

25. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy je neopodstatněným požadavek žalobkyně jdoucí nad rámec dosud neuhrazené jistiny, tedy co do požadovaných poplatků, smluvních pokut i smluvních úroků.

26. Pokud jde o úroky z prodlení, které žalobkyně požadovala od 18. 3. 2022 do zaplacení, nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění. V uvedené věci byla žalovaná vyzvána k plnění (k vydání bezdůvodného obohacení) do 15 dnů od odeslání předžalobní výzvy, která jí byla odeslána dne 20. 7. 2022. Žalobkyně proto mohla žádat úrok z prodlení z dosud neuhrazené jistiny až od 5. 8. 2022 do zaplacení. Soud přiznal žalobkyni právo na úroky z prodlení v požadované výši 11,75 % ročně, tedy ve výši nižší, než kolik činila jeho zákonná výše ke dni vzniku prodlení žalované. Ve zbývající části požadavku na zaplacení úroků z prodlení, soud požadavek žalobkyně jako neopodstatněný zamítl, jak plyne z výroku II. tohoto rozsudku.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější nežli žalovaná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 470 Kč, přičemž tato částka představuje 16 % z jejich celkové výše (žalobkyně požadovala včetně příslušenství ke dni vyhlášení tohoto rozsudku zaplacení částky 72 822,24 Kč, přičemž jí soudem bylo přiznáno 42 224,01 Kč, pročež žalobkyně byla úspěšná co do 58 % a neúspěšná v rozsahu 42 %). Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 039 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) za 3 úkony právní služby po 3 540 Kč uvedené v  a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, účast na jednání soudu) a z částky 1 770 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v  a. t. (sepis předžalobní výzvy) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle a. t. V souvislosti s cestou realizovanou dne 15. 2. 2023 žalobkyni přísluší náhrada ve výši 1 422,90 Kč za 152 ujetých km na trase obec – Hodonín a zpět (41,20 Kč za litr paliva při průměrné spotřebě 10,1 l /100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle ) podle a. t. a náhrada za ztrátu času v částce 400 Kč za celkem 4 půlhodiny podle a. t. podle a. t. a náhrada za ztrátu času za 4 půlhodiny v částce 400 Kč podle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 15 412,90 Kč ve výši 3 236,71 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.