Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 C 22/2022-38

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Aulickou, Ph.D., ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 31 980 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 21 030 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 24 350 Kč od 5. 10. 2021 do 13. 10. 2021, úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 22 080 Kč od 14. 10. 2021 do 19. 11. 2021, úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 21 030 Kč od 20. 11. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky 10 950 Kč, úroku ve výši 21,05 % ročně z částky 26 547 Kč od 25. 9. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 26 547 Kč od 25. 9. 2021 do 4. 10. 2021, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 197 Kč od 5. 10. 2021 do 13. 10. 2021, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 467 Kč od 14. 10. 2021 do 19. 11. 2021, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 517 Kč od 20. 11. 2021 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 484 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 21 030 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 24 350 Kč od 5. 10. 2021 do 13. 10. 2021, úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 22 080 Kč od 14. 10. 2021 do 19. 11. 2021, úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 21 030 Kč od 20. 11. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky 10 950 Kč, úroku ve výši 21,05 % ročně z částky 26 547 Kč od 25. 9. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 26 547 Kč od 25. 9. 2021 do 4. 10. 2021, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 197 Kč od 5. 10. 2021 do 13. 10. 2021, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 467 Kč od 14. 10. 2021 do 19. 11. 2021, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 517 Kč od 20. 11. 2021 do zaplacení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 484 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 31 980 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo kterou se žalovaným uzavřela dne datum. Na základě této smlouvy poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, přičemž z této částky bylo 2 500 Kč poskytnuto zprostředkovateli úvěru coby provize. Žalovaný se poskytnutý úvěr zavázal splatit společně s úrokem ve výši 21,05 % ročně ve 40 měsíčních splátkách po 1 050 Kč. Tuto svoji povinnost si však neplnil. Žalobkyně proto úvěr zesplatnila ke dni 24. 9. 2021. Dlužná částka sestává ze zesplatněné jistiny 26 547 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč za 3 neuhrazené splátky po 499 Kč, nákladů na upomínání ve výši 300 Kč za 3 zaslané upomínky, smluvní pokuty ve výši 3 636 Kč stanovené jako 0,1 % denně z částky 26 547 Kč za dobu od 25. 9. 2021 do 8. 2. 2022. Žalobkyně dále po žalovaném požadovala zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 26 547 Kč od 25. 9. 2021 do zaplacení, úrok ve výši 21,05 % ročně z částky 26 547 Kč od 25. 9. 2021 do zaplacení. Při posouzení úvěruschopnosti žalobkyně vycházela z tvrzeného příjmu žalovaného v rozmezí od 33 177 Kč do 45 640 Kč měsíčně a pravidelných výdajů na bydlení ve výši 5 000 Kč měsíčně, které korigovala za pomoci normativních nákladů na nájemní bydlení částkou 5 653 Kč měsíčně. Dále žalobkyně zohlednila v rámci měsíčních výdajů žalovaného splátky hypotečního úvěru asi 6 000 Kč měsíčně a životní minimum jednotlivce 3 860 Kč. Současně bylo přihlédnuto k průměrným výdajům obyvatel stanovených ČSÚ pro rok 2016, když údaje pro další roky nebyly dosud zveřejněny. Žalovaný byl s negativním výsledkem lustrován v centrální evidenci exekucí a ISIR.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání v souladu s 

3. Z předložených důkazních prostředků soud zjistil následující skutkový stav. Před podpisem úvěrové smlouvy žalovaný uvedl, že jeho průměrný čistý příjem ze zaměstnání je okolo 35 606 Kč měsíčně. K tomu žalobkyně předložila soudu fotokopii výplatní pásky žalovaného za měsíc listopad 2020, ze které bylo zjištěno, že jeho čistý měsíční příjem byl 45 640 Kč, fotokopii výplatní pásky za měsíc prosinec 2020, ze které bylo zjištěno, že čistý měsíční příjem žalovaného byl 33 177 Kč. Dále žalobkyně předložila fotokopii výplatní pásky žalovaného za leden 2021, podle které jeho čistý měsíční příjem byl 35 606 Kč. To plyne rovněž z potvrzení o provedených platbách. Jako jediný příjem domácnosti žalovaný uváděl právě částku 35 606 Kč měsíčně. Žalovaný uvedl, že bydlí ve vlastním bydlení, vyživuje 1+2 osoby, což nebylo blíže upřesněno. Jako jeho výdaje na bydlení (včetně vodného, energií, paliv) žalobkyně započetla 5 000 Kč měsíčně (když původně žalovaný uvedl 3 000 Kč měsíčně), žalovaný měl další výdaje na bydlení, a to splátky hypotéky ve výši 6 000 Kč měsíčně. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 5. 3. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný vlastní ideální polovinu bytu. Životní minimum žalovaného včetně vyživovaných osob bylo žalobkyní stanoveno na 9 170 Kč měsíčně (posouzení úvěruschopnosti zákazníka). Žalobkyně dále provedla lustraci žalovaného v ISIR, v CEE s negativním výsledkem. Výdaje žalovaného byly žalobkyní korigovány i za pomoci statistických výdajů a normativních nákladů na bydlení. Byla předložena statistika rodinných účtů za rok 2016, dle které činí průměrné roční spotřební výdaje (náklady) pro jednotlivce 194 111 Kč a pro dvoučlennou domácnost 166 137 Kč. Rovněž byly doloženy výdaje na spotřebu domácností podle účelu pro roky 2016 až 2019, z přehledu bylo zjištěno, že roční výdaje na rok 2019 za bydlení, vodu, energie a paliva činí průměrně 731 552 Kč. Výše normativních nákladů na bydlení pro rok 2021 v nájemních bytech byla pro jednu osobu 5 653 Kč měsíčně v obcích od 10 000 do 49 999 obyvatel, životní minium jednotlivce v roce 2021 činilo 3 860 Kč měsíčně.

4. Účastníci podepsali dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč tak, že dle čl. II. v případě neúčelového úvěru žalovaný obdrží částku ve výši 27 500 Kč a 2 500 Kč bude převedeno na účet zprostředkovatele úvěru jako jeho provize. Žalovaný se zavázal uhradit celkem 42 000 Kč, a to ve 40 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 050 Kč, počínaje dnem 20. 4. 2021 Smluvní úrok byl sjednán ve výši 21,05 % ročně. Dle bodu IV. odst. 1 se úvěr stane splatným, pokud bude žalovaný v prodlení s úhradou alespoň jedné splátky nebo její části pod dobu delší než 2 měsíce. Dle bodu IV. odst. 2 písm. b), c), se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu za dobu prodlení ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru v případě zesplatnění úvěru, dále se zavázal uhradit smluvní pokutu do doby zesplatnění úvěru ve výši 499 Kč za prodlení s úhradou každé jednotlivé splátky. Dle bodu IV. odst. 4 měla žalobkyně v případě prodlení žalovaného právo na náhradu účelně vynaložených nákladů vymáhání – nákladů na upomínky po 100 Kč. Žalovanému byla poskytnuta tabulka umoření, ze které bylo zjištěno, jakým způsobem má žalovaný úvěr splácet. Žalovanému byl rovněž poskytnut formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byly i úvěrové podmínky.

5. Z potvrzení o provedení transakce plyne, že žalovaný obdržel dne 5. 3. 2021 finanční prostředky ve výši 27 500 Kč, částka 2 500 Kč byla poskytnuta jako provize zprostředkovateli úvěru. Dle listiny„ bonita smlouvy“ žalovaný uhradil na svůj dluh do 19. 11. 2021 částku 6 470 Kč, z toho dne 13. 10. 2021 uhradil 2 270 Kč a dne 19. 11. 2021 pak 1 050 Kč. Žalobkyni zůstal dlužen 26 547 Kč, když se dostal do prodlení s úhradou splátek. Žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužných splátek úvěru upomínkami ze dne 23. 7. 2021 a dne 24. 8. 2021, kterými byl rovněž vyzván k úhradě upomínacích nákladů vždy ve výši 100 Kč za upomínku. Jejich odeslání jako obyčejné poštovní zásilky potvrdil v čestném prohlášení zaměstnanec žalobkyně jméno jméno. Jeho případně navrhovaný výslech soud nepovažoval za potřebný provádět, když skutkový stav potřebný pro rozhodnutí ve věci považoval za dostatečně zjištěný již na základě předložených listinných důkazů. Dopisem – předžalobní výzvou ze dne 24. 9. 2021 byl úvěr zesplatněn z důvodu nehrazení splátek a žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu 29 867 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 996 Kč a upomínacích nákladů ve výši 300 Kč, a to do deseti dnů od odeslání oznámení o zesplatnění. Oznámení bylo dle podacího archu žalobkyní odesláno dne 24. 9. 2021.

6. Podle , , dále jen o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

8. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

10. Soud má na základě předložených listinných důkazů za prokázané, že žalobkyně a žalovaný podepsali dne datum úvěrovou smlouvu číslo na základě které žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostně částku 27 500 Kč. Žalovaný před podáním žaloby na dluh uhradil částku 6 470 Kč.

11. Žalovaný v posuzované věci vystupoval jako slabší strana – spotřebitel, neboť z ničeho nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele. Žalobkyně proto měla s odbornou péčí povinnost posoudit před sjednáním této smlouvy úvěruschopnost žalovaného. Byť z věty druhé vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, C- 76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance) konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní a soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Tato povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd.

12. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě spolehlivých a dostatečných informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a na straně druhé pak dosavadní dluhové zatížení klienta a přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

13. Co se týče příjmů žalovaného, soud vzal z předložených důkazních prostředků za prokázané, že příjem žalovaného ve výši asi 35 606 Kč měsíčně byl osvědčen. Současně nutno konstatovat, že výdaje žalovaného nebyly před podpisem úvěrové smlouvy nijak ověřeny. Žalovaný pouze uvedl před sjednáním smlouvy do formuláře žalobkyně údaje o svých výdajích na bydlení 3 000 Kč měsíčně, tuto částku následně žalobkyně zkorigovala na 5 000 Kč měsíčně. Žalovaný sdělil, že bydlí ve vlastním bytě, který splácí hypotečním úvěrem 6 000 Kč měsíčně. Tyto výdaje na bydlení, které zpravidla tvoří podstatnou část nákladů každého jednotlivce, nebyly doloženy, nebyly doloženy ani jiné doklady vztahující se k výdajům žalovaného. Poskytovatel je přitom povinen aktivně úvěruschopnost žalovaného zjišťovat a prověřovat, a proto se za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr a tyto také prověřuje. Odhad nákladů je přitom možno učinit dle názoru soudu pouze u takových dat, které není možné u spotřebitele zjistit, nebo které nelze snadno ověřit. Ve vztahu k ostatním životním nákladům jako jsou například náklady na stravování, drogerii a ošacení (osobní výdaje), se v zásadě jeví jako přijatelné, aby žalobkyně vycházela z částek životního minima jednotlivce dle příslušných právních předpisů, neboť jde o náklady, které lze poměrně snadno přizpůsobit aktuální finanční situaci. To však nelze říct o nákladech spojených s bydlením. Žalobkyní použité normativní náklady na nájemní bydlení 5 653 Kč měsíčně navíc neodpovídají skutečným nákladům na nájemní bydlení, když neodpovídají skutečným cenám za nájmy a související energie, neboť jsou stanovovány dle cen za minulé období a pro účely výpočtu příspěvku na bydlení ve smyslu , o státní sociální podpoře. Dále nebylo dostatečně doloženo, kolik osob žalovaný vyživuje a jakými měsíčními částkami, když ve formuláři bylo pouze zkratkovitě uvedeno, že vyživuje 1+2 osoby a jediným příjmem jeho domácnosti je jeho příjem. Rovněž nebyl žalovaný řádně prolustrován v registrech dlužníků.

14. Lze tak konstatovat, že žalobkyně očividně nesplnila svou povinnost doložit, že řádně a s kladným výsledkem zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a proto je třeba předloženou smlouvu o spotřebitelském úvěru považovat za absolutně neplatnou ve smyslu § 588 o. z. pro rozpor s veřejným pořádkem. Žalobkyně proto měla vůči žalovanému od počátku právo pouze na vrácení reálně poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení. Soud totiž může žalobkyni přiznat právo pouze na vrácení toho, oč jí poskytnutá peněžitá částka přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí žalovaným. Soud má na základě shora předložených listinných důkazů za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 27 500 Kč, přičemž žalovaný na dluh uhradil celkem 6 470 Kč, a proto žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení nadále dluží celkem 21 030 Kč.

15. Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena právním předpisem, nastala jeho splatnost prvního dne po dni, do kterého byl žalovaný povinen plnit. K vrácení bezdůvodného obohacení byl žalovaný vyzván v oznámení o zesplatnění pohledávky ze dne 24. 9. 2021, které mu bylo odesláno dne 24. 9. 2021, a ve kterém žalobkyně vyzvala žalovaného k vydání plnění – bezdůvodného obohacení - do 10 dnů od odeslání, tj. do 4. 10. 2021. Soud proto přiznal žalobkyni právo na úrok z prodlení z dlužné částky 21 030 Kč, a to v požadované výši 8,5 % ročně v souladu s  Úrok z prodlení byl přiznán dle plateb žalovaného, tj. z částky 24 350 Kč od 5. 10. 2021 do 13. 10. 2021, z částky 22 080 Kč od 14. 10. 2021 do 19. 11. 2021, z částky 21 030 Kč od 20. 11. 2021 do zaplacení. Ve zbytku požadovaného nároku soud žalobu zamítl, jak je vymezeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

16. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud v souladu s  Žalobkyně měla ve věci pouze částečný úspěch a náleží jí tedy právo na náhradu nákladů řízení odpovídající rozdílu jejího úspěchu v částce 21 030 Kč, úroku z prodlení 8,5 % ročně z částky 24 350 Kč od 5. 10. 2021 do 13. 10. 2021 ve výši 51,03 Kč, úroku z prodlení 8,5 % ročně z částky 22 080 Kč od 14. 10. 2021 do 19. 11. 2021 ve výši 190,25 Kč, úroku z prodlení 8,5 % ročně z částky 21 030 Kč od 20. 11. 2021 do 30. 9. 2022 ve výši 1 542,68 Kč, tj. 22 813,96 Kč (57 %) a neúspěchu v částce 5 517 Kč, 5 433 Kč, úroku 21,05 % ročně z částky 26 547 Kč od 25. 9. 2021 do 30. 9. 2022 ve výši 5 680 Kč, úroku z prodlení 8,5 % ročně z částky 26 547 Kč od 25. 9. 2021 do 4. 10. 2021 ve výši 61,82 Kč, úroku z prodlení 8,5 % ročně z částky 2 197 Kč od 5. 10. 2021 do 13. 10. 2021 ve výši 4,6 Kč, úroku z prodlení 8,5 % ročně z částky 4 467 Kč od 14. 10. 2021 do 19. 11. 2021 ve výši 38,48 Kč, úroku z prodlení 8,5 % ročně z částky 5 517 Kč od 20. 11. 2021 do 30. 9. 2022 ve výši 404,7 Kč, tj. 17 139,6 Kč (43 %), což v tomto případě odpovídá 14 %.

17. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 280 Kč a náklady právního zastoupení – odměnou advokáta za tři úkony právní služby dle odst. 3 (příprava a převzetí zastoupení, písemné podání ve věci samé, jednoduchá výzva k plnění). Sazba odměny za každý tento úkon právní služby činí dle odst. 3 vyhlášky 500 Kč. Soud poukazuje, že žalobkyni nepřiznal odměnu za doplnění žaloby ze dne 27. 6. 2022, neboť toto podání mělo být součástí žaloby a je tudíž neúčelné. Dále jsou náklady řízení tvořeny náhradou hotových výdajů dle vyhlášky ve výši 100 Kč za každý tento úkon. Celkem tak veškeré náklady řízení činí 3 458 Kč. Žalobkyni přísluší náhrada nákladů řízení ve výši 14 %, tedy 484 Kč.

18. Soud aplikoval § 14b vyhlášky, když má za to, že ve věci se jedná o formulářovou žalobu v intencích nálezu Ústavního soudu sp. zn. , tj. o návrh mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob a účastníků předmětu řízení dostatečně individualizován, kdy základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření bude totožný či jen s drobnými odchylkami, z rozhodovací praxe soudu je známo, že obdobné návrhy žalobkyně podává opakovaně (viz řízení vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. , , ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce.