Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 C 91/2022-70

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Aulickou, Ph.D., ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 90 119 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 404,77 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 404,77 Kč od 26. 8. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení částky 70 274,23 Kč, smluvní pokuty ve výši 11 440,56 Kč, úroku ve výši 52,21 % ročně z částky 42 737,41 Kč od 6. 4. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 143 942 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 78 679 Kč od 6. 4. 2022 do 25. 8. 2022, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 70 274,23 Kč od 26. 8. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 404,77 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 404,77 Kč od 26. 8. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do zaplacení částky 70 274,23 Kč, smluvní pokuty ve výši 11 440,56 Kč, úroku ve výši 52,21 % ročně z částky 42 737,41 Kč od 6. 4. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 143 942 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 78 679 Kč od 6. 4. 2022 do 25. 8. 2022, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 70 274,23 Kč od 26. 8. 2022 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 90 119 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru číslo ze dne datum. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému dne 6. 9. 2016 finanční prostředky ve výši 50 001 Kč, které se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem ve výši 66,7 % ročně, a to v celkem 48 měsíčních splátkách po 2 499 Kč, splatných vždy k 3. dni měsíce. Žalovaný poskytnutý úvěr řádně nesplácel, v důsledku čehož došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění úvěru ke dni 4. 4. 2022. Žalovaný na svůj dluh uhradil toliko 41 596,23 Kč. Žalobkyni tímto vzniklo právo na zaplacení tzv. nové jistiny v celkové výši 78 355,77 Kč (sestávající z dlužné původní jistiny úvěru 42 737,41 Kč a z úroků přirostlých k jistině ke dni zesplatnění ve výši 35 618,36 Kč), smluvních pokut ve výši 324 Kč (za 17. splátku, s níž se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů) a právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 78 355,77 Kč, kterou žalobkyně požadovala za období od 6. 4. 2022 do 29. 8. 2022 ve výši 11 440,56 Kč. Dále se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 78 679 Kč od 6. 4. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 52,21 % ročně z částky 42 737,41 Kč od 6. 4. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne výše 143 942 Kč.

2. Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr, žalobkyně vycházela z dokladů a informací získaných od žalovaného, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti a také z jiných zdrojů. Žalobkyně ověřila úvěrovou historii žalovaného v registrech SOLUS a NRKI a prověřila si, že žalovaný nebyl v době žádosti o úvěr evidován v insolvenčním rejstříku a neměl u žalobkyně předchozí dluh ve stádiu žalobního vymáhání. Za pomoci zjištěných údajů a matematických modelů byl proveden tzv. skóring klienta, na základě kterého bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí úvěru. Při určení výdajů žalovaného přitom žalobkyně vycházela z částky životního minima 3 800 Kč měsíčně, která postačuje k obživě. Protože žalobkyně neměla k dispozici doklady o výši nájemného nebo jiné potvrzení o nákladech žalovaného souvisejících s bydlením, vycházela z částky 4 000 Kč uvedené žalovaným. Poskytovatel úvěru má omezené možnosti, jak ověřit údaje o výdajích poskytnuté žadatelem, a kromě zjevně nepřiměřených údajů, žalobkyni nezbývá než věřit sděleným údajům. Pokud žalovaný zatajil nebo zkreslil údaje o svých příjmech a výdajích, nemůže dojít k neplatnosti úvěrové smlouvy pro nepřezkoumání úvěruschopnosti, neboť nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého činu. Žalovaný uvedl, že veškeré údaje, které v souvislosti s úvěrovou smlouvou poskytl, jsou pravdivé. Nelze klást žalobkyni k tíži lehkomyslnost žalovaného, žalobkyně vycházela z toho, že žalovaný má v úmyslu dluh splatit a že pamatuje i na případy, kdy by se jeho ekonomická situace zhoršila.

3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání v souladu s  a

4. Z předložených důkazních prostředků soud zjistil následující skutkový stav.

5. Dle výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu žalobkyni bylo Českou národní bankou uděleno povolení k poskytování spotřebitelského úvěru.

6. Účastníci podepsali dne datum návrh na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru/smlouvu o revolvingovém úvěru číslo v němž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 001 Kč a žalovaný se zavázal jej splatit při sjednaném úroku ve výši 66,71 % ročně v 48 pravidelných měsíčních splátkách po 2 499 Kč Celkem se žalovaný zavázal vrátit 119 952 Kč. Žalovanému bylo odesláno oznámení o schválení úvěru ze dne 7. 9. 2016, které mu bylo doručeno dne datum. Nedílnou součástí smlouvy byla i smluvní ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru právnická osoba V bodě 12 byly ujednány sankce pro případ prodlení žalovaného, a to smluvní pokuty a možnost zesplatnění dlužné částky žalobkyní. Žalovanému byl poskytnut splátkový kalendář, předsmluvní formulář s informacemi o úvěrujícím a standardní informace o spotřebitelském úvěru a prohlášení o splnění informační povinnosti úvěrujícího.

7. Dle dokladu o vyplacení úvěru byl úvěr 50 001 Kč vyplacen dne 6. 9. 2016 na účet žalovaného uvedený ve smlouvě. Dle karty klienta žalovaný ke dni 2. 1. 2020 na úvěr uhradil částku 41 596,23 Kč, poté přestal dluh hradit. Dopisy ze dne 4. 4. 2022 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužných splátek, a dále smluvní pokuty a upozornila jej na zesplatnění celého úvěru, ke kterému došlo v důsledku nesplácení dlužné částky. Předžalobní výzvou ze dne 10. 8. 2022 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dluhu nejpozději do 15 dnů od data odeslání výzvy. Tato výzva byla dle podacího archu odeslána téhož dne.

8. Z karty označené jako hodnocení klienta ze dne 6. 9. 2016 bylo zjištěno, že žalovaný při uzavírání smlouvy sdělil, že je zaměstnán s čistým příjmem 24 528 Kč měsíčně. Výdaje žalovaného byly v hodnocení klienta uvedeny částkou 3 800 Kč měsíčně, výdaje na splátky u právnická osoba byly 3 969 Kč měsíčně, náklady na nájemné, inkaso, dopravu a ostatní byly ohodnoceny částkou 4 000 Kč měsíčně. Jiné výdaje žalovaný netvrdil. Žalovaný bydlel v pronájmu. Z potvrzení o výši příjmu ze dne 1. 9. 2016 bylo zjištěno, že čistý příjem žalovaného měsíčně byl 24 528 Kč. K tomu byly doloženy výplatní pásky za dobu od května do července 2016. Dále byla doložena pracovní smlouva žalovaného uzavřená dne datum, dohoda o změně pracovní smlouvy ze dne datum, na základě které byla změněna pracovní smlouva žalovaného na dobu neurčitou. Žalovanému byl otevřen online účet právnická osoba, což mu bylo oznámeno přípisem ze dne 10. 8. 2016. Dále byl doložen výpis žalovaného z NRKI se skóre 404, záznam z registru SOLUS, kterým žalovaný neprocházel a občanský průkaz žalovaného.

9. Žalobkyně rovněž předložila vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek, z něhož plyne, že bez ohledu na to, zda je ve smlouvě uvedena efektivní či nominální úroková sazba, absolutní výše celkově zaplacených úroků je v obou případech stejná. Soud z těchto listin však neučinil žádná pro věc významná skutková zjištění, neboť v samotné úvěrové smlouvě byla výše úroku určena zcela jednoznačně jako pevná a po celou dobu trvání smlouvy neměnné sazba. Ve vztahu ke spotřebiteli považuje soud polemiku ohledně nominální úrokové sazby a výpočtu efektivní úrokové míry podle složitých vzorců znalce za zcela irelevantní a pro spotřebitele nadto za nesrozumitelné a matoucí. Vedle toho se žalobkyně v rámci nového posuzování věci nově domáhala úroku v nižší úrokové míře.

10. Podle , (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle , o spotřebitelském úvěru, je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací, získaných i od spotřebitele, a je docela nezbytné nahlédnutí do databází, umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr neplatná.

12. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Dle § 2993 o.z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Soud má na základě provedeného dokazování za prokázané, že žalobkyně a žalovaný podepsali dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně zaslala žalovanému bezhotovostním převodem peněžní prostředky ve výši 50 001 Kč, které se zavázal uhradit společně s úrokem ve výši 66,7 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách.

15. Žalovaný sjednal předmětnou smlouvu v pozici chráněné strany – spotřebitele, neboť z ničeho nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Daná zákonná povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná.

16. Má-li být zachován smysl a účel citované úpravy směřující k ochraně spotřebitele, poskytovatel spotřebitelského úvěru musí zjistit řádně a s odbornou péčí, na základě dostatečných informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a na straně druhé pak přinejmenším pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat a dále dosavadní dluhové zatížení žalovaného. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dále na dopravu, stravování, ošacení apod. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

17. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně při sjednávání úvěrové smlouvy nepostupovala v souladu s výše citovanými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru. Uzavření smlouvy předcházel

pre-scoring žalovaného, jak vyplývá z výpisu z databáze SOLUS, v němž není u žalovaného žádný záznam a z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI). Pokud jde o příjmy spotřebitele, žalovaný v kartě hodnocení klienta uvedl, že dosahuje příjmu ze zaměstnání 24 528 Kč měsíčně, k čemuž si žalobkyně správně vyžádala výplatní pásky a pracovní smlouvu žalovaného prokazující vyplácení mzdy. Soud ovšem nemá za prokázané, že by se žalobkyně zabývala reálnými výdaji žalovaného. Naopak vyšla jen z údajů sdělených žalovaným ohledně jeho nákladů na bydlení, aniž by bylo zřejmé, že by tyto výdaje byly reálně ověřovány. Žalobkyně nemůže v tomto ohledu argumentovat poctivostí spotřebitele odkazem na § 6 o. z. Povinnost poskytovatele úvěru náležitě zkoumat úvěruschopnost klienta vychází přímo ze zákona. Jedná se o jeho veřejnoprávní povinnost nezávislou na obecné povinnosti osob jednat ve vztazích poctivě, tuto nelze jakkoliv přenášet na spotřebitele a žalobkyně se jí nemůže zprostit prostým spoléháním se na správnost údajů sdělených žalovaným, bez požadavku na doložení patřičných dokladů a podkladů klientem. Takový přístup je nedostačující a nemůže požívat právní ochrany. Je totiž obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak nadhodnocují své příjmy a zejména zkreslují své výdaje a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má ze zákona uloženu povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit prohlášením spotřebitele o pravdivosti jeho tvrzení. Zásada ochrany spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany s sebou zákonitě nese větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele coby poskytovatele spotřebitelského úvěru. Poskytovatel úvěru má pořizovat dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jeho povinností stanovených tímto zákonem.

18. Co se týče výdajů na bydlení, tyto měla představovat částka 4 000 Kč měsíčně. Soud má za to, že je na místě od poskytovatele úvěru očekávat, že se před uzavřením smlouvy bude zajímat zejména o výši nákladů na bydlení, které zpravidla představují základní a zároveň často nejvyšší položku pravidelných výdajů každé osoby, kterou obecně nelze operativně snížit, a bude požadovat, a to zvláště v případě, kdy je tato tvrzená částka nízká, aby zájemce o úvěr alespoň tuto část výdajů doložil. Toto přitom není spojeno s žádnými podstatnými obtížemi. Bylo oprávněním a v zájmu žalobkyně po žalovaném žádat doložení dokladů, které souvisí s náklady za bydlení a souvisejícími službami. Žalobkyně do výdajů žalovaného dále zahrnula částku 3 800 Kč coby životní minimum, které ovšem nemá žádnou vypovídací hodnotu o majetkových poměrech konkrétního žadatele ve vztahu ke konkrétní výši úvěru a nedává žádný přehled o výdajích na oblékání, záliby atd. žalovaného. Nadto byl žalovanému již dříve žalobkyní poskytnut úvěr, jak bylo zjištěno z dokumentu„ hodnocení klienta,“ což samo o sobě mělo vést žalobkyni k pečlivějšímu zkoumání výdajové stránky žalovaného, když jeden úvěr žalovanému k pokrytí výdajů nestačil.

19. Soud s ohledem na shora uvedené uzavřel, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, aby mohla následně učinit závěr o tom, že žalovanému po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl žalobkyni pravidelně splácet po dobu 48 měsíců sjednané měsíční splátky. Dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Žalovaný tak byl od počátku povinen vrátit žalobkyni poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu z titulu bezdůvodného obohacení. V řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné smlouvy soud může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovaným. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byly ze strany žalobkyně poskytnuty finanční prostředky ve výši 50 001 Kč, přičemž žalovaný z této částky dle karty klienta i vyjádření žalobkyně uhradil 41 596,23 Kč. Žalovaný proto žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení nadále dluží částku 8 404,77 Kč.

20. Z důvodu absolutní neplanosti smlouvy je neopodstatněným požadavek žalobkyně jdoucí nad rámec dosud neuhrazené jistiny, tedy co do požadovaných smluvních pokut i smluvních úroků.

21. Pokud jde o úroky z prodlení, které žalobkyně požadovala od 6. 4. 2022 do zaplacení, nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění. V uvedené věci byl žalovaný vyzván k plnění (k vydání bezdůvodného obohacení) do 15 dnů od odeslání předžalobní výzvy, která byla žalovanému odeslána dne 10. 8. 2022. Žalobkyně proto mohla žádat úrok z prodlení z dosud neuhrazené jistiny až od 26. 8. 2022 do zaplacení. Soud přiznal žalobkyni právo na úroky z prodlení v souladu s § 1970 o. z. v požadované výši 11,75 % ročně, tj. zákonné výši ke dni vzniku prodlení žalovaného. Ve zbývající části požadavku na zaplacení úroků z prodlení, soud požadavek žalobkyně jako neopodstatněný zamítl.

22. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle Žalovaný měl ve věci převážně úspěch, ze spisu se však nepodává, že by mu náklady řízení vznikly, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.