Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
20 C 29/2023-44
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Šrytrovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 34 200 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 200 Kč od 29. 4. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku 24 000 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 944,29 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 9 432,43 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 26 600 Kč od 8. 1. 2022 do 28. 4. 2022 a zákonný úrok z prodlení z částky 16 400 Kč od 29. 4. 2022 do zaplacení, úrok 26,43 % ročně z částky 26 600 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 200 Kč od 29. 4. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku 24 000 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 944,29 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 9 432,43 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 26 600 Kč od 8. 1. 2022 do 28. 4. 2022 a zákonný úrok z prodlení z částky 16 400 Kč od 29. 4. 2022 do zaplacení, úrok 26,43 % ročně z částky 26 600 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení.
1. Žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 34 200 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o úvěru, kterou se žalovanou uzavřela předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba (dále jen příjmení jméno). Žalobkyně uvedla, že příjmení jméno se žalovanou uzavřela dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě, které poskytl příjmení jméno žalované částku 30 000 Kč a žalovaná se ji zavázala vrátit společně s částkou 24 000 Kč (6 000 Kč úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, odměna za administrativní činnost ve výši 6 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 12 000 Kč). Žalovaná však uhradila pouze 19 800 Kč do 4. 6. 2020, a proto žalobkyně požaduje zaplacení částky 34 200 Kč (sestávající z dlužné jistiny ve výši 26 600 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 7 600 Kč), kapitalizovaných úroků ve výši 9 432,43 Kč (úrok ve výši 26,43 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 26 600 Kč od 12. 9. 2020 do data postoupení datum), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 944,29 Kč (zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 26 600 Kč od 12. 9. 2020 do data postoupení datum), úroky ve výši 26,43 % ročně z dlužné jistiny ve výši 26 600 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, úroky z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši 26 600 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. Předmětné pohledávky byly na žalobkyni postoupeny na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, když toto postoupení bylo žalované písemně oznámeno dopisem. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že s odbornou péčí byla posouzena schopnost žalované splácet, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované, když tyto informace byly zaznamenány v zákaznické kartě klienta.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a po celou dobu řízení byla nečinná. Soud následně nařídil jednání, na kterém provedl listinné důkazy, které ke svým tvrzením doložila žalobkyně, a z těchto důkazů soud zjistil následující skutečnosti.
3. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti číslo anonymizováno půjčka ze dne datum soud zjistil, že tato smlouva je podepsána právnická osoba anonymizováno a žalovanou. Na základě této smlouvy žalovaná obdržela 30 000 Kč a měla vrátit navíc 24 000 Kč (6 000 Kč úrok, 6 000 Kč administrativní poplatek a 12 000 Kč hotovostní inkaso splátek). Úvěr byl poskytnut na 60 týdnů, s týdenní splátkou 900 Kč. Ze zákaznické karty, kterou žalovaná vyplnila téhož dne, soud zjistil, že uvedla, že bydlí s partnerem a dvěma dětmi a pobírá mateřskou/rodičovskou. Její státní podpora – rodičovská byla ve výši 3 800 Kč měsíčně, státní podpora - vedlejší (důchod vdovský/sirotčí, příspěvky na bydlení/živobytí/děti) byla 15 935 Kč měsíčně. Výdaje na bydlení uvedla ve výši 3 000 Kč měsíčně a osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) 5 000 Kč měsíčně. K tomu měla doložit doklady - bankovní výpisy, faktury za elektřinu, vodu, plyn, telefon, TV/SIPO.
4. Z fotokopií transakcí z účtu ČSOB anonymizována dvě slova žalované bylo zjištěno, že dne 11. 6. 2019 obdržela rodičovský příspěvek 3 800 Kč a důchod vdovský a sirotčí 15 935 Kč (tento obdržela i v měsících květnu 2019 a červenci 2019). Dne 18. 4. 2019 odeslala právnická osoba. částku 2 500 Kč. Za období od 19. 6. 2019 do 19. 7. 2019 měla příjmy 23 184 Kč a výdaje 22 854,7 Kč.
5. Ze Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum, včetně seznamu postoupených pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 2. 2022, které bylo žalované odesláno dne 4. 2. 2022 a ve kterém byla současně vyzvána k úhradě dluhu do 10 dnů od doručení oznámení, soud zjistil, že pohledávka za poskytnutí peněžité částky byla postoupena na současnou žalobkyni, ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , „dále jen o. z.“
6. Žalovaná byla předžalobní výzvou ze dne 14. 4. 2022 vyzvána k uhrazení dlužné částky, a to nejpozději do 29. 4. 2022. Předžalobní výzva byla odeslána dne 19. 4. 2022.
7. Soud vzal z provedených důkazních prostředků za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla podepsána smlouva o úvěru dle § 2395 o. z. Žalovaná na základě smlouvy čerpala částku ve výši 30 000 Kč, kterou měla zaplatit společně s dalšími 24 000 Kč v 60 týdenních splátkách ve výši 900 Kč.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, dále jen„ ZoSÚ“, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, účinného do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. V rámci výše popsaného smluvního vztahu žalovaná vystupovala jako slabší strana – spotřebitel. Povinností předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé ZoSÚ, účinného do 28. 5. 2022, vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019 ). Z uvedených soudních rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku.
10. Soud poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle čl. 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Ačkoliv se textu směrnice nelze přímo dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, národní soudy jsou v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic povinny volit v rámci národního práva eurokonformní výklad (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, nebo C -76/10, Pohotovosť). Uvedenou interpretaci potvrzuje i rozsudek Soudního dvora ve věci C -679/18, OPR-Finance, ze dne 5. 3. 2020. Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství, byla připuštěna i v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. 29 ICdo 3/2021 .
11. K otázce posouzení schopnosti žalované úvěr splatit žalobkyně předložila zákaznickou kartu, dle které příjem žalované činil cca 19 735 Kč. Tento příjem byl ověřen fotokopiemi transakcí z účtu ČSOB anonymizována dvě slova žalované. Zákaznická karta byla podepsána žalovanou a měly v ní být zachyceny informace, které uvedla sama žalovaná. Jako výdaje na bydlení byla uvedena částka 3 000 Kč měsíčně, která však nebyla ničím doložena, když současně bylo uvedeno, že žalovaná měla předložit faktury za elektřinu, vodu, plyn, telefon, TV/SIPO. Přitom bylo zjištěno, že v domácnosti žalované bydlí 4 lidé. Předchůdkyní žalobkyně nebylo zkoumáno, jaké jsou skutečné výdaje, zda skutečně žalovaná hradí jen 3 000 Kč. K tomu žalobkyní nebyly doloženy žádné dokumenty, pouze jedna blíže neidentifikovaná platba právnická osoba právnická osoba ve výši 2 500 Kč měsíčně. Současně se žalobkyně nijak nezbývala tím, že osobní výdaje žalované byly sice 5 000 Kč, nebyly však uvedeny výdaje žalované na výživu jejích dvou dětí. Nebyly doloženy úplné výpisy z účtů, ze kterých by soud a i sama předchůdkyně žalobkyně byla schopna zjistit, jaké jsou konkrétní výdaje žalované, případně jiné doklady, na základě kterých by bylo možno přezkoumat výdajové poměry žalované. Z tohoto důvodu soud považuje provedené posouzení úvěruschopnosti žalované za zcela nedostatečné. Soud si je vědom toho, že ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon nestanoví konkrétní způsob posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Pokud však má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby předchůdkyně žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací na straně jedné příjmy a na straně druhé pak alespoň základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování a dosavadní dluhové zatížení klienta, výživu dětí atd. Nadto nebylo doloženo, že by byla provedena lustrace žalované v registrech dlužníků.
12. Soud tedy na základě žalobkyní předložených podkladů konstatuje, že předchůdkyně žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně nesplnila, neboť její posouzení úvěruschopnosti je třeba považovat za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu. Soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou.
13. V řízení však bylo prokázáno, že žalované byla ze strany předchůdkyně žalobkyně zaplacena částka 30 000 Kč, když na tuto částku žalovaná žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena, uhradila jen 19 800 Kč do 4. 6. 2020, a proto žalovaná žalobkyni z titulu neuhrazené poskytnuté jistiny dluží 10 200 Kč.
14. S ohledem na prodlení žalované soud současně vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení zákonných úroků z prodlení 11,75 % ročně z částky 10 200 Kč podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , a to od 29. 4. 2022 do zaplacení, když bylo prokázáno, že žalovaná byla předžalobní výzvou ze dne 14. 4. 2022 vyzvána k uhrazení dlužné částky, a to nejpozději do 29. 4. 2022, a tedy od 29. 4. 2022 se žalovaná dostala do prodlení. Dobu k plnění dluhu žalovanou do 29. 4. 2022 soud považuje za přiměřenou a odpovídající spravedlivému uspořádání mezi účastníky vzhledem k tomu, že žalovaná byla zcela pasivní, a to ačkoliv byla vyzývána k úhradě dluhu
15. Ve zbývajících požadavcích soud žalobu zamítl, když se jednalo o požadavky vyplývající z absolutně neplatné smlouvy.
16. Co se týká provedeného důkazu rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích, č.j. 5 Co 231/2020 -97, pak tento rozsudek není v dané věci právně závazný. Nadto nelze ani závěry zde uvedené stáhnout na toto řízení, když v dané věci má soud pochybnosti, zda žalobkyně (právní předchůdkyně) zkoumala řádně úvěruschopnost, když z listin, které měly být doloženy, není zřejmé, jaké jsou skutečné výdaje, když chybí doložení úplného výpisu z účtu nebo jiného důkazu, ze kterého by toto bylo patrné. Doklady, tak jak měly být předloženy s ohledem na nedostatky ve vyplnění zákaznické karty, jsou nedostatečné a soud má zato, že předchůdkyně žalobkyně řádně neprověřila tvrzení žalované a nezkoumala její schopnost splácet.
17. O náhradě nákladu řízení bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku, neboť ačkoliv to byla žalovaná, která měla ve věci větší úspěch, s ohledem na skutečnost, že žalovaná byla po celou dobu nečinná a žádné náklady jí nevznikly, nebyly jí přiznány.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.