Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
17 C 94/2023-78
Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Křivancem v právní věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO,
se sídlem adresa,
právně zastoupena anonymizováno jméno příjmení, advokátkou,
se sídlem adresa,
proti;
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozen dne datum,
trvale bytem adresa žalovaného,
o zaplacení částky 122 833 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 13 601,28 Kč
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 23 432,35 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 23 432,35 Kč jdoucím od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 113 001,93 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 122 833 Kč jdoucím od datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 99 400,65 Kč jdoucím od datum do zaplacení, s úrokem ve výši 86,1 % ročně z částky 39 382,67 Kč jdoucím od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 171 475 Kč, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 23 432,35 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 23 432,35 Kč jdoucím od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku. II. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 113 001,93 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 122 833 Kč jdoucím od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 99 400,65 Kč jdoucím od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 86,1 % ročně z částky 39 382,67 Kč jdoucím od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 171 475 Kč, se žaloba zamítá. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu domáhala proti žalovanému zaplacení částky 136 434 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru číslo dne datum. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 40 000 Kč. K vyplacení úvěru žalovanému došlo dne datum. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 129,68 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 2 977 Kč splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem duben 2019. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného atd). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích příjmení a anonymizováno. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru byly žalobkyni uhrazeny tyto splátky: částka 2 997 Kč ve dnech datum, datum, datum, datum, datum a dne datum byla uhrazena částka 1 682,65 Kč. Před zesplatněním celého úvěru v důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut podle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 998 Kč. Podle uzavřené smlouvy platí, že žalobkyni vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení v délce 30 dnů. Žalobkyni vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátek číslo. V důsledku prodlení žalovaného žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovanému podle bodu 6.2 smlouvy v celkový výši 400 Kč. Podle uzavřené smlouvy platí, že žalobkyni vzniká právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení v délce 15 dnů. Žalobkyni takto vzniklo právo na zaplacení této náhrady nákladů u splátek číslo. V důsledku prodlení žalovaného došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru v souladu s bodem 6.3 smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky číslo splatné dne datum. K datu datum tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Na základě uzavřené smlouvy dluží žalovaný žalobkyni částku odpovídající dlužné nové jistině úvěru ve výši 121 435,93 Kč (odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 39 382,67 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 82 053,26 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč, náhrady nákladů ve výši 400 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nebo jistiny úvěru k datu vyhotovení žaloby ve výši 13 601,28 Kč a úrok za poskytnutí úvěru v nominální roční úrokové sazbě ve výši 86,1 % ročně, která odpovídá efektivní úrokové sazby úvěru sjednané ve smlouvě.
2. K výzvě soudu, aby žalobkyně doplnila svá skutková tvrzení a důkazy k tomu, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně uvedla, že z dokladů o příjmech vyplynulo, že celkový čistý měsíční příjem žalovaného činí 20 500 Kč, celkové měsíční náklady žalovaného činí 12 689 Kč a volné zdroje ke splácení po odečtení 1 000 Kč rezervy činí 6 811 Kč. V databázích anonymizováno a příjmení byla ověřena úvěrová historie žalovaného. Dále bylo prověřeno, že žadatel nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žadatel nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žadatele nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, obchodník jednající se žadatelem doporučil úvěr ke schválení. Ke zjišťování výdajů žalovaného k výdajům na bydlení žalobkyně uvedla, že žalovaný uvedl náklady bydlení ve výši 1 000 Kč (nájemné + inkaso), přičemž žalobkyně vychází z premisy, že každý v právním styku jedná poctivě a že z případného nepoctivého jednání nemůže nikdo těžit. Kromě vyživovací povinnosti žalovaný žalobkyni uvedl, že má vyživovací povinnost celkem ke třem dětem v celkové výši 5 000 Kč. Žalovaný měl dále v době uzavření úvěrové smlouvy uzavřenou se žalobkyní souběžnou úvěrovou smlouvu a výdaje s touto smlouvou činily 3 279 Kč. K ostatním výdajům žalovaného žalobkyně doklady nemá. Žalobkyně spoléhá na prohlášení žalovaného, který se zavazuje přiznat veškeré své příjmy a výdaje.
3. Soud ve věci nařídil jednání na datum, k tomuto jednání se dostavila žalobkyně, oproti žalovanému, který se k jednání nedostavil. Soud tak vycházel z důkazů předložených žalobkyní.
4. Soud z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu zjistil, že žalobkyně je registrována jako nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru.
5. Z předsmluvního formuláře (č.l. 7 spisu) soud zjistil, že žalovaný byl vyrozuměn o tom, že při celkové výši spotřebitelského úvěru 40 000 Kč a 48měsíčních splátkách bude činit výše splátky 2 977 Kč a celkovou částku, kterou žalovaný zaplatí, bude činit 142 896 Kč. Výše výpůjční úrokové sazby byla uvedena částkou 129,68 % ročně. Formulář je podepsán dne datum.
6. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč a žalovaný se zavázal ve 48 splátkách uhradit žalobkyni částku celkem ve výši 142 896 Kč při výši splátky 2 977 Kč. Výše zápůjční úrokové sazby byla sjednána na 129,68 % ročně. Z prohlášení ze dne datum vyplývá, že žalovaný potvrdil podpisem, že se seznámil s veškerými informacemi, že nemá žádné splatné dluhy vůči jakékoliv třetí osobě, že se nenachází v úpadku nebo ve stavu hrozícímu úpadku, že veškeré údaje uvedené ve smlouvě jsou pravdivé, že smlouvu neuzavírá v tísni, stavu nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti a že je schopen úvěr řádně a včas splácet. Z oznámení o schválení úvěru ze dne datum soud zjistil, že žalovanému bylo sděleno, že žalobkyně akceptovala návrh žalovaného na uzavření smlouvy. Z dokladu o vyplacení úvěru vyplývá, že dne datum byla částka 40 000 Kč poukázána na účet č. bankovní účet s identifikací transakce celé jméno žalovaného.
7. Z listin y označené jako hodnocení klienta (č.l. 18 spisu) vyplývá, že žalovaný uvedl výši pravidelného čistého měsíčního příjmu ze zaměstnání 20 500 Kč, dále je zde do výdajů uvedena částka 3 410 Kč životní minimum, částka 5 000 Kč děti v domácnosti, částka 3 279 Kč splátky právnická osoba, 1 000 Kč bydlení, celkem výdaje 12 689 Kč a 1 000 Kč je uvedeno jako rezerva. Podle této listin y volné příjmy činí 6 811 Kč. Z listin dále vyplývá, že je zde uveden zaměstnavatel anonymizováno právnická osoba, datum nástupu datum, zaměstnání na dobu určitou.
8. Z výpisu záznamu z registru příjmení (č.l. 21 spisu) soud zjistil, že je tu evidován nesplacený závazek v kategorii telekomunikační poplatky, služba elektronických komunikacích ve výši 2 450 Kč s celkovým počtem dlužných splátek čtyři.
9. Z kopie výplatní pásky za období únor 2019 (č.l. 23 spisu) soud zjistil, že čistý měsíční příjem žalovaného za uvedené období činí 21 888 Kč.
10. Z potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu zaměstnance ze dne datum (č.l. 24 spisu) soud zjistil, že průměrný čistý měsíční příjem žalovaného za období od datum do datum činí 20 546 Kč, za poslední kalendářní měsíc potom 19 480 Kč. Z potvrzení dále vyplývá, že pracovní poměr žalovaného je sjednán na dobu určitou do datum.
11. Soud k důkazu blíže nehodnotí společné prohlášení o poskytnutí osobního účtu, neboť skutečnosti z toho společného prohlášení vyplývající nejsou podstatné pro rozhodnutí věci. To samé pak platí pro kopii výpisu z účtu na č.l. 27 spisu.
12. Soud dále k důkazu blíže nehodnotí kopie občanského průkazu žalovaného založeném ve spisu na č.l. 28 a 29 spisu.
13. Z karty klienta (č.l. 30 spisu) soud zjistil, že žalovaný poslední splátku ve výši 2 977 Kč uhradil dne datum Poslední platba, kterou žalovaný uhradil byla dne datum ve výši 1 682,65 Kč.
14. Z předžalobní výzvy ze dne datum soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě všech dlužných částek nejpozději do 15 dnů od data odeslání tohoto oznámení.
15. Žalovaný soudu nenabídl žádná skutková tvrzení ani důkazní návrhy, ze kterých by vyplývalo, že by na vymáhanou pohledávku bylo byť jen částečně cokoliv zaplaceno, nebo že by výše vymáhané pohledávky neodpovídala skutečnosti.
16. Ze zjištěných skutečností učinil soud závěr o skutkovém stavu. Žalovaný podepsal se žalobkyní listin u označenou jako smlouva o úvěru, na základě které byla žalovanému na účet poukázána částka 40 000 Kč. Celková částka, kterou žalovaný měl žalobkyni zaplatit byla ve smlouvě uvedena částkou 142 896 Kč a stát se tak mělo ve 48 měsíčních splátkách ve výši 2 977 Kč. Výše úrokové sazby byla ve smlouvě uvedena 129,68 % ročně. Žalovaný zaplatil žalobkyni částku celkem ve výši 16 567,65 Kč Průměrný příjem žalovaného v době uzavření smlouvy se pohyboval kolem částky 20 500 Kč, byl zaměstnán u právnická osoba s.r.o. na dobu určitou do datum. V době uzavření smlouvy v registru příjmení jsou evidovány čtyři dlužné částky v celkové částce 2 450 Kč. K ověření výdajů žalovaného nebyly předloženy a zkoumány žádné doklady.
17. Podle článku 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledání v příslušné databázi.
18. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
19. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
20. Z rozsudku Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18, konkrétně pak z právní věty, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvu o spotřebitelském úvěru a o zrušení Směrnice rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 Směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
21. Z citovaného rozhodnutí soudního dvora vyplývá, že povinností vnitrostátních soudů je z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka. Posouzení, zda ze strany věřitele došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka, tak není závislé na námitce dlužníka a soud tedy porušení této povinnosti zkoumá z úřední povinnosti.
22. K problematice povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele se vyjádřil rovněž Nejvyšší soud ČR v rozsudku vydaném pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , kdy ze zveřejněné právní věty vyplývá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako takové, neboť na to mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Je proto na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když s odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.
23. Problematikou úvěrových smluv ve spotřebitelských vztazích, schopností dlužníka úvěr splácet a povinností věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníka, se zabýval též Ústavní soud v nálezu vydaném III. ÚS 4129/18 . V něm Ústavní soud učinil závěr, že poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková.
24. Soud na základě provedených důkazů dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála svým povinnostem věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného jakožto žadatele o úvěru. Žalobkyně uvedla, že žalovaný uvedl v žádosti výdaje na bydlení 1 000 Kč a výši výživného 5 000 Kč měsíčně; správnost těchto údajů však žádným způsobem neověřovala. Bez povšimnutí zůstala skutečnost, že žalovaný byl evidován v registru příjmení jako dlužník čtyř splátek za telekomunikační poplatky. Logický závěr věřitele podle názoru soudu by měl být takový, že dluží-li někdo telekomunikační poplatky, může to signalizovat potíže hradit úvěr. Žalobkyně podle názoru soudu nedostatečně zkoumala výdaje žalovaného a chybně posoudila příjmové a výdajové poměry žalovaného a jeho schopnost úvěr splácet. Nesprávně vyhodnotila rovněž to, že žalovaný měl uzavřen pracovní poměr na dobu určitou s koncem trvání pracovního poměru ke dni datum, tedy pouhé čtyři měsíce po uzavření úvěrové smlouvy, přitom splátky měly probíhat po dobu 48 měsíců. Na 44 měsíců, tedy převážnou část doby, po kterou měl trvat úvěrový vztah, neměl žalovaný zajištěn příjem. Tomu odpovídá také skutečnost, že poslední řádnou splátku žalovaný uhradil dne datum, tedy evidentně po výplatě za poslední měsíc, kdy byl žalovaný v zaměstnání. Táže-li se žalobkyně, jakým způsobem snad měla zkoumat výdaje žalovaného, soud odpovídá, že běžně je poskytovateli úvěrů prováděn náhled na výpisy z účtu žadatele o úvěr, z nichž lze získat dostatečný přehled o příjmech a výdajích žadatele o úvěr. Nedostatečné zkoumání příjmů a výdajů žadatele o úvěr zpravidla dříve či později končí nesplácením splátek.
25. Vzhledem k tomu, že podle názoru soudu žalobkyně nedostála svým povinnostem kladeným na ni zákonem při posuzování úvěruschopnosti žalovaného při poskytování spotřebitelského úvěru, posoudil úvěrovou smlouvu jako neplatnou. Žalobkyně tudíž má nárok pouze na vrácení rozdílu mezi výší peněžních prostředků, které žalovaný od žalobkyně vyčerpal, a výší peněžních prostředků, které žalovaný žalobkyni již zaplatil. Žalovaný od žalobkyně obdržel částku 40 000 Kč a uhradil žalobkyni částku celkem ve výši 16 567,65 Kč. Rozdíl představuje částku 23 432,35 Kč a co do této částky je žaloba důvodná. Soud proto v této části žalobě vyhověl a přiznal žalobkyni z této částky zákonný úrok zpodlení ode dne datum, což je den, kdy žalobkyně podala k soudu vůči žalovanému žalobu, čímž podle názoru soudu prokazatelně vůči žalovanému uplatnila nárok na vrácení peněžních prostředků.
26. Ve zbývající části včetně navazujícího úroku z úvěru a úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
27. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. a odpovídá úspěchu účastníků ve věci. Ve věci byl v převážné části úspěšný žalovaný, tomu však žádné náklady řízení nevznikly, proto bylo o nákladech rozhodnuto tak, jak je ve výroku tohoto rozsudku uvedeno.
Poučení:
Proti tomuto usnesení lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení stejnopisu jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím soudu podepsaného.
Nebudou-li povinnosti tímto rozsudkem uložené řádně, včas a dobrovolně splněny, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí