Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
20 C 310/2022-46
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Šrytrovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 18 015 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 18 015 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 18 015 Kč od 10. 6. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaná uhradila zákonný úrok z prodlení z částky 14 770 Kč od 25. 5. 2018 do 9. 6. 2019 a zákonný úrok z prodlení z částky 3 245 Kč od 5. 5. 2018 do 9. 6. 2019, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladu řízení částku 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 18 015 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 18 015 Kč od 10. 6. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaná uhradila zákonný úrok z prodlení z částky 14 770 Kč od 25. 5. 2018 do 9. 6. 2019 a zákonný úrok z prodlení z částky 3 245 Kč od 5. 5. 2018 do 9. 6. 2019, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladu řízení částku 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 14 770 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce, kterou se žalovanou uzavřela žalobkyně. Na základě smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené dne datum se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 29 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě současně zavázala kromě jistiny zaplatit úrok ve výši 4 145 Kč, odměnu za zpracování a doručení ve výši 2 675 Kč, částku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 13 465 Kč, a to vše v 18 měsíčních splátkách po 2 739 Kč do 24. 5. 2018. Jelikož žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradila do 5. 11. 2017 pouze celkem 14 230 Kč, žalobkyni vzniklo právo na celou dosud neuhrazenou jistinu 14 770 Kč. Žalobkyně dále po žalované požadovala zaplacení zákonných úroků z prodlení 8,5 % ročně z částky 14 770 Kč od 25. 5. 2018 do zaplacení.
2. Dále se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 3 245 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce, kterou žalovaná uzavřela s žalobkyní. Na základě smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené dne datum se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě současně zavázala kromě jistiny zaplatit úrok ve výši 1 610 Kč, odměnu za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 2 498 Kč, částku za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 3 967 Kč, a to vše v 60 týdenních splátkách po 285 Kč do 4. 5. 2018. Jelikož žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradila do 5. 11. 2017 pouze celkem 5 755 Kč, žalobkyni vzniklo právo na celou dosud neuhrazenou jistinu ve výši 3 245 Kč. Žalobkyně dále po žalované požadovala zaplacení zákonných úroků z prodlení 8,5 % ročně z částky 3 245 Kč od 5. 5. 2018 do zaplacení.
3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Soud ve věci nařídil jednání.
4. Soud na základě provedených listinných důkazů zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne datum podepsána smlouva o zápůjčce číslo na základě které se žalobkyně zavázala žalované poskytnout zápůjčku ve výši 29 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 20 285 Kč, který představuje úrok ve výši 4 145 Kč, poplatek za zpracování a doručení 2 675 Kč, poplatek za komfortní a flexibilní splácení ve výši 13 465 Kč, a to vše může splatit v pravidelných 18 měsíčních splátkách ve výši 2 739 Kč (poslední splátka činila 2 722 Kč). Část zápůjčky 13 660 Kč byla použita na splacení dosud nesplacených dlužných částek vyplývajících ze smlouvy o zápůjčce číslo která byla žalované poskytnuta dříve, a zbytek 15 340 Kč byl vyplacen žalované v hotovosti. Z předložené tabulky umoření soud zjistil, že žalované byla zápůjčka poskytnuta v den podpisu smlouvy, přičemž na svůj dluh uhradila celkem 14 230 Kč, naposledy hradila dne 5. 11. 2017.
5. Ze zákaznické karty ze dne datum soud zjistil, že žalovaná žalobkyni sdělila, že je vdaná, vyživuje jednu osobu, bydlí v nájmu. Dále sdělila, že pracuje jako anonymizováno, její čistý měsíční příjem tvoří částka 18 520 Kč, další čisté příjmy domácnosti uvedla ve výši 25 000 Kč měsíčně. Odhadované měsíční výdaje žadatelky činily 6 000 Kč, interní splátky PF 5 300 Kč. Žalovaná měla dle zákaznické karty žalobkyni doložit 3 výplatní pásky. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky do 10. 6. 2019 předžalobní upomínkou ze dne 3. 6. 2019, odeslanou následujícího dne.
6. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne datum podepsána smlouva o zápůjčce číslo na základě které se žalobkyně zavázala žalované poskytnout zápůjčku ve výši 9 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 8 075 Kč, který představuje úrok ve výši 1 610 Kč, poplatek za zpracování, doručení a flexibilní splácení 2 498 Kč, poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 3 967 Kč, splatit v pravidelných 60 týdenních splátkách ve výši 285 Kč (poslední splátka činila 260 Kč). Část zápůjčky 4 159 Kč byla použita na splacení dosud nesplacených dlužných částek vyplývajících ze smlouvy o zápůjčce číslo která byla žalované poskytnuta dříve a zbytek 4 841 Kč byl vyplacen žalované v hotovosti. Z předložené tabulky umoření soud zjistil, že žalované byla zápůjčka poskytnuta v den podpisu smlouvy, přičemž na svůj dluh uhradila celkem 5 755 Kč, naposledy hradila dne 5. 11. 2017.
7. Ze zákaznické karty ze dne datum soud zjistil, že žalovaná žalobkyni sdělila, že je vdaná, vyživuje jednu osobu, bydlí v nájmu. Dále sdělila, že pracuje jako dělnice, její čistý měsíční příjem tvoří částka 10 232 Kč, její jiné příjmy jsou 7 230 Kč měsíčně, další čisté příjmy domácnosti uvedla ve výši 25 500 Kč měsíčně. Odhadované měsíční výdaje žadatelky činily 6 000 Kč, interní splátky PF 6 973 Kč. Žalovaná měla dle zákaznické karty žalobkyni doložit 3 výplatní pásky. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky do 10. 6. 2019 předžalobní upomínkou ze dne 3. 6. 2019, odeslanou následujícího dne.
8. Na základě shora uvedených zjištění má soud za prokázané, že mezi žalovanou a žalobkyní byly podepsány 2 smlouvy o zápůjčce dne datum a dne datum dle ustanovení § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), který stanoví, že„ přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.“ Dle § 2392 odst. 1 o. z.„ lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.“ Žalované byly na základě podepsaných smluv poskytnuty sjednané finanční prostředky, které se žalovaná zavázala vrátit v dohodnuté lhůtě i s příslušenstvím. Protože žalovaná porušila podmínky smluv a sjednané splátky nehradila, mělo vzniknout dle smluvních ujednání žalobkyni právo požadovat zaplacení celých neuhrazených zápůjček.
9. Jelikož žalovaná ve smluvních vztazích vystupuje jako spotřebitel, je soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda žalobkyně splnila u smlouvy ze dne datum svou povinnost uvedenou v ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném do 30. 11. 2016, který stanovuje, že„ věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“ A také, zda žalobkyně splnila u smlouvy ze dne datum svou povinnost uvedenou v ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tedy zda s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalované. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.,„ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení:„ (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“
10. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, dále dovodil, že:„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.).“
11. Žalobkyně před uzavřením smluv o zápůjčkách žádala od žalované informace o její finanční situaci. Příjmy ani výdaje však žalobkyně dostatečně neověřovala, když nebyly doloženy žádné doklady prokazující příjmy a výdaje od žalované. Bez dostatečně ověřených údajů o příjmech a výdajích řádnou analýzu finančního rozpočtu žalované nelze provést, a proto si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelky a posoudit její schopnost úvěry splácet. Za situace, kdy žalobkyně nemá dostatečné informace o finanční historii žalované, nevyužije ani možnosti zjistit si údaje o žalované z veřejně přístupných databází a vychází u příjmů a výdajů výlučně z tvrzení žalované, které si dostatečně neprověří, je zřejmé, že žalobkyně na splnění své povinnosti s odbornou péčí posuzovat úvěruschopnost naprosto rezignovala. Nadto bylo prokázáno, že žalovaná si brala u žalobkyně zápůjčky opakovaně, nebyla schopna je splácet a dříve poskytnuté zápůjčky splácela nově poskytnutými zápůjčkami. Proto má soud za to, že žalobkyně dostatečně neposoudila úvěruschopnost žalované. Nedostatečně doložená prohlášení samotné žalované o jejích příjmech a výdajích a o tom, že doklady o své finanční situaci žalobkyni poskytla a je schopna zápůjčky (úvěry) splatit, neobstojí. Poskytovatelé úvěrů dle názoru soudu musí před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Právní úprava je orientovaná na ochranu spotřebitele (jakožto slabší smluvní strany) před neschopností splatit úvěr, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – poskytovatele spotřebitelského úvěru, který musí soudu předložit doklady o příjmech a výdajích spotřebitele tak, aby mohlo být ověřeno, že skutečně řádně ověřil tvrzení žalované o její finanční situaci. Přezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele je přitom myšlenkový postup, který musí být přezkoumatelný a údaje poskytnuté spotřebitelem musí být ve smyslu shora citované judikatury doloženy objektivními podklady.
12. Soud tedy uzavírá, že úvěruschopnost žalované nebyla posuzována řádně a s náležitou péčí, což má za následek neplatnost smlouvy o zápůjčce ze dne datum v souladu s § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., které stanovuje, že„ věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“ Současně neposouzení úvěruschopnosti má za následek neplatnost smlouvy o zápůjčce ze dne datum v souladu s § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., když platí, že„ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ Byť z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, C- 76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance) konstatuje, že se u obou smluv jedná o neplatnost absolutní a soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smluv splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. S ohledem na to, že žalobkyně nesplnila svou povinnost řádně doložit, že (s kladným výsledkem) zkoumala úvěruschopnost žalované, i když jí poskytla předmětné úvěry, soud konstatuje, že předložené smlouvy o zápůjčce jsou absolutně neplatné a soud k této neplatnosti přihlíží i bez námitky účastníků, neboť smlouvy jsou v rozporu s veřejným pořádkem ve smyslu § 588 o. z., který stanoví, že„ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.“
13. Za této situace byla žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ze dne datum, tj. částku ve výši 29 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2993 o. z., který stanoví, že„ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.“ Rovněž byla žalovaná povinna vrátit jistinu úvěru 9 000 Kč poskytnutého dne datum, a to v souladu s § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., který stanoví, že„ spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ Žalovaná již na jistiny uhradila částku 14 230 Kč + 5 755 Kč, tj. 19 985 Kč, žalovaná tak zůstala žalobkyni dlužna částku 18 015 Kč. Nároky na úhradu jistin jsou přitom splatné dnem následujícím po dni, do kterého byla žalovaná povinna plnit dle výzvy žalobkyně. Žalobkyně prokázala zaslání předžalobních výzev dne 4. 6. 2019, přičemž v těchto dopisech žalované byla poskytnuta lhůta k plnění do 10. 6. 2019. Tuto dobu soud považuje za přiměřenou a odpovídající spravedlivému uspořádání mezi účastníky vzhledem k tomu, že žalovaná byla zcela pasivní. Soud tak přiznal žalobkyni i právo na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z., který stanovuje, že„ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Úrok z prodlení byl přiznán z neuhrazených jistin 18 015 Kč od 10. 6. 2019 do zaplacení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je stanoveno ve výroku I. tohoto rozsudku.
14. Ve zbytku žalovaného nároku – zákonných úroků z prodlení soud žalobu zamítl, když do doby doručení řádné výzvy se žalovaná nemohla dostat do prodlení.
15. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci neúspěch jen v nepatrné části a náleží jí tedy právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč a náklady právního zastoupení – odměnou advokáta za tři úkony právní služby dle ustanovení § 14b) odst. 1 písm. c) odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, písemné podání ve věci samé, jednoduchá výzva k plnění). Sazba odměny za jeden úkon právní služby činí dle ustanovení § 14b) odst. 1 písm. c) odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. 300 Kč (při určování výše odměny soud vycházel z tarifní hodnoty sporu ve výši 18 015 Kč). Dále jsou náklady řízení tvořeny náhradou hotových výdajů dle ust. § 14b) odst. 5 písm. a) vyhlášky ve výši 100 Kč za každý provedený úkon právní služby a 21 % DPH z odměny. Celkem tak veškeré náklady řízení činí 2 252 Kč. Soud aplikoval § 14b vyhlášky, když má za to, že ve věci se jedná o formulářovou žalobu v intencích nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/11, tj. o návrh mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob a účastníků předmětu řízení dostatečně individualizován, kdy základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření bude totožný či jen s drobnými odchylkami, z rozhodovací praxe soudu je známo, že obdobné návrhy žalobkyně podala mnohokrát (sp. zn. 5 C 169/2022, 20 C 58/2022). Navíc je nárok uplatňován vůči spotřebiteli ze spotřebitelského úvěru, který je fakticky vyloučen z možnosti sjednat si podmínky plnění s jiným obsahem. Soud nepřiznal odměnu za vyjádření žalobkyně ze dne 21. 12. 2022, neboť toto podání mělo být již součástí žaloby a není tudíž účelné.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.