Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 C 39/2023-110

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Šrytrovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 235 763 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 21 453 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 15% ročně od 4. 12. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku ve výši 214 310 Kč se zákonným zákonný úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 76 847 Kč od 4.12.2022 do zaplacení a smluvní úrok z prodlení 0,1 % denně z částky 77 976 KČ od 4. 12. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 21 453 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 15% ročně od 4. 12. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku ve výši 214 310 Kč se zákonným zákonný úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 76 847 Kč od 4.12.2022 do zaplacení a smluvní úrok z prodlení 0,1 % denně z částky 77 976 KČ od 4. 12. 2022 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení.

1. Žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 235 763 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo kterou uzavřela žalobkyně s žalovanou dne datum a na základě které žalobkyně poskytla žalované 65 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit v 72měsíčních splátkách po 1 729 Kč, když současně s poskytnutou jistinou se žalovaná zavázala žalobkyni zaplatit i úrok ve výši 59 488 Kč. Na výslovnou žádost žalované byly sjednány i doplňkové služby, a to PODPORA, v ceně 1 083 Kč měsíčně. Žalovaná však nedodržela splátkový kalendář a dostala se do prodlení se splátkou, která byla splatná dne 15. 9. 2022. V rámci doplnění žaloby dále žalobkyně uvedla, že před uzavřením této smlouvy strany mezi sebou uzavřeli jiný úvěr, a to na částku číslo na základě, kterého byla žalovaná poskytnuta částka 30 000 Kč, s jejímž splácením nebyla žalovaná v prodlení, do poskytnutí nového předmětného úvěr. Úvěruschopnost žalované žalobkyně zkoumala z listin a údajů, které poskytla samotná žalovaná z dostupných registrů – insolvenční rejstřík, CEE, výpis z databáze neplatných dokladů a SOLUS. Dále uvedla, že vycházela z příjmu ve výši 32 847 Kč, z nákladů na bydlení ve výši 3 000 Kč, s tím, že měla další nulové závazky, žalovaná je svobodná, bezdětná, s tím, že celková splátka úvěru včetně doplňkových služeb činila 2 812 Kč, tedy s ohledem na příjem žalované, toto byla žalovaná schopna splácet.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a po celou dobu řízení byla nečinná. Soud následně nařídil jednání, na kterém provedl listinné důkazy, které ke svým tvrzením doložila žalobkyně a z těchto důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

3. Ze Smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo ze dne datum soud zjistil, že se strany dohodly na poskytnutí úvěru ze strany žalobkyně, která k tomu je oprávněna, ve výši 65 000 Kč, když žalovaná se zavázala uhradit předmětnou částku spolu s úrokem ve výši 59 488 Kč v 72měsíčních splátkách. Ve smlouvě žalovaná výslovně souhlasila s inkasem. Současně byla soudu předložena Smlouva o zřízení Doplňkové služby anonymizováno, když však tento dokument neobsahoval žádný podpis (ani vlastnoruční, ani elektronický). Součástí smlouvy byly rovněž předsmluvní informace. Žalovaná žalobkyni předložila kopii občanského a řidičského průkazu. Dne 29. 8. 2022 byl žalované zaslán shrnující email a dne 1. 9. 2022 dopis nazvaný Potvrzení o vyplacení úvěru a opakovaná platební instrukce.

4. Z výpisů z účtů soud zjistil, že byla vyplacena částka 31 297 Kč ze strany žalobkyně s upřesněním převodu„ celé jméno žalované“, když se jednalo o shodný účet, jako je uveden ve smlouvě číslo, že by se mělo jednat o účet samotné žalobkyně a částka 21 453 Kč byla ze strany žalobkyně zaslána na účet žalované u anonymizováno.

5. Z přílohy č. 1, posouzení úvěruschopnosti spotřebitele soud zjistil, že žalobkyně vycházela z údajů, že žalovaná má příjem ve výši 32 847 Kč, když žalovaná hradí 3 000 Kč měsíčně za bydlení, jiné závazky nemá. Z výsledků lustrace cribis soud zjistil, že žalovaná neměla na svůj majetek nařízenu exekuci, z lustrace Solus soud zjistil, že žalovaná měla dva záznamy, nebyla vedena v insolvenčním rejstříku a z výplatních pásek za květen až červenec 2022 soud zjistil, že její průměrná mzda činila 35 599 Kč. Současně byl soudu předložen výpis z účtu žalované, avšak jen první strana, ze které soud zjistil číslo účtu žalované.

6. Dále soud zjistil, že s žalovanou žalobkyně uzavřela ještě jednu smlouvu, a to číslo to 5 dní před předmětnou smlouvou na základě, které ji měla být poskytnuta částka 30 000 Kč. K této smlouvě byly předloženy další y, ze kterých soud zjistil, že žalovaná měla příjem 32 847 Kč, výdaje 3000 Kč na bydlení, nic víc; splátka 2 812 Kč, současně měla být uzavřena smlouva o zřízení doplňkové služby anonymizováno, potvrzení o vyplacení úvěru ze dne 26.8.2022 ve výši 24 000 Kč.

7. Žalovaná byla vyzvána k uhrazení dlužné částky upomínkami ze dne 20. 9. 2022 a ze dne 5. 10. 2022, když k výzvám byl předložen podací lístek a následně byla žalovaná upozorněna dopisem ze dne 21. 10. 2022 na možnost zesplatnění úvěru, když toto bylo žalované zasláno dne 21. 10. 2022. Současně zde byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky do 3. 12. 2022.

8. Soud vzal z předložených důkazních prostředků za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla podepsána smlouva o úvěru dle a následující , (dále jen „o. z.“). Žalované na účet byla zaslána částka 21 453 Kč a žalovaná ničeho žalobkyni neuhradila.

9. Podle , o spotřebitelském úvěru, dále jen„ ZoSÚ“, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ZoSÚ, účinného do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

10. V rámci výše popsaných smluvních vztazích žalovaná vystupovala jako slabší strana – spotřebitel. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr.

11. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé ZoSÚ, účinného do 28. 5. 2022, vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. ). Z uvedených soudních rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití , (dále jen „o. z.“) jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku.

12. Soud poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle čl. 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Ačkoliv se textu směrnice nelze přímo dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, národní soudy jsou v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic povinny volit v rámci národního práva eurokonformní výklad (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, nebo C -76/10, Pohotovosť). Uvedenou interpretaci potvrzuje i rozsudek Soudního dvora ve věci C -679/18, OPR-Finance, ze dne 5. 3. 2020. Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství, byla připuštěna i v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. .

13. K otázce posouzení schopnosti žalované úvěr splatit žalobkyně předložila pouze výplatní pásky, výpis z registru solus, dle kterého měla dva závazky a u o zkoumání úvěruschopnosti, kde je uvedeno, že žalovaná nemá žádný závazek. Současně žalobkyně prokázala, že žalovaná nebyla vedena v CEE a Ins. Rejstříku. Současně se žalobkyně spokojila pouze s tvrzením, že výdaje žalované činí pouze 3 000 Kč. Tímto svým nedostatečným jednáním žalobkyně rezignovala na jakékoliv konkrétní zjištění výdajové stránky, když nebylo konkretizováno, kolik činí výdaje na bydlení, dopravu atd. Z tohoto důvodu soud považuje provedené posouzení úvěruschopnosti žalované za zcela nedostatečné. Soud si je vědom toho, že ust. je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon nestanoví konkrétní způsob posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Pokud však má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací na straně jedné příjmy a na straně druhé pak alespoň základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování a dosavadní dluhové zatížení klienta.

14. Tvrzení žalobkyně, že pro skutečnost, že žalovaná byla schopna úvěr splatit svědčí i skutečnost, že o úvěr zažádala v době, kdy měla u žalobkyně jiný úvěr, s jehož splácením nebyla v prodlení, je zavádějící, když tento žalobkyní zmiňovaný úvěr předcházel předmětnému úvěru o 5 dní, tedy se s jeho splácením ani objektivně do prodlení dostat nemohla.

15. Soud tedy na základě žalobkyní předložených podkladů konstatuje, že žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně nesplnila, neboť její posouzení úvěruschopnosti je třeba považovat za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu. Soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou.

16. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí mimo jiné ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. V řízení bylo prokázáno, že žalované byla ze strany žalobkyně zaplacena částka 21 453 Kč a žalovaná z této částky nic neuhradila, a proto je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni tuto částku.

17. S ohledem na prodlení žalované soud současně vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení zákonných úroků z prodlení z částky 21 453 Kč podle o. z. ve spojení s , a to od 4. 12. 2022, když bylo prokázáno, že žalovaná byla k zaplacení dlužné částky vyzvána dopisem ze dne 21. 10. 2022, který byl žalované odeslán a ve kterém žalobkyně stanovila lhůtu k zaplacení předmětné částky do 3. 12. 2022, tedy od 4. 12. 2022 se žalovaná dostala do prodlení.

18. Ve zbývajících požadavcích soud žalobu zamítnul, když se jednalo o požadavky vyplývající z absolutně neplatné smlouvy.

19. O náhradě nákladu řízení bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku, neboť ačkoliv to byla žalovaná, která měla ve věci větší úspěch, s ohledem na skutečnost, že žalovaná byla po celou dobu nečinná a žádné náklady ji nevznikly, nebyly ji přiznány.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně, Velkomoravská 4.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.