Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 C 10/2023-49

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Šrytrovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 20 250 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Soud neschvaluje soudní smír, tak jak byl soudu zaslán v podání ze dne 27. 1. 2023.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od 4. 8. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba, aby žalovaný uhradil žalobkyni částku 7 748 Kč, úrok 21,05 % ročně z částky 14 848 Kč od 25.7.2022 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 14 848 Kč od 25. 7. 2022 do 3. 8. 2022 a zákonný úrok z prodlení z částky 7 748 Kč od 4. 8. 2022 do zaplacení, částku 1 332 Kč, částku 300 Kč, částku 2 994 Kč a částku 776 Kč, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Soud neschvaluje soudní smír, tak jak byl soudu zaslán v podání ze dne 27. 1. 2023. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od 4. 8. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Žaloba, aby žalovaný uhradil žalobkyni částku 7 748 Kč, úrok 21,05 % ročně z částky 14 848 Kč od 25.7.2022 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 14 848 Kč od 25. 7. 2022 do 3. 8. 2022 a zákonný úrok z prodlení z částky 7 748 Kč od 4. 8. 2022 do zaplacení, částku 1 332 Kč, částku 300 Kč, částku 2 994 Kč a částku 776 Kč, se zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 20 250 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 30 000 Kč a žalovaný se zavázal předmětnou částku spolu s náklady ve výši 17 500 Kč vrátit, a to v 25 měsíčních splátkách po 1 500 Kč. Dále uvedl, že žalovanému byla na účet převedena částka 27 500 Kč, když částka 2 500 Kč představovala poplatek za zprostředkování úvěru a byla zaslána na účet zprostředkovatele. Žalovaný nehradil řádně a včas, a proto žalobce úvěr zesplatnil, o čemž informoval žalovaného dopisem ze dne 24. 7. 2022. Žalobce zaslal žalovanému 3 upomínky, avšak ani na základě jedné žalovaný svůj závazek neuhradil, a proto se žalobce domáhá své tvrzené pohledávky soudní cestou, když požaduje částku 14 848 Kč (zesplatněná část jistiny ve výši 11 080 Kč a 3 768 Kč - dluh na jistině, úrok 21,05 % ročně z pohledávky 14 848 Kč od 25.7.2022 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 14 848 Kč od 25. 7. 2022 do zaplacení ve výši 15 % ročně, částku 1 332 Kč (úroky ke dni zesplatnění), částku 300 Kč (3x100 – za každou upomínku), částku 2 994 Kč (dluh na smluvní pokutě za opožděné splátky), částku 776 Kč (0,1% denně – smluvní pokuta ode dne zesplatnění) a náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a po celou dobu řízení byl nečinný. Soud následně nařídil jednání, na kterém provedl listinné důkazy, které ke svým tvrzením doložila žalobkyně a z těchto důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

3. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum soud zjistil, že smlouva obsahuje podpis žalovaného a zástupce žalobkyně. Ve smlouvě bylo uvedeno, že žalobkyně poskytne žalovanému částku 30 000 Kč, když částka 2 500 Kč půjde přímo na účet zprostředkovateli a žalovaný vrátí žalobkyni částku 37 500 Kč v měsíčních splátkách po 1 500 Kč, tedy po dobu 25 měsíců. Peníze měly být zaslány na účet. Současně je ve smlouvě uvedeno, shodně jako v listině„ výdaje spotřebitele“, že měsíční příjem žalovaného činí 29 000 Kč, výdaje na bydlení 6 000 Kč a počet vyživovaných osob 2 (když se jedná o jiné osoby, než děti). Je svobodný. Ke smlouvě byly přiloženy úvěrové V listině„ závazky spotřebitele“ nebyly uvedeny žádné. Z výplatních pásek za listopad 2020 a říjen 2020 soud zjistil, že příjem žalovaného činil cca 30 000 Kč a 22 000 Kč a současně je zde uvedeno, že uplatňuje slevu na dítě.

4. Dále soud zjistil, že výše normativních nákladů na bydlení pro rok 2021 pro tři osoby v obci do 9 999 obyvatel činila 10 432 Kč (nájemní byty), životní minimum v roce 2021 pro první dospělou osobu v domácnosti 3 550 Kč, pro každou další 3 200 Kč a existenční minimum v roce 2021 činilo 2 490 Kč.

5. Dále soud zjistil, že žalovaný není veden v insolvenčním rejstříku.

6. Z posouzení úvěruschopnosti zákazníka soud zjistil, že žalovaný měl předložit 2x výplatní pásku, výpis z běžného účtu, bylo uvedeno, že jeho příjem je 29 000 Kč, výdaje na bydlení 6 000 Kč a dále jsou zde uvedeny údaje normativní náklady na bydlení 5 476 Kč, životní minimum včetně vyživovaných dětí 7 940 Kč a nezabavitelná částka vč. vyživovaných osob 9 606 Kč.

7. Z bonity smlouvy soud zjistil, že již v srpnu 2021 žalovaný splátku řádně neuhradil, následně uhradil o 100 Kč méně, v listopadu splátku opětovně uhradil a následující období ji uhradil ve snížené výši nebo vůbec, když výjimkou je platba v květnu 2022, kdy byla uhrazena částka 1 600 Kč. Za celé období žalovaný uhradil 20 400 Kč.

8. Z potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že dne 1. 2. 2021 byla žalovanému na účet odeslána částka 27 500 Kč a další platba ve stejný den na jiný účet ve výši 2 500 Kč.

9. Z výpisu z obchodního rejstříku, vedeného Krajským soudem v Brně, oddíl anonymizováno, vložka číslo a z Výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu soud zjistil, že žalobkyně je oprávněna poskytovat spotřebitelské úvěry.

10. Dne 26 5. 2022 byla žalovanému odeslána upomínka na dlužnou částku ve výši 2 100 Kč a dne 2. 7.2022 na dlužnou částku ve výši 3 600 Kč. Před podáním žaloby zaslal zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu ze dne 24. 7. 2022, která byla téhož dne odeslána na jeho adresu.

11. Pokud soud nehodnotí provedené důkazy statistika rodinných účtů bez vyživovaných dětí pro rok 2016 a výdaje na konečnou spotřebu domácnosti podle účelu 2016 -2019 činí tak proto, že tyto údaje se týkají období předcházejícího poskytnutí úvěru a jsou tedy pro věc irelevantní.

12. Soud vzal z předložených důkazních prostředků za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla podepsána smlouva o úvěru dle a následující , (dále jen „o. z.“). Žalovaný na základě smlouvy čerpal částku ve výši 27 500 Kč, když dalších 2 500 Kč bylo uhrazeno na účet zprostředkovatele a dle smlouvy měl žalovaný žalobce vrátit 37 500 Kč v pravidelných měsíčních platbách po 1 500 Kč.

13. Podle , o spotřebitelském úvěru, dále jen„ ZoSÚ“, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ZoSÚ, účinného do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

14. V rámci výše popsaných smluvních vztazích žalovaný vystupoval jako slabší strana – spotřebitel. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr.

15. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé ZoSÚ, účinného do 28. 5. 2022, vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. ). Z uvedených soudních rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití , (dále jen „o. z.“) jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku.

16. Soud poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle čl. 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Ačkoliv se textu směrnice nelze přímo dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, národní soudy jsou v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic povinny volit v rámci národního práva eurokonformní výklad (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, nebo C -76/10, Pohotovosť). Uvedenou interpretaci potvrzuje i rozsudek Soudního dvora ve věci C -679/18, OPR-Finance, ze dne 5. 3. 2020. Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství, byla připuštěna i v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. .

17. K otázce posouzení schopnosti žalovaného úvěr splatit žalobkyně předložila zákaznickou kartu, výstup z insolvenčního rejstříku, posouzení úvěruschopnosti zákazníka a výplatní pásky za říjen a listopad roku 2020. Ve vyplněných dokumentech jsou však rozpory, kterými se žalobkyně nezabývala. Ačkoliv bylo vyplněno, že příjem činí 29 000 Kč měsíčně, ze dvou výplatních pásek je zřejmé, že tato částka je nižší, a to cca 26 000 Kč, dále bylo uvedeno, že se počítá s výši normativních nákladů na bydlení cca 5 500 Kč, tedy se skutečně uvedených údajem ve výši 6 000 Kč, ačkoliv i dle statistiky měla být uvedena vyšší částka cca 10 000 Kč, když bylo uvedeno, že s žalovaným žijí další dvě osoby ve společné domácnosti. Shodně je rozporné, zda se jedná o děti, či dospělé osoby, když ve formuláři je uvedeno, že se jedná o osoby odlišné od dětí, ale z výplatních pásek bylo prokázáno, že žalovaný uplatňuje slevu na dítě. Ze všech výše uvedených skutečností bylo tedy prokázáno, že žalobce se nezabýval ani zásadními zřetelně viditelnými rozpory. Nadto vůbec neřešil ostatní výdaje, když s ohledem na rozpornost výše uvedenou by bylo na místě vyžádat si i buď nájemní smlouvu, případně výpis z účtu, který by byl soudu doložen a ze kterého by se podávaly podstatné skutečnosti. Z tohoto důvodu soud považuje provedené posouzení úvěruschopnosti žalovaného za zcela nedostatečné. Soud si je vědom toho, že ust. je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon nestanoví konkrétní způsob posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Pokud však má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací na straně jedné příjmy a na straně druhé pak alespoň základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování a dosavadní dluhové zatížení klienta.

18. Soud tedy na základě žalobkyní předložených podkladů konstatuje, že žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnila, neboť její posouzení úvěruschopnosti je třeba považovat za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu. Soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou.

19. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí mimo jiné ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. V řízení však bylo prokázáno, že žalovanému byla ze strany žalobkyně zaplacena částka 27 500 Kč (nikoliv 30 000 Kč, když 2 500 Kč bylo zasláno na jiný účet) a žalovaný z této částky uhradil 20 400 Kč, žalovaný proto žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení dluží 7 100 Kč.

20. S ohledem na prodlení žalovaného soud současně vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení zákonných úroků z prodlení z částky 7 100 Kč podle o. z. ve spojení s , a to od 4. 8. 2022, když bylo prokázáno, že žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván dopisem ze dne 24. 7. 2022, který byl odeslán téhož dne, když lhůta k zaplacení byla stanovena do 10 dnů od odeslání dopisu.

21. Ve zbývajících požadavcích soud žalobu zamítnul, když se jednalo o požadavky vyplývající z absolutně neplatné smlouvy.

22. Soud současně neschválil navrhovaný smír, když bylo prokázáno, že předmětem smíru má být plnění z absolutně neplatné smlouvy, když o této skutečnosti žalovaný nebyl informován a nelze tedy předjímat jeho vůli k uzavření této dohody, když takový smír soud dle uzavřít nemůže.

23. O náhradě nákladu řízení bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku, neboť ačkoliv to byl žalovaný, který měl ve věci větší úspěch, s ohledem na skutečnost, že žalovaný byl po celou dobu nečinný a žádné náklady mu nevznikly, nebyly mu přiznány.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.