Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
24 C 136/2021-143
Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Janou Kesslerovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 64 532,45 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 64 532,45 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od datum do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 64 532,45 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým zdejšímu soudu dne datum domáhá po žalovaném zaplacení částky 64 532,45 Kč s příslušenstvím se zdůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba dne datum uzavřela s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 64 532,45 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne datum. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Předmětná pohledávka byla na žalobkyni postoupena její právní předchůdkyní na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum (datum bylo následně žalobkyní opraveno na datum).
2. V doplnění žaloby ze dne datum žalobkyně dále uvedla, že žalovaný na předmětný úvěr čerpal dne datum částku 7 000 Kč na účet č. bankovní účet, dne datum částku 3 000 Kč na účet č. bankovní účet, dne datum částku 1 000 Kč na účet č. bankovní účet, dne datum částku 1 000 Kč na účet č. bankovní účet, dne datum částku ve výši 5 000 Kč na č. bankovní účet, dne datum částku ve výši 4 000 Kč na č. bankovní účet, dne datum částku ve výši 1 000 Kč na č. bankovní účet, dne datum částku ve výši 5 000 Kč na č. bankovní účet, dne datum částku ve výši 8 000 Kč na č. bankovní účet, dne datum částku ve výši 2 000 Kč na č. bankovní účet, dne datum částku ve výši 13 000 Kč na č. bankovní účet, dne datum částku ve výši 8 000 Kč na č. bankovní účet, dne datum částku ve výši 1 436 Kč na č. bankovní účet, dne datum částku ve výši 10 000 Kč na č. bankovní účet, dne datum částku ve výši 2 000 Kč na č. bankovní účet, dne datum částku ve výši 27 000 Kč na č. bankovní účet, dne datum částku ve výši 10 000 Kč na č. bankovní účet a dne datum částku ve výši 14 500 Kč na č. bankovní účet, tedy částku v celkové výši 122 936 Kč. Dále v doplnění žaloby ze dne datum žalobkyně uvedla, že dle poslední faktury splatné dne datum, dlužil žalovaný k uvedenému dni částku 64 532,45 Kč, přičemž tato částka sestává ze součtu výběrů a poplatků za výběry žalovaného dle předmětné smlouvy v celkové výši 60 226,86 Kč již snížených o případné úhrady, dále z náhrady účelně vynaložených nákladů 250 Kč a z úroků za období čerpání ve výši 4 055,59 Kč sjednaných dle vzájemné smlouvy. Nadto žalobkyně uvedla, že žalovaný před postoupením pohledávky uhradil právní předchůdkyni žalobkyně celkem 141 970,64 Kč. Stejné skutečnosti pak žalobkyně uvedla rovněž ve svých podáních ze dnů datum a datum.
3. Žalovaný se k věci nijak nevyjádřil.
4. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného dle ust. § 101 odst. 3 o.s.řa, neboť žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaný, kterému bylo předvolání k jednání doručeno fikcí dne datum, se k jednání bez omluvy nedostavil.
5. Soud posoudil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.
6. Dne datum žalobkyně a její právní předchůdkyně sepsaly smlouvu na opakovaném postoupení pohledávek, přičemž v tabulce navazující na listinu o převodu sepsanou týmiž subjekty téhož dne je uvedena i pohledávka za žalovaným (prokázáno smlouvou na opakovaném postoupení pohledávek, listinou o převodu a navazující tabulkou pohledávek).
7. Majitelem osobního účtu č. bankovní účet je a ke dni datum byl žalovaný (prokázáno sdělením právnická osoba).
8. Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala dne datum částku 7 000 Kč na účet č. bankovní účet, dne datum částku 3 000 Kč na účet č. bankovní účet, dne datum částku 1 000 Kč na účet č. bankovní účet, dne datum částku 1 000 Kč na účet č. bankovní účet, dne datum částku ve výši 5 000 Kč na č. bankovní účet, dne datum částku ve výši 4 000 Kč na č. bankovní účet, dne datum částku ve výši 1 000 Kč na č. bankovní účet, dne datum částku ve výši 5 000 Kč na č. bankovní účet, dne datum částku ve výši 8 000 Kč na č. bankovní účet, dne datum částku ve výši 2 000 Kč na č. bankovní účet, dne datum částku ve výši 13 000 Kč na č. bankovní účet, dne datum částku ve výši 8 000 Kč na č. bankovní účet, dne datum částku ve výši 1 436 Kč na č. bankovní účet, dne datum částku ve výši 10 000 Kč na č. bankovní účet, dne datum částku ve výši 2 000 Kč na č. bankovní účet, dne datum částku ve výši 27 000 Kč na č. bankovní účet, dne datum částku ve výši 10 000 Kč na č. bankovní účet a dne datum částku ve výši 14 500 Kč na č. bankovní účet, tedy částku v celkové výši 122 936 Kč (prokázáno potvrzeními o provedení platby vystavenými the pay ze dnů datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum a datum).
9. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně na dlužnou částku uhradil celkem 141 970,64 Kč (žalovaný netvrdil ani neprokazoval opak).
10. Nebylo však prokázáno, že právní předchůdkyně sjednala s žalovaným tvrzenou smlouvu o revolvingovém úvěru. Žalovaný je sice v listině označené jako smlouva o revolvingovém úvěru uveden svými osobními údaji, nicméně listina neobsahuje žádný podpis, a to ani žalovaného ani právní předchůdkyně žalobkyně. Nebylo tak doloženo, že by strany projevily vůli skutečně mezi sebou uzavřít jakýkoli závazek. Soud proto dospěl k závěru, že žalobou tvrzená smlouva o revolvingovém úvěru nebyla vůbec uzavřena. V této věci ostatně žalobkyně uzavření smlouvy sice tvrdí, ale uvádí k tomu pouze, že po registraci byl žalovanému zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy, nijak tedy netvrdí způsob uzavření smlouvy či ověření totožnosti žalovaného při tomto uzavření a nijak tyto skutečnosti ani neprokazuje.
11. Dále, i kdyby bylo možno teoreticky předpokládat, že žalovaný smlouvu o revolvingovém úvěru s právní předchůdkyní žalobkyně sjednal, pak přesto nebylo nijak prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy dostatečně posuzovala úvěruschopnost žalovaného a že by měla k dispozici dostatečné podklady pro závěr, že nebyly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti dluh splatit. Žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost byla prověřena výpočtem mezi doloženými příjmy a výdaji žalovaného a lustrací žalovaného ve veřejných databázích ISIR, příjmení, CRKI, EUCB, ovšem ani tyto skutečnosti nijak nedoložila. Nebylo tudíž prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně vůbec úvěruschopnost prověřovala, nadto s jaký výsledkem.
12. Z dalších provedených důkazů, tedy ze standardních informací o spotřebitelském úvěru, obchodních podmínek společnosti právnická osoba ke spotřebitelským úvěrům, platebních informací, oznámení o postoupení pohledávky včetně výzvy k úhradě před podáním žaloby, podacího lístku ze datum a platební bilance od předchůdkyně žalobkyně s uvedením transakcí, soud nezjistit žádné pro případ rozhodné skutečnosti. Žádné další důkazy pak prováděny nebyly, neboť soud neshledal jejich provádění účelným, když veškeré rozhodné skutečnosti byly zjištěny z důkazů již provedených.
13. Po skutkové stránce tedy soud uzavřel, že žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 63 500 Kč (jde o součet prostředků zaslaných na účet č. bankovní účet, kdy ostatní platby byly zaslány na účet č. bankovní účet, o kterém však žalobkyně netvrdí, že by patřil žalovanému), avšak neprokázala, že by byla uzavřena smlouvu o revolvingovém úvěru, ani že by před poskytnutím případného úvěru její právní předchůdkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Zároveň bylo prokázáno, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradil celkem 141 970,64 Kč, kdy soud neměl důvod nevycházet z tvrzení žalobkyně.
14. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2991 odst. 1 o.z., dle něhož, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Ovšem s tím, že má soud za prokázané, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně na bezdůvodné obohacení uhradil dokonce více, než činí prokázané bezdůvodné obohacení.
15. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud proto uzavřel, že žalovaná svůj tvrzený nárok neprokázala a žalobu v celém rozsahu zamítl, a to včetně požadovaného příslušenství.
16. Nad rámec řečeného lze dodat, že ke stejnému závěru by soud dospěl i v případě, že by uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru prokázáno bylo, neboť nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně před případným poskytnutím úvěru posuzovala úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládal § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, tudíž smlouva by byla neplatná podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona. Soud přitom má za to, že k této neplatnosti je třeba přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli jen na základě případné námitky spotřebitele (a to i před novelizací provedenou zákonem č. 96/2022 Sb. s účinností od datum), a to mj. s ohledem na usnesení Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, v němž označil„ koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv“ za„ nesouladnou i s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, tedy koncepci porušující závazky, které pro Českou republiku vyplývají z mezinárodních smluv (čl. 1 odst. 1, odst. 2 Ústavy a čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny), která je neslučitelná s podstatou a účelem takové právní úpravy, jež má být projevem zásady ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele), v soukromém právu korigující uplatnění zásady autonomie vůle.“ Byť nešlo o názor vyslovený v souvislosti s aktuálně účinným zákonem o spotřebitelském úvěru, jsou jeho nosné myšlenky přenosné i do tohoto kontextu.
17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, kdy však procesně plně úspěšnému žalovanému s ohledem na jeho procesní nečinnost žádné náklady řízení nevznikly.
18. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 8. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.