Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 87/2023-114

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Jelínkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení částky 67 523 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku ve výši 23 905 Kč.

II. Žaloba se co do částky ve výši 24 616 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 48 521 Kč ve výši 10 % ročně od datum do zaplacení, částky ve výši 19 002 Kč, úroku ve výši

89,28 % ročně z částky 38 589,69 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok dosáhne částky 139 060 Kč, částečně zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku ve výši 23 905 Kč. II. Žaloba se co do částky ve výši 24 616 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 48 521 Kč ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení, částky ve výši 19 002 Kč, úroku ve výši 89,28 % ročně z částky 38 589,69 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok dosáhne částky 139 060 Kč, částečně zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou nadepsanému soudu dne datum a doplněnou podáním ze dne datum domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 67 523 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru, který poskytla žalobkyně žalované na základě smlouvy o úvěru číslo ze dne datum. Žalobkyně žalované poskytla úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 136,58 % p.a. splácet ve 36 měsíčních splátkách ve výši 3 219 Kč splatných vždy k 1. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem prosinec 2018. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Celkem na svůj dluh uhradila částku 16 095 Kč. V důsledku prodlení žalované došlo dne datum k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná částka ve výši 67 523 Kč se skládá z dlužné jistiny 38 589,69 Kč, dlužného úroku 8 533,34 Kč, dlužných částek smluvních pokut ve výši 998 Kč a 19 002 Kč, náhrady nákladů vzniklých v důsledku prodlení 400 Kč a dlužných úroků za poskytnutí úvěru. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení a přiznání náhrady nákladů řízení.

2. Co se týče posouzení úvěruschopnosti žalované, žalobkyně uvedla, že byla zkoumána na základě dokladů a informací od ní získaných, dále z databází (příjmení, NRKI) i jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalované).

3. Žalovaná je státním občanem země s bydlištěm na území Slovenské republiky. Mezinárodní pravomoc českých soudů je dána podle čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne datum, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť osoba, která má bydliště na území některého členského státu, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. V daném případě měl být závazek žalované splněn na území České republiky, a proto může být žalovaná žalována u soudů České republiky a české soudy jsou tak příslušné k projednání a rozhodnutí ve věci. Použitelnost českého práva vyplývá z článku 3 bodu 1. (volba práva), eventuálně článku 4 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne datum o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), podle kterého je při neexistenci volby práva dle článku 3 rozhodným hmotným právem právo státu, na jehož území má obvyklé bydliště osoba, která poskytuje službu. V dané věci má žalobkyně, resp. poskytovatel úvěru sídlo na území České republiky.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

5. Jelikož se žalovaná, ač řádně obeslána, k jednání nedostavila a nepožádala ani z důležitého důvodu o odročení, soud věc projednal a rozhodl o ní v její nepřítomnosti, vycházeje přitom z provedených důkazů a z obsahu spisu ( ).

6. Soud na základě provedeného dokazování zjistil ve věci následující skutkový stav a má za prokázané následující:

7. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru, smlouvy o úvěru číslo ze dne datum, z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru ze dne datum včetně dodejky, z předsmluvního formuláře, prohlášení klientů, informace pro klienty ze dne datum a z dokladu o vyplacení úvěru má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle a násl. , (dále jen „o. z.“), kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 40 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit společně s úrokem ve výši 136,58 % ročně. Úvěr byl žalované vyplacen dne datum. Celkovou částku ve výši 115 884 Kč se žalovaná zavázala žalobkyni splácet v 36 měsíčních splátkách po 3 219 Kč.

8. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu soud ověřil, že žalobkyně je od datum držitelem povolení obec národní banky k poskytování spotřebitelských úvěrů na bydlení a jiných než na bydlení a vázaných spotřebitelských úvěrů.

9. Z karty klienta se podává, že žalovaná uhradila celkem částku 16 095 Kč.

10. Z hodnocení klienta se podává, že o majetkové situaci žalované žalobkyně zjistila, že její čistý měsíční příjem činí 18 000 Kč, přičemž se jedná o rodičovskou. Ve výdajové stránce byly zaneseny částky životního minima ve výši 3 410 Kč, náklady na bydlení ve výši 2 000 Kč, výdaje na 2 děti v domácnosti ve výši 3 500 Kč, tj. částka ve výši 8 910 Kč a rezerva ve výši 1 000 Kč. Žalovaná uvedla, že je rozvedená a bydlí v nájmu.

11. Doklady o příjmech žalované na měsíce srpen až říjen 2018 dokládají, že žalovaná pobírala od Úřadu práce částku ve výši 22 880 Kč, resp. 20 574 Kč a 20 428 Kč měsíčně. Rozhodnutím Úřadu práce ČR ze dne datum byla žalované přiznána odměna pěstouna ve výši 18 000 Kč měsíčně (jedná se o částku v hrubém, která má být snížena zákonnými odvody).

12. Z rozsudku zdejšího soudu č. j. -83 ze dne 22. 2. 2018 má soud za to, že do pěstounské péče žalované byli svěřeni jméno příjmení a jméno příjmení. Z odůvodnění rozsudky se podává, že žalovaná za bydlení hradila okolo 10 000 Kč měsíčně, pobírala dávky hmotné nouze, příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení. S ohledem na celodenní péči o děti si neměla možnost zajistit další příjem.

13. Z rámcové smlouvy o finančních službách ze dne datum soud zjistil, že si žalovaná dne datum založila běžný účet. Dle osobní karty žalované byla žalovaná v registru příliš nová na hodnocení. Žalovaná má povolen pobyt na území České republiky (viz povolení k pobytu žalované). Z výpisu z registru příjmení se podává, že žalovaná neměla ke dni datum závazky po splatnosti. Z vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek se podává, že není rozdílu mezi nominální a efektivní úrokovou sazbou, když výše celkově zaplacených úroků je v obou případech totožná.

14. Oznámením o zesplatnění úvěru ze dne datum žalobkyně doložila, že z důvodu prodlení žalované s úhradou jejích splatných závazků žalobkyně závazek žalované ze smlouvy o úvěru zesplatnila a žalovanou vyzvala k okamžitému zaplacení celkové dlužné částky 48 521 Kč. Tomuto oznámení předcházela výzva k zaplacení, upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne datum a výzva k zaplacení, upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne datum.

15. Předžalobní výzvou ze dne datum ve spojení s poštovním podacím archem z téhož dne žalobkyně prokázala, že žalovanou před podáním žaloby vyzvala k úhradě dlužné částky.

16. V době rozhodování soudu mu bylo z úřední činnosti známo, že žalovaná měla v roce 2018 řadu exekucí.

17. Po provedeném dokazování, když soud hodnotil veškeré předložené důkazy dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, má soud za prokázaný následující skutkový stav:

18. Na základě uzavřené smlouvy o úvěru poskytla žalobkyně žalované částku ve výši 40 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala žalobkyni vrátit částku v celkové výši 115 884 Kč v 36 měsíčních splátkách po 3 219 Kč. Žalovaná žalobkyni vrátila částku ve výši 16 095 Kč.

19. Právní předchůdkyně žalobkyně sice provedla před poskytnutím úvěru kontrolu úvěruschopnosti žalované, ale nikoli řádně. Z karty hodnocení klienta, kterou vyplňoval zprostředkovatel úvěru, sice vyplývá, že žalovaná by dle uvedených měsíčních příjmů a výdajů na splácení úvěru měla, ale údaje v této kartě, které se týkají výdajů žalované, jsou v příkrém rozporu s ostatními provedenými důkazy. Soud zejména poukazuje, že měsíční náklady na bydlení žalované se dvěma dětmi v nájmu (2 000 Kč měsíčně) ani zdaleka neodpovídají tržním podmínkám a jsou v rozporu s údaji uvedenými žalovanou v opatrovnickém řízení (10 000 Kč). Soudu se jeví i další výdaje žalované jako silně podhodnocené, např. uvedené náklady na výchovu a výživu dvou dětí (3 500 Kč měsíčně) jsou dle názoru soudu nepřiměřeně nízké, když dle obecné zkušenosti se dětem hradí nejen strava a ošacení, ale i obědy ve škole (navštěvuje-li ji), zájmové aktivity, mobilní tarif, výlety atd. V této souvislosti soud poukazuje i na řadu exekucí, které byly na žalovanou v roce 2018 nařízeny.

20. Pro úplnost soud uvádí, že pokud žalobkyně uváděla, že nebylo v jejích možnost údaje předložené žalovanou podrobněji zkoumat, pak posouzení např. výdajů na bydlení v nájmu ve výši 2 000 Kč se jeví jako nedůvěryhodné na první pohled. Listin předložených žalovanou nebylo zase tolik, aby nebylo v silách žalobkyně jako profesionálky odhalit jejich nesoulad mezi údaji uvedenými v kartě hodnocení klienta, kterou navíc vyplňoval zprostředkovatel úvěru. A požadovat po žalobkyni, aby si opatřila výpis ze seznamu vedených exekucí žalované je zcela legitimní požadavek.

21. Při právním hodnocení věci soud vycházel z následujících právních předpisů a tyto na zjištěný skutkový stav aplikoval následovně:

22. Dle ust. ., (dále jen „“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

23. Dle ust. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

24. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

25. Dle ust. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

26. Dle ust. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

27. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

28. Dle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

29. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

30. V rozsudku č. j. -39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

31. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.

32. V rozsudku sp. zn. ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

33. Dle názoru soudu, v daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně sice ověřila příjmy žalované (rozhodnutím Úřadu práce, doklady o příjmech žalované), dostatečně však nezkoumala její měsíční výdaje, když nezohlednila vedené exekuce a nepřiměřeně nízké výdaje za bydlení v nájmu (navíc za situace, kdy jí bylo známo, že žalovaná v témže roce za bydlení hradila 10 000 Kč měsíčně) a děti v domácnosti. Soud má za to, že žalobkyně uzavřela dne datum smlouvu o úvěru číslo se žalovanou v rozporu se zákonem (ust. ) a tudíž neplatně.

34. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyní, je třeba, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu (viz rozsudek druhého senátu Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci sp. zn. C číslo, OPR- právnická osoba GK, v řízení o předběžné otázce).

35. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu. Převzala-li žalovaná předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení žalované však soud vyčíslil částkou 23 905 Kč (rozdíl poskytnuté částky úvěru ve výši 40 000 Kč a částky uhrazené žalovanou ve výši 16 095 Kč).

36. Dle § 87 odst. 1 z. s. ú. je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 4. 2022, č. j. -262 plyne, že„ důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že žalovaná se doposud neocitla v prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovena soudem až v tomto rozhodnutí.

37. Jelikož, jak výše uvedeno, mezi účastnicemi nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru včetně sjednání v žalobě uplatněných úroků, poplatků a smluvních pokut, soudu nezbylo než žalobu co do částky ve výši 24 616 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 48 521 Kč ve výši 10 % ročně od datum do zaplacení, částky ve výši 19 002 Kč, úroku ve výši 89,28 % ročně z částky 38 589,69 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok dosáhne částky 139 060 Kč, částečně zamítnout.

38. Dle poměru úspěchu ve věci by tak měla právo na náhradu nákladů řízení žalovaná, které však v tomto řízení - podle obsahu spisu - žádné náklady nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

39. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalované dle ust. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění po právní moci rozhodnutí domáhat exekučním návrhem.